Peníze až na prvním místě

K zákonitostem současného ekonomického systému se v rámci výstavy Duše peněz vyjadřuje bezmála třicet českých i zahraničních umělců, kteří vedle rozmanitých formátů přinášejí také různé náhledy na téma, ovlivněné vlastními zkušenostmi i národními specifiky. Široký záběr výstavy pohání úvahy diváka mnoha směry, výsledná mozaika je ale v každém případě dosti znepokojivá.

Zneklidňující realita

Hned zkraje může návštěvník krčit rameny nad truistickými citáty vyvedenými na zdech a konceptuálními díly s nejednoznačným vyzněním. Následující sekce se nicméně stává až bolestně realistickou, když zachycuje věci, jež lze bez přehánění označit za nejhorší průvodní jevy globálního kapitalismu. Fotografie Lisy Kristine z cyklu Novodobé otroctví dokumentují osudy horníků v Kongu, cihlářů v Nepálu a dalších lidí živořících na odvrácené straně blahobytu. Otrocká práce se podle ní v současné době týká bezmála třiceti milionů lidí po celém světě. Nevyhýbá se ani dětem, jak dokládají snímky Fernanda Molerese, v minulosti několikrát oceněné v soutěži World Press Photo.

Lisa Kristine, Stohování, Nepál, 2010.

Dále se seznamujeme s filipínským Ostrovem jedné ledviny nazvaným podle děsivě rozšířeného způsobu obživy. Fotograf Richard Jones tu zachytil skupiny mužů s jizvami na zádech, pro něž se „darování“ orgánů bohatým cizincům stalo jedinou cestou z bídy. Z Filipín pocházejí také fotky lidí přebývajících v sousedství doutnající skládky, jejichž autorem je Matthias Ziegler (o tomto místě pojednává článek Dalibora Mlčáka v Sedmé generaci 3/2014 Na vrcholku Kouřící hory). A pokud se vám ještě nestáhl žaludek, velmi pravděpodobně se to stane před snímky improvizovaných ložnic prostitutek na předměstích Říma z cyklu Paola Patriziho Zneklidňující intimita.

Udržet koutky nahoře

Navzdory tíze tématu se ale v DOXu můžete i zasmát, i když možná trochu nahořkle — třeba trefnému znázornění Neviditelné ruky trhu Jána Macka, Dvoudolarovým prasátkům, která Daniel Knorr poskládal z velkoformátových tisků bankovek, nebo smyčkám ze stejného materiálu, jež Jota Castro pod názvem Hypotéka zavěsil od stropu.

Fernando Moleres, Z cyklu Zneužívání dětské práce, 1992—1997.

Mimochodem, zkuste si, jak dlouho vám úsměv na tváři vydrží — Denis Beaubois slíbil pětici nezaměstnaných lidí odměnu za to, že se budou před kamerou usmívat celý jeden pracovní den. Účastníci experimentu nazvaného Dělba práce měli zprvu jen omezené informace o tom, co se bude dít. To autora vede k zamyšlení nad autenticitou umělecké performance i nad tím, jak těžké je vykonávat úkol, pokud neznáme jeho význam. Přes (zdánlivou?) nesmyslnost obdržených instrukcí i únavu mimických svalů se ale lidé na videu s vidinou výplaty snaží udržet koutky nahoře — inu, i taková může být práce.

Od sociálně angažovaných fotografií a ironických úšklebků už je pak jen krok k aktivistickým prohlášením velmi explicitně kritizujícím globální kapitalismus. Jedno takové zaznívá z úst filosofky a feministky Niny Power v sugestivním video manifestu Illusion Woman, vytvořeném autorskou dvojicí Libia Castro a Ólafur Ólafsson speciálně pro Duši peněz.

Uměním (na)proti systému

Nezůstává ovšem jen u kritiky. Čtenářský koutek věnovaný možným alternativám je naprosto unikátní — nestává se příliš často, že by si návštěvníci v galerii umění mohli přečíst texty jako vystřižené z učebnice ekologické ekonomie a poučit se například o lokálních měnách, základním příjmu a dalších nápadech na změnu systému. Daleké přesahy za obvyklé hranice galerijní instituce v tomto směru dokládá i doprovodný program výstavy, na němž se podílí analytické centrum Glopolis nebo spolek Rethinking Economics.

Jota Castro, Hypotéka, 2009.

Orta Levi a Núria Güell zašli ve zkoumání ekonomických zákonitostí ještě o trochu dále, když založili akciovou společnost v jednom z daňových rájů. Správu firmy, která de facto uniká mezinárodní finanční legislativě, pak svěřili antikapitalistickým aktivistům. Projekt vyvolávající otázky o tom, nakolik je možné či správné užívat struktury systému k podkopávání jeho samotného, nazvali poměrně výstižně Degenerované politické umění.

Závěr výstavy se následně stáčí k tématu peněz v umělecké sféře, autenticity a hodnoty uměleckého díla a podobným diskusím z oblasti teorie umění a popkultury. Ty ostatně dobře demonstruje Dan Perjovschi v sérii „čmáranic“ na zdech galerie nazvaných Jaká je hodnota podvratného uměleckého díla? a vypointovaných nápisem „Dostal jsem za tohle zaplaceno? Ach ano.“ Poněkud méně zamýšlený příspěvek do této debaty představují loga institucí, které umožnily uskutečnění celé výstavy.

Richard Jones, Z cyklu Filipínský obchod s orgány, 2007.

Zajímavé úvahy nabízí také instalace Supermarket mrtvých Wolfganga Scheppeho, která má v rámci výstavy poněkud výsadní postavení a zároveň ji tematicky doplňuje — konkrétně se zde ke slovu dostávají kvaziantropologické poznámky o úloze rituálu, fetiše a společenského statusu. Projekt ukazuje proměnu čínské tradice, podle níž se při loučení s nebožtíky pálí papírové makety věcí, které by si měl zesnulý odnést s sebou na onen svět. V minulosti se spalovaly napodobeniny čínských cenností, v posledních letech ale i do tohoto rituálu pronikl duch globálního spotřebitelství. Na trhu se proto objevily papírové verze značkového západního zboží od cigaret přes kabelky a nejmodernější elektroniku — věci, které si většina Číňanů nemůže za života dovolit, a tak je v lehce bizarním spojení tradice a modernity dopřávají alespoň svým mrtvým.

Galerie s názorem

Výstava Duše peněz je výjimečně mnohostranným a přitom vyváženým celkem, v němž „svá“ témata najdou levicoví aktivisté (a možná ještě více aktivistky), teoretici umění, hloubaví sociální vědci, lidé působící v sociální a humanitární oblasti nebo ekonomičtí disidenti. Přes tuto diverzitu ale výstava neskrývá poměrně jasný společensko-kritický postoj. Nutno říct, že v podobném duchu vyznívaly i další expozice centra DOX z poslední doby: Skvělý nový svět prezentující současnou společnost jako naplnění dystopických vizí, Hate free? poskytující prostor umělecké reflexi různých forem nesnášenlivosti v současnosti i nedávné historii a nakonec svým způsobem i Cuba en vivo představující tvorbu pěti současných kubánských umělců v kontextu tamního politického režimu. Znovu se tak potvrzuje, že DOX se nebojí komentovat veřejné dění, což lze v českém prostředí stále považovat za relativně neobvyklé a snad i odvážné, v každém případě ale žádoucí.

—

Duše peněz. Centrum současného umění DOX, Praha. Výstava trvá od 19. února do 6. června 2016. Kurátor: Leoš Válka. Autorka je doktorandkou na Katedře environmentálních studií FSS v Brně. E-mail: sovova@sedmagenerace.cz.