Staré stromy, dobré stromy

22. dubna 2006 /
foto: Luděk Čertík

Pokud jste navštívili Trojmeznou na Šumavě, rezervaci Sidonie v Bílých Karpatech nebo Mionší v Beskydech, budou se vám běžné lesy jevit už jen jako nudná smrková pole. Popadané trouchnivějící stromy obrostlé mechy a houbami, plné nejrůznějšího hmyzu však nemají být jen romantickou kulisou našich výletů do pilou nedotčených hvozdů, ale běžnou součástí hospodářských porostů. Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA ukazuje, že odtěžením veškerého dřeva uniká z lesů také život.

V běžných lesích o povalený trouchnivějící strom nezakopneme, jak je náš výlet dlouhý. Přirozený les však vypadá jinak, najdeme v něm mozaiku starých a dožívajících stromů, souší nebo zlomů, padlých kmenů či rozkládajícího se dřeva. Intenzivní lesnictví podobu zdejších hvozdů přeměnilo místy téměř v parky. Lesníci veškeré silné dřevo z porostů odstraňují, nenechávají zde žádné stromy k zestárnutí, ani jakékoli kmeny k zetlení. Vinou toho se z půdy ztrácejí živiny, pokračuje její okyselování a degradace, a v neposlední řadě dochází k dramatickému úbytku důležitých biotopů pro řadu druhů rostlin, zvířat a hub.

Staré dřevo v českém lese

Výzkum českých pralesovitých rezervací — od nížinných lužních lesů na jihu Moravy přes Českomoravskou vrchovinu až po Beskydy a Šumavu — ukazuje, že na jeden hektar přírodního lesa připadá asi 50—230 m3 tlejícího dřeva. Nejčastěji to bývá mezi 100 až 150 kubíky.

V krkonošských horských smrčinách bychom našli asi 124 krychlových metrů na hektar, z toho asi čtvrtinu ležících kmenů. Na jednom hektaru bukových a smrkových porostů v pralesovité Národní přírodní rezervaci Kněhyně-Čertův mlýn (Beskydy) se nachází 132 m3 s tím, že padlé stromy v tom tvoří asi 86 kubíků. Tlející dřevo představuje 23—30 % z celkového objemu dřevní hmoty, která se v přírodních lesích nachází.

V intenzivně obhospodařovaných lesích však trouchnivějící stromy prakticky úplně chybí. Bývá zde nanejvýš kolem deseti kubíků tlejícího dřeva, často pouze jeden nebo dva krychlové metry. Experti Světového fondu pro ochranu přírody (WWF) doporučují, aby do roku 2030 v evropských lesích leželo 20—30 m3 tlejícího dřeva na hektar.

Degradace lesní půdy

Totální odvážení dřeva vážně přispívá k degradaci lesní půdy. Strom během svého růstu odčerpává živiny a další látky z půdy. V přirozeném ekosystému by se po jeho odumření vrátily do země. Rychlost tlení silně závisí na místních klimatických podmínkách. Úplný rozklad padlého smrku vysoko v horách trvá až 150 let, zatímco u buku v listnatém lese nižších poloh to mohou být pouhá čtyři desetiletí, v nížinném luhu už stačí v průměru dvacet let.

Protože se při těžbě velká většina dřeva z lesa odstraňuje, dlouhodobě dochází ke zvyšování kyselosti a úbytku živin obsažených v půdě. Zejména to platí pro holosečné kácení, při kterém zmizí veškeré stromy z velké plochy. Přitom dřevaři neodvážejí jen kmeny. Mizí také kůra a větve se pálí. Pokud by ve smrkovém porostu zůstaly na místě alespoň větve, ztráta zásaditých látek a živin (vápníku a hořčíku) se ve srovnání s úplným vytěžením celých stromů sníží na zhruba 40 %.

foto: Yvonna Matějková

Tlející dřevo má zásaditou reakci a pomáhá neutralizovat kyselost lesních půd. Zejména na plochách jehličnatých monokultur může odvoz dříví další okyselování ještě podpořit.

Padlé stromy také obohacují humus, pomáhají udržovat vlhkost půdy a stabilizují ji proti erozi. Na ležících tlejících kmenech, které obsahují množství živin a kde panují mírnější podmínky, často vyrůstají mladé stromky: zejména v horách. Pro obnovu lesa hrají klíčovou roli především v místech, kde je chudá půda a extrémní klimatické poměry, tedy na horských vrcholech či na podmáčených půdách.

Mizející příroda

Staré stromy s dutinami či štěrbinami a také stojící i padlé tlející dřevo představují velmi důležitý biotop, úkryt a zdroj potravy pro množství živočichů. Asi třetina evropské lesní fauny a flóry je závislá na tlejícím dřevě nebo odumírajících stromech. Jejich vymizení z běžných lesů proto vedlo k drastickému úbytku řady druhů brouků i dalšího hmyzu, hub, lišejníků, ptáků a dalších.

Buky se kácí ve věku 100—120 let, přirozeně se ovšem dožívají v průměru 250—300 let. Totéž platí také pro ostatní druhy. Ale dutiny a štěrbiny ve větvích a kmenech, které slouží řadě druhů k úkrytu, vznikají až v pozdním věku stromu. Proto v intenzivně obhospodařovaném lese téměř úplně chybí.

V tlejícím dřevě a v živých i odumřelých starých stromech hledá potravu nebo hnízdí v dutinách mnohé druhy ptáků: sovy, datli či strakapoudi, čápi černí, lejsci, brhlíci nebo sýkory. Výzkum v pralese na Velké Fatře ukázal, že druhy, jež hnízdí v polodutinách souší nebo ve vývratech, přijdou o snůšku vinou predátorů či špatného počasí méně často než ptáci, kteří hnízdo umístí na zemi či ve větvích. Datlík tříprstý, vzácný pták evropských horských lesů, se nevyskytuje v porostech, kde zlomené kmeny tvoří méně než 5 % z celkového počtu stojících stromů.

Ale nejde jenom o ptáky. V dutinách žijí netopýři, plši nebo veverky. Tlející dřevo představuje klíčový biotop pro řadu brouků, například mnohé tesaříky a krasce, nosorožíky nebo roháče. Závisí na nich i další skupiny hmyzu a predátoři, kteří se jimi živí, choroše a jiné houby, lišejníky, mechy, kapradiny nebo bakterie. V Národní přírodní rezervaci Cahnov — lužním lese na soutoku Dyje s Moravou — roste 86 % druhů mechů na ležících kmenech a 17 ze 71 druhů se vyskytuje výhradně na tlejícím dřevě. Houby s bakteriemi jsou důležité pro zachování dobrého stavu lesních půd a rozkladem umožňují stromům využití živin z půdy.

Na starých stromech a tlejícím dřevě závisí také řada užitečných druhů, které hubí škůdce. Jediná kolonie osmi set netopýrů velkých, kteří žijí v dutinách, může zkonzumovat 55 tisíc obalečů dubových denně. Polské studie ukázaly, že v přírodním lese je asi třikrát větší hustota datlů a strakapoudů — kteří se živí hmyzem žijícím pod kůrou — než v umělé, stejnověké monokultuře.

Existuje řešení?

Vládní Národní lesnický program, který připravilo ministerstvo zemědělství, sice požaduje „ponechávání některých stromů (stojících, zejména doupných, a výjimečně i spadlých) jako biotopů ptáků, savců, rostlin a mikroorganizmů do běžných metod obhospodařování lesů“, praxe však zatím bývá odlišná. Pomoci by mohla novelizace lesního zákona, která by zajistila šetrnější hospodaření v lesích. Mimo jiné by v ní měla být zakotvena povinnost ponechat ve státních lesích nejméně deset stromů na hektar na dožití a k zetlení; v lesích soukromých a obecních alespoň pět stromů na hektar.

České národní standardy globální certifikace šetrného lesního hospodaření Forest Stewardship Council (FSC) jdou ještě dál, požadují ponechávat v průměru 30 m3 dřeva na hektar k zetlení s tím, že na každé hektarové ploše musí být přinejmenším pět kubíků.

Ponechávání části stromů k dožití a odumření v lese přitom nebrání nedostatek dřeva. V českých lesích každoročně naroste asi o 13 % více dřeva, než se během roku vytěží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.