Malý český nacionalismus

25. ledna 2003 /
foto: Saša Uhlová. Petr Uhl v roce 2015.

Na negativa a pozitiva, které přineslo rozdělení Československa, jsme se zeptali Petra Uhla, komentátora deníku Právo (a občana SR i ČR).

Jaké jsou podle Vás nejvýraznější negativní důsledky rozdělení republiky?

Hospodářsky i kulturně obě země tratily. Větší ztrátou je ale vzrůst „malého“ českého nacionalismu v ČR, spojeného s xenofobií a českým (etnickým) premiantstvím a výlučností. Společnost má po postupném vyloučení Židů, Němců a Slováků snahu po etnické homogenitě, sociálně vylučuje poslední neasimilovanou menšinu — Romy. V politických postojích se projevoval primitivní antikomunismus, netolerance, okrajově i příklon ke krajní pravici. Stále je přítomna tendence k izolacionismu, lidé se bojí Východu a pociťují nebývalou averzi k Němcům. Zproblematizovala se tak integrace obou států do Evropské unie, tedy proces kulturní a hodnotové integrace po vstupu. Vedlejšími negativními důsledky jsou bludy, které přežívají léta: To Slováci prý chtěli odejít z federace, dokonce pro to hlasovali ve volbách. Hospodářská transformace se Slovenskem nebyla možná. Způsob rozdělení nás proslavil ve světě, který nás za to chválí. Slováci a Češi jsou jiní. Každý (etnický) národ si má zakusit „vlastní“ stát. Mezinárodněprávní subjektivita částí federace je nemožná. Dvoučlenná federace je nemožná. Jsou to ale všechno nesmysly, o jejichž rozšíření se postarali politici, kteří se nechtěli dělit o moc, neuměli se dohodnout, a — pokud jde o ty české — bytostně byli proti jakékoliv decentralizaci, samosprávě či subsidiaritě.

A jaký je největší pozitivní důsledek rozdělení?

Na Slovensku ten, že usvědčil českou pravici z demagogie (prorokovala Slovensku úpadek hospodářský i politický, řadila je k Balkánu a Rusku) a také že oslabil vliv Hejslováků. V České republice bude prvním pozitivním důsledkem zveřejnění a popularizace dlouhého seznamu jevů (zákonů, kroků, situací), které jsou po deseti letech na Slovensku lepší než v České republice — nebo tam aspoň nejsou tak velkým průšvihem jako v ČR. A je jich hodně. A v obou státech je kladem společný vstup do Evropské unie, což je ovšem pozitivní důsledek vývoje v obou zemích i v Evropě, ne důsledek naší státní porážky z roku 1992. Do Unie vstupujeme navzdory tomu, že jsme nezabránili rozbití Československa, ba dokonce se o to ani nepokusili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.