O dvou překvapivých pohledech na naši krajinu

22. června 2011 /
foto: Luděk Čertík

Oslovuje nás krajina? Možná naše rodná, která se nám vtiskla do srdce, ale již dávno není doménou básníků. Můžeme ji vnímat jako krajinu líbeznou, žírnou, ale i nehostinnou, nepřirozeně jednotně usměrněnou, výrobní nebo průmyslovou. Snahu vrátit takto užitkově pozměněnou krajinu do fungující součinnosti člověka a přírody vyjadřují dvě knížky z roku 2008: Říční krajina a její ekosystémy a Zemědělství a krajina — cesty k vzájemnému souladu. Obě jsou zakotveny v hlubokých teoretických i praktických znalostech ekologie krajiny i organismů a obě definují následky chamtivého a protipřírodního využívání pozemků i vod, jež jsou často již nevratné. Cesty k nápravě však ještě existují a v kritických návodech je největší přínos obou knih.

Říční krajina je v současné ekologii novým pojmem. Zahrnuje nejen řeku, ale i všechna boční ramena a tůně, podzemní vodu, nivy, sedimenty i lidská sídla, která se zde nacházejí. U nás se rozkládá na deseti procentech rozlohy státu. Vnímavý čtenář nevychází z údivu, jaké funkce říční krajina v přírodní i silně zabydlené krajině vykonává, od geofyzikálních základů přes hydrologické projevy, včetně protipovodňových opatření, až po třeba rekreaci, dopravu či energetiku. Kniha nabízí i mnoho kulturně-historických rámců pro pochopení vzniku i zániku dávných civilizací ve světě. Její největší prioritou je však hluboký vědecký přínos do nauky o krajině, kde představuje nový fenomén nejen ekologický, ale i vysoce promyšlený návod pro tvorbu a ochranu krajiny bez násilného spoutání vodní sítě do betonových koryt.

Zemědělství a krajina je stále aktuální téma. Zejména u nás, kde stát sceloval pozemky do stohektarových bloků bez ohledu na reliéf krajiny či vodní režim, čímž se nejen povážlivě rozšířily seznamy ohrožených druhů, ale s jejich stanovišti zmizela i tvář krajiny a její identita. Bylo nutné hledat analogie v evropském prostoru, kde je péče o přirozený vzhled a fungování krajiny tradiční: v Rakousku, Švýcarsku, Německu. Autorský kolektiv se podílel na vytvoření originální knihy o ochraně krajinného rázu i o zakládání přírodě blízkých biotopů zemědělské krajiny. Zahraniční praxe zakládání květnatých pásů a pestrých úhorů na orné půdě na nás může působit jako fata morgana, rozhodně však nejde o rezignaci na ekonomické priority. Proč by nemohli naši tradičně vnímaví zemědělci uplatnit podobný styl renesance „krajiny našeho srdce“?

Autorka je profesorkou ekologie (viz 7.G 3/2006). Otakar Štěrba a kol.: Říční krajina a její ekosystémy; Bořivoj Šarapatka, Urs Niggli a kol.: Zemědělství a krajina — cesty k vzájemnému souladu, obě vyšly v roce 2008 v Nakladatelství Univerzity Palackého v Olomouci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.