Pokusní bohové

Mauricijská příroda by mohla sloužit jako typický příklad toho, jak životní prostředí v zemích globálního Jihu padá za oběť finančním ziskům. Zdejší mangrovy postupně ustupují velkým turistickým komplexům a pláže, kde dříve bujel život a nezřídka je navštěvovaly plaché mořské želvy, aby zde kladly svá vejce, si přivlastnili lidé jen pro svou zábavu a rekreaci.

Vyhnání z ráje

Tvorem, kterému tu byl osud nakloněn výjimečně nepříznivě, je makak jávský (Macaca fascicularis), také makak obecný nebo opice jávská — úzkonosý primát z čeledi kočkodanovitých,který je zde považován za nepůvodní druh. Poté, co ho portugalští námořníci před asi 400 lety dovezli z jihovýchodní Asie, se usadil v místních lesích a horách, pro něj útulných obdobně jako jeho rodná džungle.

Ačkoli na Mauriciu představují majoritní obyvatelstvo hinduisté, makakovi se dostalo rozdílného zacházení oproti Indii, Nepálu, Malajsii či Indonésii, kde je považován za inkarnaci boha Hanumana a stavějí se tu pro něj chrámy. Význam tam pro něj mají i „opičí lesy“ v okolí chrámů, oblasti chráněné náboženskými zvyky místních obyvatel, hustě osídlené populacemi makaků, kterým poskytují útočiště. Tyto svatyně se staly turistickými destinacemi, kde se lidé setkávají se svými vzdálenými bratranci a kde je zapovězeno jakékoliv násilí vůči opicím. Na Mauriciu je Hanuman též jedním z nejčastěji uctívaných bohů, avšak náboženské cítění místních zde není silnější než touha po zisku úzké skupiny podnikatelů.

Právní hra na schovávanou

Historicky se obchod s primáty na Mauriciu týkal makaků odchycených v divočině, poté ale mnoho zemí dovoz primátů zakázalo. Evropská unie jako jeden z hlavních dovozců například přijala v září 2010 směrnici 2010/63/EU, měnící dosavadní směrnici 86/609/EHS o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Dodavatelé primátů z Mauricia zareagovali tím, že založili chovná zařízení a přeorientovali se na prodej v zajetí narozených potomků makaků chycených v divočině, na které se zákaz nevztahuje. V současnosti existuje na ostrově pět pečlivě střežených „opičích farem“, které unikají pozornosti nezvaných návštěvníků v těžko přístupných oblastech mauricijského venkova, obklopených poli cukrové třtiny.

Evropská unie však v současné době dokončuje studii proveditelnosti a v budoucnu pravděpodobně omezí i dovoz potomků divokých primátů.

Nová hrozba — domácí experimenty

Opice ovšem od letoška čelí nové hrozbě. Podle lednového rozhodnutí mauricijské vlády můžou začít pokusy na zvířatech probíhat přímo na Mauriciu, kde to dosud nebylo možné. Tím se obejdou omezující zahraniční předpisy, což dopadne tvrdě právě na populace primátů v zemi — hlavní druh používaný ve výzkumu. Organizace Cruelty Free International, jež se celosvětově snaží omezit experimenty na zvířatech a na Mauriciu se angažuje se svými projekty, vyjádřila obavy, že zavedení pokusů na zvířatech přímo na ostrově vytvoří pro chovatelské stanice primátů nový trh. Outsourcováním experimentů na zvířatech na Mauricius se pak evropské farmaceutické společnosti a výzkumníci vyhnou rostoucímu veřejnému tlaku na zákaz pokusů na zvířatech, zejména opicích.

Bůh na prodej

Makak je zvědavé a chytré zvíře a má silné rodinné vazby, žije ve skupinách, které mohou dosáhnout více než třiceti členů. Pokud jsou zdravé, mohou tyto fascinující opice ve volné přírodě žít až 30 let, tráví spoustu času s rodinou a širším sociálním okruhem, věnují se péči o potomky, shánění potravy a hraní. Jsou vynikajícími plavci a preferují koruny stromů podél řek.

Mauricijské autority sice tvrdí, že opice se již ve volné přírodě pro vývoz nebo chov nechytají, opak je však pravdou. Praktiky odchytu jejich komplexní rodinné vazby nemilosrdně rozbíjejí, oddělují i novorozená mláďata od matek — to vše proto, aby byli makakové následně uvězněni za mřížemi na betonu na velkých farmách, kde žijí a produkují potomky. Ti budou nakonec odvezeni (jediná letecká společnost, jež je převáží, je Air France) přibližně ve věku dvou let na výzkum do laboratoří po celém světě včetně USA, Velké Británie, Kanady, Španělska, Francie a Německa, přičemž cena za jedince dosahuje podle vyjádření Britské unie proti vivisekci až 80 tisíc korun.

Vše pro vědu

Cruelty Free International odhaduje, že ze 115 milionů zvířat používaných a zabitých ročně ve jménu vědy po celém světě se počty primátů pohybují v desítkách tisíc. Primáti jsou podrobováni experimentům, které mohou způsobit intenzivní bolest, stres, nepohodlí a utrpení, přičemž většina je po skončení těchto pokusů zabita. Makak se používá nejčastěji a představuje také nejčastěji obchodovaného savce z databáze Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) s více než 30 tisíci obchodů každý rok.

Mnoho opic se používá v toxikologickém výzkumu. Testování může trvat i měsíce, během nichž výzkumníci dávkují zvířatům chemické látky a léky a poté zkoumají nežádoucí účinky. Testování obvykle zahrnuje násilné znehybnění zvířat, aby mohla být zkoušená látka podána injekcí, žaludeční trubicí, nebo ji zvířata musí nuceně vdechnout. To často probíhá každý den. V závislosti na podávaném přípravku mohou primáti zvracet, trpět vnitřním krvácením, respiračními potížemi, horečkou, ztrátou hmotnosti, letargií, kožními problémy, mohou jim selhat orgány, nebo mohou dokonce zemřít. Tyto experimenty provádějí farmaceutické společnosti a smluvní zkušební laboratoře a obvykle se o nich nic nezveřejňuje.

Naopak nedávno zveřejněné experimenty prováděné na makacích spočívaly v tom, že se u zvířat pěstovala závislost na rekreačních drogách, jako je alkohol a kokain, injekčně se jim podával fencyklidin (PCP neboli „andělský prach“) či byla několik hodin denně nucena dýchat cigaretový kouř. Opicím byly také úmyslně poškozeny mozky injekcemi s chemikáliemi, nebo byly cíleně nakaženy smrtícími chorobami, které jim působily těžkou horečku, anorexii, depresi a dehydrataci. Rovněž se na nich testovaly léky, které jim poškodily kůži a orgány. Byly rovněž podrobeny testování léků, které vedlo k poškození kůže a orgánů, či chirurgickému či jinému zmrzačení ve snaze napodobit zranění z bitevního pole. Opice byly drženy o samotě, podléhaly pravidelné sedaci a odběrům krve a po několika měsících sycení nebo injektování chemickými látkami byly nakonec zabity.

Makakové se používají krom jiného i v neurologickém výzkumu, který zahrnuje implantaci elektrod nebo poškození mozku.

Proti využívání primátů ve výzkumu existují vedle etických námitek také silné vědecké argumenty. Výsledky výzkumů nelze najisto extrapolovat kvůli biologickým rozdílům mezi lidmi a ostatními primáty, stejně jako kvůli nepřirozeným podmínkám, které působí odchycení, přeprava a stresující život.

Náboženství peněz

Hinduisté makaky tolerují a respektují jako inkarnaci Hanumana. Makakové jsou nedílnou součástí krajiny jihovýchodní Asie a dostává se jim ochrany a potravy z okolních komunit. Za jejich rozšíření může především dobročinnost tamních lidí a integrace primátů do náboženské mytologie a místní kultury. Oba rody primátů, rod Makak a rod Homo, žijí v této oblasti světa bok po boku více než 25 tisíc let. Mauricius v tomto směru pokulhává za starší a konzervativnější Indií a místní obyvatelé sice neblahý osud místních makaků matně tuší, ale politika a ekonomika zde má bohužel silnější slovo než sympatie uctívačů opičího boha.

Autor je právník a environmentalista. V současné době pobývá v Africe, kde se věnuje dobrovolnické práci.

Hanuman

Představuje klíčovou postavu hinduistické epické básně Rámájána. Proslavil se tím, že zachránil nevěstu lorda Rámy Situ poté, co byla unesena králem démonů Ravanou, a jako velitel svého opičího vojska porazil jeho armádu démonů. Hanuman je uctíván v celé jihovýchodní Asii nejen za svou oddanost Rámovi, ale i pro svou vytrvalost, neúnavnou sílu a ušlechtilou pokoru.

Opice ve válce

Jedenáct samců makaků z Mauricia bylo použito v americkém experimentu, který měl simulovat vojenské zranění. V anestezii jim byla cíleně poškozena játra, způsobeno nekontrolované krvácení a šok. Opice byly ošetřovány po dobu téměř dvou hodin stejným způsobem jako za situace „bojového zranění“ s omezenými zdroji. Dále se podrobily dalším dvěma hodinám intenzivnější léčby, která měla napodobit případný příchod osoby do nemocnice. Celá simulace trvala asi pět hodin, než byly opice přeneseny do „oddáleni intenzivní péče“, kde dostaly možnost zotavit se. Čtyři zvířata prodělala závažný šok, selhání ledvin, hypotermii a potíže s dechem předtím, než krátce po operaci zemřely. Opice, které dokázaly přežít, byly o dva týdny později zabity.