Postavit z klacíků můstek pro mravence

24. února 2010 /

O názory na vztah dnešních dětí k přírodě se s námi podělila Tereza Vošahlíková, doktorandka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a členka sdružení Občanská inspirace.

V čem jsou dnešní děti ve vztahu k přírodě jiné než předchozí generace?

Děti naštěstí stále zůstávají zvídavými, otevřenými bytostmi, které hledají cestu. Jsou-li v přírodě nejmenší děti, můžeme sledovat jejich geneticky založený způsob dotýkání se přírody, pokud to ovšem rodiče a vychovatelé umožní, což podle mého názoru dříve nebyl takový problém. U starších dětí je vztah k přírodě už víc ovlivněný životním stylem blízkých. Realita se navíc rozrostla o tu virtuální, která je barevnější, akčnější. Pro některé děti je pak příroda bez dinosaurů či jednoduše spatřitelných divokých zvířat nuda, pro jiné je příroda neznámá až nebezpečná.


Co je největším přínosem přímého kontaktu dětí s přírodou?

Když pozoruji děti v lesních mateřských školách, nepřestává mě udivovat kreativita a fantazie, kterou příroda v dětech probouzí. Kolika způsoby lze vylézt na padlý kmen stromu nebo postavit z klacíků můstek pro mravence. S tím souvisí i komplexní rozvoj jemné a hrubé motoriky, což potvrdily i švýcarské a německé výzkumy srovnávající děti z běžných a lesních školek. Z mého pozorování také vyplynulo, že v přírodě děti prožívají více radosti ze spolupráce a komunikace, která je ve srovnání s dětmi v interiéru výrazně rozmanitější a konstruktivnější.


Co nebo kdo nejvíce brání v zavádění lesních mateřských školek u nás?

Komunismus v nás vypěstoval pocit, že stát za nás všechno zařídí a stát může za vše špatné. Lesní mateřské školy však vznikly
v Dánsku a později v dalších zemích jako občanská iniciativa. Teprve poté byla tato nová forma předškolní výchovy uznána legislativou. Budou-li tedy čeští rodiče a pedagogové iniciativní a svým způsobem i odvážní zakládat lokální lesní mateřské školy, první a nejdůležitější krok je za námi. Příkladem může být Dětský klub Šárynka při pražském Ekodomově.


Zvyšuje intenzivnější kontakt s přírodou v dětském věku pravdě-podobnost, že se pak člověk bude chovat šetrněji k životnímu prostředí?

Na tuto otázku bohužel nelze odpovědět jednoznačné ano. Bude-me-li děti intenzivně nutit každý víkend na pěší túru do přírody (samozřejmě s velmi ušlechtilými úmysly umožnit dítěti poznat její krásy), ekologicky uvědomělého a zodpovědného občana pravděpodobně nevychováme. Příjemně prožitý kontakt s přírodou však jednoznačně hraje důležitou roli v rozvoji pro-environmentálního chování a jeho absence v dnešní době se skutečně může stát jedním z důvodů k budoucímu nezájmu až nepřátelství vůči životnímu prostředí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.