Přelet nad dětským hnízdem

14. října 2009 /

Předpokládám, že řada čtenářů Sedmé generace se snaží žít ekologicky příznivým způsobem, do něhož spadá také environmentálně odpovědná péče o malé děti. Jaký přístup zvolit, především v citlivém kojeneckém a batolecím věku? Na co se zaměřit víc, na zdraví a ochranu miminka před škodlivými látkami, nebo na minimalizaci ekologické stopy? Nebo lze oba tyto aspekty skloubit dohromady?

Dítě je na světě, a my s ním můžeme experimentovat a realizovat naše eko-představy — záleží na naší peněžence, času a dovednostech. Řadu věcí lze nakoupit, ale také vyrobit nebo ušít. Pojďme si stručně projít některé oblasti, v nichž můžeme ovlivnit velikost ekologické stopy.

Letem dětským světem

Narozené miminko zavinujeme do měkké zavinovačky, zadeček balíme do plen. Ty můžeme ušít, nebo zakoupit celou řadu klasických čtvercových či moderní plenkové systémy z různých materiálů. Doplňky k plenkám (přebalovací podložky, podložky do postele, ubrousky…) upřednostňujeme také pratelné. Menší zlo u jednorázové plenky nabízí (teoreticky) biodegradabilní varianta. Odvážnější intuitivní matky zkouší bezplenkovou metodu. Plenkami se zabývá například ekologická poradna Rosa (blíže o látkových plenách viz článek Roba Edwardse Návrat látkových plenek v 7.G 7/2002). Pleny a lůžkoviny s visačkou ekologicky šetrného výrobku vyrábí třeba česká firma Hybler.

Když je po pár měsících potřeba ke kojení přidat kojeneckou stravu, meleme obilí a vaříme polévky a kašičky pro nejmenší (například podle doporučení stejnojmenné knihy MUDr. Judity Hofhanzlové) nebo kupujeme kaše, čaje a výživu v kvalitě bio. Miminko potřebuje také obléct a obout, můžeme zvolit šití, půjčování oblečků, bazarovou či sekáčovou metodu. Oblečení z přírodních materiálů (len, bavlna, konopí, vlna) je příjemné a prodyšné. Většina z nich, na rozdíl od syntetických oděvů, se u nejmenších dětí nepodílí na vzniku kožních alergií a dalších potíží. Na druhé straně, průmyslový způsob pěstování bavlny zatěžuje životní prostředí. Existují však i biobavlněné výrobky z ekologického zemědělství, u nás však zatím nejsou běžně dostupné, i když pomalu pronikají na trh — například firma Biobaby vyrábí kojenecké a dětské oblečení z biobavlny, biolnu či biovlny.

Obuv by naopak neměla být obnošená a měla by splňovat deset zásad správného obouvání dítěte, zaručených logem Žirafa. Podrobně tyto zásady popisují webové stránky www.detskaobuv.cz. Potomka nosíme převážně ve vaku nebo v šátku, inspiraci a podporu můžeme čerpat z knih od Jean Liedloffové Koncept kontinua nebo Jiřiny Prekopové Malý tyran. Autorky zde mimo jiné vysvětlují, jak je kontakt miminka s matkou (případně otcem) důležitý zejména v prvních měsících.

Pereme maximálně v mýdlových vločkách nebo gelu. Čistíme jen za pomoci octu, sody, citronu, kyseliny citronové a jádrového mýdla z podomácku vyrobených nebo koupených ekologicky šetrných prostředků. Při výběru kosmetiky studujeme záhadné zkratky na kosmetických přípravcích, případně už rovnou hledáme přírodní kosmetiku s certifikátem CPK, BDIH, Organický produkt, Vegan či Netestováno na zvířatech. Nebo se na studium vykašleme a koupíme za studena lisovaný rostlinný olej, do kterého kapeme pár kapek aromatického oleje podle toho, jestli miminko bolí bříško, potřebuje spát nebo povzbudit. Recepty najdete například na www.latkovepleny.cz nebo www.detiapriroda.cz.

V neposlední řadě dbáme na dostatečný pobyt dítěte v přírodním prostředí, poučeni výsledky výzkumu Odcizování člověka přírodě, realizovaného týmem pod vedením Emilie Strejčkové, ředitelky ekologického centra Toulcův dvůr. Naleznete je v knize Děti, aby byly a žily nebo na webových stránkách www.detiamesto.cz.

Zaostřeno na hračky

Zastavme se podrobněji u hraček. Vyrábíme je či šijeme z přírodních materiálů (dřevo, látka, sláma, vlna, proutí), kupujeme Fair trade a u ověřených českých výrobců, protože záplava braku z Číny často končí v drápech České obchodní inspekce jakožto nebezpečné výrobky. Mezi prvním a třetím rokem dítěte čím dál víc nabývá na důležitosti hra a povídání, tvoření s rodiči, malování, dramatizace jednoduchých příběhů, drobný tělocvik a hra s tělem. Neměli bychom se bát pustit děti k domácím pracím — tím se vyhneme zbytečnému nakupování umělohmotných napodobenin. Mezi použitelné hračky patří také stávající vybavení domácnosti a přírodniny. Naše děti mají třeba krabici „vaření“, kde se nachází část výbavy kuchyňské linky, mističky a různé přírodniny, z kterých vaří. Poměrně oblíbený je ruční šlehač na sníh a kráječ vajíček.

Při nákupu hraček je důležité zjišťovat informace, týkající se věkové vhodnosti, případně zdravotní nezávadnosti a ekologické šetrnosti. Výroba a distribuce hraček podléhá několika českým zákonným úpravám. Evropský parlament navíc loni schválil novou směrnici EU zpřísňující pravidla pro výrobu a dovoz hraček do EU. Na základě legislativy by měly být hračky označeny značkou shody CCZ, potvrzující, že výrobek je v souladu s požadavky českých právních předpisů. Značka CE pak potvrzuje soulad hračky se směrnicí Evropské unie. Dovozci nebo výrobci hraček si musí vyžádat také závazný posudek hlavního hygienika ČR, který hračky hodnotí z hlediska zdravotní vhodnosti pro různé věkové skupiny.

Legislativa, testování a kontrola hraček a potřeb pro děti je poměrně spletitá. Bližší informace poskytují webové stránky www.budulinek.eu, založené europoslankyní Zuzanou Roithovou. Vedle jiného zde uveřejňuje seznam hraček zdravotně nebo eticky závadných. Jsou to výrobky, které byly zachyceny v rámci evropské informační sítě RAPEX. Ta zajišťuje, že se o nebezpečném výrobku dozví všechny země. Dalším užitečným zdrojem informací (například o programu Správná hračka) jsou webové stránky Sdružení pro hru a hračku www.sdruzenihracky.cz.

Panenky a figurky, co neklamou

Nikoho nepřekvapí, že hračky z obnovitelných materiálů jsou ekologicky příznivější než hračky umělohmotné, především ty z PVC, které mohou obsahovat ftaláty, a také nejčastěji neprojdou kontrolou České obchodní inspekce. Navíc neklamou naše smysly tak jako lehké, téměř nezničitelné umělohmotné konkurentky — látkové hračky jsou lehké a příjemné, dřevěné hračky těžké a tvrdé, kůže ohebná, látka jemná, vlna měkká… Na druhou stranu kvalitní umělohmotné hračky jsou téměř nezastupitelné ve vodě, na písku či ve formě stavebnic.

Kde neumělohmotné hračky pro nejmenší najít? Řadu dřevěných kousátek nabízí firma Abakus (dnes Abatoys), dále jsou k mání milé textilní hračky z dílen Domu českých řemesel, který shromažďuje pod střechou jednoho internetového obchodu výrobky českých řemeslníků — www.dumceskychremesel.cz. Na trh vstoupila též ekologická alternativa k plastům — plastové hračky z ekologického biodegradabilního materiálu EcolGreen PLA. Ten je vyráběn z kukuřičného škrobu (PLA-Natureworks®) českou firmou Kikko a do svých obchodů je zařadila drogerie DM.

Mezi univerzální hračky, se kterými si hrají děti snad všech národů, patří panenka a zvířecí figurka. Látkové panenky, pohádkové postavičky, polštáře, loutky, zvířata a další jsou pocitově příjemné, trvanlivé, dají se opravit a lze je čistit, případně prát v ruce. Vnitřní výplň je možná z ovčího rouna, pohankových slupek či bylinek, v případě obavy z alergií i dutého umělohmotného vlákna. Pokud si chcete panenku ušít, můžete to zkusit sami nebo se obrátit na pražskou chráněnou dílnu Ignis. Poradenství a kurzy pořádá také třeba jihlavské občanské sdružení Calendula nebo brněnský Duhový skřítek. Zajímavé nápady pak obsahují i stránky e-shopu www.fler.cz, kde lze nabízet a kupovat pouze ručně vytvořené výrobky z různých materiálů, včetně hraček pro děti.

Dřevěné hračky mají v našem prostředí tradici, přestože jsou čeští výrobci vystaveni tvrdé konkurenci levných výrobků z Číny, na což si mi stěžovali i prodejci ve specializovaných prodejnách hraček z přírodních materiálů. Podle nich čínští producenti výrobky kopírují, a pak prodávají levněji, často na úkor kvality. U dřeva je tak dobré mít se na pozoru — hračky se nevyhnou lepení, barvení a lakování (barvy a laky by měly odpovídat evropské normě EN 71-3). Pokud hračku ze dřeva vyrábíte doma, dejte si pozor na vnikání nečistot do póru neošetřeného dřeva. Pro výrobu je vhodné používat spíš tvrdé dřevo a občas ho čistit nebo ošetřit alespoň včelím voskem.

Ekorodinné inspirace

Je dobré si uvědomit, že dítě nepotřebuje ani tak mnoho hraček, jako dostatečnou pozornost a pozitivní, pohodový vztah rodičů, citovou výchovu a kontakt s přírodninami a přírodním prostředím. Než tedy přepadneme řadu kamenných nebo internetových „zelených“ obchodů, položme si vždy pár otázek: musím to opravdu koupit? Lze to vyrobit, ušít, půjčit si? Různé zkušenosti, rady, tipy a nápady také najdete při návštěvě kurzů předporodní přípravy, u dul, v rodinných či mateřských centrech, u kávy v dětských kavárnách, po nocích na internetových diskusních serverech… Nezapomeňte si také udržet nadhled, když naše „ekomiminka“ povyrostou a jejich představy o tom, co je baví a s čím si chtějí hrát, se od těch našich eko-bio ideálů mohou začít značně odlišovat.

V současné společenské atmosféře je narození dítěte vnímáno jako finanční, z pohledu environmentálního jako ekologická zátěž. Přemýšliví a tvořiví rodiče ví, že tomu tak nemusí být. V průběhu výchovy lze s dětmi prožít spoustu situací, které nezatíží peněženku ani životní prostředí a jsou k nezaplacení — uspávání miminka, které se dívá do korun stromu a výská nad zelenými lístky, šťourání klackem do bahna a kaluže, přelívání vody do mističek, sběr, přesýpání semínek a plodů, nekonečné plácání báboviček v písku, hrabání se v hlíně, sázení semínek, zalívání zahrádky, házení kamenů do vody. Kolik to stojí? A co nám to dává?

Pokud se o environmentální rozměr rodičovství zajímáte podrobněji, doporučuji k přečtení diplomovou práci Lucie Černické Environmentální aspekty spotřeby spojené s rodičovstvím (Masarykova univerzita 2004), jejímž předmětem bylo „zkoumání možných změn ve struktuře spotřeby, v postojích a motivaci environmentálně šetrných lidí v souvislosti se založením rodiny“. Autorka vedla rozhovory s šesti rodinami s malými dětmi do dvou let. Na závěr konstatuje, že „ve zkoumaných rodinách nebylo narození prvního dítěte důvodem pro posun ke konzumnějším vzorcům chování“. Zajímavé by bylo opakování výzkumu po několika letech, po vzoru profesorky Hany Librové a jejích Pestrých a zelených…

Autorka je na rodičovské dovolené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.