Librarium

Jan Evangelista Purkyně: Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce. Academia, květen 2010

Anonymně vydaný a nedokončený Purkyněho komentář k názorům, že Země je bytost s vlastním duchem, nově vychází v doplněném překladu a s řadou interpretujících studií, sebraných Václavem Cílkem a Tomášem Hermannem pod názvem O duši Země a romantické vědě. Nechybí zde pohledy Emanuela Rádla, Stanislava Komárka, Zdeňka Neubauera nebo Antona Markoše. Ukázka z Purkyněho, který se dá číst jako „pohled na evoluci před Darwinem i jako filozofický či poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní“: „Toto vyšší hnutí života v duchovních orgánech Země nás ale nesmí odcizovat Zemi samé, nýbrž nás má spíše vést k poznání naší bytostné jednoty s ní.“ Význam knihy umocňují působivé obrazy Kateřiny Piňosové.

Martin Pelc: Umění putovat. Matice moravská, květen 2010

Rozsáhlým archivním výzkumem podložená kniha mladého opavského historika mapuje vývoj německé organizované turistiky v českých zemích od jejích počátků v 19. století až do druhé světové války. Odpovídá zároveň na řadu zajímavých otázek: proč turisté vůbec putovali, jestli a jak kritizovali moderní společnost, které túry byly „vhodné i pro ženy“ nebo v čem spočíval náboženský, sportovní či politický rozměr turismu. Pelc chápe turistiku ne jako rousseaovský „návrat k přírodě“, ale jako ryze moderní fenomén importovaný do českých zemí z Německa. Navzdory tomu, že na konci 19. století vznikl socialistický turistický spolek Přátelé přírody, začali se moderní turisté podle Pelce dívat na přírodu jako na krajinu.

Wolfgang Behringer: Kulturní dějiny klimatu. Paseka, květen 2010

Těžiště bestselleru (v Německu již 6. vydání) německého historika leží v paralele mezi současným globálním oteplováním a takzvanou malou dobou ledovou na konci středověku. Behringer se sice staví za aktuální závěry klimatologů o lidském vlivu na klima, ale zůstává kritický vůči tradičním návrhům řešení: „Zastaví klimatickou změnu náhlá změna našeho přístupu nebo hledání těch, které označíme za viníky? Odpověď zní: ne.“ Reálná řešení podle něj musí vzniknout v souladu s kulturními tendencemi doby — podobně jako na sklonku malé doby ledové, kdy se změnila kultura odívání a přestaly se hledat náboženské výklady. Globální oteplování podle Behringera navíc přináší nejen rizika, ale taky četné příležitosti.

Vojtěch Novotný: Papuánské (polo)pravdy. Dokořán, duben 2010

Eseje jihočeského biologa, který v druhém, o polovinu delším vydání vtipně a poutavě představuje největší tropický ostrov, zvyky kmenové společnosti, roztodivné nápady cizinců i to, jak se dělá novoguinejská věda. Jak? Příklady z klasifikace ptáků dle kalámských ornitologů: „ptáci, do nichž se mohou převtělit duše mužů“ či „ptáci, kteří vyzvracejí vše, co snědí“. A jak se tamním Novotného přátelům líbila Praha? „Za největší ze všech pražských atrakcí byl jednoznačně prohlášen exemplář hrocha obojživelného v zoologické zahradě v Tróji… Katedrála sv. Víta se Novoguinejcům sice také líbila, ale hlavně jako pozoruhodné uspořádání pěkně opracovaného kamene.“ Působivé ilustrace dodal domorodý výtvarník Benson Avea Bego.

Kolektiv autorů: Právo nežít v chudobě. Filosofia, duben 2010

Sborník jihoamerického autorského týmu z organizace Social Watch přibližuje chudobu z hlediska koncepce sociálních a ekonomických lidských práv, ale i diskriminace či práv žen. Právo nežít v chudobě je v perspektivě autorů/ek nezadatelné právo každého jedince. Odstranění chudoby bude vyžadovat strukturální proměnu současné společnosti včetně zastavení „rozvojových“ megaprojektů a posílení solidární pospolitosti. Doslov Marka Hrubce a Zuzany Uhdeové zasazuje téma do evropského a českého kontextu — vždyť přibližně 17 % Evropanů jejich příjmy neumožňují zajistit základní potřeby. Útlá, ale důležitá knížka vychází v souvislosti s letošním Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Aleš Máchal, Mojmír Vlašín, Petr Ledvina: Desatero domácí ekologie. Síť ekologických poraden, květen 2010

Autoři „nechtějí své čtenáře poučovat a hlásat chudobu a odříkání. Za očividnou chybu však považují plýtvání a podobně nesmyslnou spotřebu“, píše v úvodu Aleš Máchal. Páté vydání této oblíbené příručky je po sedmi letech od toho předchozího ze tří čtvrtin přepracováno a navíc obohaceno o globálně-klimatický kontext, kupování Fair Trade zboží či adopce na dálku. Samozřejmostí jsou doporučení ohledně energie, vody, ovzduší, odpadů, dopravy, zahrady či potravin. Knížku prosvětlují milé ilustrace Rostislava Pospíšila, čtenáře potěší i aktualizovaný adresář ekoporaden. No nekupte to, zvláště když vám k ní Ekologický institut Veronica přibalí praktické brožurky Do čista, Chemické látky a, ehm, Nekup to.