Pověst o ochlazování

31. května 2009 /

Kdyby někdo uspořádal soutěž o nejúspěšnější urbánní mýtus v debatě o klimatu, asi to vyhraje tenhle: Vědci dnes varují před globálním oteplováním. Ale ještě v sedmdesátých letech se stejní odborníci shodovali, že nás čeká globální ochlazování.

Poukazuje na to ledaskdo, nejen skeptici od poslance Jana Schwippela po spisovatele sci-fi Michaela Crichtona. Historce skálopevně věří spousta docela rozumných lidí. „Ještě před nějakými 25 lety ortodoxní vědecký názor byl, že svět je ve fázi globálního ochlazování,“ napsal koncem minulé dekády legendární sociolog Anthony Giddens. Čtenář si přitom má domyslet, že současné prognózy asi musí, ehm, brát s rezervou.

Příběh má docela velké minus: není přehnaný, nýbrž kompletně smyšlený. Vůbec žádná vlna vědeckých varování před globálním ochlazováním v sedmdesátých letech nebyla.

Různí klimatologové už pár let poukazovali, že si na nic takového jaksi nevzpomínají. Loni trojice autorů v prestižním Bulletinu Americké meteorologické společnosti publikovala studii, která věc podrobila empirickému testu.

Prošli odbornou literaturu mezi roky 1965 a 1979, pročetli všechny relevantní články a sestavili statistiku, kolik z nich „předpovídá, implikuje nebo nabízí doklady“ pro prognózy globálního oteplování, respektive ochlazování, a jaký počet zůstává neutrální. Potom stejné cvičení provedli s četností, se kterou byla každá práce citována: odkazy v dalších odborných pracích napovídají, jakou hodnotu vědecká komunita příslušné studii přisuzuje.

Výsledek: pokud se snad vědci v sedmdesátých letech na něčem shodovali, rozhodně to nebylo globální ochlazování. Před ním varovala všeho všudy jedna studie z každých deseti. Oteplování očekávaly skoro dvě třetiny článků, a podíváme-li se na 2792 monitorovaných citací, 73 procent z nich odkazuje na práce, jež očekávají teplejší svět.

Urbánní mýtus má dva hlavní prameny. Předně zaměňuje vědce s populárním tiskem. Americký senátor James Inhofe v Kongresu ukazoval poslední dubnové číslo časopisu Newsweek z roku 1975. Jednostránkový článek s titulkem Chladnoucí svět, který zde našel, skeptici s oblibou citují. Reportéři v něm psali, že klimatologové očekávají pokles teploty a bojí se slabých úrod. (Jak na to novináři přišli, vyjde najevo za chvíli.) Jenomže novinové titulky nejsou úplně dobrým měřítkem odborného konsensu.

Za druhé, klimatologie sedmdesátých let vypadala úplně jinak než dnešní. Poznávala teprve jednotlivé faktory, které podnebí ovlivňují. Vědci pouze obecně věděli, že průmysl vypouští mnoho prachu a oxidu siřičitého (které planetu ochlazují) i oxidu uhličitého (což Zemi otepluje). Neznali však zatím jejich velikost, takže je nemohli vzájemně porovnávat.

Současná klimatologie ví nejen, co podnebí ovlivňuje, ale také jak moc. Tudíž může prognózovat. Proto dívat se na povšechná konstatování ze sedmdesátých let dnešníma očima je zavádějící.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.