Ošklivé obchody vynechte

24. října 1998 /
Jistý služebník boží před nedávnem proslul prohlášením, že krást v supermarketech není hřích. V jeho očích má takový čin povahu "přerozdělování bohatství". Osobně jsem jeho laskavého veřejného přesvědčení využít nemohl, neboť jsem se již před lety zavázal, že mě v žádném z těchto chrámů Mamonu nikdy nikdo neuvidí - a svůj závazek neporuším. Vzal jsem jej na sebe, poněvadž soudím, že supermarkety vytlačují tradiční obchody, zaměstnávají méně lidí na prodaný kus zboží a též proto, že nakupují ve velkém a tak mohou velmi tvrdě jednat s výrobci. Když se jim podaří vytlačit veškerou konkurenci, začnou velmi tvrdě jednat i se svými zaměstnanci. Z těchto důvodů si mohou dovolit prodávat za nižší cenu než běžné obchody.

Za jejich úspěch však platíme otřesnou cenu:

  1. Podporu v nezaměstnanosti, případně jiné dávky pro lidi, kteří kvůli nim přijdou o práci. Supermarkety potřebují méně zaměstnanců, proto se kvůli nim zvyšuje nezaměstnanost.
  2. Ekologické škody vyvolané přepravováním obrovského množství zboží na velké vzdálenosti. Každý, kdo někdy jel po některé z evropských dálnic, mohl si všimnout, že podstatná část náklaďáků, které se tu prohánějí, buď přímo supermarketům patří, anebo do nich rozváží zboží. Supermarkety si skutečně vedou velmi špatně, pokud jde o nakupování místních výrobků. Vynikají jedině při nakupování ve velkém, které však nelze provozovat bez převážení zboží na velké vzdálenosti.
  3. Náklady na léčbu velkého zvýšení onemocnění dýchacích cest způsobených nárůstem dopravy.
  4. Náklady na stavbu a údržbu silnic a dálnic vyvolané tímto zvýšením dopravy.
  5. Cenu, kterou ortodoxním ekonomům jejich disciplína vůbec nedovoluje zvažovat: estetické škody, jež supermarkety způsobují. Anebo už někdo z vás někdy viděl supermarket, který by nebyl ošklivý? Pokud někdo z vás holduje malování akvarelů či olejomalbě, už jste někdy pocítili namalovat obraz supermarketu? Připadá vám něčím lákavé město, v němž má řada obchodů na hlavní třídě zatlučené výlohy, pokud se rovnou neproměnily v herny?
  6. Pronikavé zvýšení individuální automobilové dopravy. Malá samoobsluha v naší vesnici, do níž jsem chodíval pěšky, před nedávnem zbankrotovala, podlehla konkurenci supermarketu v devět kilometrů vzdáleném městečku. Pokud teď chci krabičku čaje, musím si pro ni zajet devět kilometrů. Ve Spojených státech tento trend došel ještě dál. Kdosi mi před časem půjčil dům v Menlo Park blízko San Franciska. Nejbližším místem, kde se vůbec něco prodávalo, byl dvanáct kilometrů vzdálený supermarket. Kdybych neměl auto, umřel bych hlady. V této situaci si lidé nemohou dovolit nemít auto, a nemohou si dovolit nepoužívat je.
  7. Otřesné dopady, které mají supermarkety na výrobce. Když se jim podaří zlikvidovat veškerou konkurenci, mohou producentům stanovit libovolné podmínky. Ty bývají velmi tvrdé, což vede k zavádění drastických poměrů pro zaměstnance.
  8. Kvalita zboží v supermarketech není vyšší, je nižší. Uznávám, že je to věc názoru, ale toto je můj názor. Kde berou nejlepší šéfkuchaři ingredience do svých pokrmů? Jistěže ne v supermarketech.
  9. A ovšem ceny. Dokud supermarkety nezlikvidují veškerou konkurenci široko daleko, drží nižší ceny. Až se jim to podaří (tak jako v Americe), mohou si účtovat, kolik chtějí. A také to dělají.
  10. Konečně se dostáváme k tomu, co je na těch obludných institucích vůbec nejhorší. Pracují jako obrovské pumpy či vysavače. Stahují hodnoty ve svém okolí a převádějí je do jakéhosi vzdáleného velkého města, které k lokalitě, v níž stojí, nemá vůbec žádný vztah. Znevýhodňují a potlačují tak místní iniciativu i místní výrobu. Bohatství, které vzniká v lokalitě a mohlo i mělo by se v ní využívat, stahují banky a akcionáři ve vzdálených velkých městech.

Dosud máme šanci tento mor zastavit. Především se nám nabízí velmi jednoduchá možnost: zásadně do těchto míst nechodit. Využijme jednu z mála mocí, které nám v této éře svévolných nadnárodních korporací ještě zůstávají: moc peněženky. Žádá to od nás jen minimální snahu. Nemělo by nám být zatěžko najít si zelináře, který skutečně něco ví o ovoci a zelenině, zelináře, který je hrdý na zboží, s nímž obchoduje, pekaře, který si sám peče svůj dobrý chléb. Přispívá-li tato snaha k tomu, abychom ochránili místa, v nichž žijeme, od sterility a ošklivosti, nestojí za to, abychom ji vyvinuli?

Z originálu „John Seymour: Shun the Awful Shops“, Resurgance No. 190 přeložil Jakub Patočka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.