Kritici si zvykají na půst

20. června 2013 /
foto: Jan Skalík. Bezpečný domov státní podpory.

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa se před dvěma lety občanských sdružení zeptal, zda jsou na zakázkách a grantech jeho rezortu závislé. Když zjistil, že ano, snížil jejich objem o 80 procent. Rozpad ekologicky orientovaného neziskového sektoru to sice neznamená, spolupráce se státem na drobných projektech byla ale zvláště pro malé neziskovky velmi podstatným stabilizačním prvkem. Poté, co se ministrovi povedlo cíleně rozložit vlastní rezort, se nyní snaží potopit i ty, kteří na jeho destruktivní jednání upozorňují. Podívejme se, jak se mu to daří a jak si občanská sdružení zatím stojí.

Tomáš Kažmierski, bývalý ředitel dnes již příznačně zaniklého odboru environmentálního vzdělávání na MŽP, uvádí, že do roku 2011 se na ministerstvu debatovalo veskrze o tematických okruzích dotačního programu, které měly mít vazbu na strategické dokumenty a politiku ministerstva. Po roce 2011 ale podle něj „program trpí tím, že není jasné, kdo přesně projekty hodnotí, zda do hodnocení externích hodnotitelů někdo nezasahuje, a navíc není vyhlašovaný včas, což působí problémy při jarních projektových akcích“.

Grantová výzva ministerstva životního prostředí se totiž tradičně a v souladu s usnesením vlády vypisovala na podzim. „Záměrem této podpory je podněcování aktivního přístupu občanů k okolí a motivace dobrovolníků, příprava ekovýchovných programů pro děti i dospělé a v neposlední řadě i oslovení veřejnosti v různých kampaních a při osvětových akcích, jako je Den Země či Týden bez aut,“ připomíná Kažmierski. Ještě v roce 2010 měl program objem dvacet milionů korun v šesti osách, které zahrnovaly energetiku, ochranu přírody, lidské zdraví, udržitelný rozvoj, vydávání periodik či recyklaci. Úspěšně v něm žádalo 87 organizací. Letos se krácený čtyřmilionový program, který má nyní na starosti „oddělení dobrovolných nástrojů“, svou notnou částí zaměřuje například na prezentační akce ekozemědělství, propagaci turistiky či marketing „environmentálně šetrných“ automobilů. Již 14. prosince 2012 přitom společnost RPSC ideas s. r. o. nabízela sdružením, že pro ně vypracuje projektovou žádost v konkrétně označených osách, přestože ty byly ve zcela identickém znění ministerstvem zveřejněny až 4. února 2013. Za těchto zjevně neférových podmínek přirozeně řada sdružení ministerstvo o grantovou spolupráci ani nežádala.

Neziskovky, třeste se

Asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh provedla loni a letos dvě vlny průzkumu, jejž se zúčastnilo celkem 43 ze 112 členských organizací neformální oborové platformy. Tento vzorek sdružení je příliš malý na to, abychom z něj mohli odvozovat závěry o celém ekologickém neziskovém sektoru. O tom, co se mezi neziskovými organizacemi oborové platformy děje, ale vypovídá dobře.

Grantová výzva MŽP pro neziskové organizace. Data o nepřidělených prostředcích nejsou pro roky 2011 a 2012 veřejně přístupná.

Tato ekologická sdružení nejčastěji nabízejí environmentální poradenství a výchovu, přímou ochranu přírody, ale i paletu dalších aktivit od výzkumu po veřejné kampaně. Zhruba jen každá šestá organizace se spoléhala převážně na vlastní výnosy či příspěvky od státu. Mnohem častější bylo vícezdrojové financování, které obsahovalo individuální příspěvky, státní či městské dotace i podporu z Evropské unie. Polovinu dotazovaných tvořila místní sdružení s rozpočtem do tří milionů korun, v druhé polovině byla sdružení s celorepublikovou působností. Podívejme se nyní postupně, jak na ně snížení státní podpory dopadá.

Místní sdružení: dostáváme se do spirály

Pokles ministerských grantů vůbec nejvíc postihuje ta nejmenší sdružení. David Číp ze základní organizace ČSOP Jaro Jaroměř, která pečuje o zraněné živočichy v záchranné stanici a o zhruba 350 hektarů chráněných území rozesetých nejen v Orlických horách, ale i zbytku republiky, popisuje současnou situaci následovně: „Na každý díl z našich posledních tří dělených úvazků připadá několik dílů dobrovolné práce. Nestíháme, nemůžeme komunikovat s dobrovolníky, dárci ani lidmi, kteří u nás odpracovávají alternativní tresty. Ztratili jsme i příležitost sjednávat zakázky. Dostáváme se do spirály.“ V reakci na výpadek státní podpory loni zřídili internetový obchod pomahamprirode.cz, jehož výnosy jsou určeny na konkrétní aktivity. Jeho efekt ale dosud není dostatečný, „přitom je naše práce násobně levnější, než kdyby ji odváděl stát či soukromé společnosti. Většina našich aktivit je ale zcela nezisková, při zhoršování podmínek se to nedá nadále udržet, zkolabujeme,“ dodává Číp.

Ekofestival 2012. Informace jsou k nezaplacení. Foto: Jan Skalík.

Podobnou zkušenost má občanská iniciativa Čisté nebe, která se snaží diskutovat nejen s hutěmi, ale i s magistrátem a ministerstvem životního prostředí o možnostech zlepšení ovzduší na Ostravsku. Sdružení supluje roli státu v tom, že informuje občany o rizicích při smogových situacích a upozorňuje na ně. To vše je ale nyní ohrožené. „Riziko zániku našeho jediného pracovního úvazku v roce 2013 ohrožuje činnost celé organizace. Zůstali by pouze lidé pracující na dobrovolné bázi,“ říká Kamila Plocková z Čistého nebe. Absurdita nastavení priorit grantové podpory se zdůrazní, pokud si uvědomíme, že Tomáš Chalupa uzavřel s hlavními znečišťovateli „dobrovolnou dohodu“ a vláda jim vyjednala nevídanou 90% podporu z Evropské unie. Dohromady miliardy korun.

Environmentální výchova: komercionalizuj, nebo zanikni

O moc lépe se nevede ani ekovýchovným organizacím. Přestože ministr environmentální výchovu vyzdvihuje, ve skutečnosti dává miliony stavebním společnostem na výstavbu přírodních učeben. Na environmentální programy se pak už často nedostává. Centrum Sítě ekologických poraden hlásí pokles úvazků o 40 %. Ještě výrazně hůře jsou na tom ale místní ekologické poradny. Českobudějovická Rosa například zcela uzavřela ekoporadnu a omezila osvětové aktivity. Propuštěni byli všichni s výjimkou ředitele, který je na neplaceném volnu. „Nezbývá než se orientovat na komerčně laděné služby či platby za poskytované ekoporadenství,“ dodávají z Rosy.

Podobnou zkušenost má i sdružení Za sebevědomé Tišnovsko. Jejich ekoporadna pořádala Den Země, Den stromů, přednášky, exkurze, pravidelné čištění potoka a pomoc obojživelníkům. Během loňského roku většina těchto aktivit zanikla, sdružení nyní pracuje jen na dobrovolné bázi a nájem hradí z prodeje fair trade výrobků a honorářů za studie. „Dobrovolníci už teď nestíhají, pravděpodobně činnost ukončí,“ ozývá se ze sebevědomého Tišnova.

„Ekologického aktivistu poznáte. Je zarostlý, umolousaný, má dredy,“ má jasno starosta Modravy Antonín Schubert. Foto: Jan Skalík.

Některé organizace ale proměna teprve čeká. Větší podíl výdělečných aktivit v rámci výukových programůletos zavede například Středisko ekologické výchovy Český ráj. Sice se nechtějí vzdát žádné ze svých činností, přesto budou muset omezit především programové pobyty školních kolektivů. Jak uvádí předsedkyně sdružení Simona Jašová, „ze čtyř úvazků sdílených šesti lidmi nám do roku 2014 zbydou pravděpodobně jenom úvazky dva.“Je důležité si přitom uvědomit, že neziskovky si za své služby účtují minimálně, sotva na pokrytí nákladů. Cena nedotovaného ekoporadenství přitom dalece převyšuje to, co je běžný člověk ochotný zaplatit. Veřejně prospěšné služby v rozsahu desetitisíců hodin ročně přitom neziskovky dosud díky grantům poskytovaly zdarma.

Hlídací psi demokracie: krušné časy teprve přijdou

Ačkoliv na protikorupční aktivity se ve státním rozpočtu myslí, Radana Tichavská z občanského sdružení Oživení je rovněž znepokojená: „Stát i město chtějí každým rokem nové, originální projekty a nejsou ochotni podporovat ty zavedené, i když jsou účinné.“ Schopnost Oživení podporovat alternativy pro městskou dopravu a kontrolovat, jak se hospodaří s veřejnými prostředky, tedy zůstává zcela nevyužitá. Členové sdružení totiž nyní stráví celou čtvrtinu času psaním projektových žádostí. Sdružení muselo zrušit tři pozice, přestože se peníze snažilo získat skrze nově vzniklý Klub přátel Oživení a zaměřilo se na vedlejší hospodářskou činnost. „Se začátkem roku 2013 jsme prostě museli zastavit veškeré naše aktivity vedoucí ke zlepšení podmínek pro chodce a cyklisty,“ dodává Tichavská.

Guru a jeho tým, foto: Jan Skalík

Účast ve správních řízeních při stavbě dálnic má v Česku velmi špatnou pověst. Málokdo ale ví, že odvolat se ve správním řízení lze pouze tehdy, pokud na začátku stát nebo developer udělali chybu. Pokud by občané umožnili státu stavět nelegálně a nekontrolovali, zda zákonodárce dodržuje své vlastní zákony, povede to k právnímu marasmu. Málokdo si tyto souvislosti připomíná a občanské sdružení Děti Země, které se zabývá připomínkováním dopravních politik a koncepcí, ale i účastí ve správních řízeních, proto stále musí usilovat o svou dobrou pověst. Ze dvou pracovníků mají nyní jen jeden půlúvazek, nemohou si dovolit ani externisty. Vyčíslují to přesně: „O sedmdesát procent byla omezena činnost v rozhodovacích procesech a o devadesát procent ekoporadenství.“ Dětmi Země pořádaného Ropáka, anketu o nejvíce antiekologickou osobnost roku, tak možná čeká mnohem smutnější budoucnost než její nositele.

Občanské sdružení Pražské matky loni muselo přestat vydávat čtvrtletník Práh. Až do září 2012 nemohl běžet ani jejich dlouhodobý projekt Bezpečné cesty do školy a při sníženém stavu úvazků vykonávalo sdružení značnou část činností v obdobném rozsahu jako v předchozích letech, ale zadarmo. „Pokud se situace nezlepší, dlouho nevydržíme a budeme muset stěžejní projekty opustit,“ přiznává Jarmila Johnová. Výchova dětí k udržitelné dopravě má, zdá se, červenou.

Celorepubliková sdružení: co nenese, musíme vyříznout

Problémy se dotýkají ale i celorepublikově zavedených neziskovek, kterým každý měsíc přispívají stokorunami tisíce lidí. Organizační ředitel Hnutí DUHA Jaromír Němec říká, že je stále obtížnější získat podporu pro časopis Sedmá generace či Týdny pro les a krajinu a že „hrozí omezení, nebo dokonce zrušení některých aktivit a kampaní“. Nejobtížněji se Hnutí DUHA získávají prostředky na ochranu divoké přírody, a to i přesto, že soudy daly ochranářům v Národním parku Šumava za pravdu a poslanci se nyní zabývají zákonem o Šumavě, jehož schválení by fakticky znamenalo zrušení parku.

O poznání hůře než brněnskému ústředí se ale daří olomoucké duhové pobočce, kde v uplynulém roce výrazně zmenšili pracovní úvazky. „V rámci omezení činnosti místní skupiny jsme přestali poskytovat odpadové poradenství pro obce,“ podotýká tamější pracovnice Josefa Volfová. Hnutí DUHA Olomouc už také zrušilo ekoporadenství, méně času se mu dostává na výuku na základních a středních školách, nevydává tištěné Ekologické listy a méně se věnuje i účasti ve správních řízeních.

Sdružení by měla být nezávislá na státu. Tomáš Chalupa na setkání s NNO v květnu 2012. Foto: Jan Skalík.

„Zdroje z ministerstva tvořily vždy spíše menší část našeho rozpočtu. I tak jsme ale byli nuceni omezit naše aktivity v oblasti ochrany životního prostředí na nejnutnější priority,“ doplňuje nelichotivý obrázek Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. „Program Zaostřeno na hypermarkety jsme museli zredukovat na informování, jednu modelovou kauzu a územní plán Brna.“ Kromě NESEHNUTÍ se přitom žádná neziskovka supermarkety nezabývá, prestižní Sasakawa Peace Foundation dokonce jejich kampaň ocenila jako nejlepší ekologický projekt roku. „Na podzim také rušíme ekoporadnu a nadále budeme pomáhat lidem při zapojování se do rozhodování spíše individuálně podle aktuálních možností. Už teď děláme většinu věcí převážně dobrovolnicky,“ upřesňuje Štefanec. NESEHNUTÍ přesto pomáhá místním občanským iniciativám formou vzdělávacích kurzů a konzultací. Ví, že do budoucna se na státní spolupráci spoléhat nedá, a proto se snaží získávat více financí od sympatizantů.

Likvidace jako cíl, naděje jako výsledek

Toto není příběh o ekonomické krizi a vzájemném utahování opasků. Toto je součást příběhu o rozbíjení občanské společnosti. Konkrétně kapitola, v níž se ukazuje, že ministr Chalupa odborně rozložil státní ochranu přírody, odborníky nahradil spolehlivými kádry a rozpočet rezortu snižuje na polovinu. Při cíleném rozkladu dle Klausova střihu je zapotřebí zametat stopy a oslabit své kritiky.

Přestože ostatní respondenti průzkumu Zeleného kruhu většinou neomezili své aktivity více než o třetinu, i tak se snadno mohou dostat na mez kolapsu. Snížení úvazků totiž někde dosahuje i šedesáti procent, například Ekocentru Podhoubí zbylo jen 2,8 úvazku z původních osmi. Již nyní řada organizací pracuje zcela na dobrovolné bázi, využívá alternativní zdroje financí a píše třeba desítky grantových žádostí ročně, u nichž je ale řádově nižší pravděpodobnost úspěchu. Šance získat podporu z unijních zdrojů se počítá na jednotky procent, ty navíc zřejmě pro české žadatele za pár let vyschnou docela. Sedm ze 43 dotazovaných sdružení čeká v roce 2013 pravděpodobně zrušení, čtyři přejdou výhradně na dobrovolnou práci a tři se budou z existenčních důvodů zaměřovat už jen na komerční aktivity. Pouze dvě organizace přitom očekávají růst a čtyři setrvalý stav. Všechny ostatní utlumují činnost. A to pořád mluvíme převážně o těch větších, stabilnějších organizacích.

Zbývá v tomto kontextu aspoň trocha optimismu? David Číp z Jaro Jaroměř situaci glosuje slovy: „Díky dlouhodobé nouzi jsme se naučili maximálně využívat dobrovolné zdroje, dárce a pracovat maximálně efektivně.“ A to se environmentálnímu hnutí bude hodit vždycky. Zvlášť po volbách, kdy nový ministr či ministryně dostane šanci sektor znovu vystavět.

Autor i autorka pracují v asociaci neziskových organizací Zelený kruh.

Článek vznikl v rámci projektu Systém dalšího vzdělávání v oblasti aktivního občanství (CZ.1.07/3.1.00/37.0075), spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.