Patnáctý rok Temelínu nepřeje

31. července 1998 /
foto: Pxhere.com

Kdyby temelínská stavba slavila narozeniny, ze svých letošních patnáctin by byla smutná. Telit by se snad mohla jen z toho, že její minulé zločiny zůstávají nepotrestány. Demolici sídel, která přečkala na svém místě tisíc let, zaplavení krásného údolí Vltavy i ohyzdění jihočeské krajiny hájily doposud všechny vlády. Sedm let v zájmu pracujícího lidu a dalších sedm let v zájmu tržní ekonomiky.

Patnáctý rok však Temelínu očividně nepřeje. Ředitel výstavby Vojtěch Kotyza hned na začátku roku naznačil, že by ČEZ spornou stavbu mohl i zastavit. Koncern Westinghouse jako strategický dodavatel zanikl, nástupnická firma CBS energetické podniky rozprodala a těžce ztrátové jaderné divize se hodlá zbavit do konce roku. Oficiální rozpočet i harmonogram stavby se opět rozešly se skutečností.

Narůstajícím pochybnostem se pokusil postavit ministr Karel Kühnl. Začal nešťastným prohlášením, že sice neví, kolik Temelín bude stát, ale že jeho dostavba je určitě nejvýhodnějším řešením. Aby mu dodal na váze, objednal si Kühnl u ČEZu aktuální odhad nákladů. Výsledkem bylo rekordní zvýšení rozpočtu, tentokrát o celých čtrnáct miliard korun na závratných 99 miliard. Ministr průmyslu tak nyní sice ví, kolik má Temelín stát, není si ale už tolik jist jeho výhodností, a proto raději mlčí.

Dělá dobře. Rozpočet Temelína totiž posledním zdražením překročil hranici rentability, kterou stanovili mezinárodní experti na 96 miliard korun. Baťovská cena Temelína navíc vzbuzuje podezření, že se ČEZ namísto výpočtu objektivní částky snažil hlavně nepřekročit psychologickou hranici sta miliard. Míru důvěry v dnešních 99 miliard tedy musíme odvodit od toho, že v minulých letech ceny zveřejňovali titíž představitelé firmy částky 69, 76 či 85 miliard s tím, že tentokrát už jsou opravdu definitivní.

Opatrné mlčení ministra Kühnla donutilo ČEZ, aby se obhajoby Temelína ujal sám. Nesnadného úkolu se pracovníci ČEZu chopili s dovedností slona v porcelánu. Zveřejnili studii, která má za cíl dokázat předem určený výsledek: dostavba Temelína je i při ceně sto miliard levnější než jeho nedokončení.

Dokázat nesmysl není jednoduché, takže ČEZ musel použít desítky průhledných triků: navzdory mnoha rizikům považovat rozpočet za definitivní, ale zároveň počítat s prudkým růstem nákladů u konkurenčních zdrojů, z nichž dnes mnohé vycházejí levněji než dostavba Temelína; několikanásobně nadhodnotit náklady na likvidaci nedokončené elektrárny (vychází tak značně dráž než demolice Temelína zamořeného radioaktivitou); možnosti úspor elektřiny diskvalifikovat vyčíslením potřebných nákladů, které jsou proti odhadům ministerstva průmyslu stokrát vyšší; navzdory současnému poklesu spotřeby elektřiny počítat s jejím prudkým růstem (příčinou zvratu má zřejmě být další vlna instalace přímotopů, kterou ČEZ navrhuje); hrozit zdražením elektřiny, bankrotem ČEZu a odchodem zahraničních investorů z České republiky v případě zastavení Temelína.

Studie, která svým přístupem šokovala mnoho profesionálních energetiků, nakonec dokázala něco úplně jiného — vedení ČEZu již není schopno přistupovat k Temelínu se smyslem pro realitu a pro jeho dostavbu je zřejmí ochotno učinit cokoliv.

V tuto chvíli bylo na ministerstvu průmyslu, které v ČEZu vykonává vlastnická práva státu, aby zavádějící a spíše politický než odborný dokument razantní odmítlo. Postoj, který Kühnl zaujal k analýze ČEZu, ale definitivní ukázal, kdo má ve vztazích mezi největší středoevropskou firmou a úředníky českého ministerstva průmyslu navrch.

Kühnlův úřad dokument nakopíroval a rozeslal ostatním ministrům s tím, že se jedná o slibovanou aktuální zprávu o stavu temelínského projektu. V průvodním dopise Kühnl kolegům vysvětluje, že vypracování posudku nezávislého na ČEZu není ani možné, ale ani účelné. Vyžádalo by si to prý provést celou rozsáhlou analýzu znovu, a navíc by pro ni bylo třeba získat nová vstupní data.

Jak do nahnutého osudu Temelína i do absurdního přístupu ministerstva průmyslu zasáhnou volební výsledky, zatím není zřejmé. Víme však, že vítězná sociální demokracie i důležití lidovci nezávislé posouzení Temelína požadují. Unie svobody, za niž Karel Kühnl úspěšně kandidoval, v rozporu s dosavadní praxí svého bývalého ministra požaduje mnohem přísnější dohled státu nad ČEZem. Jisté je také to, že mnoho záleží na budoucích ministrech průmyslu a životního prostředí. Do závěrečné fáze hodnocení vlivů na životní prostředí se dostává energetická koncepce. Varianta, která počítá se zrušením Temelína, se přitom v předběžném hodnocení umístila jako nejvýhodnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.