Moje terrapie

6. února 2014 /

Jako malinká Zuzanka jsem si myslela, že obrovské modré velryby mohou spolknout celou loď. Ukazovali to přece v televizi — ve filmu Baron Prášil od Karla Zemana — tak to musela být pravda! Později jsem zjistila, že je to naopak. To lodě polykají velryby. Ačkoliv je komerční lov kytovců od roku 1986 zakázaný, Japonsko (a také Island a Norsko) jej obcházejí „vědeckým lovem“, který si vyjednaly u Mezinárodní velrybářské komise.

Asi ve třech letech jsem prožila první environmentální trauma při sledování dánské kreslené pohádky Samson a Sally (1984). Vorvaní kamarád a kamarádka, které velrybáři ulovili maminku, se vydávají na pomoc za legendárním Moby Dickem. Cestou je potká mnoho nebezpečí souvisejících nejen se železným zvířetem (iron beast), jak říkají velrybářským lodím. Snad nejhorší mi připadala chvíle, kdy se dostali do pasti hořící ropné skvrny. Moje hysterické vřeštění v tu chvíli přivedlo maminku k úvaze, zda to přece jen není trochu „priveľa“, a chtěla mě poslat spát. Nenechala jsem se.

Jako už docela velká Zuzka jsem zjistila, že existují lidé, kteří chtějí pomáhat velrybám ještě více než sympatický hrdina snímku Zachraňte Willyho. Takoví, kteří se nespokojí s osvobozením jedné kosatky z akvária. Sea Shepherd. Pro někoho příliš radikální, pro mě spíš zdravě nekompromisní aktivisté, kteří přímo na moři v ledové Antarktidě brání japonským velrybářům v jejich „vědeckém lovu“. Chovám k nim respekt.

A proč vám to píšu? Se Sedmou generací pořádáme na portálu www.hithit.cz sbírku, která by mi umožnila vyrazit se Sea Shepherd do terénu a psát o tom reportáže. Děkuji srdečně všem, kteří mě dosud podpořili.

Tolik k situaci na jihu. Mezitím ale na severu: nový ředitel holandského petrolejářského koncernu Shell Ben van Beurden rozhodl, že firma zatím nebude provádět těžební průzkumy na křehké a překrásné Aljašce. Jeho rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy Shell prožívá propad v příjmech. Nový ředitel tak chce podle oficiálních informací zamezit problémům s cashflow. Jaká úleva slyšet, že tyto „radosti“ nepřidávají šediny jen ekologickým organizacím.

No a na závěr jedna osobní radost se společenským přesahem: vzpomínáte si ještě na občanskou blokádu kácení pralesa u Ptačího potoka na Šumavě? I když se bavíme o létě 2011, asi se shodneme — nejen ti, co jsme se tam nechávali opakovaně odvážet na policejní stanici —, že něco takového nelze jen tak pustit z hlavy. Právě teď máme navíc dobrý důvod se k této události vrátit. Krajský soud v Plzni totiž vydal rozsudek, kde například stojí: „Občanská sdružení na ochranu přírody byla… zcela zbavena možnosti chránit zájmy přírody v době před přistoupením k těžbě dřeva. Za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby.“

Ne, aktivismus opravdu není sprosté slovo. Nebojme se ho. Nebojme se. 

Další díly Terrapie najdete tady

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.