Posaďte se tam do rohu

1. července 2001 /
Ministerstvo vnitra se chystá skoncovat s účastí veřejnosti ve správních řízeních, která se dotýkají ochrany životního prostředí.

Návrh nového správního řádu – zákona, který upravuje práva a povinnosti českých úřadů při vydávání správních rozhodnutí – zruší rovnost účastníků správních řízení a vytvoří pro  občanská sdružení novou kategorii „přidružených účastníků“. Ti budou mít pouze právo zúčastnit se veřejného projednávání věci a vyjádřit se k podkladům správního aktu, nic víc.

Každý, kdo se někdy účastnil řízení o povolení ekologicky kontroverzní stavby, potvrdí, jak je to žalostně málo. Bez práva být informován o zahájení řízení, samostatně se proti rozhodnutí odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, bez práva být informován o doplnění podkladů do spisu či namítat podjatost správního orgánu nemá smysl, aby se v českých podmínkách občané snažili řízení účastnit, neboť nebudou mít žádnou možnost bránit se protiprávnímu jednání ze strany úřadů. Je pravděpodobné, že se skutečně účastnit přestanou. Smutné na tom všem je, že právě o to autorům návrhu jde.

Vyplývá to z důvodové zprávy, jejíž některé formulace jsou více než výmluvné: Česká republika je dnes „oprávněně kritizována za to, že řízení trvá příliš dlouho“, „podmínky pro podnikatelské aktivity v ČR patří k nejhorším v Evropě“, proto „je třeba daný stav změnit“.

Ano, řízení o povolování staveb dálnic protínajících chráněná území, o povolování vápencových velkolomů sousedících s ekologicky cennými lokalitami, skládek a průmyslových zón v „zeleném“ okolí měst trvají vskutku déle než otisknout razítko pod projekt rodinného domku. Důvod je nasnadě. Podobné podnikatelské projekty jsou mnohdy vůči přírodě a krajině tak zoufale bezohledné, že úřady musejí při jejich povolování porušit zákony, které tyto veřejné statky chrání. Svou roli zde hrají úplatky ze strany žadatele o povolení – zažil jsem situace, kdy se tím investor dokonce chlubil – a také nejrůznější politické tlaky odpovídající současnému propojení politických a podnikatelských kruhů. Občanská sdružení rozpory se zákonem namítají a občas skutečně dosáhnou přezkoumání či zrušení povolení. Zpravidla se za to dočkají kritiky za „obstrukce“ a „kverulantství“; realizace projektu se zpozdí a výjimečně (příklad Tmaňská cementárna v Českém krasu) od něj investor ustoupí.

Autoři návrhu nového správního řádu nabízejí řešení. Ne, nebudeme posilovat zákonnost a nezávislost rozhodování české státní správy. Raději se postaráme o to, aby veřejnost nemohla pochybení v řízeních kontrolovat a napadat. Odstraníme kritiky a bude po problému. V řízení, kde nebude dotčených vlastníků sousedních pozemků – jako je tomu například v případě povolování aktivit, které mohou ohrozit přírodu v národních parcích –, zůstanou ve hře jenom dva, žadatel a úřad. Idyla jako za socialismu.

Autoři návrhu dosáhnou svého účelu samozřejmě pouze částečně. Pokud vstoupí navrhovaná úprava správního řádu v platnost, osten kritiky profesionálních ekologických organizací se tím neulomí, na to jsou tyto organizace příliš silně motivované. Pouze přispěje k radikalizaci protestů, které se přesunou od jednacích stolů zpět před kola bagrů. Co však dojde značné úhony, bude důvěra laických, právně nevzdělaných lidí z venkovských regionů v právní stát a demokracii. Hovořím o občanech, kteří nejsou aktivisty a řízení se chtějí účastnit zpravidla až tehdy, když dojde přímo na ně a za humny jim začnou vyměřovat skládku či velkolom. Pak přijdou za námi – ekologickými právníky – a chtějí pomoci s účastí v řízeních. Další vývoj událostí je bohužel skoro vždy stejný. Ačkoliv nedávný sociologický průzkum signalizoval zlepšení úrovně komunikace úřadů s občany, když jde do tuhého, opadá demokratický nátěr české státní správy dost rychle. Občané s upřímnou vírou v nezávislost správních orgánů vznáší námitky a věcné argumenty a čelí manipulaci (či přímo účelovými lžím) „odborníků“ zaplacených investorem, kteří mají nelehký úkol veřejnost uchlácholit a přesvědčit ji, že spalovna, lom či skládka bude pro kraj učiněným požehnáním. Pokud dojde k tomu, že si investor úředníka koupí (nebo tento podlehne nátlaku nadřízených), nejsou oponentům záměru jejich faktické argumenty nic platné. A nový správní řád jim do budoucna také nepomůže, neboť přichází s další novinkou – koncepcí omezení tzv. zásady materiální pravdy.

Tato zásada ukládá (v současném znění § 32 správního řádu) správnímu orgánu „vycházet ze spolehlivého stavu věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí“. S tím bude podle nového správního řádu konec. Úřadu bude stačit zjišťovat pravdivost tvrzení tak, aby o nich nebyly „důvodné pochybnosti“, a to v rozsahu, který si sám definuje jako „nezbytný pro rozhodnutí“. Odůvodnění tohoto kroku je třeba ocitovat: „… je třeba poukázat též na to, že platný správní řád se někde jeví být velmi demokratickým a pokrokovým, například v tom, že trvá na zjištění tzv. materiální pravdy, tedy skutečného stavu věci, což v praxi znamená možnost některých účastníků neustále předkládat další a další důkazy, respektive je navrhovat, a takovým obstrukčním jednáním poškozovat jak ostatní účastníky, tak veřejný zájem, nehledě na to, že každý má podle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na to, aby jeho věc byla vyřízena v přiměřené lhůtě.“ Tvrzení autorů návrhu je nepravdivé, neboť § 27 správního řádu umožňuje správnímu orgánu stanovit k navržení důkazů přiměřenou lhůtu a úřady tak pochopitelně činí. Novela směřuje k jedinému – odstranit „příliš demokratický a pokrokový“ požadavek řídit se při rozhodování pravdou vycházející z faktických důkazů. Doufám, že nejenom právník pochopí, jak může být tato „zásada relativní pravdy“ nebezpečná.

Současná podoba správního řádu pochází z roku 1967. Nepokrytě reaguje na temnou éru padesátých let, a je proto podobně jako jiné normy z té doby (například dosud platná půvabná vyhláška o stížnostech, která v § 1 zakazuje činit vůči stěžovatelům „přímé a nepřímé zákroky proto, že podali stížnost“) prodchnuta snahou ochránit občana proti svévolnému a nespravedlivému rozhodování úřadů. Návrh nového správního řádu tuto koncepci ruší, a to podle mého názoru nikoliv z toho důvodu, že by naše státní správa byla tak vyspělá, aby ochrany práv občanů již nebylo potřeba, nýbrž proto, že ustanovení této normy někomu překáží. Překáží duchovním nástupcům papalášů, kteří šikanovali české občany v době, kdy se tvořil současný správní řád.  Jenom „veřejný zájem“, jímž se autoři návrhu zaštiťují, je dnes pochopitelně jiný. Po přijetí nového správního řádu budou  „práva méně dotčených subjektů“ a jiné než ekonomické zájmy bezohledně tisknuty ke zdi a zašlapávány do země ve jménu efektivity a hladké součinnosti státní správy s podnikatelskými subjekty. Navrhovaná podoba správního řádu je proto krokem zpět, a to nejen v oblasti práva. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.