Kohoutkovou, prosím

30. dubna 2011 /

Máte pochybnosti o tom, co vám doma teče z kohoutku, a proto kupujete raději vodu balenou? Nebo byste ohráli tahat se s lahvemi, když vám ta domácí chutná a ještě je podstatně levnější? Každopádně faktem je, že slovo vodovoda se v posledních letech skloňuje čím dál víc.

Co by vás dokázalo přimět k tomu, abyste si začali pravidelně kupovat rohlík za dvě stovky? Designově zajímavý obal? Tvrzení, že neprodyšně uzavřené pečivo si uchová svou čerstvost mnohem lépe než při obvyklé cestě z pekárny? Že je to hloupost? Asi ano. Jenomže výrobcům balené vody se to podařilo. Lidé ochotně dávají za vodu v PET lahvi stokrát víc, než stojí ta z vodovodu srovnatelné kvality. Podle únorového průzkumu společnosti Synovate si balenou vodu pravidelně kupují tři čtvrtiny Čechů. Ledy se však začínají prolamovat.

Leda tak na praní?

Nepěknou jizvu na marketingově vykouzleném obrazu zdravých, jistěže balených, vod prýštících ze samého nitra země zanechal dva roky starý průzkum Občanského sdružení spotřebitelů TEST (dostupný na www.dtest.cz). Podrobnou chemickou analýzou prošlo osmnáct druhů balených vod (kojeneckých, přírodních minerálních, pramenitých) a vodovodní voda pěti velkých měst (Prahy, Plzně, Liberce, Brna a Ostravy). Za pozornost stojí už samotný výběr vzorků. Balené vody totiž výzkumníci kupovali v kamenných obchodech, kde na rozdíl třeba od benzínových pump předpokládali lepší skladovací podmínky. Vodu z vodovodu naopak odebírali z velkých sítí, které čerpají převážně z povrchových vod a k úpravě běžně používají chlorování. Zároveň si pro odběr vzorků vybrali starší domy, kde očekávali horší kvalitu kvůli zastaralému vodovodnímu řádu.

Výsledek? Z osmnácti balených vod splnily limity dané pro konkrétní kategorii pouze čtyři. Ve zbylých chemici objevili vysoký počet organotrofních bakterií, který signalizuje, že něco nehraje — ať už čistota samotného zdroje, chyba při zpracování nebo nevhodná teplota při skladování. Některé naopak tyto bakterie neobsahovaly vůbec. Tím ovšem zase vzniká podezření, že je ve vodě přítomná cizorodá toxická látka nebo že výrobci použili nedovolenou úpravu kvůli likvidaci mikrobů. V balených vodách také analýzy odkryly například nadlimitní obsah dusitanů nebo sodíku, či naopak velmi nízké množství vápníku a hořčíku. Vyskytly se také nedovolené látky typu benzo(a)pyrenu nebo chloroformu.

Vodovoda ve srovnání s českými normami pro pitnou vodu obstála bez výhrad v Praze a Liberci. V Brně obsahovala vyšší množství vápníku a v Plzni nadlimitní množství železa, za což patrně může koroze potrubí. Nicméně — jak uvádějí autoři — „ze zdravotního hlediska se jedná o zcela nevýznamný nález…, protože limitní hodnota je stanovena z hlediska prevence zhoršení chuti a barvy vody“. V Ostravě naměřili málo vápníku a hořčíku, avšak nadlimitní množství chloroformu — nicméně se pořád pohybovalo výrazně pod požadavkem evropské směrnice (ta česká je podstatně přísnější).

Sečteno a podtrženo: „Náš test neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám,“ shrnuli autoři zprávy.

Pokud však ve vás přece jen hlodá pochybnost o kvalitě vody, která vám doma teče z vodovodu, najeďte si na webové stránky své vodárny. Buď tam přímo najdete poslední rozbor, nebo u menších podniků kontakt, kde vám sdělí podrobnosti o kvalitě vody. Jistě, můžete si pro sichr poslat vzorek do laboratoře. Cena se bude odvíjet od míry vaší zvědavosti. Například brněnské vodárny si za základní rozbory účtují od pětistovky nahoru, na úplnou analýzu si však přichystejte alespoň devět tisíc korun.

A když už jsme u rozborů a důvěry, na etiketách balených vod (s výjimkou kojeneckých) jejich složení de facto nenajdete. Podle platné legislativy musejí výrobci uvádět pouze množství oxidu uhličitého, „údaj o analytickém složení udávající charakteristické složky“ a varování, pokud voda obsahuje nadlimitní množství fluoridů (protože pak není vhodná pro děti do sedmi let). Každopádně na stránkách Svazu minerálních vod vás ujistí, že všechno je, jak má být — rozbory nerozbory, fakta nefakta. Zkrátka, pijte jedině vodu balenou, protože ta z vodovodu se hodí leda tak na praní. Možná v této aktivitě hraje nějakou roli i skutečnost, že spotřeba balených vod od roku 2005, kdy s 912 miliony litrů dosáhla vrcholu, mírně klesá, což se přičítá hlavně ekonomickým důvodům. Například v roce 2008 Češi vypili 877 milionů litrů balené vody, v roce 2009 pak 805 milionů.

Hnutí proti balení

Zdá se, že celý náš balený případ je opravdu postavený na zátku. Z obchodu si nepřineseme nic moc kvalitativně odlišného, než nám teče z kohoutku, navíc za to zaplatíme stonásobek. A v případě balené „pitné vody“ se dočkáme ve většině případů opravdové a nefalšované vodovody, jenom oblečené do plastu. Což z ekologického hlediska nevypadá vůbec chic, obzvláště když si k tomu představíme jeho výrobu, (ne)recyklaci či převážení lahví sem a tam kamiony. Zbytečné emise oxidu uhličitého si zkuste spočítat sami; Ekolist však uvádí, že vodovoda má ve srovnání s balenou na účtu pouhou tisícinu emisí.

Reakce? Vedle reklamní masáže o lesích plných divících se jezevců, lišek a sov, kde se rodí čistá a lehká voda každý den, má chuť patentovanou přírodou a je zdrojem zdravé krásy, se začaly objevovat aktivity, jež poukazovaly na nedoceněné přednosti popelky-vodovody. Koncem roku 2008 spustili manželé Kunovi stránky www.vodovoda.cz, přičemž vedle obecné propagace pití vody z kohoutku se v nich zaměřili na mapování restaurací a kaváren. Zatímco totiž v jiných evropských zemích, jak vyplývá ze zkušeností čtenářů stránek, dostanou zákazníci automaticky nebo na požádání karafu s vodou, u nás se tento dobrý zvyk teprve zabydluje. Pokud by se však aktuální skóre webového hodnocení dalo zobecnit, máme docela dobře našlápnuto. Ze 350 prověřených restaurací, což podle dietoložky Václavy Kunové odpovídá zhruba 1,2 procentům českých podniků, přinesla obsluha vodovodu automaticky v 11 % případů a v dalších 48 % na požádání. Odmítavé reakce většinou argumentují hygienickými normami, což však nemá oporu v žádných směrnicích. Spíše tedy zakrývají neochotu majitele, jenž se bojí o své zisky. Například třetinkovou Mattoni ve skle prodává www.mujshop.eu za šest korun, Aquilu za sedm, v restauracích už ale stojí přes dvacet, někde i třicet nebo čtyřicet korun. „Restaurace přicházejí o své zisky jen zdánlivě. Pokud má návštěvník k dispozici vodu jako základní tekutinu, téměř každý si pak ještě objedná víno, džus nebo kávu,“ komentuje obavy Václava Kunová. Tento princip potvrzuje i kolegyně z redakce 7.G Zuzana Vlasatá, která si během studií přivydělávala jako číšnice v Irsku.

K pití kohoutkové doma, v práci i restauraci nabádá také nová aktivita Česko pije z vodovodu. Podle dobrovolníků platformy Challenge Europe, mezinárodní environmentální iniciativy organizace British Council, je to prostě levnější a především ekologičtější. Na stránkách evidují kolem dvou stovek podniků, které za točení vodovody zákazníkům obdržely modrou „signalizační“ samolepku. Kohoutkové fandí i Ekologický institut Veronica, který se svým propagačním spotem zabodoval v rámci soutěže o nejlepší vizuální počin v rámci ekologických poraden.

Avšak i vodohospodářské společnosti pochopily, že nestačí pouze pouštět vodu do trubek. Veolia Voda, která zásobuje pitnou vodou zhruba čtyři miliony lidí, například provozuje portál www.kohoutkova.cz. Argumentačně se neodchyluje od výše zmíněných aktivit a rovněž se zaměřuje na restaurace a kavárny. Loni v prosinci se však rozhodla projekt protáhnout až na černý kontinent a začala prodávat skleněné karafy na vodu od designérů Jiřího Pelcla a Daniela Piršče. Výtěžek má pomoci Člověku v tísni vybudovat či opravit vodní zdroje pro školy v Etiopii. Koncem roku jim na účtu přistálo rovných dvě stě tisíc korun a další várka karaf čeká na své majitele.

Osmělíme se?

Výrobcům balených vod se skutečně povedl mistrovský kousek: přesvědčili významnou část veřejnosti, že voda z vodovodu je opravdu eklhaft. Předsudky lidí vůči kohoutkové potvrdily slepé testy v rámci tzv. Vodních barů, se kterými dobrovolníci kampaně Česko pije z vodovodu objížděli akce typu Ekofestival, DesignBlok, Gastro festival či pražský Světový den vody. Čtyřicet procent lidí předpokládalo, že vzorek vody, který jim nechutná, musí být z vodovodu. A devatenáct procent degustátorů zase vzorku s dobrou chutí automaticky přiřadilo nálepku pramenité balené. Ano, ano, bylo to přesně naopak. A ještě jedno číslo: 76 % dotázaných vyhodnotilo chuť kohoutkové jako lepší či stejnou ve srovnání s balenou konkurencí.

Ovšem vodovodu zatlačují do kouta nejen předsudky, ale i stydlivost. Pokud ji ve „vaší“ oblíbené restauraci ještě nenabízejí, možná to bude i tím, že je o ni zatím nikdo nepožádal. V úvodu zmíněnému průzkumu společnosti Synovate vyšel počet „nesmělých“ na 67 %. Někteří respondenti netušili, že je něco takového vůbec možné si dovolit, jiní se báli reakce obsluhy, další zase zdravotní nezávadnosti. Ovšem plných 83 % dotázaných si přeje, aby restaurace kohoutkovou nabízely. Zeptáte se?

9 komentářů: “Kohoutkovou, prosím”

  1. Hana Kučerová, Ostrava napsal:

    Petr Křížek – Když mi bylo patnáct let, byla jsem navštívit kamarádku v malém městečku Rybniště, kde si moji milí místní vrstevníci chodili pro pitnou vodu na tamní vlakové nádraží. Říkali tomu Rybnišťský pramen a nedali na něho dopustit. Musím uznat, že chutnala skvěle 🙂 Já piji vodu z kohoutku běžně, ale u nich mě fascinovala přímo vroucí láska k něčemu tak běžnénému, jako je kohoutek s pitnou vodou.

  2. Petr Křížek, Rudimov napsal:

    Právě jsme se vraceli ze Srbska. V Bělehradě na nádraží teče pitná voda zadarmo z veřejných kohoutků. Leč, zapomněl jsem ji na cestu nabrat. Za Budapeští nás žízeň donutila koupit 2×0.33l baleného pití v za 140 Kč. Vítejte doma v EU.

  3. Tomáš Rajnic, Vrbové napsal:

    no ja si pýtam stále. Niektorí nalejú, tupí s blbým pohľadom nalejú veľmi neochotne. Ale našťastie tupcov je menej

  4. Radka Matějíčková, Brno napsal:

    Já jsem se zase setkala s tím, že v restauraci balenou vodu vůbec nenabízeli, ale zato si za kohoutkovou účtovali nějakých deset korun. Z eko hlediska je to určitě lepší, ale stejně se mi zdá zvláštní za kohoutkovou vodu něco vůbec chtít, zvlášť když byla podána k větší objednávce.

  5. Ota Podlucký, zlín napsal:

    Mám vážné podezření,že autorka Součková se stala obětí sofistikované PR akce zahraničních vodárenských společností.Zdůrazněním láce kohoutkové vody apříměrem k baleným chce zastřít nebezpečný jev,že si lidé začnou v ČR uvědomovat,jak naletěly mazaným zahraničním korporacím:koupily za babku výrobu pitné vody a municipalitám nechaly stárnoucí a na investice náročné rozvody.Tiše teď zdražují ceny vody a odkanalizování a Sedmička jim za to fandí.Kdo neskáče(na špek),není Čech!

  6. Eva Modrá, Praha napsal:

    Snášenlivost vody z různých zdrojů bude asi individuální. Já se doma v pražských Modřanech v devadesátých letech nestačila divit, když jsem začala pít balenou vodu. Po letech každodenní (nelžu) nevolnosti (křečí v břiše) mě najednou potíže přešly. Od té doby se občas zkusím vody z vodovodu napít. Po té z pražských Vysočan mi bylo půl dne krutě zle. Přitom jsem si ji natočila v půl roku staré budově, kde měli navíc instalovaný jakýsi domovní filtr. Teď v novém bydlišti v Komořanech (pořád Praha) je to lepší, většinou snesu tak skleničku až dvě denně. Přítel ji přitom pije běžně a nic mu není. Já se ale bez Bonaquy obejdu těžko, i když je pro mě drahá. Určitě je to mnou, ale bude nás možná víc…

  7. Roman Brožek, Praha napsal:

    Říká se, že voda z kohoutku je kvalitní, zdravotně nezávadná, ovšem není to zcela pravda. I díky "cestě" z vodáren ke konečnému spotřebiteli se pitná voda vlivem starého potrubí stává zdaleka ne tak kvalitní, jak se uvádí. Běžně se stává, že potrubí má za sebou více než stoleté opotřebení, to dokazuje fakt byť jen chvilkového uzavření vodovodu. Musíte pak nechat vodu řádně odtéct, aby jste se mohli těšit alespoň oku viditelné čisté vodě. To ovšem neznamená, že co oko nevidí voda neobsahuje. Pitná voda z vodovodu i ze studně může obsahovat různé kontaminanty, naplaveniny, písek, rez, bakterie, viry… Voda se také stává špatnou vedením v olověných trubkách, mikrobiologickým znečištěním uvnitř potrubí nebo nádrží, vinyl-chloridem z PVC trubek, průmyslovým znečištěním, ekologickými haváriemi, černými skládkami, pesticidy a mnoho dalšími vlivy. Každý máme jistě zkušenost, že voda nechutná vždy a všude stejně. Někdy je voda více tvrdá, někdy s větším obsahem chlóru, atd.
    Tvrdí se, že chlorování vody má také za následek nádorová onemocnění.
    U balené vody není jistota kvality vody, což prokázali nejedny laboratorní výsledky. Vlivy na kvalitu balených vod má též skladování a doprava. U vody v barelech se i přes pravidelné sanitace výdejníků tvoří velké množství bakterií, které při dlouhodobějším užívání mohou způsobovat zdravotní potíže a to je také důvod, proč je tento způsob zajištění pitné vody zakázán používat i v mateřských školkách. Voda v barelech se navíc musí od "naražení" do výdejníku spotřebovat maximálně do tří dnů, jinak už může mít za následek vážné zdravotní problémy, zažíváním počínaje! Tato voda není zdravá, není kvalitní a mnohdy není ani chutná.

    Problematice pitné vody se již nějaký ten pátek věnuji. Souhlasím s paní Modrou, že voda chutná všude jinak, byť je ze stejné vodárny. Používali jsme domácí filtrovací konev Brita, ale nebyla tolik efektivní. Voda byla o něco lepší, ale žádný zázrak to nebyl, nemluvě o příliš drahých nových filtrech, které se musí velmi často měnit aby byl vůbec nějaký výsledek. Pak jsme si koupili domácí filtrační systém a nemůžeme si ho vynachválit. Voda nám chutná, nezapáchá, je krásně čistá a na chuť opravdu jemná (jako ze studánky). Dokonce je to poznat i na varné konvici, kterou jsme dřív museli často čistit – nyní není třeba. Nelitujeme investice, protože kvalita vody má velký vliv na lidský organizmus. Balenou vodu nekupujeme vůbec! Teče nám z kohoutku voda nejvyšší kvality, kam se na ní balená voda hrabe! Info mohu zaslat případně mailem romanbrozek@seznam.cz
    Doporučuji každému, obzvlášť rodinám s malými dětmi – pro děti chceme vždy to nejlepší, či jako náhradu za vodu balenou či v barelech. Vyjde to i levněji!
    Všem přeji hezký den a pěkné léto 😉
    Roman

  8. Josef Veolia, Praha napsal:

    Z diskuse jsem pochopil,proč je tolik čtenářů Blesku a proč diskuse připomínají odpovědi dotázaných babek na TV Nova(líčí zásadně jen osobní pocity).Reportéři to mají rádi.

  9. Ivanka Páralová, Karviná/Brno napsal:

    paní Modrá: Sama jsem měla po přestěhování se z Karviné do Brna podobný problém: dva roky mi bylo každou chvíli zle a nevěděla jsem proč, voda mi navíc nechutnala (byla jsem rozmazlená z bezbarvé a chutné vody doma). Potom spolubydlící z kolejí koupila filtrovací konvici a nevolnostem byl téměř konec, dneska je mi špatně jen když té vody vypiju za den opravdu hodně, například v parných dnech. Takže to můžu určitě doporučit.
    Určitě by bylo nejlepší mít nějaký filtrovací systém, jako třeba pan Brožek, ale to se na koleji aplikuje dost těžko, tak já zatím vystačím s konvicí. Ony ty filtry sice nejsou zrovna levné, ale je to jako se vším – čím víc, tím levněji to vyjde. Kdybych kupovala balenou vodu, tak mě jí dva měsíce stojí zhruba stejně jako filtry na celý rok. A filtry jsou "zálohované" – za každou vrácenou patronu mám slevu na nákup nových.
    My doma vždycky kohoutkovou pili a doufáme, že se kvalita jakž takž udrží a budeme ji moct pít dál.
    U vody v restauracích bych to viděla tak, že já jsem pro vodu zadarmo, ale pokud se majitel obává ušlého zisku, ať si ji klidně nějak rozumně zpoplatní (to znamená ne třicet korun za dvě decky kohoutkové vody). Dle mého v takovém případě vhodný koncept, když není voda zdarma jako taková, tak k jídlu nebo při útratě v určité výši, bych já asi vodu nepočítala. Ale zase – když už má člověk útratu v určité výši, tak dvacka za džbánek vody už ho taky nevytrhne .)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.