Polské povodňové lekce

Už potřetí zasáhly Polsko v posledních dvou desetiletích ničivé povodně, které způsobily miliardové škody a vyžádaly si oběti na lidských životech. Povodně v letech 1997 a 2001 vyvolaly v celé střední Evropě bouřlivé diskuse o tehdy převláda-jícím čistě technickém přístupu k protipovodňové ochraně. O potřebě změny stále více mluvili nejen ekologové, ale i někteří vodohospodáři, a postupně i politici. Helmut Kohl přišel s heslem Dejme prostor řece.
Mělo vyprovokovat obrat k lepšímu územnímu plánování, hledání a obnovování přirozených záplavových oblastí a dalším podobným opatřením, což by prospělo přírodě, životnímu prostředí a nepřímo i kvalitě vody. A vše by souznělo s tehdy široce diskutovanými evropskými směrnicemi — Naturou 2000 a Rámcovou směrnicí o vodách.

     V nížinatém Polsku převládají dolní toky řek a většinu území mají před povodňovými škodami chránit vysoké hráze, táhnoucí se po obou stranách velkých řek. Situaci komplikuje vysoká hustota obyvatel a stupeň zástavby v zaplavovaných oblastech. V západní, kdysi německé části Polska vyrostly na mnoha místech sídliště a továrny přímo na území bývalých poldrů. Spoléhání se na čistě technickou protipovodňovou ochranu šlo v minulosti ruku v ruce s plánovanou výstavbou a dostavbou přehradních kaskád na největších polských řekách — Odře a Visle.

Několika představitelů zdejších nevládních organizací, kteří se dlouhodobě zabývají tématem povodní, jsme se zeptali, co se od posledních velkých povodní v roce 1997 změnilo. Odpovídali Jacek Božek, který předsedá Klubu Gaia a vede kampaň Teď Visla!, a Pawel Grzybowski z téže organizace, který má na starost projekt Adoptuj řeku! Jako třetího jsme se ptali Piotra Nieznaňskiho ze Světového fondu pro ochranu přírody (WWF), vedoucí projektu Odra.

Přinejmenším od roku 1997 hlasitě upozorňujete, že je potřeba změnit přístup k protipovodňové ochraně. Co se za tu dobu podařilo uskutečnit?

Piotr Nieznański:V roce 1997 po povodni na Odře, ale i v roce 2001 po velkých povodních na Visle, jsme měli naději, že se přístup k protipovodňové ochraně diametrálně změní. Vždy jsme poukazovali na skutečnost, že samotné technické prostředky nestačí ochránit majetky ani životy lidí. Především jsme upozorňovali, že je nutné se zabývat tzv. přirozenou retencí, mít úctu k přírodě a k prostředí v údolích řek. V protipovodňové ochraně se však změnilo jen velmi málo. Poslední dva roky k určitým změnám dochází, a souvisí to s novou evropskou směrnicí o managementu povodňových rizik. Jde o novou směrnici, která bude teprve zaváděna, ale u nás se kvůli ní už dnes pracuje na novelizaci vodního práva. Směrnice klade důraz mimo jiné na územní plánování a přípravu map ukazujících obyvatelstvu stupeň ohrožení povodněmi. Ale například ve Wroclavi nový územní plán počítá s další výstavbou přímo u řeky. Lekce, které nám příroda uděluje, jsme ještě nepochopili.

Jacek Božek: Myslím, že se trochu změnilo povědomí veřejnosti i politiků. Víme už, že se něco děje, že se mění klima, že povodně prostě budou a že je k nim potřeba přistupovat jinak než dosud. Zatím to ale nevedlo ke změnám politických rozhodnutí. Proč? Jsou za tím peníze. Existuje spousta starých projektů, které jsou připravené k realizaci, a firem, které z nich žijí. Jakmile se objeví nějaké peníze, například evropské, vytáhnou se tyto projekty na stůl a maximálně se lehce modernizují. Nikdo nemá odvahu připravovat nové projekty, procházet celým procesem vyjednávání a povolování. A nemáme ani odborníky a firmy, kteří by nové projekty vytvářeli a realizovali. Existuje obrovská propast mezi vědomostmi a přijímanými rozhodnutími — není zde žádná dostatečně silná politická skupina, která by prolomila stávající ekonomické vazby.

Pawel Grzybowski:Vstupem do Evropské unie bylo Polsko k některým změnám donuceno. Například poprvé začalo být vodní hospodářství administrativně orga-nizované podle povodí, a ne územně. Ale často jsou to změny jen na papíře. Titíž lidé dělají tutéž práci, jen si přesunuli židle. Ale ani tyto změny se dostatečně nepromítly do legislativy a nadále jsou pro Polsko charakteristické nejasné kompetence. Jsou různí správci toků, některé kompetence má ministerstvo zemědělství, jiné ministerstvo životního prostředí, různé regionální úřady, a není nikdo, kdo by přístupy v rámci povodí úspěšně koordinoval. Například vyznačování záplavových oblastí, které je povinnou součástí přípravy plánů povodí, se obchází na tisíc způsobů. Výsledkem pak je, že se v záplavových oblastech dále staví.

Do evropských směrnic, Natury 2000 a Rám-
cové směrnice o vodách, byly vkládány velké naděje. Naplnily se? A jakou roli sehrávají peníze přicházející z Evropské unie?

Piotr Nieznański: Pokud jde o Naturu 2000, Polsko je stále ve stadiu vyznačování území. Současné návrhy počítají s ochranou 498 oblastí s celkovou rozlohou přes 18 % území státu. Spolu s požadavky na ochranu druhů nám Natura 2000 dává poměrně silné argumenty pro ochranu přírody. Velmi dů-ležitá je pro nás také evropská směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, která byla za obrovských potíží převedena do polského právního řádu. Problémem je pro nás často nízká kvalita studií, protože špatné posouzení může nadělat víc škody než užitku. Dobrá studie však může projekt velmi podstatně změnit k lepšímu. Pokud jde o Rámcovou směrnici o vodách, mám pocit, že polská vláda se snaží dosáh-nout odkladu všech možných termínů pro dosažení dobrého ekologického stavu vod a ze směrnice realizuje jen administrativní opatření. Ale k naplnění směrnice nestačí jen připravit plány a nakreslit mapy, je třeba podniknout reálná opatření, a na to podle mého názoru polská vláda zcela zapomíná.

Pawel Grzybowski:Z praxe znám mnoho příkladů, kdy je evropská legislativa obcházena. Na řece Košaře, v oblasti Natury 2000, byla bez jakékoli konzultace s ochranou přírody zahájena těžba štěrků, které město používá na stavbu silnic. Ptali jsme se pří-slušného úřadu, který vydal povolení, jak je to možné. Odpověděl nám, že konzultace nebyla nutná, protože šlo pouze o obnovení původního stavu. No jo, ale to byl původní stav před čtyřiceti lety! Od té doby tam vznikla jedinečná stanoviště a objevily se tam evropsky chráněné druhy, a to teď buldozery nenávratně zničily. Prý zcela podle práva!

     Co se týče peněz z evropských fondů, Polsko na ně podle mého názoru není připraveno a peníze často způsobí víc škody než užitku. Naši kolegové z organizace Společnost pro Zemi nedávno zveřejnili studii, ve které ukazují velmi problematické využívání prostředků z tzv. Programu malé retence, který v mnoha regionech slouží k výstavbě přehrad, jež s protipovodňovou ochranou nemají nic společného — jsou to víceúčelové nádrže, které slouží k rekreaci, chovu ryb, vodním sportům a jako zdroj vody pro místní hasiče, ale v případě povodní žádnou vodu nezadrží.

Náš rozhovor zatím vyznívá poměrně pesimisticky. Co se podařilo dobrého?

Piotr Nieznański: V současné době zpracováváme technickou dokumentaci pro náš projekt na Odře, připravovaný společně s vodohospodářskými institucemi, který předpokládá získání nového retenčního prostoru odsunutím hrází na zhruba osmikilometrovém úseku řeky a získání kolem 600 hektarů území, kde se při povodních může řeka neškodně rozlévat. To už je středně významný projekt, který by měl přinést konkrétní výsledky. V roce 2011 by mělo být zahájeno povolovací řízení a doufáme, že se nám podaří získat finanční prostředky z EU. Ale všimněte si — od roku 1997 uplynulo již 12 let, a první takový projekt je teprve ve stadiu přípravy.

Jacek Božek:Podle mě se nic nezmění, dokud se na technických univerzitách nezačne učit jinak. Vodohospodáři jsou dosud vychováváni postaru. Ale změny se pomalu blíží. Před několika lety jsme vydali překlad kritické zprávy Světové komise o přehradách. Zájem vodohospodářů byl mizivý. Dnes nám volá stále více mladých lidí, studentů, abychom jim tuto zprávu poslali. Studenti dnes více cestují, vyhledávají si informace na internetu, ale ve škole je stále učí postaru. Podobně je to v médiích. Objevují se mladí novináři, kteří píšou o ekologii, ptají se jiných lidí než stará garda a prezentují jiný pohled. Zatím je jich ale velmi málo.

Pawel Grzybowski: Na místní úrovni spolupracujeme se školami, sportovními rybáři a spoustou dalších lidí. Dostáváme od nich informace o tom, co se na řekách děje, a účastníme se pak příslušných řízení. Za ta léta jsme si vydobyli určitou pozici, takže vodohospodáři a místní samosprávy s námi stále častěji projekty konzultují ještě před zahájením povolovacího řízení, a některým škodlivým plánům se nám tím podařilo zabránit nebo jejich dopad zmírnit. Ale platí to jen tehdy, pokud za nimi nestojí nějaký významný finanční zájem — pak dochází ke střetům. Ale to platí o regionu, ve kterém působíme — tam, kde podobná nevládka není, je situace v praxi často tragická.