Jak (si) zkrátit cestu k jídlu

2. října 2016 /
foto: archív Ekumenické akademie (vše)

Cukety, rajčata, dýně, pórek, papriky, brambory, řepa, mrkev, patizon, mangold a kadeřávek. Takový může být v pozdním létě podíl člena potravinové komunity neboli KPZky. Mnozí již tuší, že se nejedná se o bedýnku s výpěstky vybranými podle chuti, ale o jednu z předplacených sezonních dodávek v rámci komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Před pár lety se zdálo obtížné myšlenku KPZ u nás šířit (viz 7.G 2/2010), dnes jsou do tohoto systému v České republice zapojeny stovky lidí. KPZ už dávno neznamená jen krabičku poslední záchrany, ale i systém založený na přímém vztahu mezi konzumenty a zemědělci, kteří společně sdílejí hojnost úrody a rizika neúrody. A v září u nás dokonce proběhlo Třetí Evropské setkání hnutí komunitou podporovaného zemědělství. Jak se systému známému také pod zkratkou CSA (community supported agriculture) všeobecně daří?

„Včera tu bylo boží dopuštění. Vše bylo v mžiku pokryté vrstvou ledu a z nebe padaly kroupy jak pingpongové míčky. Z česneku zůstaly řady zelených mávátek a cibule je zle polámaná. Celá zahrada po krupobití voněla česnekem a cibulí, jako kdybyste je právě podrtili. Saláty jsou rozbité na placky, jen ty menší snad některé přežily. Všechna nově vysazená rajčata ulomená a odfouknutá neznámo kam. Velké sazenice patizonů a cuketek, které už měly poupata, zadupané do země. Jdu si dát jeden rozsekaný salát k večeři. Alena K.

P.S.: Díky, že na nás myslíte. Kladná energie je to, co potřebujeme.“

Takto zněl vyděšený e-mail „naší“ zelinářky z ekofarmy Dvůr Vyšínek u Slaného z května letošního roku. Vypadalo to, že letošní sezona nezačíná vůbec dobře. Ještěže je to už druhá a máme více zkušeností. Abychom vyzkoušeli KPZ na vlastní kůži, založili jsme si totiž v loňském roce KPZku rovnou v práci. Naše neziskovka (Ekumenická akademie) za svých dvacet let působení už nějaké to uvedení myšlenek do praxe zažila (stála u zavádění fairtradových produktů na náš trh anebo uvedla do provozu fairtradovou pražírnu kávy), tak proč bychom se tentokrát neušpinili od hlíny, že.

Sezona se letos naštěstí nakonec rozjela slušně, i když se zpožděním — nejen kvůli krupobití, ale i kvůli předchozímu vleklému suchu. Na farmě Vyšínek jsme byli na několika brigádách a naučili se sledovat počasí nejen okem městského člověka myslícího na procházku, ale i s ohledem na hospodaření. Už je nám jasné, proč letos nebylo tolik jahod a rajčat a vloni po vlně veder jen zakrslý květák. Prostě si užíváme hojnost úrody takové, jaká právě je. S sebou na celoevropské setkání KPZ jsme si tak mohli vézt nejen tu nejlepší mrkev na světě, ale i výtečný jablečno-řepový mošt z čerstvého závozu.

Společné jídlo pod těžební věží

Akce proběhla v Ostravě v samém srdci ocelového města, v provozu Hlubina nedaleko vysoké pece bývalých železáren. Několikadenní setkání přibližně sto padesáti příznivců KPZ — od pěstitelů a aktivistů po výzkumníky a podílníky — z více než dvaceti zemí si dalo za cíl prodebatovat vývoj systému KPZ v Evropě. Bez jídla by ale to šlo těžko a programové sekce jednotlivých dní se navíc nazývaly Sklízíme, Sdílíme recepty a nápady a Vaříme a jíme. Každý si přivezl něco ze své poslední KPZ dodávky — proto ta mrkev a mošt. To však byly jen ochutnávky. Aby se účastníci opravdu zasytili, pořadatelé před provozem Hlubina rozpálili polní kuchyň. Místní Food Not Bombs v ní ukázali, že opravdu umí metat dobrým jídlem (z lokálních a zdravých surovin) namísto zbraní. Ideální parťáky našli v řeckých farmářích, kteří dorazili v dodávce na lilcích, paprikách, olivovém oleji a sýru feta. S nádhernou samozřejmostí se ihned po příjezdu vyptávali, kde můžou začít vařit. A aby bylo na všechny ty debaty dost energie, my z Ekumenické akademie jsme se postarali o to, aby guatemalská káva z naší Fair & Bio pražírny tekla proudem.

Řešily se však i vážné věci: ve výzkumné skupině se probíral celoevropský přehled komunitou podporovaného zemědělství (v anglickém originále dostupný na webu mezinárodní sítě KPZ Urgenci: urgenci.net). Jde o úctyhodnou studii, která ukazuje podobnosti i fascinující rozmanitost různých forem komunitou podporovaného zemědělství v jedenadvaceti zemích Evropy (český překlad výběru toho nejzajímavějšího bude dostupný na kpzinfo.cz). Popisuje spolupráci drobných zemědělců se spotřebiteli, kteří se často sami organizují, aby měli kvalitní jídlo na dosah, a zároveň se podíleli na rozvoji komunit, v nichž žijí. Přímo tak mohou ovlivňovat způsob pěstování potravin a pozitivně působit na biodiverzitu, krajinu a životní prostředí. Výzkumná pracovní skupina má nyní na stole nové, pro světové zemědělství klíčové téma: přístup k půdě.

Český příběh KPZ

U zrodu našich potravinových komunit stál v roce 2009 matador propagace ekozemědělství v České republice Jan Valeška z PRO-BIO LIGY (biospotrebitel.cz) a spoluzakladatel komunitních zahrad KomPot a Kuchyňka. „Na KPZ mě baví, že se ze spotřebitelů měníme v tvořitele, přebíráme odpovědnost nejen za to, co jíme, ale i za to, v jakých podmínkách jídlo vzniká. Ještě veselejší na tom je, že nezůstáváme jako atomizované jednotky usazeni před televizí, ale spojujeme se v komunity, party lidí,“vysvětluje Valeška. „Bedýnkování“, jak se KPZ dříve říkalo, se u nás šířilo pozvolně, tempem jedné KPZky ročně. První vznikla na pražském Toulcově dvoře, další se vyrojily v Brně kolem Hnutí DUHA a Ekologického institutu Veronica. Po období váhání a nedůvěry nyní dochází k nadšenému rozmachu.

V současnosti jich v ČR funguje na třicet a zapojuje se do nich zhruba 1400 lidí. Podle zastřešující organizace AMPI (Asociace místních potravinových iniciativ) funguje nejvíce komunit v Praze a Moravskoslezském kraji, následují Jihomoravané. V některých regionech, jako jsou Severozápadní Čechy či Olomoucko, zatím oficiálně KPZky neexistují.

Většina funguje na systému předplatitelských skupin, které přebírají odpovědnost za organizaci a komunikaci mezi sebou, a snímají tak značnou zátěž z pěstitele. Ti se nemusejí tolik starat o odbyt a mohou více času věnovat hospodaření. „Máte jistotu, že to, co vypěstujete, se prodá,“ říká Pavel Šelong, ekozemědělec ze severomoravského Pustějova. „Jsem úplně nadšená z toho, že naši zeleninu někdo chce a že se z nás stávají přátelé,“ líčí jeho žena Gabriela, která s ním pracuje na rodinné farmě.

V drtivé většině mají navíc pěstitelé zajištěný odbyt a předplatné od podílníků, a mohou tudíž lépe plánovat, co zasít či zasadit a kolik čeho pěstovat. Na ostravském setkání se na jednom z workshopů probíralo i to, jak mohou být nápomocné informační technologie: například jak vyvinout užitečnou aplikaci, umožňující zemědělcům plánovat práce a objemy a usnadňující komunikaci se spotřebiteli. Časem se jí zřejmě dočkáme.

Lokálně i globálně

Člověk by nehádal, že komunitou podporované zemědělství nevzniklo v Evropě ani v zemích globálního Jihu, nýbrž v Japonsku, konkrétně v 70. letech 20. století. Nyní je najdeme nejen v Evropě a USA, ale například i v Číně, kde existuje silné hnutí. Jen v Evropě čítá více než šest tisíc iniciativ a téměř jeden milion podílníků. A zájemců rapidně přibývá; i proto, že na rozdíl od konvenčních obchodů mohou tímto způsobem ovlivňovat cenu a kvalitu jídla. Navíc pěstitele osobně poznají, jídlo cestuje na krátkou vzdálenost a odpadají marketingové triky obchodních řetězců.Je to jednoduché: lidé si zajistí čerstvé a zdravé potraviny a pěstitelé důstojné živobytí a respekt.

Na podporu udržitelného zemědělství vzniklo už v roce 1993 mezinárodní hnutí rolníků La Vía Campesina. O tři roky později na Světovém potravinovém summitu Organizace pro výživu a zemědělství členové La Vía Campesína poprvé použili termín potravinová suverenita. Komunitou podporované zemědělství je jeho organickou součástí. „Potravinová suverenita prosazuje právo lidí stanovit si, jak má vypadat náš potravinový systém,“ objasňuje Judith Hitchman, prezidentka Urgenci a členka předsednictva mezinárodní sítě pro sociální a solidární ekonomiku RIPESS. „ Jedná se o právo na zdravé jídlo vypěstované ekologicky a udržitelně. Staví do centra potravinových systémů a politik pěstitele a spotřebitele namísto korporací a požadavků trhu,“uzavírá Hitchman a neskrývá radost z toho, že v Ostravě byla schválena Evropská deklarace komunitou podporovaného zemědělství (viz urgenci.net).

Účastníci ostravského setkání též zformulovali poselství pro Evropské fórum potravinové suverenity, které se koná koncem října v rumunské Kluži. Vzkaz zdůrazňuje závazek společné práce na principech KPZ jako součásti hnutí solidární ekonomiky a potravinové suverenity. Konkrétně se jedná o šíření myšlenky co nejkratší cesty k jídlu, práva na půdu, osivo a vodu, stejně jako odporu k přílišnému diktátu trhu. Dále o podporu agro-ekologie jakožto účinného nástroje proti klimatické změně, sdílení vědomostí a zkušeností nejen mezi spotřebiteli a pěstiteli, ale i mezi zemědělci mezi sebou, a o podporu praktického vzdělávání dětí. V prosinci následně proběhne druhé české Fórum potravinové suverenity, které všechny události letošního roku shrne pro ty, kteří se Ostravy či rumunské Kluže nemohli účastnit (pozvánky budou na potravinovasuverenita.cz).

Na závěr se sluší dodat, že účastníci ostravského setkání neodjeli s prázdnou. Obdrželi důležitou munici: směs osiva a luštěnin, která vznikla rozmetáním pečlivě poskládané mandaly ze semínek z různých koutů Evropy.

P.S.: Pokud vás text inspiroval k založení vlastní KPZky, podívejte se na adresarfarmaru.cz, kde najdete přehled všech zdejších KPZek a ochotných zemědělců. Hezký blog, jak jednu takovou založit, a navíc ozvláštnit například domácími květinami anebo ovčími sýry, má například KPZ CooLAND, který vytvořil i zajímavou fotografickou výstavu Láska ke krajině prochází žaludkem.

Autorka pracuje v Ekumenické akademii. Třetí Evropské setkání komunitou podporovaného zemědělství pořádala Urgenci, PRO-BIO LIGA (v rámci projektu Zapoj se do KPZ!) a Ekumenická akademie (v rámci kampaně Pěstuj planetu — pestujplanetu.cz a projektu SUSY — SUstainable and SolidaritY economysolidarni-ekonomika.cz) ve spolupráci s Českou technologickou platformou pro ekologické zemědělství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2019 vyjde v 2. polovině srpna.