Šumavské politické panoptikum

Bývalý jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) udělal z boje proti kůrovci v šumavském národním parku ústřední téma posledních krajských voleb. Chtěl tím získat legitimitu pro kácení napadených stromů: „Na svých názorech nemám co měnit, a proto budou součástí volebního programu, se kterým půjdeme do krajských voleb letos [2008] na podzim. I v těchto volbách budou moci občané zvážit, jaký je veřejný zájem na Šumavě.“

Kdybych chtěl být jízlivý, dodal bych, že občané rozhodli a Jan Zahradník už není hejtmanem. Ovšem v Jihočeském kraji se tehdy k němu názorově připojili i lídři ostatních politických stran — s výjimkou Strany zelených. Ta se však do krajského zastupitelstva vůbec nedostala. Občany-voliče tedy evidentně mnohem více pálí jiné věci, než je mediálně nejznámější brouk.

Co říkají politici

Názory stranických představitelů zkoumala před krajskými volbami mimo jiné MF Dnes a Regionální televizní agentura (RTA). Šumavu voličům vesměs líčili jako apokalypsu. „Šumava coby zelená střecha Evropy se stává minulostí. Experiment ekologistů … nabývá hrozivých kontur,“ tvrdil Jan Zahradník (ODS). „Koho by nevzal u srdce pohled na mrtvý les? Odborníci sice tvrdí, že pod kůrovcem zlikvidovanými stromy už žije les nový, ale to vás při pohledu na tuto zkázu nemůže uspokojit. Navíc hrozí, že nečinností dojde k ohrožení lesů mimo park…,“ komentoval situaci Jiří Zimola (ČSSD). „Snímek Šumavy spíše připomíná oblast dopadu Tunguského meteoritu než prosperující národní park v centru Evropy,“ zhodnotil Lumír Mraček (SNK-ED). Podle Rudolfa Vodičky (KDU-ČSL) by problematiku životního prostředí Šumavy vyřešila řízená a disciplinovaná těžba a Petr Braný (KSČM) podporoval stranický návrh zákona, který by umožňoval kácet i v prvních zónách parku.

Výjimkou byl Jiří Guth (SZ), kterému by těžba v tzv. zásahových zónách nevadila, ovšem kácení v bezzásahových oblastech podle něj nepřipadá do úvahy: „Chtít v cenných místech kácet a sázet je nehoráznost. Za pasekami a pěstovaným lesem by turisté na Šumavu nejezdili, to najdou i jinde.“ A přestože Jiří Zimola a Lumír Mraček připustili existenci bezzásahových území, jejich rozlohu chtěli minimalizovat.

Trochu odlišná byla rétorika krajských stranických lídrů v Plzeňském kraji. Pro respektování přírody se vedle Strany zelených vyslovila také Strana pro otevřenou společnost (SOS): „O Šumavu se vůbec nebojím. Zajděte se někdy podívat třeba za Modravu na Březník. Uvidíte tam sice mrtvý les, ale také uvidíte obrovskou sílu přírody, která vytváří zcela čerstvý les, vyrůstající na zbytcích padlých smrků…,“ řekl Pavel Stelzer. Podle lídryně SZ Svatavy Štěrbové kůrovec k Šumavě prostě patří, naopak se do národního parku nehodí tradiční lesnické metody, což — jak upozornila — ukázal orkán Kyrill.

Lídři ODS a ČSSD se vyjadřovali umírněně: „Kůrovec a nekonečná diskuse jsou pro odborníky. Nemám názor na řešení tohoto problému,“ poctivě konstatoval Pavel Rödl (ODS). Jedním dechem však doplnil, že vítá zákonodárnou iniciativu kraje — ta však navrhovala odborníky z rozhodování vyloučit. Miladu Emmerovou (ČSSD) znepokojovalo jak rozšíření kůrovce, tak i ničení lesů při kácení napadených stromů.

A tak těžbu v prvních zónách parku výslovně požadovaly pouze KSČM a Koalice (KDU-ČSL a SNK-ED). „Je velmi nepříjemný pohled na zbytky smrků napadených kůrovcem, které schnou a jsou ponechány napospas přírodním procesům,“ myslel si Karel Šídlo (KSČM). Václav Červený z Koalice kritizoval pracovníky národního parku, „pod jejichž ‚odborným‘ dohledem šumavské lesy usychají na tisícihektarových rozlohách a zelená Šumava se mění v hnědavou plochu, stigmatizovanou torzy stromů… Nezapomínejme, že Šumava tu byla mnohem dříve než ochránci přírody“.

Vidět to na vlastní oči

Politická debata o Šumavě pokračovala i po krajských volbách. Nový jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD) je stejně agilní kritik národního parku jako jeho předchůdce. V jeho názorech je obtížné se orientovat. Na jednu stranu připouští, že v národním parku by měla být území ponechaná přírodě (akceptoval by 20 až 25 %) a oprávněně kritizuje roztříštěnost zonace. Na druhou stranu zaštiťuje akce namířené proti samotné podstatě národního parku. Podobně, jen ve větší tichosti, tak činí i západočeská hejtmanka Milada Emmerová (ČSSD). Nepříliš promyšlený Zimolův návrh na vyhlášení stavu nebezpečí v národním parku svorně odsoudili bývalí ministři životního prostředí Bedřich Moldan (ODS), Libor Ambrozek (KDU-ČSL), Martin Bursík (SZ) i Ladislav Miko. Zimolu naopak přijel podpořit Václav Klaus a při zahájení výstavy Země Živitelka v Českých Budějovicích jako první podepsal petici Za zdravou Šumavu. „Jsem na straně zdravého rozumu. To, co se děje a co nám předvádějí naši Zelení a jejich spřátelená ministerstva, je pro mě nepřijatelné a hloupé. Úkolem každého rozumného člověka je se proti tomu postavit,“ řekl krátce po podpisu petice. Tím stanovil i zásadní kritérium pro výběr rozumných lidí: „Všichni musíme říkat, že jsme součástí přírody. Nejsme méně než zajíc, žába či kůrovec.“ Krátce po Klausovi podepsal Zimolovu petici předseda KSČM Vojtěch Filip.

Loni přiměla diskuse o Šumavě poctivější politiky k tomu, že se jeli do národního parku podívat. Budiž jim to ke cti. Jako první vyrazil senátor za Strakonicko Miroslav Krejča (ČSSD). Postupně se seznámil se stavem parku u nás i na bavorské straně. Stejně jako jeho kolegové senátoři Tomáš Jirsa (ODS) a Jiřina Rippelová (ČSSD) si vzal Šumavu za své téma, avšak na rozdíl od nich se snaží konflikty nerozdmýchávat, ale vést k dohodě. Druhým výletníkem byl jihočeský poslanec a herec Vítězslav Jandák (ČSSD). „Zcela jsem změnil svůj názor a dnes již vím, že mne některá média a i někteří politici zcela mystifikovali, když říkali, že Šumava je mrtvá a že se řítí do zkázy. Není to pravda…,“ konstatoval po návratu.

Nejvíce pozornosti na sebe ovšem strhl pochod Miloše Zemana k Plešnému jezeru. Postavil se do čela protikůrovcové armády spolu s bývalým velitelem tankové divize plukovníkem Zdeňkem Zbytkem, který byl v roce 1989 připraven zasáhnout proti sametové revoluci. Informace ze zákulisí Zemanova výletu získala MF Dnes: „Tihle dva [ministr Miko a ředitel parku Krejčí] musí pryč! A k tomu slouží i sobotní návštěva Miloše Zemana,“ mobilizoval před akcí Zbytek, „lavina se dává do pohybu a zelené fundamentalisty smete!“ Zemana a Zbytka v jejich tažení přišli podpořit i další politikové: Jana Bobošíková, senátor Tomáš Jirsa, bývalí ministři František Benda, Miloš Kužvart, Jiří Schling a Jan Fencl, poslanec Jan Látka, exhejtman Jan Zahradník, bývalý ředitel parku Ivan Žlábek i jeho přítel Petr Smutný, bývalý senátor, dnes plzeňský krajský radní pro životní prostředí, který navrhuje zmenšení národního parku.

Miloši Zemanovi sice neuniklo, že pod starými uschlými stromy vyrůstají mladé, ale nepřesvědčilo ho to: „Až vyrostou, stejně je tu sežere kůrovec.“ Očekávanou lavinu ovšem Zeman neutrhl, naopak — v přímé konfrontaci s Trojmezenským pralesem i procesím lidí, kteří se přijeli na jeho výlet podívat, dopadl jak Napoleon u Waterloo.

Pěšky a bez televizních kamer prošel parkem také místopředseda parlamentního výboru pro životní prostředí, poslanec Robin Böhnisch (ČSSD): „Přírodní zákony fungují a les se přirozeně obnovuje. Vyděsila mě spíš místa na naší a rakouské straně, kde došlo k zásahům proti kůrovci, než suché stromy v bezzásahových lokalitách. Smrt k lesu patří stejně jako nový život, který je už vidět ve všech porostech, které jsem měl příležitost projít. Pokud nezvítězí touha politiků o zviditelnění a krátkodobou popularitu, máme šanci získat v Šumavě unikátní kus divoké přírody, za kterou jednou budeme my i další generace dnešním správcům národního parku vděční.“

S ochranou několika policejních vozidel se zapnutými majáky a početnou ochrankou dorazil loni na Šumavu předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). V obleku a lakýrkách nemohl opustit cestu a podívat se dovnitř lesa. Názor si nicméně asi udělal, protože navrhl založit meziparlamentní česko-rakouskou komisi, která bude mít národní park pod kontrolou. „Já znám devastaci Jizerských hor, ale ze Šumavy byl můj dojem daleko strašnější,“ řekl.

Snaha některých politiků obnovit kácení v jádrových oblastech parku znepokojila 1200 vědců ze 65 zemí světa na prestižním Evropském kongresu biologie ochrany přírody do té míry, že tomu věnovali mimořádnou sekci. Pak vyzvali předsedu vlády Jana Fischera, aby zajistil ochranu posledních smrkových horských lesů na Šumavě před kácením. Bezprecedentní apel odborníků však není první. Obdobná doporučení už české vládě daly Světový svaz ochrany přírody (IUCN) i Světový fond ochrany přírody (WWF).

Co si myslí voliči

Naprostá většina Jihočechů je ráda, že na Šumavě existuje národní park, a má za to, že ochrana přírody má mít v kraji přednost před nejrůznějšími rozvojovými projekty. Vyplývá to ze sociologického průzkumu agentury STEM. Podpora se příliš neliší ani podle politických preferencí — národní park hodnotí kladně 89 % příznivců ČSSD, 87 % příznivců ODS, 85 % příznivců SZ a 68 % voličů KSČM.

V otázce, jak postupovat v lesích na území národního parku, které zasáhl kůrovec, mírně převažují zastánci jejich ponechání přírodě. Převaha těch, kteří chtějí kácet, a to i v národním parku, je pouze mezi lidmi s nižším vzděláním a mezi stoupenci KSČM.

Ještě zajímavější výsledky přinesly ankety mezi turisty přímo v národním parku, které loni a předloni uspořádalo Hnutí DUHA ve spolupráci se správou parku a sdružením Přátelé Šumavy. Pro 68 % návštěvníků Šumavy hraje klíčovou roli skutečnost, že je zde národní park. Pouze třetina turistů by sem jela i bez toho. Dva ze tří návštěvníků ví, že hlavním posláním národních parků je ochrana divoké přírody, bez zásahů člověka. Anketa také podrobně zjišťovala, jak návštěvníci vnímají suché stromy či holiny vzniklé kácením kůrovcem napadených stromů a zda ovlivní volbu výletních tras. Někteří místní lidé se totiž obávají, že plochy lesů se suchými stromy mohou turisty odradit. Stejně jako v sousedním bavorském parku se ukázalo, že jsou tyto obavy neopodstatněné. Pohled na suché stromy sice polovině návštěvníků vadí, ale od příští návštěvy to odradí pouhá čtyři procenta. Naopak 27 % návštěvníků chce tato místa opakovaně navštěvovat, aby viděli, jak se lesy vyvíjejí. Mnohem více než suché stromy vadí turistům pohled na vykácené holiny (75 %), kterým se příště raději vyhne 17,5 % návštěvníků. A to už může návštěvnost národního parku skutečně ovlivnit.

Bezbřehá iracionalita

Na Šumavě však zdaleka nejde jen o kůrovce a uschlé stromy. Problém vězí mnohem hlouběji. Proto selhávají i pokusy o dohody. Ilustrujícím příkladem je otevření přeshraničního přechodu Modrý sloup a dalších dvou v jádrovém území parku s prioritou ochrany tetřeva hlušce. Jde o kompromis mezi požadavky starostů místních obcí a ochranáři. Podařilo se jej vyjednat po více než sedmnácti letech úsilí díky diplomacii vedení parku, zeleného ministra a jeho náměstka. A reakce? Dohoda paradoxně jen přilila olej do ohně zástupci Jihočeského kraje Jiřího Stráského a předsedy Svazu šumavských obcí Františka Nyklese. Neústupně trvali na nereálných požadavcích otevření dalších přechodů, mimo jiné v oblasti Roklanu. To by ukončilo naděje tetřevů na alespoň minimální klidové území. Později se ukázalo, že Františka Nyklese platil jako svého asistenta senátor Tomáš Jirsa (ODS).

Nezdarem skončila i dohoda Vize 2020 mezi obcemi, správou parku a ministerstvem životního prostředí. Měla obcím zajistit rozsáhlé výhody, například příliv dalších peněz na různé projekty. Správu parku a MŽP zavazovala k tomu, že území ponechaná přírodě do roku 2020 nepřekročí 30 % rozlohy parku. Byla už připravena k podpisu.

Jako první proti dohodě vystartoval šéf lesnicko-dřevařského lobbistického sdružení Šumava 21 Jiří Štich. V emailu, jenž unikl na veřejnost, starostům šumavských obcí sděluje, že jejich případný podpis Vize 2020 považuje za zradu, a vyhrožuje jim, že bude „pokračovat v boji proti správě NP, MŽP i některým z Vás“. Otevřeně popisuje, jak lobbistické sdružení připravovalo starostům kampaň proti národnímu parku. Únik emailu je zajímavý i adresářem — mezi příjemci byli také spolupracovníci z řad senátorů a krajských politiků. Přesně ti, kteří se nejvíce angažují v politických a mediálních útocích na správu parku.

Mnohem více ale uzavření dohody vadilo všem, kteří na konfliktu mezi obcemi a parkem politicky či jinak profitovali. Dosud se jim spor dařilo udržovat. Představa, že by si ministr za Stranu zelených připsal zásluhu na dosažení dohody o národním parku, sešikovala a mobilizovala nevídané množství lidí. Starostové se dostali doslova pod palbu. Návštěvy obecních zastupitelů s cílem zviklat či ohrozit pozice starostů, kteří by dohodu podepsali, různé dopisy a výhrůžky, v novinách jeden kritický článek za druhým. Sliby, že po volbách nová vláda zatočí se zelenými na ministerstvu i s národním parkem a obce dostanou ještě víc peněz, než kolik vyjednali ve vládě zelení ministři. Starostové od podpisu dohody couvli. Jenže lidé, kteří dosud měli zájem konflikt v národním parku udržet, nemají zájem na tom, aby se obce měly dobře. Přišli by totiž o hračku v podobě politického tématu, na kterém se zviditelňují jako bojovníci za záchranu Šumavy. Také by přišli o záminku, skrze kterou chtějí dostat území parku pod svou kontrolu.

Naštěstí Šumavu ještě nemají pod svým vlivem. Zdejší lesy ještě nejsou vytunelované. A na Smrčině a Hraničníku ještě nestojí sjezdovky. Zatím.

MALÝ KVÍZ O VELKÝCH VĚCECH

Zanícený popis šumavské katastrofy nás inspiroval k uspořádání malého kvízu. Na fóru kandidátů v Českých Budějovicích, které pořádalo pět ekologických organizací, položil moderátor několik faktických otázek. Zajímalo nás, jestli politici vědí, o čem rozhodují a o čem vedou předvolební kampaň. Na ukázku uveďme dvě otázky.

Kolik procent národního parku tvoří lesy, kde v posledních patnácti letech proběhla kůrovcová kalamita a kde je správci ponechali přírodě a nezasahovali zde?

František Štangl (ODS): 10 %
Jiří Guth (SZ): 3—5 %
Luboš Dvořák (KSČM): 12 %
Lumír Mraček (SNK-ED): 15—20 %
Správná odpověď: 2 %

Lídr ODS a tehdejší hejtman Jan Zahradník v televizních novinách v této souvislosti uvedl: „Rozloha uschlého lesa po všech těch současných kůrovcových kalamitách se blíží takřka dvaceti procentům rozlohy šumavského parku.“

Kolik hektarů holin vzniklo v národním parku za posledních 15 let kácením kůrovcem napadených stromů a souvisejícími větrnými polomy?

František Štangl (ODS): 15 tisíc hektarů (tj. asi 22 % parku)
Jiří Guth (SZ): řádově tisíce hektarů
Luboš Dvořák (KSČM): 20 % národního parku
Lumír Mraček (SNK-ED): 20 tisíc hektarů (tj. asi 29 % parku)
Správná odpověď: 2346 hektarů, tedy asi 3,4 % národního parku.

Kandidátka ČSSD Jana Krejzová odmítla na kvíz odpovědět s argumentem, že „čísla nejsou podstatná“, ale jde o osobní zkušenost s národním parkem. KDU-ČSL se fóra pro jistotu rozhodla nezúčastnit vůbec.

Co z výsledků kvízu vyplynulo? Politici mají hodně zdivočelou představu o tom, kolik stromů na Šumavě odumřelo kvůli kůrovci. Tomu odpovídají i jejich apokalyptická líčení, která ovšem podávají tak sugestivně, že příjemci mediálních zpráv mají za to, že Šumavu sežral kůrovec. (Mají-li stejně přesné znalosti i o ostatních problémech, o kterých rozhodují, Bůh s námi.) Ovšem přinejmenším jihočeští politici si zjevně uvědomují, že kvůli kácení kůrovcem napadených smrků a souvisejícím polomům padlo za oběť mnohokrát více stromů než tam, kde lesníci nezasahovali. Otázkou však zůstává, proč tedy většina z nich podporuje další a další kácení.

—–

Autor pracuje v programu Lesy Hnutí DUHA.