Řekni, kde ti srnci jsou

V českých lesích žije daleko víc zvířat, než by tomu bylo za přirozených podmínek. Jelení populace místy dosahují čtyř až patnáctinásobku přírodního stavu. Její stav u nás mezi roky 1966 a 2006 stoupl na 386 %. Aktuální počty dokumentovala nová studie, kterou ministerstvo zemědělství zadalo Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů v Jílovém u Prahy.

Čísla dokumentují, že přemnožená zvěř doslova spásá mladé stromky. V roce 2005 poškodila téměř polovinu sazenic. Obzvláště jí chutnají u nás nedostatkové listnáče a jedle; spase skoro dvě třetiny z nich. A přestože vlastníci a správci lesů sázejí povinné procento těchto stromů, v nových porostech nakonec zůstávají zase skoro jenom samé smrky. Avšak ani odrostlejší stromy ještě nemají vyhráno, podle studie je poškozený každý šestý dospělý smrk. Zvěř loupe a ohryzává jejich kůru, čímž otevírá cestu škůdcům, chorobám a polomům při vichřici nebo těžkém sněhu. Poraněnou kůrou proniká do kmene infekce houbových onemocnění, a ten pak podléhá hnilobě.

Miliarda a půl ročně

S rostoucí populací zvěře logicky rostou také škody. Podíl poničených mladých listnáčů a jedliček se v letech 2000—2005 zvýšil téměř o polovinu, u dubů a buků jde dokonce o dvojnásobek. Podíl lesů bez závažnějšího poškození klesl o osm procent (na třicet pět procent).

Spásání stromků a především loupání kůry způsobuje velké finanční ztráty, které například během roku 2005 dosáhly 24 milionů korun. Několikanásobně více pak stojí ochrana stromků před zvířaty. Jen státní Lesy ČR na ni každoročně vydávají zhruba dalších sto milionů korun. Přitom obhospodařují pouze asi polovinu lesních pozemků. Ovšem třeba spásání přirozeného zmlazení vyčíslit vůbec nejde. A přestože by právě přirozená obnova prospěla nejen lesům samotným, ale i kapsám jejich majitelů, kvůli přemnožené zvěři v porostech obstojí povětšinou právě jen stromky, které vysadí
a nákladně chrání lidé.

Skutečné škody jsou ještě mnohem větší. Srovnání v Hrubém Jeseníku ukázala, že zisk z vytěženého dřeva v porostech, kde dochází k loupání kůry, činí o 266 tisíc korun na hektar méně. Poslední nezávislá studie, která zahrnovala i ztráty na kvalitě a přírůstku dřeva, pochází z poloviny devadesátých let. Tehdy došla k číslu 1,2 miliardy korun ročně. Vzhledem k tomu, že poškozování stromů i ceny ještě vzrostly, se dnes tato částka, podle odhadů Hnutí DUHA, blíží nejméně k 1,5 miliardy. Mezi nejvíce postižené části České republiky patří severní Morava, Českomoravská vysočina a Krušné hory.

Regulace bez regulace

Příčiny přemnožení jelenů a srnců není až tak těžké odhalit. Když pomineme soustavné podzimní a zimní přikrmování, kterým myslivecká sdružení v podstatě proměňují divokou populaci v zemědělský chov, zvěři především chybí přirozená regulace. Rysi a vlci balancují na pokraji vymření a obývají jen několik míst, hlavně v Beskydech nebo na Šumavě.

Roli šelem by měli nahradit myslivci, jenže současné právní předpisy to nezajišťují. Myslivecká vyhláška stanovuje pro každou jakostní třídu lesa takzvané minimální a normované stavy. Tedy čísla, pod která nesmí množství zvěře klesnout a ani je překročit. Tyto limity jsou u některých tříd značně nadhodnocené.

Uživatelé honitby — například myslivecká sdružení nebo podnikatelé, kteří organizují poplatkové lovy — připravují pro každý rok plány lovu. Jako podklad by jim měl správně sloužit stav lesa a sčítání zvěře. Ve skutečnosti ale první kritérium nehraje žádnou roli. Neexistuje totiž metodika, jak od procenta poškozených stromků odvozovat plán. Vyhláška ministerstva zemědělství obsahuje pouze obecné proklamace.

Plánování lovu prakticky vychází jen ze sčítání zvěře, které provádějí sami myslivci. Výsledky se odvíjí například od toho, na kolik stop zvěře narazí ve stanovený den. Myslivci upravují sčítání podle svých zkušeností a možností lovu. Poté vykazují údajný počet zvěře v honitbě — takzvané jarní kmenové stavy. Podle těchto čísel pak určují, kolik kusů bude daný rok uloveno.

Myslivecká sdružení a hlavně podnikatelé, kteří prodávají poplatkové lovy, nemají na snižování stavů zvěře pochopitelně zájem. Čím „bohatší“ je jejich honitba, tím více mohou lovit. Proto se také brání požadavku snížit stavy zvěře na únosnou míru a zajistit rovnováhu mezi lesem a zvířaty. V případě, že by šly stavy zvěře dolů, by rovněž každým rokem ubylo mnoho zvířat, naplánovaných k lovu.

Statistický masakr

Systém plánování lovu založený na sčítání zvěře většina evropských států opustila. Používá se už jen v České republice a Maďarsku. Neodvozuje totiž lov od schopnosti lesa uživit určitý počet zvířat, jak by bylo přirozené. Navíc, klíčový podklad — tedy sčítání — není příliš věrohodný.

Podle sčítání z března 2005 žilo v českých lesích celkem 27 378 jelenů a laní. Od toho lze odvodit asi 8300 narozených kolouchů. Dohromady tak u nás mělo žít na podzim kolem 35 700 zvířat. Během téhož roku se ulovilo 20 638 kusů, tedy zhruba 58 % údajného jarního počtu — statisticky strašlivý masakr. Přesto ale hned po zimě myslivci sečetli 28 550, tedy o čtyři procenta více než rok před tím. V Krušných horách zase během posledních deseti let ulovili v průměru o 17 % více jelenů, než činila populace nahlášená na jaře.

Jak jsou takové zázraky možné? Jednoduše. Myslivecká sdružení mají zájem množství zvěře zkreslovat, aby jej nemusela snížit. Zoologové odhadují, že skutečné počty srnců bývají dvakrát až desetkrát vyšší než nahlášené. Státní Ústav pro hospodářskou úpravu lesů propočetl skutečnou krušnohorskou populaci jelenů na jedenapůlnásobek až dvojnásobek sčítaných stavů.

Chybí kontrola

Na přemnoženou zvěř u nás neexistují dostatečné legislativní páky. Česká inspekce životního prostředí sice kontroluje dodržování všech ekologických zákonů, ovšem zákon o myslivosti pod její pravomoc nespadá. Nařídit snížení stavů zvěře a udělit pokutu můžou podle mysliveckého zákona tzv. pověřené obecní úřady. Zatím k tomu však nikde nepřistoupily. Třeba ani v Krušných horách, kde dokonce i oficiální sčítaní jelenů asi trojnásobně překračují takzvané normované stavy — tedy horní hranici, kterou by populace podle zákona neměla nikdy překročit. Úředníci, kteří mají mít věc na starost, jsou totiž často sami členy mysliveckých sdružení. Jde tedy u nich o silný konflikt zájmů.

Možnosti často nevyužívají ani majitelé lesů. Dokázat, že stavy zvěře jsou na konkrétním pozemku nadměrné, a donutit úřady k zásahu vyžaduje velmi komplikovanou proceduru. Vlastníci to často předem vzdávají, protože nevěří šanci na úspěch. Navíc dostávají na výsadbu nových stromů státní dotace, takže je jejich spásání až tolik nebolí.

Nová studie Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů upozornila, že ve státních Lesích ČR je problém zkomplikovaný roztříštěným hospodařením. Odpovědnost nese místní lesní správce (sám často myslivec). Práce v lese provádějí najaté firmy. Zvěř mají zase na starost myslivecká sdružení, kterým Lesy ČR pronajímají lovecké právo. V sousedním Sasku státní lesy svoje honitby zásadně nepronajímají. Chtějí si zachovat vliv na počty jelenů.

A pořád dokola

Že jelenů a srnců u nás běhá opravdu moc a že je potřeba jejich stavy snížit, řekla vláda už v Národním lesnickém programu z roku 2003, stejně tak v Koncepci lesnické politiky, Státní politice životního prostředí nebo Strategii ochrany biologické rozmanitosti. Vše bez výsledku. Škody pořád rostou. A porostou dál, pokud se nezmění legislativa.

Poslední pokus o řešení škod v lesích způsobených přemnoženou zvěří proběhl loni v srpnu v rámci diskusí o novém Národním lesnickém programu. Správci a majitelé státních i soukromých lesů, Českomoravská myslivecká jednota, Hnutí DUHA i zástupci vědců nebo dřevařských společností nastavili mantinely, ve kterých se bude pohybovat plánovaná novelizace lesního zákona a na něj navázaných vyhlášek, dotační strategie i třeba zadání pro výzkum. Aby se tato politika nestala bezzubou, musí nutně dojít také ke změně myslivecké vyhlášky a mysliveckého zákona. Dohoda chce totiž mimo jiné dosáhnout „vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří“, tedy toho, aby v lese žilo jen tolik zvěře, kolik je les schopen uživit. Dává vale nefunkčnímu systému, kde myslivci plánují lov na základě sčítání zvěře, a předpokládá zavedení kontrolních mechanismů a účinných opatření, která zabrání ohrožení biodiverzity lesa přemnoženou zvěří.

Národní lesnický program samozřejmě obsahuje jen obecné cíle, jejichž naplnění si každá ze zúčastněných stran představuje jinak. Jde sice o dobrý rámec, ale zda se ledy skutečně pohnou, vyplyne až z diskusí nad přípravou konkrétní legislativy.

Jaromír Bláha je vedoucím programu Lesy Hnutí DUHA, Vojtěch Kotecký je programovým ředitelem Hnutí DUHA.