Let the Sunshine In

20. srpna 2010 /

Kdybychom vedle sebe naskládali všechny fotovoltaické panely, které dnes v České republice vyrábějí elektřinu, pokryjí plochu tří set hektarů. Málokterý pozemek srovnatelné velikosti vyvolal v minulých letech takovou mediální bouři, jaká se snesla právě na solární elektrárny. Ve srovnání s pozorností věnovanou fotovoltaice prošel kontroverzní projekt špatné rekonstrukce uhelné elektrárny Prunéřov prakticky bez povšimnutí. Čím fotovoltaické elektrárny jsou, čím mohou být a proč je budeme potřebovat?

Přeměnu slunečního záření na elektřinu dokážeme technicky využívat už více než padesát let. V nedostupných místech bez elektrického připojení představuje fotovoltaika plnohodnotnou alternativu, elektřinu vyrábí čistě a tiše. Fáma o tom, že k výrobě fotovoltaického panelu se spotřebuje více energie, než dokáže za dobu své životnosti vyrobit, patří pouze k rozšířeným nesmyslům. Fotovoltaický panel v českých podmínkách vyrobí veškerou energii, která byla potřeba k jeho výrobě, po třech až šesti letech.

Proč tedy zatím fotovoltaika nevyrábí tolik elektřiny jako elektrárny na fosilní paliva? Především proto, že výroba panelů a instalace fotovoltaické elektrárny vyjde poměrně draho. Zatím.

Levněji a levněji

Ještě před několika lety se u nás o fotovoltaiku zajímalo jen několik nadšenců. Zásadní změna přišla před pěti lety, kdy začal platit zákon č. 180/2005 o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Jeho smyslem bylo podpořit nový obor čistých technologií, které nemohou konkurovat v minulosti bohatě dotovaným uhelným a jaderným elektrárnám. Tvůrci zákona bohužel neměli jinou možnost než podporu obnovitelných zdrojů naroubovat na stávající energetický systém. Převzali proto ve světě osvědčený princip, v němž distribuční společnosti (správci regionálních sítí) povinně vykupují elektřinu z obnovitelných zdrojů za pevně stanovenou cenu.

V případě fotovoltaiky se začalo vyplácet namontovat si na střechu panely, svoji spotřebu pokrývat levnější elektřinou ze sítě a produkci ze slunce prodávat distribuční společnosti za více peněz. Tím se majiteli postupně vracely peníze, které za panely utratil.

Během následujících let ovšem došlo k prudkému poklesu ceny panelů, zatímco výkupní cena elektřiny zůstávala vysoká. Za propadem cen stojí především asijští výrobci, kteří zaplavili světový trh poměrně kvalitními levnými panely. Komerční cena solárních fotovoltaických modulů se tak z 32 dolarů na každý watt instalovaného výkonu v roce 1979 propadla až na loňských 4,5 dolaru. Prozatím nejlevnější je technologie takzvaných tenkých vrstev, která už spadla pod magickou hranici jednoho eura za instalovaný watt, ačkoliv ještě v roce 2006 stála třikrát tolik. S každým zvýšením solární výroby na dvojnásobek (což se v posledním dvanáctiletí dělo v průměru každých 28 měsíců) ceny panelů klesají o 18 %. Šéfinženýr firmy General Electric soudí, že nedotované fotovoltaické zdroje budou ve slunnějších částech USA konkurenceschopné kolem roku 2015.

Rychlejší vyhrává

Díky zákonu na podporu obnovitelných zdrojů se tudíž solární elektrárna změnila v investici s rychlou dobou návratnosti. To přitáhlo řadu podnikatelů, kteří měli nebo dokázali sehnat peníze. Z podnikatelského hlediska bylo daleko výhodnější postavit několik dlouhých řad panelů na volné ploše, než je po několika kusech umisťovat na střechy. Rychlí podnikatelé zabírali vhodné i méně vhodné pozemky. Vzhledem k počtu projektů je prakticky jisté, že v některých případech nepostupoval investor vůči třeba stínícím stromům zrovna citlivě.

Poslanci zareagovali na solární zlatý důl bohužel až letos. Změnou zákona umožnili rychlejší meziroční pokles minimálních výkupních cen. Nastavení ceny tak bude více než dosud záviset na rozhodnutí vládou kontrolovaného Energetického regulačního úřadu (ERÚ).

Celková výše státního příspěvku, která má údajně tak drasticky zdražit elektřinu, mohla být výrazně nižší, pokud by ERÚ a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) dokázaly prosadit novelu zákona zavčas. Česká fotovoltaická průmyslová asociace považuje odhady stamiliardové či dokonce bilionové výše podpory na příštích dvacet let, nedávno prezentované ČEZem, za záměrně nadhodnocené. Slouží spíš jako mediální clona připravovaných radikálních legislativních opatření, které mají za cíl vymazat fotovoltaický sektor z energetické mapy České republiky.

Možnosti tu jsou

Celkový výkon fotovoltaických panelů instalovaných v ČR dosáhl letos v červnu 536 megawattů. Loni vyrobily 89 gigawatthodin elektřiny, o 15 % méně, než očekával scénář Pačesovy komise. Ta ostatně počítá s tím, že solární elektrárny mají u nás velkou budoucnost — jejich potenciál odhadl tým pracující pro Topolánkovu vládu na dvěstěnásobek výsledku z loňského roku, což znamená třetinu současné spotřeby elektřiny v Česku. Při odhadu potenciálu přitom komise vůbec nepočítala se záborem zemědělské půdy, jedná se výhradně o možnosti panelů umístěných na střechách a fasádách budov, vhodných plochách v nevyužívaných průmyslových objektech či v okolí dálnic.

Fotovoltaika tedy nabízí podstatně větší možnosti než vodní či větrné elektrárny. A vzhledem k tomu, že zemní plyn, jaderné palivo a v blízké budoucnosti i uhlí lze získat pouze dovozem, může se postupně stát nejvýznamnějším domácím zdrojem elektřiny. Může, ale nemusí.

Klacky na panely

V únoru 2010 totiž požádala společnost ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu, regionální distributory (pobočky společností ČEZ a E.On), aby zamítali všechny nové žádosti o připojení solárních (a zcela nepochopitelně i větrných) elektráren. Vedení ČEPS svůj postup zdůvodnilo obavami o stabilitu sítě. Distribuční společnosti se podle žádosti ČEPS ochotně zařídili a dodnes odmítají připojit i malý zdroj na střeše rodinného domu. A podle slov předsedy Energetického regulačního úřadu Josefa Fiřta bude stop-stav trvat minimálně do konce letošního roku.

Samozřejmě, že z pohledu provozovatele sítě přinášejí solární elektrárny problémy, se kterými se dosud nesetkával. Produkce solární elektřiny pochopitelně závisí na počasí a střídání dne a noci. Při navrhování stávající sítě také projektanti ještě nepočítali s připojováním malých zdrojů. Stejné problémy ale řeší i „obnovitelné velmoci“ jako Dánsko, Německo či Španělsko. V Německu jen loni instalovali šestkrát více fotovoltaických panelů, než jich máme v ČR. Tamní provozovatelé sítí se přitom s nárůstem výkonu dokáží vyrovnat a solární elektřina již zabezpečuje více než 1 % spotřeby.

ČEPS však přistoupil k silovému kroku, aniž by prokázal, jaké množství solárních a větrných elektráren lze integrovat do stávající sítě a jaká technická opatření lze učinit. Dlužno poznamenat, že ČEPS je pod přímým vlivem ČEZu, který jako dominantní výrobce a nejvýznamnější distributor nemůže desítky malých elektráren potřebovat. Jeho generální ředitel Martin Roman se v červencovém rozhovoru pro Lidové noviny vyjádřil jasně: „Sluneční energetika je velký průšvih nejenom pro českou energetiku, ale i českou ekonomiku.“

Z minima maximum

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) se současně rozhodlo využít štvavé mediální kampaně k zaříznutí oboru jako celku a zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie — svým původním nastavením jeden z nejúspěšnějších na světě — takzvaně novelizovat. V návrhu zákona však bez nadsázky nezůstal kámen na kameni a obsahuje výrazné nesmysly. MPO zároveň přichází s návrhem Národního akčního plánu (vyžadovaného Evropskou unií), který nesmyslnost návrhů zákona podtrhuje. Buďme konkrétní:

Za prvé, náš třináctiprocentní podíl čisté energie, který jsme obdrželi v rámci evropského cíle vyrábět 20 % energie z čistých zdrojů v roce 2020, je definován jako minimum. Navrhovaný nový zákon ale z minima udělal maximum a neváhal jít dokonce dál: pro každý jednotlivý rok a pro každou jednotlivou technologii (vítr, slunce…) určil, kolik kterých zdrojů může být postaveno. Přitom přidělené koeficienty jsou směšně malé. Podle regulátorů by tak ročně mohla přibývat j en třeba jedna velká (pětimegawattová) sluneční elektrárna a maximálně sedmnáct moderních větrných. Ze sektoru, který bude za pár let hrát ve výrobě energie prim, by tak čeští úředníci škrtem pera udělali naprosto okrajový obor. Dílčí čísla navíc ukazují, že pisatel návrhu neměl vůbec povědomí o tom, co píše, protože se dopouští faktických technických chyb.

Přidělená maxima by navíc ale neměla být mezi technologiemi ani roky sdílena, takže pokud se třeba jeden rok nepovede postavit určitý počet vodních nebo větrných elektráren — například proto, že je budou „zatrhávat“ obecní a krajské úřady — nesplníme náš 13% závazek vůči EU.

Zákon také omezuje státní podporu jen pro malé instalace. V případě větrných elektráren tak tvůrci zaspali přibližně deset let a chtějí podporovat jen morálně zastaralé technologie. Autoři novely si naopak zřejmě oblíbili spalování odpadu: jejich návrhy směřují k dvojnásobné státní podpoře spaloven.

Za hranicí fyziky

Navržená novela také vůbec neřeší podporu výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Bez tepla však v Česku k výraznému nárůstu výroby čisté energie nedojde. Ano, návrh sice výrobu energie z biomasy podporuje, ale jen tím nejhorším možným způsobem — neefektivním využíváním biomasy ve velkých elektrárenských kotlích, nikoliv podporou vysokoúčinného spalování vyrábějícího teplo i elektřinu. Nahrává tak velkým elektrárnám a reálně bude znamenat svážení biomasy z širokého okolí, což povede k větším emisím ze zvýšené dopravy a k vysátí trhu s biomasou v regionech.

Novela z dílny MPO dále negarantuje, na jak dlouho bude státní podpora OZE poskytována. To je asi, jako kdyby vám stát oznámil — dostanete důchod, ale na jak dlouho, to vám neřekneme. U fotovoltaiky pak — ve snaze uchránit zemědělskou půdu — navržená novela zavádí naprosto kontraproduktivní opatření: povinnost zemědělskou půdu trvale vyjmout z lesního nebo zemědělského půdního fondu. Dosud bylo takové vyjmutí jen dočasné, přičemž se počítalo, že po dosloužení a demontáži elektrárny bude půda zpět převedena a podle potřeby obhospodařována.

Další nesmyslná vyhláška z dílny MPO stanoví účinnost nově instalovaných fotovoltaických článků na 22 %, což odborníci z Česka i Evropy považují za požadavek odporující fyzikálním zákonům dnešního stavu technologie. Nejběžnější panely dnes v Česku vyrábějí s účinností 12—14 %. Návrh navíc odporuje standardům EU a nemá ani oporu v evropském zákonodárství.

Nová vláda na tahu

Další rozvoj solárních elektráren závisí na podmínkách, které určí nová vláda a sněmovna. Direktivní zákaz nových zdrojů a přidušování perspektivního oboru pomocí různých zákonů či vyhlášek rozhodně není rozumnou variantou.

Český stát by měl především navázat spolupráci s úspěšnými zeměmi a připravit podmínky nefavorizující špinavé technologie 19. a 20. století. Kromě nastartování čistých technologií, které vytvoří tisíce kvalitních pracovních míst, tak snížíme naše rekordní exhalace i naši závislost na dovozu paliv a surovin. Dobrým příkladem takových podmínek je zákon o snižování emisí o 2 % ročně, který už přijala Británie, Francie či Švédsko a kterým se zabývají vlády nebo parlamenty dalších šesti zemí. V Česku takový zákon prosazuje Hnutí DUHA ve své iniciativě Velká výzva.

Jestli bude cena fotovoltaických panelů nadále klesat, a není nejmenší důvod domnívat se o opaku, budou se šetrní spotřebitelé za pár let o nové solární elektrárny přetahovat.

Autoři pracují v programu Energie Hnutí DUHA.

5 komentářů: “Let the Sunshine In”

  1. Filip Charvát, Londýn napsal:

    Chybou byla fixní výkupní cena v zákoně r. 2005. Měla se spíše jednat o zvýhodněnou variabilní složku odvozenou od aktuální cena na Energeticke burze v Praze http://www.pxe.cz

  2. Bronislav Bechník, Bystřice pod Hostýnem napsal:

    občas chybné údaje, například 4,5 dolaru za watt je u velkých elektráren spíše cena za instalovaný watt, zatímco naopak u tenkovrstvých technologií 1 euro za watt jsou výrobní náklady, nikoli prodejní cena, která se dosud pohybuje nad 1 €/Wp a už vůbec ne investiční náklady, které se u všech typů panelů pohybují kolem 3 €/Wp, u malých instalací spíš výše

  3. Zdeněk Polanský, Pístina napsal:

    (JE Temelín a JE Dukovany zabírají dohromady plochu cca 250 ha.) Temelín je od nás 43.5 km vzduěnou čarou a je dobře vidět – narušuje ráz krajiny.Skleník,který chci stavět s fotovolt.el.na střeše o ploše 300 m čtverečních a nebude vidět ani z 300 m mi správa Chko nechce povolit.Narušuje prý pohled z vyhlídkového letadla.Takže ne jenom ČEZ a spol. . . .

  4. Martin Mikeska, Brno napsal:

    Ad Zdenek P.: ano, mate pravdu, zakaz FV elektraren je politicke rozhodnuti (tak nam to potvrdili i nizsi urednici z E.Onu), nikoliv fakticky problem.
    Ad Bronek B.: dekujeme za zpresneni. Ty ceny maji predevsim ukazat ten obrovsky skokovy cenovy propad, ktery u FV je.
    Ad Filip CH.: nedomnivam se, ze chybou byla fixace vykupni ceny, ta cena fungovala dobre do te doby, dokud se skokove nesnizila cena technologie. Problem byl, ze poslanci zareagovali se zpozdenim roku-roku a pul. Ze to bylo otaleni motivovane/tlacene byznysem je snad zrejme.

  5. Kachka, Podkozí napsal:

    Je to ze strany MPO spíše amatérismus, nebo spíše záměr a zájem?
    Díky. Kač.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.