Odsouzeni k ochraně přírody

30. května 2008 /
V nápravném zařízení Wołów nedaleko od Wroclavi tráví dobu svého trestu okolo 1400 vězňů — recidivistů i lidí odsouzených poprvé, ale za zvláště závažné trestní činy včetně nájemných či několikanásobných vražd. Ptáte se, proč tyto řádky nečtete v časopise České vězeňství, ale v Sedmé generaci?

Ponuré přeplněné vězení, vybudované Prusy v 19. století, na první pohled neposkytuje podmínky pro úspěšnou resocializaci. Už několik let ale právě zde probíhá unikátní projekt s názvem Černá ovce: Odsouzeni k ochraně přírody. Jeho cílem je nabídnout vězňům možnost získání kvalifikace a smysluplnou práci, během které se mohou zároveň učit vytvářet příznivé vztahy s okolním prostředím a místní komunitou.

Černá ovce

Proč černá ovce? Název má samozřejmě svou symboliku, ale i velmi konkrétní důvod. Ovce vřesová, staré plemeno ovce s černou vlnou (příbuzná ovci romanovské, na kterou můžeme narazit i u nás, například na Valašsku), byla kdysi rozšířena především v severním a východním Polsku. Ještě v 50. letech minulého století se odhadoval počet chovaných kusů na 120 tisíc. Dovoz levnější vlny ze zahraničí a zájem zpracovatelů především o vlnu bílé barvy způsobil masivní pokles početnosti, plemeno bylo vytlačováno bílými plemeny a v 90. letech se ocitlo až na pokraji vyhynutí — zůstaly pouze čtyři stáda o celkovém počtu okolo 1500 kusů. Právě tato ovce, která je používána k „managementu“ travních porostů, dala projektu jméno.

I před zahájením projektu se v nápravném zařízení (NZ) Wołów pokoušeli vytvářet možnosti pro práci vězňů, včetně práce na svobodě a práce se zvířaty — Němci, budující věznici, ji vybavili rozsáhlým hospodářským příslušenstvím včetně chlévů, stájí a dílen. Když po vstupu do Evropské unie selhal pokus o chov prasat (podle evropských předpisů je nebylo možné krmit odpadky z kuchyně), hledal ředitel věznice Marek Gajdoš jiné možnosti. „Mí svěřenci nebudou jen tak nečinně sedět,“ prohlásil tehdy. Myšlenka projektu se zrodila během jednání Marka Gajdoše s ochránci přírody ze sdružení Pro-Natura z Wroclavi.

Koncepce vycházela z nápadu, jak spojit několik zdánlivě nesouvisejících témat a potřeb. Jedním rozměrem byla potřeba vzdělávání a zvyšování kvalifikace odsouzených; druhým pak zmíněná záchrana tradiční odrůdy ovcí. Třetí a poslední ingredience spočívala ve snaze ochránců přírody z Dolního Slezska o přírodě blízké obhospodařování nivních luk v ekologickém koridoru údolí řek Baryczy a Odry.

Skromné počátky

Projekt začínal v roce 2004, tehdy ještě pod názvem Černá ovce: Program resocializace pomocí aktivní ochrany přírody. Jeho partnery byla správa věznice a zmíněné Sdružení ochránců přírody Pro-Natura z Wroclavi. Na přibližně dvou stovkách hektarů přírodně cenných luk v okolí věznice a 190 hektarech luk ve vlastnictví Pro-Natury, vzdálených asi 12 kilometrů od NZ Wołów, vězňové pod vedením ochránců přírody pomáhali rozběhnout kosení a pastvu ovcí. Tyto práce jsou nezbytné nejen pro zachování cenných přírodních stanovišť, ale i pro ochranu chřástala polního — jak většinu samotných luk, tak i chřástala zde chrání evropská soustava Natura 2000. Spásání luk je navíc ideální i pro čápy a čejky.

Iniciátoři nejprve z grantových prostředků zakoupili zemědělské stroje, pomocí kterých vězňové mohli louky nejen kosit a odstraňovat náletové dřeviny, ale i připravovat píci na zimu. Chov ovcí se tak stal nezávislým na kupovaných krmivech, díky čemuž mohl být zvětšen rozsah pastvy. Část odsouzených se tak naučila obsluze zemědělských strojů a základům správy nivních luk. Další skupina vězňů provedla opravu střechy staré ovčárny a postavila přepážky a ohrady v ovčárně i na pastvinách. Vězňové se učili také ovce stříhat a pečovat o ně. „Vražda, vloupání, pasáctví, znásilnění s ublížením na zdraví,“ vypočítává trestné činy svých svěřenců instruktor- veterinář Marek Marszałek. „Právě tihle lidé se chovají ke zvířatům s překvapující něhou. Krmí je, udržují čistotu, pomáhají při porodu, dávají jim jména. Konečně mají něco svého. A především, mají co dělat.“ Potvrzují to slova jednoho z odsouzených: „Práce mi dává zadostiučinění a umožňuje mi zapomenout. Zapomenout, že jsem zavřený, odpoutat se od toho prostředí. Nemyslím na to, že jsem vězeň, psychicky odpočívám, a to mě uspokojuje.“

Velmi přitažlivý je pro vězně fakt, že na loukách mohou pracovat v takzvaném bezdozorovém režimu — nedoprovázejí je strážní. „Jen zdaleka vidí prst spravedlnosti — zdi vězení,“ komentuje to Krzsytof Konieczny, člen Pro-Natury a jeden z tvůrců programu. Ve wołówské věznici existuje kromě polootevřeného režimu (při kterém vězňové mohou opouštět za určitých podmínek areál) i uzavřený režim. Do Černé ovce se ale podařilo zapojit i vězně v uzavřeném režimu, kteří nesmí opustit prostory věznice — ti například vyráběli propagační předměty, včetně sportovních a rehabilitačních míčů plněných ovčí vlnou, dodávaných zdarma do škol, nemocnic, dětských domovů či rehabilitačních zařízení.

Už po prvních týdnech vzbudila Černá ovce obrovský zájem nejen odsouzených, ale i médií a odborníků z oblasti vězeňství. Není divu — podíváme-li se na mapu rozmístění nápravných zařízení v Polsku, vidíme, že velká většina z nich se nachází na nebo v blízkosti území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Úspěch wołówského projektu i zájem veřejnosti přirozeně vedl k tomu, že vznikl nový, rozšířený projekt, vedený Rozvojovým programem OSN (UNDP) a financovaný z Evropského sociálního fondu a fondu EQUAL, s názvem Černá ovce: Odsouzeni k ochraně přírody.

Velkorysé pokračování

Nová fáze spočívá v komplexní podpoře resocializace vězňů pomocí práce a zapojení do lokální společnosti. Základním stavebním kamenem projektu je systém školení — jak pro vězně (nabídka kurzů zahrnuje stavební práce a kovoobrábění, zemědělství a ochranu přírody, zpracování zemědělských produktů a tradiční řemesla), tak pro „bachaře“ (pedagogika, marketing) i spolupracující rolníky (ochrana přírody, agroenvironmentální programy). Další vzdělávání a poradenství zajišťují Středisko pro právní a finanční poradenství a Zemědělské osvětové centrum.

Právě spolupráce s místními rolníky je novým rozměrem programu. Vězňové jako zpracovatelé a rolníci jako prvovýrobci se vzájemně podporují na místním trhu. Ochránci přírody pak do projektu vnášejí ekologický aspekt nejen ochrany přírody a krajiny, ale i podpory udržitelného rozvoje, řemesel, lokálních produktů, šetrného obhospodařování přírodně cenných lokalit a v neposlední řadě dobrou znalost odpovídajících finančních nástrojů a dotačních programů.

„Jedním z cílů našeho projektu je zapojení vězeňského systému do rozvoje regionu,“ říká vedoucí projektu Alina Szklaruková z UNDP. Vězení pracuje ve prospěch místní komunity a naopak. Chceme mimo jiné vytvořit produkční linii, ve které budou vězňové zpracovávat výrobky z extenzivně obhospodařovaných zemědělských ploch o významné přírodní hodnotě,“ vysvětluje paní Szklaruková.

Zabíjet čas, pomáhat rodině

Vězni si nabídnuté možnosti váží. Přestože většina kurzů probíhá mimo zdi vězení jen za přítomnosti školících osob — tedy bez dozorců, z 650 odsouzených se dosud pokusil o útěk jen jeden. „Práce tady ve vězení krátí čas a představuje pomoc pro rodinu, a až vyjdu ven, možná najdu práci i na svobodě, protože odtud budu mít jak dovednost, tak i praxi,“ říká pan Roman, který absolvoval kurz pekařství.

Na tomto bohulibém projektu se těžko hledá slabá stránka. Snad jen kurzy pro dozorce občas naráží na jejich nezájem. Obtížné bylo v jednom jediném vězení najít v řadách odsouzených dost vhodných kandidátů pro velmi širokou nabídku kurzů (celkem 115 — jazykových, odborných, základů podnikání apod.) a přesvědčit personál věznice, aby na sebe vzal dodatečné povinnosti. Problém s nedostatkem vězňů nakonec koordinátoři vyřešili vytipováním vhodných kandidátů v jiných nápravných zařízeních, kteří pak byli převedeni do Wołowa.

Péče o odsouzené pokračuje i po propuštění — to je hlavní úlohou Střediska pro právní a finanční poradenství. Jeho služby využil i pan Jacek, který nyní pracuje jako soustružník. „Už jen to, že se Středisko o mě zajímalo, na mě udělalo dojem a dalo mi motivaci. Pomohlo mi to, abych se pokusil doopravdy nějakou práci najít. V kurzech, kterými jsem prošel, jsem se naučil, jak se chovat před šéfem, o čem s ním mluvit, a především, jak se v tom celém vyznat…,“ popisuje svou zkušenost.

Odsouzeni k aktivitě

Důležitou součástí resocializace je navazování kontaktů vězňů s prostředím mimo nápravné zařízení. Výrobky a výsledky jejich práce jsou představovány na výstavách, trzích a při dalších příležitostech. Odsouzení se s místními lidmi setkávají nejen při práci, ale i při speciálních událostech — příkladem může být akce s názvem Spartakiáda: odsouzeni k aktivitě neboli sportovní závody, kde mezi sebou soutěží družstva odsouzených, škol, místních samospráv a pracovníků nápravného zařízení atd. Projekt podporuje i udržování rodinných vztahů odsouzených, protože právě rodina může být tím rozhodujícím faktorem, který propuštěnému vězni pomůže najít si místo na druhé straně mříží. Například u příležitosti Dne dětí je organizováno velké setkání vězňů s rodinami a dětmi, doprovázené představeními wroclavských herců.

Už tak rozsáhlý projekt má i neplánované výsledky. Jeden z kurzů programu školení vyučoval základy instalace audiovizuální techniky. Jeho účastníci, kteří ve věznici instalovali kabelovou televizi, pak přišli s nápadem vytvořit vlastní televizní kanál. Vznikla tak TV Vězeňská 6, kterou provozují sami odsouzení pro sebe a své kolegy a která je dostupná pouze v kabelové síti nápravného zařízení. Televize vysílá zprávy o dění ve věznici, ale i vlastní pořady týkající se sportu, hudby, kultury i náboženství. Vězňové zde pracují zcela dobrovolně a zadarmo, protože je to baví, učí se ale přitom pracovat v týmu, poznávají novou techniku i programové vybavení.

Černá ovce získala uznání a mediální ohlas v Polsku i za hranicemi. Podobný projekt, zvláště pokud jde o kombinaci resocializace odsouzených a aktivní ochrany přírody, je jedinečný i v mezinárodním měřítku. Spolu s lidmi připravujícími jiné resocializační aktivity v zahraniční se teď autoři Černé ovce pokoušejí vyhodnotit a utřídit své zkušenosti. Měl by tak vzniknout metodický návod pro vytvoření systému, který bude podporovat návrat odsouzených do společnosti a vytváření pracovních míst a podnikatelských příležitostí. Černá ovce je příkladem toho, že myšlení mimo vyjeté koleje, překonávání stereotypů a předsudků mezi různými skupinami obyvatelstva (a netýká se to jen vězňů, ale i ochránců přírody, kteří mají v Polsku možná ještě horší reputaci) se vyplatí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2019 vyjde v 2. polovině srpna.