FAO: svět uživí jen ekologické zemědělství

27. listopadu 2014 /
foto: Ibz Omar

Podle zvláštní zpravodajky OSN pro právo na potraviny musí vlády přesměrovat zemědělské dotace a financování výzkumu od průmyslových monokultur směrem k drobným zemědělcům hospodařícím metodami ekologického zemědělství. Nafíz Ahmed popisuje, jak se její výzva shoduje s posledním vývojem v Organizaci pro výživu a zemědělství (FAO).

Moderní průmyslové metody v zemědělství už nestačí zajišťovat světu potraviny. Může za to ekologická krize, která způsobuje nedostatek půdy, vody a dalších zdrojů. Toto ostré varování vyslovila profesorka Hilal Elverová, zvláštní zpravodajka OSN pro právo na potraviny, ve své první veřejné promluvě od červnového jmenování do funkce.

„Potravinová politika, která nebude řešit základní příčiny hladu ve světě, je odsouzena k nezdaru,“ prohlásila před početným publikem v Amsterdamu. Protože miliarda lidí ve světě hladoví, vyzvala vlády, aby podpořily přechod k „zemědělské demokracii“, která posílí drobné venkovské farmáře.

Směrem k ekologickému zemědělství

„Potravinová krize roku 2009 prokázala, že nutně potřebujeme nasměrovat vývoj systému produkce potravin k ekologickému zemědělství,“ prohlásila Elverová na přednášce pořádané významným mezinárodním think-tankem Transnational Institute. „Moderní zemědělství, jehož počátky datujeme do padesátých let, je velmi náročné na zdroje, závislé na fosilních palivech a založené na masové produkci. Tato politika se musí změnit. Již dnes čelíme v oblasti produkce potravin závažným výzvám. Nedostatek zdrojů, rostoucí populace, snížená dostupnost půdy, stále vážnější nouze o vodu a vyčerpání půdy ukazuje, že musíme znovu promyslet, jak dostupné prostředky nejlépe využít k zajištění budoucích generací.“
Současné vědecké poznání podle Elverové dokazuje, že metody ekologického zemědělství jsou schopny uspokojit rostoucí poptávku po jídle environmentálně udržitelným způsobem: „Ekologické zemědělství využívá tradičních způsobů produkce potravin, jež jsou méně náročné na zdroje a přispívají k souladu ve společnosti. Nové výzkumy v dané oblasti ukazují, jak lze tradičních vědomostí účinně využít, aby prospívaly současně lidem i jejich prostředí.“

Bez drobných farmářů svět nenakrmíme

„Vznikla tu velká geografická a distribuční nerovnováha mezi tím, kdo produkuje, a kdo spotřebovává. Globální zemědělskou politiku je třeba změnit. V horkém a přelidněném světě zítřka neobstojíme, nebudeme-li mnohem důrazněji chránit slabší,“ je přesvědčena Elverová. „Musíme například uznat klíčovou roli žen ― jsou to ženy, kdo obstarává světu většinu jídla. A znamená to uznat nároky drobných zemědělců, kteří dnes patří k nejzranitelnějším a nejhladovějším. V Evropě, Spojených státech i rozvojovém světě počty drobných hospodářství klesají. Máme-li se tedy zbavit hladu a zajistit dostatek potravin, znamená to podpořit drobné zemědělce.“
Profesorka Elverová přitom hovoří nejen z autority svého úřadu v OSN, je i respektovanou vědkyní. Pracuje jako jedna z vedoucích výzkumného Projektu pro globální změnu klimatu, lidskou bezpečnost a demokracii v Orfaleově centru pro globální a mezinárodní studia na University of California v Santa Barbaře. Je též zkušenou právničkou a diplomatkou. Právně asistovala při zakládání tureckého ministerstva životního prostředí, pracovala v programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a vedla Katedru ekologické diplomacie na Středomořské akademii při Maltské univerzitě.

Štědře dotované průmyslové zemědělství

 Elverová se otevřeně hlásí ke směru, kterým se bude její výzkumná a politická práce ubírat: ostře kritizovala ohromné dotace poskytované velkým agroprůmyslovým firmám hospodařícím s monokulturami. V Evropské unii dnes zhruba 80 % všech dotací a 90 % grantů pro výzkum podporuje konvenční průmyslové zemědělství.
„Empirické vědecké důkazy říkají, že drobní zemědělci živí svět. Podle FAO pochází 70 % spotřebovávaného jídla od drobných zemědělců,“ uvedla profesorka Elverová. To by měl být zásadní bod budoucí zemědělské politiky. Dnes končí většina dotací v kapsách obřích agroprůmyslových korporací. To se musí změnit ― vlády musí podporovat drobné zemědělce. Migrace lidí z venkovských oblastí do měst působí obrovské potíže. Budeme-li pokračovat jako dosud, ocitnou se v roce 2050 tři čtvrtiny všech lidí ve městech. Tento trend musíme zvrátit prostřednictvím podpory drobných zemědělců. Je třeba tvořit na venkově nové příležitosti a pobídky, zejména pro mladé lidi.“

foto: World Bank Collection

Uvedení těchto návrhů do praxe by znamenalo zásadní proměnu dosavadní potravinové politiky vlád. Marcel Beukeboom, vládní specialista na výživu a potraviny z nizozemského ministerstva obchodu a rozvoje však s Elverovou a jejím důrazem na zásadní roli drobných hospodářství nesouhlasí: „Uznávám, že pro drobné zemědělce musíme udělat víc, velké monokulturní farmy ale prostě jen tak nezmizí. Musíme proto najít způsob, jak přimět agroprůmysl k větší efektivitě. Je třeba partnersky spolupracovat se soukromými podniky, ať už jsou velké, či malé.“

Kampaň OSN za ekologické zemědělství?

Přednáška profesorky Elverové probíhala ve stejný čas jako zásadní dvoudenní mezinárodní sympozium Agroekologie jako cesta k potravinové bezpečnosti, pořádané FAO v Římě. Podílelo se na něm přes padesát odborníků ― vědců, úředníků, pracovníků soukromých firem i občanských organizací. U závěrečného kulatého stolu se sešli ministři zemědělství z Francie, Alžírska, Kostariky, Japonska i Brazílie a zemědělský komisař Evropské unie.
Generální ředitel FAO José Graziano da Silva na sympoziu prohlásil: „Ekologické zemědělství je na vzestupu, jak vědecky, tak politicky. Jeho přístup nám pomůže překonat ve světě hlad a podvýživu ve všech jejich podobách a zvládnout změnu klimatu.“ Otevřený dopis FAO, podepsaný téměř sedmdesáti odborníky na výživu z celého světa, oceňoval uspořádání symposia jako správný krok a vyzval „celý systém OSN k zahájení kampaně, která by prosadila ekologické zemědělství jako ústřední strategii pro zvládnutí klimatické změny a zhoršujícího se nedostatku vody“.
Ekologické zemědělství má podle zúčastněných vědců „vynikající vědecké základy, široké spektrum časem osvědčených metod, a bude-li zaváděno v rozumném politickém a sociálním rámci, je nejslibnější cestou k dosažení udržitelné produkce potravin“.

Nejen věda, ale i sociální hnutí

Signatářka dopisu Mindi Schneiderová, odborná asistentka oboru Zemědělských, potravinových a environmentálních studií na Institutu sociálních věd v Haagu, prohlašuje: „Agroekologie není jen věda, je to sociální hnutí za spravedlnost, za respektování práva zemědělců a jejich komunit rozhodnout se, co budou pěstovat a jak to budou pěstovat.“
Převládající průmyslové metody produkce potravin kritizují i další odborníci Transnational Institute z oboru výživy. David Fig, ředitel občanské organizace pro potravinovou suverenitu a udržitelné zemědělství Biowatch South Africa, říká: „Jsme k průmyslovému zemědělství příliš vstřícní. Bylo podporováno soukromým sektorem, přesto však selhalo a nedokázalo zajistit dostatek potravin pro všechny. Přispělo navíc k masivním ekologickým škodám a plýtvání přírodními zdroji. Je na čase zaměřit naši pozornost, veřejné financování a politické úsilí k podpoře ekologického modelu zemědělství, kterým co nejrychleji nahradíme ten současný.“
Profesor Sergio Sauer, bývalý brazilský národní zpravodaj pro základní lidské právo na půdu a potraviny, pak dodává: „Ekologické zemědělství vychází z dobrých vztahů k půdě, přírodě a mezi lidmi navzájem ― není to jen produkce biopotravin, je to udržitelný způsob živobytí… V Brazílii máme Národní asociaci pro agroekologii, která propojuje více než 7000 lidí a shromažďuje jejich zkušenosti s ekologickým zemědělstvím v praxi. Jejich poznatky vycházejí z praxe, nikoli pouze z teoretických konceptů… Obecně se o ekologickém zemědělství mnoho nemluví ― toto téma se považuje za příliš politické. Prostá skutečnost, že FAO organizuje velké mezinárodní setkání, na němž se diskutuje o agroekologii, tedy značí významný historický milník.“


Autor je investigativní novinář, akademik a autor několika knih. Pro The Guardian píše blog Earth Insight o souvislostech globální krize. Dlouhodobě se věnuje mezinárodní bezpečnosti. Je také autorem dokumentárního filmu Crisis of Civilization (www.crisisofcivilization.com) a právě vyšlého sci-fi románu Zero Point. Článek vyšel v The Ecologist, přeložil Josef Patočka. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2019 vyjde v 2. polovině června.