Poroučení větru a dešti na čínský způsob

22. června 2011 /
Letošní ročník Jednoho světa přinesl v sekci Ekologické výzvy film, který neagitačně vyzdvihuje étos občanského aktivismu a zároveň nabourává naše stereotypy o Číně.

Stěží bychom na světě nalezli zemi, v níž se snoubí tolik protikladů, jako je soudobá Čína. Není to dáno jen její rozlohou, nejpočetnější populací světa a přepestrou kulturní tradicí jedné z nejstarších civilizací na Zemi, ale především rychlostí proměny, jíž tato rodící se supervelmoc prochází. Země dynamického a bezohledného kapitalismu, formálně však stále řízená komunistickou stranou se všemi jejími dekoracemi a fetiši. Země nejmodernějších sofistikovaných technologií, ale současně špinavého průmyslu 19. století produkujícího laciný šmejd a šunt, který celý svět hladově kupuje a současně se ho obává. Země, která proniká do stále větší části planety, aniž by třicet let vedla jakoukoliv válku. Země vlídných duchovních tradic i bezohledné mocenské brutality. Země neskutečně pragmatická, ale současně bezdůvodně šikanující občanské aktivisty i nezávislé náboženské komunity nejrůznější orientace. Každopádně země, jejíž skutečná tvář je jiná, než nám prezentují povrchní média utvrzující nás v šablonovitém vidění světa.

Milujeme život, chceme přežít

Jedním z pozoruhodných filmových dokumentů, které pozitivně nabourávají naše (proti)čínské předsudky a stereotypy, je film Rainmakers. Jeho tvůrce, nizozemský filmař a žurnalista Floris-Jan van Luyn, je v tomto ohledu autorem nad jiné povolaným. Na univerzitě v Leidenu, Taipeji a Pekingu studoval historii a čínštinu a poté mezi lety 1995 až 2001 působil jako čínský korespondent nizozemského listu NRC Handelsblad. Napsal i režíroval několik filmových dokumentů věnovaných soudobým proměnám Číny, stejně jako recenzenty oceňovanou knihu Floating City of Peasants (Proměnlivé město rolníků), mapující současnou stamilionovou migraci čínských venkovanů do měst. Jeho filmy ukazují realitu Číny bez příkras i předsudků, autor s pokorou naslouchá obyčejným lidem na ulici a zobrazuje, co vidí — aniž by do svých děl vkládal násilné interpretace a zbožná přání.

Rainmakers vycházejí z těch nejlepších tradic sociologického dokumentu, věcně a realisticky zpracovávají příběhy čtyř aktivistů, obyčejných žen a mužů, kteří se postavili proti devastaci přírodního prostředí. Film prakticky celý sestává z jejich výpovědí a záznamu jejich snažení na demonstracích, při jednáních s úřady a firmami či na soudech. Nejde o žádné sebestředné intelektuály či profesionální disidenty, ale, až na výjimku středostavovské ženy z Pekingu, venkovské farmáře, které znepokojuje zdraví ohrožující ničení přírody v jejich okolí. Ve snímku chybí jakýkoliv komentář, jakákoliv nepatřičná slova navíc či zbytečně velká gesta. Síla hrdinů spočívá právě v jejich prostotě a samozřejmé neústupnosti. Z všeobjímající lhostejnosti vystupují a proti proudu se stavějí, protože je štve útok nejen na kulturní, ale přímo fyzické kořeny jejich existence. Slovy jednoho sloganu na demonstraci: „Milujeme život, chceme přežít.“ Z jejich úst nezaznívají žádná patetická slova jako leckdy u nás, kde si řada lidí — za tučné evropské granty a v luxusu západní svobody a sociálního systému — udělala z mluvení o občanské společnosti docela dobrou živnost. Současně nejde o aktivisty politicky založené či a priori disidentské — jedna z protagonistek hrdě a s jistou roztomilou naivitou přiznává, že se hlásí k hrdinům čínské revoluce a že jsou pro ni inspirací v jejím vlastním boji.

V autoritářské Číně se za svou činnost pochopitelně dočkají šikany — zbití policií, věznění. Ale současně se jedna z kauz — s výrazně pozitivním komentářem — dostane do hlavních zpráv státní televize a ve dvou případech aktivisté svou při legálně a alespoň s dílčím úspěchem prezentují u soudu. Ukazuje se tak proměňující se povaha režimu, který již nemůžeme řadit do klasických totalitárních šablon — něco takového by například u nás před rokem 1989 bylo nemyslitelné. Tyto kauzy mimo jiné poukazují na známý politický problém soudobé Číny — střet relativně osvícené, leč paradoxně občas bezmocné centrální vlády se zkorumpovanými lokálními autoritami a podnikatelskými bossy. Ostatně nejde jen o ekologii — před několika lety vzbudilo v Číně velký skandál odhalení cihelen, které — kryty symbiózou místních úředníků a podnikatelských mafií — žily z otrocké práce mentálně postižených lidí.

Neviditelní stateční

Při vší své věcnosti film nepostrádá ani subtilní estetiku. Už samotný začátek oplývá zjevnou ironií — vzletné promluvy čínských komunistických funkcionářů o potřebě ochrany životního prostředí se prolínají se záběry neutěšené reality. Symptomatickou je i další z úvodních scén — střelba do mraků, která má v zemi sužované chronickým nedostatkem vody přinést tolik potřebnou vláhu. Samotný název filmu nese dvojitou symboliku — rainmakers jsou technokraté, kteří poroučením větru a dešti chtějí odčinit následky svého vlastního technokratismu, ale na druhé straně možná i aktivisté, kteří svou drobnou, neviditelnou činností zavlažují zemi. V názvu filmu se zřejmě skrývá aluze na dva poměrně známé americké filmy Obchodník s deštěm a Vyvolávač deště. V obou případech jsou jejich hrdinové právě těmi, kdo přinášejí naději. Stejně obrazná je i celá kompozice filmu zasazeného do tradiční symboliky čtyř živlů — voda, oheň, země, vzduch. Podle nich jsou pojmenovány čtyři části filmu, čtyři příběhy, představující hlavní problémy — znečištění vody, vzduchu, devastaci měst nadměrnou dopravou a spalovnami odpadu, respektive ničení půdy desertifikací a stavbou nových továren.

Van Luynův film nám tak o tekuté a neuchopitelné čínské realitě vypovídá možná více než stohy politologických spisů. V jeho souvislosti si nelze nevzpomenout na silnou čínskou kapitolu z knihy Kolaps amerického biologa Jareda Diamonda. Autor v ní vidí zemi jako časovanou bombu všech možných problémů, ale současně právě v její dynamice a rostoucí otevřenosti spatřuje velkou naději. Jelikož jde o režim více pragmatický než ideologický, je jasné, že problém zdevastovaného přírodního prostředí nemůže opomíjet a že s pouhými ukazateli ekonomického růstu nevystačí. A to nejen kvůli v Číně dnes tak rozšířenému ukazování hezčí tváře před světem, ale v zájmu vlastního holého přežití. Bude dozajista zajímavé sledovat, jak bude tento zápas s časem v Číně pokračovat — a to nejen v oblasti ekologické. Nikdy bychom však neměli zapomínat na ty neviditelné statečné, kteří se sice nedostanou do učebnic dějepisu, bez nichž by se však dějiny nehnuly z místa.

Autor je filolog. Rainmakers. Režie Floris-Jan van Luyn, Nizozemí 2010, 73 minut.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.