Fair Trade: kvalita, byznys nebo charita?

11. června 2010 /

Ve Vodičkově ulici v centru Prahy se setkávají dva kávové světy. Ten první, charakteristický čistým proskleným designem, zakroucenými okrasnými bambusy, hranatými koženkovými sedačkami v krémové barvě a kávovými značkami, jako je Illy, Segafredo či Tonino Lamborghini, jasně převládá. Nás však — ostatně jako vždy — zajímá inspirativní menšina, tentokrát kavárna s neotřelým konceptem, alespoň na českém trhu. Vítejte v Mamacoffee.

O tom, jak přišel nápad Mamacoffee na svět, si povídáme — ne překvapivě nad šálkem kávy — s Martou Kolskou. Právě ona a její manžel Daniel tady tomu velí. Do našeho hovoru se také co chvíli snaží svým křikem a smíchem přidat nejmladší člen rodiny, asi roční Samuel.

Marta i Daniel „vyrostli“ v neziskové sektoru. „Původně jsem pracovala v Letním domě, což je organizace, která se věnuje dětem z dětských domovů. Také jsem jezdila pomáhat do uprchlických táborů a nějaký čas strávila jako dobrovolnice na Ukrajině. S manželem jsme později jezdili i na východní Slovensko do romských osad. Dani se kromě toho podílel na organizaci filmového festivalu Jeden svět. Na tyto aktivity logicky navázal náš zájem o situaci lidí v chudších oblastech mimo Českou republiku,“ vzpomíná Marta. Ve spojení s jejich společnou vášní, dobrou kávou, pokračování této story nepřekvapí…

Vzpomínky na Etiopii

Pár let nazpátek otevřeli Kolští a pár jejich kamarádů obchůdek s kávou. „Zajímalo nás kvalitní zboží, ale nemělo značku Fair Trade,“ vysvětluje Marta. Skupina přátel se v malé prodejně nejdříve střídala, později přijala zaměstnance. Paralelně s tím Marta a Daniel pracovali v neziskovém sektoru, vzali se a vydali se na svatební cestu do Etiopie — pravlasti kávy.

„Cesta do Etiopie se pro nás stala jasným zlomovým bodem. Strávili jsme tam tři týdny v době sklizně. A protože místní byli stejně zvědaví na nás jako my na ně, snadno nás mezi sebe přijali a leccos nám ukázali,“ pokračuje Marta. S nostalgickým úsměvem a jančícím Samuelem na klíně dále popisuje, že mezi ostatními kávovými destinacemi Etiopie vyniká tím, že káva zde roste divoce, nejen na plantážích. Najdete ji údajně i u každého domu nebo chýše, podobně jako u nás jabloně.

Z Martina vyprávění snadno vytuším, že Etiopie se stala její i Danielovou srdcovkou. Kontakty s touto africkou zemí udržují i v Praze, a to nejen prostřednictvím prodeje kávy, ale také styky s etiopskou komunitou. V jedné z Mamacoffee kaváren, na Londýnské, dokonce pravidelně obsluhuje usměvavá kudrnatá Etiopanka.

Sečteno, podtrženo, jestliže do Afriky Kolští odjeli s tichým přáním, domů se vrátili s jasnou vizí: „Chtěli jsme podnik s nabídkou čerstvě pražené Fair Trade kávy.“ A stalo se. Mamacoffee dnes rovná se tři kavárny (na Vodičkově, na Londýnské a v Korunní) a jedna malá pražírna za Prahou.

Charita, nebo byznys?

Počátky spravedlivého obchodu spadají mezi první a druhý poločas minulého století. K nám se jeho zprvu řemeslné produkty začaly vozit v roce 1994. Na potraviny došla řada až o deset let později.

První „férový“ obchůdek v Brně sídlil na pár čtverečních metrech v prostorách ekologické organizace Veronica. Prodej několika druhů zboží zajišťovali dobrovolníci a peníze od zákazníků zamykali do malé kovové kasičky — nadšenectví každým coulem. Vloni ale Češi za Fair Trade utratili padesát milionů korun, o 22 procent více než rok před tím. Zvyšuje se také množství míst, kde u nás zboží s touto značkou seženete: americký kávový franšízing Starbucks, obchody Marks & Spencer a supermarkety Makro, Globus, Tesco či Interspar. Specializované obchody ale v důsledku tohoto boomu svůj podíl na prodeji Fair Trade mezi lety 2008 a 2009 výrazně ztratily.

Co tento vývoj znamená? Jak poznamenala při našem rozhovoru nad kávou Marta Kolská: „Fair Trade začíná být moderní, podobně jako třeba bio.“ Nechci a priori odsuzovat, ale v případě megalomanských supermarketů, které, co se týče chování k vlastním zaměstnancům, nemají nejlepší renomé, vypadá pár férových produktů v nabídce jako natírání na zeleno. Ale protože výrazně zvyšují odbyt, pracují s tichou podporou na Fair Trade osvětu zaměřených nevládek.

Kam na této škále patří Mamacoffe?

Fakt skvělá káva

„Na Fair Trade jsme se zaměřili také proto, že tato káva splnila naše představy o kvalitě. Snažíme se ukázat, že Fair Trade může být dobrá věc, kterou si lidé nekoupí jen z dobročinných důvodů. Řeknou si třeba: ty jo, v Tanzánii maj fakt skvělou kávu. Zaměřujeme se na takzvanou speciality coffee — kvalitní výběrovou kávu, kterou každý týden pražíme, aby byla čerstvá,“ vypráví Marta. Dále se dovídám, že v nejlepší formě bývá káva tři až dvacet dní po pražení. Zprvu se musí takzvaně rozvinout, později už ale pomalu ztrácí aroma i výraznou chuť. Mlít by se měla ideálně těsně před přípravou nápoje.

Právě toto je jednou z velkých devíz Mamacoffe. Mnoho dalších kaváren s vlastní pražírnou v České republice nenajdete. Běžné značkové podniky zboží nakupují od zahraničních firem již pražené a vakuované. V praxi tak může ležet někde na skladu i měsíce.

Zajímají mě ale také další zkušenosti s Fair Trade. „V začátcích jsme se ho snažili mít, co nejvíc to šlo. Ale teď se ptám, zda je to správná cesta. Vytváříme totiž další mezičlánek v obchodu. A taky, ne všechny férové věci mají kvalitu, jakou bychom si přáli. Připadá mi divný vysvětlovat, proč prodáváme ne moc dobré čaje, když u kávy razíme kvalitu,“ vysvětluje Marta.

Líbí se mi, že k problematice férovosti v Mamacoffee přistupují s čistou hlavou. Než Fair Trade přes několik prostředníků, raději nabídnou pomoc třeba uprchlíkům, kteří umí péct tradiční pochutiny své vlasti. „Jednu dobu jsme zaměstnávali dva lidi přes sdružení Berkat. Snažíme se to kombinovat,“ upřesňuje Marta s tím, že zatím se jí Fair Trade jeví ze všech možností jako nejlepší řešení, avšak osobně by dala přednost direct trade — přímé spolupráci s konkrétním kávovým družstvem. „Být v kontaktu, vědět, jak žijí, nakoupit větší zásoby nebo jim zaplatit víc… K tomu nepotřebuji logo. Stačí mi fotky, příběhy, zážitky.“

Férová úskalí

Přiznávám, že moji cestu za férovou kavárnou provázely obavy, abych nakonec neskončila u psaní ódy a cukrkandlového vzdychání. Sociální, ekologické a ekonomické přínosy Fair Trade čtenáři 7.G jistě znají lépe než malou násobilku. Proto mě potěšilo, že zkušenosti Mamacoffee nejsou jenom bílé. O nedostatcích kvality už byla řeč. Ačkoli paradoxně přes ni se Kolští k férové kávě dostali.

Jak jistě vyplynulo z předešlých odstavců, smyslem férového byznysu je mimo jiné co nejkratší řetězec mezi producentem a zákazníkem. Že se to ne vždy daří, můžeme vytušit z často dosti vysokých cen. „Když za certifikovanou čokoládovou tyčinku zaplatíte o patnáct korun víc než za běžnou, neznamená to, že je dostal pěstitel kakaa,“ ilustruje Marta. Naopak se možná někdo obohacuje pod rouškou dobročinnosti.

Dále si Marta povzdechne v souvislosti s poplatky společnosti Fair Trade Labelling Organizations International sídlící v Bonnu. „Pokud chceme jakožto zpracovatelé Fair Trade produktu používat logo, musíme platit. Poprvé při podání přihlášky a pak každým rokem znova, a k tomu ještě odvádíme dvě procenta z obratu. Myslím, že u malopěstitelů kávy poplatek za certifikaci dělá v přepočtu něco kolem dvaceti třiceti tisíc korun. A tyto peníze zajišťují chod organizace, audity, vyřizování nových žádostí. Vím, že za stávajících podmínek to má svůj smysl, ale trochu mi vadí, že de facto platíme na provoz kanceláře v Německu. Jak říkám, raději bych ty peníze dávala rovnou pěstitelům.“

Trade, not aid

Ačkoliv jsme si Fair Trade zvykli trochu přikreslovat a taky kolem něj chodit tak trochu se zatajeným dechem, faktem zůstává, že jde prostě o obchodní vztah. Jde „jen“ o to, že producentům při dodržování standardů zajišťuje rozumné výkupní ceny, a to i v případě, že se kávová burza sesype jako zrnka do kafemlejnku. Uvědomíme-li si, že káva představuje po ropě druhou globálně nejobchodovanější komoditu, není to málo.

Farmářům v rozvojových zemích Fair Trade nabízí perspektivu. Mexičan Eimar Velazque Mazariegos, který přijel do České republiky v rámci akce Týden pro Fair Trade, dobrovolně a ve volném čase pomáhal na kávové plantáži již od šesti let. Dnes se v domácím kávovém Fair Trade družstvu Isman stará o logistiku, služby zákazníkům a PR. Před založením tohoto družstva si pro zboží jezdili překupníci — místní jim říkají kojoti — a nabízeli za něj prašivé ceny. Pěstitelé si proto často museli nevýhodně půjčovat peníze, aby přežili následující sezonu.

Obdobně další návštěvník a současně jeden z dodavatelů kávy do Mamacoffee, John Kanjagaile z Tanzánie, vzpomíná, jak před zapojením do Fair Trade kávu nevýhodně prodávali na aukci v Mombase: „Dnes už vyvážíme do Evropské unie sami, zkrátili jsme řetězec.“ Družstvo KCU, v němž pracuje, se snaží zapojené farmáře motivovat k přechodu na ekologické hospodaření. Za biokávu totiž dostanou víc peněz a zvýší si konkurenceschopnost na trhu.

Za prodej ve Fair Trade pěstební družstva také dostávají sociální prémie, jež obyčejně putují do stavby škol nebo obecní infrastruktury. „Better trade, not aid,“ dodává Afričan, který se podle svých slov snaží zasadit semínko spravedlivého obchodu do každého srdce, případně přihnojovat ta, kde již semínka klíčí.

Nejen Fair Trade vede do Říma

V České republice je Fair Trade většinou popisován jako jediná alternativa k „nespravedlivému a vyděračskému kapitalistickému systému“. Není to tak úplně pravda. Další možnosti se schovávají pod heslem quality, not charity. A spadají také pod ideu direct trade, s níž si pohrává i Mamacoffee.

Tak například pod pojmem designer coffee se skrývá snaha zviditelnit farmáře v chudých regionech a pomoci jim dosáhnout vyššího výdělku tak, že je naučíte pěstovat dramaticky kvalitnější kávu. Jejich konkurenceschopnost ve světě výběrové kávy, přímého obchodu a vyšších výkupních cen tím samozřejmě roste. V cizojazyčných zdrojích se ohlédněte po heslu HiQ (high quality) Model (hiqcoffee.com nebo www.doubleshot.cz).

Taky si všímáte paralely s tlakem českých spotřebitelů na to, aby farmáři přešli na bio nebo dojeli se svým zbožím na trh? To ale není vše. Dále tady máme soutěž Cup of Excellence (www.cupofexcellence.org) — nejvýznamnější ocenění, které lze získat ve světě kávy. Vítězné zboží se prodává v internetových aukcích, ceny samozřejmě šplhají velmi vysoko. Převážná část utržených peněz jde navíc na účet pěstitele či pěstitelky. Za pozornost stojí také relationship coffee (www.relationshipcoffee.biz).

Vlakem, lodí, metrem a pak tramvají…

Tento výlet jsme začali v Mamacoffee na Vodičkově, a tam se taky rozloučíme. Nekuřácká kavárna vás zaujme nenuceným interiérem, kde se ohýbané tonetky mísí se staršími kousky nábytku, které ve vás vyvolají vzpomínky na babičky a dědečky.

Na výběr máte devět druhů kávy z Hondurasu, Salvadoru, Mexika, Peru, Tanzánie, Brazílie a Etiopie — jejím nákupem přispějete přímo na stavbu školy v Africe (projekt zaštiťuje Člověk v tísni). Nápoj vám zde donesou v ručním porcelánu vyrobeném maminkou Daniela Kolského. Ve všech pobočkách kávu samozřejmě prodávají i na váhu, a pokud chcete, namelou vám ji podle potřeby — hrubou nebo jemnou. Krom toho budou mít i městští cyklisté snad brzy kde ustájit své bicykly. V plánu jsou stojany na kola.

Kávu z Mamacoffe si můžete objednat i v několika dalších pražských kavárnách. „Je to jen pár z těch, co chtěly být nezávislé na velkých značkách, a samy si koupily kávovar. Patří mezi ně Kafíčko, Mlejnská kavárna, Barbar, Vypálený koťátko nebo Polívkárna. Zatím jim kávu vozíme tramvají a zvažujeme, zda jít do kola s přívěsem,“ směje se Marta.

Když k tomu přičtu třídění odpadů, používání recyklovaného papíru a ekologických čisticích prostředků, zdá se mi to jako hezká envirotečka za tím naším případem.

4 komentáře: “Fair Trade: kvalita, byznys nebo charita?”

  1. Vojta Jurkovič, Plzeň napsal:

    Trochu jiný pohed na fair trade:
    http://www.humno.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=9

  2. Bohumila, Praha napsal:

    Jsem malinkou částečkou občanského sdružení Cesta domů a byla jsem nadšená,když jsem při návštěvě uviděla Vaše produkty a nejen ty prodávala na našich akcích a co bylo úžasné,že hodně lidí už o nich ví.

  3. Radka, Brno napsal:

    Hezký článek, neexistuje nějaká podobná společnost v Brně? Vím, že tam je Fair Trade celkem rozšířené, ale vadí mi to, co je v článku zmíněno – vakuovaná a namletá káva, kterou stejně dováží nějaký německý distributor. Fair Trade káva mi připadá stále příliš anonymní, přehled mezičlánků není jasný, tento přístup k (skoro) přímému obchodu se mi líbí.

  4. Zuzana Vlasatá napsal:

    @Radka: Tipy na místa, kde koupit kvalitní kávu: http://kavalerie.blogspot.com/2011/02/kam-pro-kavu.html

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 1/2019 vyjde v 2. polovině února.