Kodaňské klimatické vězení

9. února 2010 /
foto: John Nyberg

Málokdo by asi očekával, že během prosincového klimatického summitu policie tak tvrdě zasáhne proti plánovaným demonstracím i proti některým z delegátů. Dánský stát tak v jednom aspektu naplnil spojitost kodaňské konference COP15 s věhlasnou bitvou o Seattle z roku 1999, kdy zasedala Světová obchodní organizace. Ukázalo se, že dánská policie byla agresivní téměř při každé příležitosti. Hrozí Evropě nové policejní státy?

Těsně před klimatickým summitem OSN v Kodani přijal dánský parlament kontroverzní zákon, který umožňuje policii zatknout kohokoliv až na dvanáct hodin. Stačí pouze podezření, že by v blízké budoucnosti mohl onen dotyčný porušit zákon. Souvislost s očekávanými protesty během konference pochopitelně není čistě náhodná. S tím souvisí i před veřejností utajená proměna bývalého skladiště ve čtvrti Valby ve velké vězení s nainstalovanými klecemi až pro pět set zadržených. Objevili jej dánští aktivisté a později jej nazvali „klimatickým vězením“.

Následovaly přísné kontroly na hranicích. „Pokud jsou aktivisté zaneseni v mezinárodním registru jako účastníci nepokojů, nebude jim vstup umožněn,“ prohlásil mluvčí dánské policie Flemming Steen Munch. Nakonec se však většina aktivistů do Dánska dostala. Policie ale byla ve střehu. Hned v prvních dnech summitu provedla razii v budově v Ragnhildgade, kterou si od města pronajala organizace Climate Justice Action (Akce za klimatickou spravedlnost, CJA), mezinárodní koalice řady především zdola organizovaných skupin jako například Via Campesina (viz 7.G 3/2009). Policisté obklíčili dům ve tři hodiny ráno, prohledali jej a zabavili velké množství nářadí a materiálu na výrobu rekvizit pro demonstrace, včetně těch již vyrobených. Nečekané razie se opakovaly po celou dobu konference. Nepomohla ani dohoda CJA s městem, že policie svůj příchod vždy předem oznámí.

První velké preventivní zatýkání proběhlo 11. prosince při demonstraci Don‘t buy the lie! (Nekupujte lež!). Zadrženo bylo 60 lidí, aniž by se dopustilo jakéhokoliv přestupku. Navíc byli zatýkáni aktivisté, kteří měli poskytovat první pomoc zraněným, případně lidem zasaženým slzným plynem. Tuto kontroverzní taktiku policie použila i v následujících dnech.

Chladná zem a pepřák

Největší demonstrace v průběhu summitu proběhla 12. prosince a zúčastnilo se jí kolem sta tisíc lidí. Mimo jiné se k ní připojila organizace Never Trust A COP, jejíž aktivisté většinou patřili k takzvanému black blocku. Jde o taktiku demonstrujících, kteří, aby splynuli v masu, jsou všichni v černém, a kvůli ztížení identifikace mají na obličeji masky. To se stalo záminkou pro masové zatýkaní.

Policisté brutálním způsobem spoutali a posadili na chladnou kodaňskou silnici téměř tisíc lidí. Velká část zadržených přitom k black blocku vůbec nepatřila a nikdo z nich se nejspíš ani ničeho nedopustil. Zatčení museli v mrazivém počasí na silnici sedět až čtyři hodiny, neměli přístup k vodě, jídlu, toaletám ani zdravotnímu ošetření. Pak je odvezli do „klimatického vězení“ ve Valby, kde se podle očitých svědků jejich podmínky nijak nezlepšily. Mnoho zatčených se na ulici pomočilo a někteří z nich dokonce omdleli. Na ty, kteří se ve Valby proti svému zatčení bouřili, policie podle některých, ovšem nepotvrzených, svědectví použila pepřový sprej. Podle Helgy Matthiassen z CJA policie nejenže demonstranty kriminalizovala, ale také je dehumanizovala. Přibližně 600 zadržených se na ni chystá podat stížnost a několik švédských neziskových organizací, jejichž členové byli zatčeni, bude Dánsko žalovat u Evropského soudu pro lidská práva. K přezkoumání policejních zákroků vyzývá rovněž několik lidskoprávních organizací.

Následujícího dne se situace opakovala. Policie asi po půl hodině pochodu obklíčila demonstraci Hit the production! (Udeřte na výrobu!), která směřovala ke kodaňskému přístavu, aby jej obsadila. Většina aktivistů skončila s pouty na rukou. Opět museli sedět na holé zemi, než je převezli do vězení ve Valby. Použití pepřového spreje tentokrát přiznala samotná policie, a to dokonce i na ty, kteří seděli spoutaní na zemi.

Systematická šikana

Pod drobnohledem policie se ocitla už zmíněná Climate Justice Action (CJA). Nešlo jen o opakované razie v pronajatém domě v Ragnhildgade. Policisté přepadli také legendární aktivistickou čtvrt Christianii, kde 14. prosince probíhala party v souvislosti s připravovanou demonstrací Reclaim power! (Znovuzískejme sílu!), plánovanou o dva dny později. Mluvila na ní například i známá novinářka a autorka knihy Bez Loga Naomi Kleinová. Policie čtvrť obklíčila a po krátkých střetech s aktivisty ji obsadila. Na své straně měla psy a slzný plyn, který vhazovala do klubů na nic netušící tanečníky. Zatkla více než dvě stě lidí a vůbec poprvé v dánské historii použila proti demonstrantům vodní dělo.

Následující den měla CJA tiskovou konferenci. Když její mluvčí dr. Tadzio Mueller odcházel, zatkli jej policisté v civilu. Tohoto německého akademika a klimatického aktivistu posléze obžalovali z násilného jednání vůči policii a z nabádání k nepokojům. Nic z toho se však nestalo. Téhož dne policie zatkla i několik dalších aktivistů CJA, zaměřila se především na mluvčí této koalice. Rovněž provedla razii v Candy Factory, kde už několik týdnů probíhala konstrukce speciálních kol pro demonstraci Reclaim power! Těsně před samotnou demonstrací i během ní policie zatkla další mluvčí CJA. Všichni měli být vězněni minimálně čtrnáct dnů, avšak soud to později neuznal za potřebné, takže jsou vyšetřováni na svobodě.

Iniciátoři Reclaim power! ji předem intenzivně proklamovali jako nenásilnou. Mělo jít o setkání aktivistů a akreditovaných delegátů summitu, aby v areálu konference vytvořili People‘s Assembly (Shromáždění lidí), na němž by se pomyslně setkal Jih se Severem a byla zde projednávána skutečná řešení klimatické krize. Násilí se však dopustila policie, která demonstraci brutálně napadla. Poté, co prostor mezi oběma skupinami hermeticky uzavřela, k zamýšlenému setkání bohužel nedošlo. Na obě skupiny policisté nešetřili pepřovým sprejem ani obušky. Zatkli dalších 260 lidí. Mnoho policistů v civilu, jeden z nich například v bundě dánského rádia, zatýkalo aktivisty i mimo hlavní blok demonstrace. Policie dokonce použila strunové pasti.

Na „Shromáždění lidí“, které se nakonec přece jen uskutečnilo, ovšem bez akreditovaných delegátů, v projevech řečníků zazněl požadavek na „změnu systému, ne změnu klimatu“. Jak řekl jeden z promlouvajících, na tomto místě se možná započalo nové globální hnutí.

Umlčet kritiky

Policie chtěla aktivisty co nejvíce zastrašit. Zjevně se snažila vyprovokovat násilí, aby je poté mohla ještě tvrději potlačit. Snažila se také o umlčení všech kritických hlasů v ulicích. Soud s Tadziem Müllerem ukázal, že policie odposlouchávala telefonáty a četla SMS aktivistů CJA a dalších organizací například aktivistů Greenpeace, kteří pronikli s transparenty na galavečeři s dánskou královnou. Z počínání policie je evidentní, že mnoho ze svých zákroků měla dopředu naplánováno.

K umlčování kritických hlasů však docházelo i na samotné klimatické konferenci. Například delegáty několika velkých neziskovek, jako jsou Přátelé Země, Avaaz a Tck Tck Tck, organizátoři odmítli vpustit dovnitř. Akreditaci jim zamítli bez jakéhokoliv vysvětlení. Museli nejspíš uvolnit na jednáních místo vysokým politikům, kteří se tou dobou začali do Kodaně sjíždět, aby dojednali text závěrečné dohody. V reakci na to delegáti výše zmíněných organizací okamžitě zahájili demonstraci vsedě poblíž bezpečnostního stanoviště, kde jim zamezili vstup na konferenci. Někteří z nich se přidali také k hladovce za klima, kterou koordinovala Climate Justice Fast.

Svou lekci dostala i svoboda tisku. Policie v některých případech nerozlišovala mezi novináři a demonstranty. Novinářům a fotografům často odmítla přístup na místa, kde docházelo k zatýkání. A i proti nim použila služební psy a pepřový sprej. Pouta dokonce dostali také dva nezávislí novináři z Německa. A dlužno dodat, že razantní přístup policie během summitu kvitovala řada komerčních médií.

Krok od policejního státu?

Represivní počínání dánského státu zapadá do celoevropského trendu posilování policejní moci, mimo jiné k umlčování kritických hlasů ve společnosti. Loni v září jsme toho mohli být svědky také u nás při zatýkání squatterů, kteří obsadili chátrající lázně na Albertově. Tord Björk ze švédských Přátel Země v této souvislosti v Kodani poznamenal, že jsme dnes jen pouhý krok od policejního státu. Doufejme, že (nejen) evropská veřejnost si brzy vezme z těchto sílících represivních tendencí ponaučení a začne jim účinně čelit.

Autor studuje Fakultu humanitních studií UK v Praze (jan.kolsky@gmail.com). Více informací najdete na www.mochasin.com.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.