Librarium

Joseph A. Tainter: Kolapsy složitých společností. Dokořán, říjen 2009

Po knihách Jareda Diamonda Kolaps a sborníku Něco překrásného se končí přichází v krátkém sledu další práce na téma, proč společnosti zanikají. Americký antropolog Tainter na příkladu dvaceti kolapsů — od Říše Západní Čou přes Casas Grandes až po Říši Huari — hodnotí různé způsoby výkladu zániku: vyčerpání zdrojů, katastrofy, špatné vedení, sociální dysfunkce nebo nahodilá zřetězení. Podle autora jde však kolapsy nejlépe vysvětlit jako pokles mezních výnosů do složitosti společnosti. Například pád Říma nebyl způsoben barbary ani vnitřní slabostí, ale nesmírně vysokými náklady na udržování impéria, které muselo nést venkovské obyvatelstvo. Na závěr tuto teorii aplikuje na současnou západní civilizaci. Naše vyhlídky? Střídavě oblačné.

Olof Alexandersson: Živá voda. Objevy a vynálezy Viktora Schaubergera. Emitent, říjen 2009

Repulzína, bioturbína, ušlechtilý kompost, diamagnetismus. Objevy samorostlého vynálezce Viktora Schaubergera (1885—1958) sice dodnes působí veskrze bizarně, pravdou ale zůstává, že už ve 20. letech minulého století varoval před ekologickou krizí způsobenou moderní vědou: „Dnešní technika používá nesprávný druh pohybu. Ve svých strojích uvádí média jako vzduch, vodu a jiné kapaliny a plyny do takové formy pohybu, kterou příroda používá jen tehdy, chce-li odbourat a rozpustit spotřebované, složené formy… Pokud nyní technika používá jen rozpouštějící pohyb, stává se technikou smrti; tím se totiž tento životu nepřátelský efekt rozšiřuje na všechny oblasti v přírodě.“

Jaroslav Monte Kvasnica: Krajina s vlky. Élysion, říjen 2009

„Tato kniha je odpustkem donkichotskému úkolu, který jsem na sebe kdysi dávno vzal — za úplňku v rumunském pohoří Lotru, za šepotu divých travin, vlnících se v nočním vánku, a za pohanského zpěvu vlčí smečky, znějícího nezměněně od pravěku do dneška: velkolepému a marnému úkolu — změnit v lidských myslích strašidelný obraz krvelačné šelmy — v pravdivý obraz inteligentního společenského tvora se svobodomyslnou duší!“ Tomuto úkolu dostál známý vlčí a psí publicista se ctí. Graficky velkorysou knihu s podtitulem Rapsodie vlčích stínů sestavil z poutavých vlčích příběhů, citátů, básní, post script a fotografií z různých dob a kontinentů. À propos — víte, kolik vlků běhá po našich lesích? Mezi jedenácti a osmnácti.

Jan Chybík: Přírodní stavební materiály. Grada, září 2009

Po teoretickém úvodu nás brněnský docent architektury (viz jeho text v 7.G 1/2009) seznámí s dříve používanými stavebními materiály, jako byly například desky Likus nebo Solomit, a poté se podrobně zaměří na hlínu, dřevo, korek, ovčí vlnu, konopí, len, rákos, slámu nebo dovozové — bavlnu, jutu, kokos a bambus. Ano, z toho všeho se dá stavět, což v odborně pojatém výkladu určeném nejen pro profíky a studenty dokládá spousta fotografií, grafů či srovnávacích tabulek. Na závěr autor volá po lepší legislativě, která by dala opomíjeným přírodninám zelenou a přesvědčila nevstřícné stavební úřady. Pak by konečně mohla začít doba postcementová. Pokud chcete přírodně bydlet, nelze než doporučit.

Marc Bekoff: Na zvířatech záleží. Triton, listopad 2009

Americký biolog Marc Bekoff s pomocí rozsáhlé odborné literatury vysvětluje a obhajuje, proč zacházet se zvířaty s respektem a soucitem. Jeho záběr je velmi široký — od výkladu podobností mezi zvířaty a člověkem či rozdílu mezi právy a životní pohodou zvířat, přes kritiku poměrů v zoologických zahradách, akváriích, pitevnách či laboratořích, až po reintrodukci zvířat a alternativy k jejich pojídání. „Pokud zvířata prohrávají, prohráváme my všichni,“ konstatuje autor spolu s věhlasnou velvyslankyní míru OSN Jane Goodallovou. Na závěr oceníme pečlivý servis v podobě rejstříku, slovníčku základních pojmů, seznamu literatury a webových stránek organizací ochraňujících zvířata. Velmi důležitá četba pro mladší i pokročilé.

Martin Potůček, Miroslav Mašková a kol.: Česká republika — trendy, ohrožení, příležitosti. Karolinum, říjen 2009

V další prognóze vývoje České republiky od plodného pražského Centra pro sociální a ekonomické strategie může zaujmout zejména část „Vnější hrozby“, v níž Miloš Balabán přehledně shrnuje data a dokumenty týkající se globálních nerovností a stavu životního prostředí na Zemi. Zdejší situaci pak v kapitole „Příroda a životní prostředí“ přibližuje Zuzana Drhová. Do informačně nabité knihy se toho ale vešlo daleko více, od bezpečnosti přes vzdělání, populaci, právo, ekonomiku až po inovace a hodnotové struktury. Srozumitelné, leč ne strhující výklady dobře vystihuje úvodní citát: „Člověk by se neměl vzdávat naděje, že problémy způsobené lidskými bytostmi mohou lidské bytosti také vyřešit.“