Představovat si zdravé ekosystémy

5. dubna 2010 /
foto: Dora Pete

Proč snahy podporovat u veřejnosti udržitelný způsob života nepřinášejí zamýšlený efekt? Jak to, že toho tolik víme o krizi životního prostředí, a přitom to s námi nijak nepohne? K čemu vede vyvolávání pocitů viny v souvislosti s touto krizí? Jak lidem usnadnit, aby se mohli chovat udržitelněji?

Nejen na tyto otázky odpovídá kniha Psychologie environmentálních problémů autorek Deborah Du Nann Winterové a Susan Kogerové, nově vydaná v nakladatelství Portál. Jde o první českou publikaci mapující prostor, v němž se překrývá environmentalistika s psychologií. Očekává se od ní tedy, že české zelené obci pomůže pochopit souvislosti enviromentálních problémů s lidským chováním a psychikou.

Přemístění a další triky

Kniha psaná jakožto vysokoškolská učebnice pro psychologické laiky začíná popisem hlavních environmentálních problémů a jejich souvislostí s lidským chováním. Jádro výkladu poté tvoří kapitoly přibližující základní psychologické směry. Velmi jsem ocenila hlavně část věnovanou fyziologické psychologii a psychologii zdraví — téma vlivu toxických látek v prostředí na lidský vývoj a fungování lidského organismu se v ekopsychologické literatuře tak často nezpracovává. Winterová s Kogerovou dále čtenáře uvádějí do psychoanalýzy a teorie objektních vztahů, behaviorismu, kognitivní, sociální a holistické psychologie.

Na začátku jednotlivých kapitol autorky velmi srozumitelně a uceleně představují základní východiska toho kterého psychologického směru. Dále ukazují, jak jednotlivá zjištění souvisejí s problémy životního prostředí. Vysvětlí tak například, jak fungují obranné mechanismy, pomocí kterých si držíme od těla všechno, co v nás vyvolává strach. Chceme si dopřát pohodlné bydlení, chutnou stravu, kvalitní zábavu, úspěšnou kariéru. Víme, že naplňování těchto potřeb urychluje nástup ekologického kolapsu — něčeho nepředstavitelně hrozivého. Obranné mechanismy nám umožňují si hrozbu nepřipustit. Jak? Jedním takovým mechanismem je racionalizace, kdy sami sebe přesvědčíme, že pro určité chování jsme měli dobrý důvod. Například jedu autem na víkend na chalupu, i když by bylo možné tam jet vlakem. Zdůvodním si ale svoji volbu tím, že jedu na plyn, tedy produkuji méně zplodin. Obranných mechanismů je přitom celá řada. Zajímavé je přemístění, kdy si udržíme ohrožující událost od těla tím, že vyjádříme své pocity vůči něčemu jinému, třeba méně závažnému, ale snáze zvládnutelnému: například třídíme odpad a máme pocit, že tím pádem pro planetu opravdu něco děláme.

Takových psychologických souvislostí autorky popisují desítky. Namátkou: Proč lidé mění své postoje tak, aby odpovídaly jejich chování, spíš než aby se chovali podle zastávaných postojů? Co mají lidé společného se žábami v postupně ohřívané vodě? Proč je lidem vlastní omezená schopnost odkládat uspokojení?

Na daném prostoru autorky pochopitelně nejdou do podrobností, přinášejí ale jasné a uchopitelné teze, vhodně doprovázené konkrétními příklady, většinou z vlastního života. To činí text osobním, v kladném smyslu angažovaným. Text oživuje také řada myšlenkových cvičení. Autorky čtenáře například v úvodu kapitoly o globálních ekologických problémech vyzvou, aby si při čtení všímali svých reakcí. V následující kapitole se potom zeptají, jaké reakce se u nich vyskytly, a zasadí je do kontextu vyprávění o boomsters a doomsters, tedy, slovy překladatele, o prorocích rozkvětu a prorocích zániku. Text tak mnohdy působí dojmem živého rozhovoru.

Co (se s tím dá) dělat?

Winterová a Kogerová na různých místech knihy doporučují, co z psychologického pohledu pro udržitelný svět dělat, přičemž některá z doporučení jsou příjemně neotřelá a nadějeplná. Například: představujme si co nejdetailněji zdravé ekosystémy. Pocity viny nebo zoufalství k akci nemotivují — k tomu, abychom se mohli aktivně podílet na řešení environmentálních problémů, potřebujeme pozitivní vize. Nevyhýbejme se zásadním problémům proto, že jsou velké a nad naše možnosti. Kvůli zmíněnému obrannému mechanismu přemístění je důležité „pracovat s velkými myšlenkami“. Spíš než ztrácet čas nad malými problémy doporučují autorky řešit ty velké po malých krůčcích. Účelné je definovat problémy v podobě malých vítězství, jež jsou bezprostřední, hmatatelná a zvladatelná.

Dále si máme hlídat, s kým se porovnáváme. Poznatky sociální psychologie tak můžeme využít k omezení tlaku norem velících nadměrně spotřebovávat. Své chování totiž hodnotíme ve srovnání s druhými lidmi, buď s těmi, s nimiž jsme často v kontaktu, nebo se členy skupin, do nichž bychom chtěli patřit. Chci-li tedy omezit nakupování, udělám dobře, nebudu-li chodit před Vánocemi do města. Obědvám-li s vegetariány, objednám si mnohem spíše také bezmasé jídlo. Stejného principu mohou využívat programy propagující udržitelné chování.

Návrhy, jak se v jednotlivých oblastech denního života (tepelná izolace domácnosti, úspora vody, příprava jídla a tak dále) chovat šetrněji k životnímu prostředí, autorky už bez dalšího vysvětlování shrnují v dodatku: mimo jiné radí nekupovat spotřebiče na baterky, co nejméně otevírat vyhřátou troubu a používat co nejúspornější ledničky a mrazničky.

Jak jsou na tom Evropané?

V knize navíc nechybí rejstřík a přehledná zahraniční i česká bibliografie. Ale abych jenom nechválila: věcně velmi kvalitní text trpí ne úplně kvalitním překladem a také nedbalými korekturami. Vnitřní členění kapitol není vždy srozumitelné a čtenář se někdy těžko orientuje v jejich logické výstavbě. Kniha samozřejmě nezohledňuje nejnovější události, například poslední vývoj diskuse o klimatických změnách, a prameny mladší roku 2004 (tehdy vyšlo v USA vydání použité pro překlad). Zásadně to však nevadí. Co může být spíše nepříjemné, je „americkost“ uváděných reálií. „Severoameričané jsou největšími uživateli světové komerční energie.“ Jak jsou na tom Evropané, se čtenář, s výjimkou několika lektorských poznámek, nedozví.

Psychologie environmentálních problémů je o stupeň méně čtivá, než aby šlo o popularizační knihu. Zainteresovanému čtenáři ale určitě poskytne dobrý úvod do psychologických souvislostí ochrany životního prostředí. Šance, že kniha naplní očekávání do ní vkládaná, jsou tedy značné.

Autorka studuje psychologii na FF UK v Praze.
Deborah Du Nann Winter a Susan Koger: Psychologie environmentálních problémů. Portál 2009.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.