Šumavské končiny

10. srpna 2011 /
foto: Zuzana a Josef Havlínovi
Spor o těžbu kůrovcem napadených stromů u Ptačího potoka nabral koncem července na intenzitě. Kácení, pro které ředitel parku Jan Stráský do dnešního dne nedostal patřičné výjimky, přijelo chránit policejní komando. Každý den se na místě pohybuje do sedmdesáti lidí, kteří vlastními těly brání ilegální těžbě. Jeden z nich, Jan Skalík, popsal svůj první den na Šumavě.

Procházíme orosenou loukou, nad rozechvělými smrky vychází Střelec. Je krátce po půlnoci, středa 27. července, a tento výjev předznamenává následující dny. Nocí se totiž blížíme k ránu, ve kterém se připojíme k blokádě ilegální těžby v původně bezzásahové části šumavského národního parku.

Do chaty přicházíme kolem druhé, o půl páté se ale už vstává. Vaříme čaj, balíme transparenty, utahujeme tkaničky a o půl šesté vycházíme vstříc takzvané „těžební zóně čtyři“. Předcházející večer jsme se společně rozhodli, že všechny síly dnes napřeme na ochranu této podmáčené vysokohorské smrčiny. Cesta je daleká, obzory lemují seschlé kmeny s bujícím podrostem desetiletých smrčků. Po hodině docházíme na místo.

Jedná se o oblast nedaleko spojnice, kde se cesty z Modravy a Filipovy Hutě sdružují a následně pospolu vedou do nejcennější, první zóny parku. Tam vidíme sílu přírody, která se dokáže s rozmnoženým kůrovcem vyrovnat. My se ale zatím musíme vyrovnat s přivítáním dřevorubce, které zrovna neprobíhá podle Gutha Jarkovského, ale především je ve sporu s bezpečnostními předpisy: jeho pila totiž hučí nedaleko našich uší a nepřestává a nepřestává.

Ospalé ráno záhy graduje, přijíždí přivolaná zásahová jednotka a s ní i několik fotografů a dva kameramani. U louže a vyvrácených kořenů jsou k modře otečkovaným smrkům přivázané dvě dívky a jeden mladík. Ostatní vedle nich upevňují žlutý transparent. Patnáctka dělníků s odkorňovači hobluje pokácené kmeny, jako by se nic nedělo. Pokračují ovšem i dva muži s pilami. Sprosťák z rána se zakusuje do smrku.

Přibíhá k němu dívka. Drží se kmenu. Přicházejí policisté a vynášejí ji za pásku, která ohraničuje lokalitu, kde probíhá těžba. Jakmile znovu zaškytá motorová pila, přibíhám ke kmenu i já a snažím se připoutat řetězem, chytám se za kořen. Dřevorubec mi stoupá na ruku. Policista obuškem dře zápěstí. Pak mne vyvádějí. Předkládám doklady. Ke stromu přibíhá třetí dívka. Drží se, ale také ji po několika chvílích odnášejí.

Sleduji podřezaný strom. Vulgární dělník jej kácí dál, neohlíží se okolo. Nedaleko od kmene prochází příslušník zásahové jednotky. Dělník řeže, strom padá, policista je zkoprnělý. Smrk dopadá asi metr před něj. Kdyby se náhle nezastavil, kdo ví, jak by to dopadlo. Nedaleko stojí novináři, které pád stromu zarazil. Naštěstí jen v přeneseném významu slova. Ohrožení života přihlíží několik policistů, nikdo ale věc neřeší. Dřevorubec kácí dál.

Po domluvě mě policisté propouštějí. Oklikou se vracíme s kamarádkou na blokádu. Obíháme několikahektarový prostor a schováváme se do mlází. Další kácení. Další obejmutí stromu. Další promluva s antikonfliktním týmem, další vyvedení a tentokrát i s výletem na služebnu v Kašperských horách. Nevypovídám, je to právně jistější. Po dokončení výpovědi bez výpovědi zůstávám na služebně a podávám podezření na porušení bezpečnosti práce a ohrožení života policisty nezajištěnou, a navíc ještě podle zákona 114/ 1992 Sb. nelegální těžbou.

Kupuji si nektarinky. Vracíme se na místo. Přicházím na lokalitu šest. Je zplundrovaná. Procházím lokalitou pět. Je zplanýrovaná. Dostávám se do okolí míst, kde jsme ráno blokovali. Čtyřku později přejmenováváme na „velkou holinu“. Během poledne se policii podařilo většinu blokádníků vynést, těžaři mezitím lokalitu vysekali. Kamarádka je zde stále připoutaná. Čekáme na ni, ale v podvečer jí policisté odvážejí. I přesto považujeme dnešek za úspěšný: o problému nezákonného kácení se začalo více mluvit. Pěšky se vracíme, vaříme si večeři a povídáme o tom, co bude zítra. Říkám si, že se zítra přivážu k trubce. Po půlnoci jdeme spát. Nad mlhavým obzorem vychází Střelec.

Po uzávěrce čísla: Dnes jsem byl zadržený bez toho, aniž bych vstoupil do prostoru vyznačeného pro kácení. Zato včera mne zadrželi poté, co mne přivázaného ke stromu policisté několik minut škrtili a dusili, dobře skrytí televizním kamerám. Zítra zřejmě podám trestní oznámení. Pokud čtete tyto řádky a na Šumavě se stále těží, je v tomto státě něco prohnilého. A to víc, než pahýl smrku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.