Nepostavené rekreační město

29. května 2003 /
V dalším díle seriálu o významných kauzách ekologického hnutí se podíváme na česko-moravsko-rakouské pomezí. Zde se v polovině devadesátých let snažili ochránci přírody zabránit výstavbě obřího rekreačního areálu v místě zaniklé obce Rajchéřov. Jejich pečlivá odborná práce, jež získala podporu veřejnosti, nakonec slavila úspěch.

Do Starého města pod Landštejnem ještě dojedete autobusem. Směrem na jih k rakouským hranicím však již musíte pěšky. Do Návar vede záplatovaná asfaltová okreska, ale dál už jdete jen nezpevněnou cestou mezi travnatými pastvinami, které tu a tam ozvláštňují kamenné skalky s borovicemi. Když vystoupáte na Kamenný štít, rozprostře se před vámi úžasný pohled. Vpravo kamenitý Hadí vrch, za nímž se mezi stromy leskne hladina rybníka Kačer, vlevo pod vámi se pak rozprostírá zaniklá obec Rajchéřov. Jen nápadně vysoké množství ovocných stromů ve volné krajině připomíná, že tu ještě koncem 40. let žilo na 200 místních obyvatel německé národnosti. Poté, co byli nuceni svou ves opustit, tudy více než 40 let vedla železná opona.


Umělé město

V roce 1994 se Jaromíru Bláhovi z Hnutí DUHA, který tehdy pracoval ve Skupině pro podporu lokálních aktivit, donesla zpráva o záměru tří holandských firem vybudovat na 270 ha v okolí bývalého Rajchéřova obří „rekreační areál“. Jeho součástí mělo být 470 domků s parkovišti, řada obchodů, od supermarketu přes půjčovnu videokazet, několik restaurací až po směnárnu, diskotéku a kasino s hracími automaty. U rybníka Kačer měl stát windsurfingový klub a rybářské centrum s loděnicí, jalovcová rezervace Hadí vrch měla být obkroužena silnicí a dovnitř přivedeny vycházkové trasy. Kapacita umělého rekreačního města – 2 800 osob – měla 5krát převyšovat počet obyvatel Starého města pod Landštejnem, do jehož katastru spadá. „Když jsme se to dozvěděli, vyrazili jsme tam,“ říká Jaromír Bláha. „Měli jsme tip na jednoho místního veterináře, který se někde vyjádřil proti, ale když jsme přijeli, nechtěl s námi vůbec mluvit. Až později jsme se dozvěděli, že mu kvůli nesouhlasu vyhrožoval nějaký anonym fyzickou likvidací. Podobně se chovali i další místní lidé, všichni měli strach.“ A není divu, za záměrem totiž stála poměrně dobře zorganizovaná zájmová skupina majetkově propojená s místními úředníky a politiky. Holandské investory zastupovala firma Stavebně-technický ústav, jejímž jednatelem byl jistý ing. Vimmr. Ten byl též – společně s manželkou přednosty Okresního úřadu v Jindřichově Hradci Mikuleckou, dcerou starosty Starého města pod Landštejnem Schornou a bývalým zaměstnancem pozemkového fondu v Jindřichově Hradci Habersbergem – majitelem firmy BREND, jež skupovala pozemky pro realizaci záměru. Tuto společnost od podzimu 1994 kontrolovala jiná firma ing. Vimmra, jejímž jednatelem byl jeden z holandských investorů Julius Willems. Tomu se v tomto kraji zvaném Česká Kanada pravděpodobně líbilo dvojnásob, neboť v jednom z obchodních výpisů byla jeho adresa shodná s bydlištěm ing. Habersbergera, zatímco podle druhého přebýval přímo v domě starosty Starého města pod Landštejnem Františka Schorného.

Na podzim 1994 byla zveřejněna dokumentace vlivů stavby na životní prostředí (EIA). Její zpracovatel František Hezina, firemní kolega tehdejšího ministra životního prostředí Bendy, však postupoval účelově a dopady na přírodu i místní obyvatele dostatečně nevyhodnotil. Podobný názor naštěstí v první instanci převládl i na OkÚ v Jindřichově Hradci, takže dokumentace byla vrácena k doplnění. Ani po devíti měsících však ing. Hezina zásadní nedostatky neodstranil, takže dokumentace nesplňovala požadavky zákona. Právě to byla nucena konstatovat i skupina odborníků z Institutu aplikované ekologie ČZU vedená Miroslavem Martišem, kterou o odborný názor požádaly ekologické organizace.


Asociace Rajchéřov

Na základě alarmujících zpráv o připravovaném megaprojektu, který měl klidnou příhraniční přírodní oblast změnit v česko-rakouské Las Vegas, postupně vznikla široká koalice téměř čtyř desítek občanských sdružení. U jejího zrodu stály ekologické organizace jako Hnutí DUHA, Konzultační centrum EIA, Děti Země, Jihočeské sdružení ochránců přírody a další. „Dokonce se nám podařilo podnítit vznik sdružení z místních ekozemědělců, chalupářů a dalších, kteří se proti záměru postavili,“ dodává Jaromír Bláha. Asociace Rajchéřov, jak zněl název celé koalice, uspořádala během let 1994 – 1997 několik veřejných diskusí pro místní občany s cílem seznámit je se záměrem a zjistit jejich názor. Ti se, zvláště zpočátku, povětšinou báli k záměru jakkoliv vyslovit, přesto se však odvážní místní kritici nakonec našli. Snad právě to donutilo zastánce rekreačního areálu k podvodům s podpisy místních. Na jaře 1996 totiž vyšlo najevo, že řada občanů Starého města, jejichž podpisy figurovaly pod listinou podporující záměr, zmíněnou petici nikdy neviděla a s jejím obsahem nesouhlasí.

Účelovým manipulacím v této kauze však ani tehdy nebyl konec. Vypracováním posudku na doplněnou dokumentaci EIA byl pověřen Vladimír Chour z firmy Hydroprojekt. Jeho posudek však nebyl o mnoho lepší než samotná dokumentace. Na veřejném projednání 4. června 1996 před nabitým sálem inženýr-závlahář přiznal, že při posuzování dopadů na chráněné druhy živočichů vycházel ze svých základních gymnaziálních znalostí a Červené knihy ohrožených druhů, jejíž části do posudku jednoduše opsal. Není tedy divu, že například vliv záměru na chráněné druhy ptactva odbyl výčtem základních faktů o jednotlivých druzích a konstatováním, že vliv nebude žádný, nebo přijatelný. Své vystoupení zakončil památným výrokem, že realizací záměru se v oblasti zvýší biodiverzita, neboť se do lokality nastěhují i druhy žijící ve městech. Není divu, že po takovém propadáku sám holandský investor, firma Willems Meersen, nechal proces EIA zastavit.


Ani napodruhé

Nikoli však proto, aby od záměru ustoupil. Pouze si našel mazanějšího zpracovatele. Stal se jím později velmi známý Josef Kupec z brněnské firmy Investprojekt. Za svou práci, ve které i přes evidentní silné zásahy do přírodního prostředí v okolí Rajchéřova vyjádřil se záměrem souhlasné stanovisko, byl na jaře 1997 po zásluze odměněn prestižní anti-cenou Ropák roku. Posudkář Kupcovy dokumentace z firmy Rustical B však již zalepené oči a zacpané uši neměl a dospěl k názoru přesně opačnému. Toho se nakonec držel i OkÚ v Jindřichově Hradci, který ve svém závěrečném stanovisku vyjádřil s projektem nesouhlas. Odůvodnil jej především tím, že v lokalitě navržené stavby se našly mimo jiné biotopy 58 zvláště chráněných druhů obratlovců a 7 zvláště chráněných druhů rostlin. „Bylo to snad první negativní závěrečné stanovisko v procesu EIA v Čechách,“ komentuje tehdejší výsledek Věra Horská z Jihočeského svazu ochránců přírody. „A veřejný tlak v něm sehrál opravdu zásadní roli, bez něj by to investorovi určitě prošlo.“

Výsledek procesu EIA je však podle zákona nezávazný, teprve v územním řízení musí úřad zvážit všechny argumenty a definitivně rozhodnout, zda stavbu povolí. „Rekreační lobby“ však stála v cestě ještě jiná překážka – výjimka z ochrany kriticky a silně ohrožených druhů živočichů a rostlin, bez ní by investor svolení úřadů ke stavbě nikdy nedostal. A právě na ní si definitivně vylámal zuby. Na jaře 1997 tuto výjimku MŽP pod vedením Martina Bursíka odmítlo udělit. Tím pokusy o výstavbu rekreačního města v České Kanadě definitivně skončily.


Žádné vítězství netrvá věčně

„Byla to jedna z velkých úspěšných kauz,“ hodnotí vítězství ekologů a zastánců k přírodě šetrné turistiky Jaromír Bláha z Hnutí DUHA. „Na zahajovací tiskové konferenci naší kampaně se nás tehdy novináři ptali, proč se věnujeme předem prohraným věcem, za kterými stojí velký kapitál,“ vzpomíná Bláha. „Nakonec jsme to vyhráli na celé čáře. Ukázalo se, že má smysl jít i do zdánlivě naprosto beznadějných kauz.“

Přestože se gigantickému projektu rekreačního města nakonec podařilo zabránit, dodnes nezůstává tamní překrásná příroda ušetřena bezhlavých lidských zásahů. Koncem letošního dubna získal čtvrté místo v anketě Ropák roku jemnický sedlák Miroslav Bindr, který na jaře 2002 protizákonně rozoral 65 ha luk v ochranném pásmu přírodní rezervace Hadí vrch. Zničil tak cenný biotop, ve kterém žilo 18 zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.