Temelín a konec jaderného věku

18. října 1994 /
foto: Tereza Flachová
Fotogalerie >

Současné postavení jaderné energetiky v České republice je velmi podobné situaci v USA roku 1974. Dvě třetiny veřejnosti v ní vidí dobrý zdroj energie — moderní, poměrně levný a čistší než spalování uhlí. Veřejnost těmto argumentům věří, protože za nimi stojí představitelé vlády, monopolních výrobců elektřiny a strojírenských koncernů.

Rok 1974 byl však začátkem konce jaderné energetiky v USA — od té doby tam nebyl podepsán žádný nový kontrakt na jaderný reaktor, který by později nebyl zrušen. Americká veřejnost najednou zjistila, že ji vláda i průmysl podváděly. Elektřina z jaderných elektráren patřila mezi vůbec nejdražší — 9,5 centu za kWh je třikrát víc v porovnání s elektrárnami na fosilní paliva a dvakrát více oproti elektrárnám větrným. Lákavý obraz „čisté“ elektřiny se postupně změnil v noční můru nevyřešených problémů s likvidací radioaktivních odpadů a častých úniků radioaktivity během nehod i běžného provozu (ministerstvo energetiky USA vloni zveřejnilo seznam 46 000 lokalit, kde jsou bez jakékoliv kontroly uloženy radioaktivní odpady). K vystřízlivění z počátečního nadšení přispěly i zprávy ze světa — z 37 zemí, které kdy začaly stavět jaderné reaktory, jich plány na další rozvoj jaderné energetiky zrušily 24. Dnes jsou více než 2/3 Američanů proti jaderným elektrárnám a pravděpodobnost výstavby nových reaktorů v USA je mizivá.

V Praze však tyto zkušenosti nejsou brány v potaz. Když jsem se zeptal představitelů ČEZu na jejich názor ohledně současných trendů ve světě, odpověděli: „To jsou jiné státy, u nás takové problémy nemáme a mít nebudeme.“ Ministerstvo průmyslu a obchodu tvrdí, že JE Temelín bude nejlevnějším reaktorem splňujícím západní parametry. Westinghouse zase oznamuje, že Temelín se stane modelem pro modernizaci dalších reaktorů v zemích bývalého SSSR. Tyto výroky nápadně připomínají sliby, kterým počátkem 70. let uvěřila americká veřejnost.

Jak je možné, že americké protijaderné hnutí dokázalo během dvaceti let situaci zcela obrátit, a jaká si z něj můžeme vzít ponaučení? Je třeba zdůraznit, že občanské iniciativy v USA používaly rozmanité taktiky — každá elektrárna měla jiná specifika a tím i odlišný přístup odpůrců.

Přesto však lze vybrat několik zásad, které byly všem společné a které se osvědčily.

1. Nevzdávat se

Dokud elektrárna nezačne dodávat elektřinu do sítě, stále máme šanci ji zastavit (poté už to jde mnohem hůř). Příkladem může být JE Shoreham ve státě New York: v době, kdy již byla celá stavba dokončena a těsně před spuštěním, si její odpůrci vymohli zpracování nezávislé ekonomické studie. Ukázalo se, že navzdory všem již proinvestovaným prostředkům vyjde levněji reaktor nespouštět, než potom hradit jeho provozní výdaje a likvidaci jaderných odpadů. Podobný závěr platí i v případě JE Temelín — příklad energetických úspor ukazuje, že jsou možnosti levnější než pouhé dokončení Temelína (a to nebereme v úvahu další náklady, které si jeho provoz vyžádá). Jiným příkladem tohoto druhu může být JE Zwentendorf v Rakousku. Byla hotová na 100 %, aktivní odpůrci měli výraznou menšinu, takže vláda přesvědčena o své převaze vyhlásila referendum — a veřejnost, navzdory masivní propagandě, těsnou většinou jejímu spuštění zabránila.

 2. Obracet se na veřejnost

Důležitou podmínkou úspěchu amerických a západoevropských občanských hnutí bylo navrácení moci rozhodovat z rukou průmyslu a vlády zpět lidem. Díky jejich tlaku se politické riziko podpory projektů jaderných elektráren stalo příliš vysoké, a tak profesionální politici — v obavě před opozicí veřejnosti — raději ustoupili. Je zde třeba mít na paměti, že odpůrci jaderných elektráren téměř nikdy neměli podporu většiny voličů. Jednalo se spíše o malé skupiny nadšených lidí, kteří se snažili oslovit veřejnost a předávat jí informace; lidí, kteří pracovali dobrovolně mnoho hodin denně, většinou bez jakýchkoliv zisků. Udržovali však téma jaderných elektráren stále žhavé. Naštěstí pro ně se jedná o otázku tak problematickou, že projaderní politici mohou na mnoha místech šlápnout vedle (klasickým příkladem mohou být diskuse o radioaktivním odpadu).

3. Získávat potřebné informace

Jaderná energetika a energetická politika jsou komplexní a nudná témata. Ti, kdo stojí proti jaderné lobby, musejí být připraveni čelit profesionálním technokratům, kteří mají léta zkušeností s překrucováním pravdy ve svůj prospěch. Protijaderní aktivisté musejí proto být opatrní v tom, jakým způsobem zdůvodňují svůj postoj a co navrhují jako alternativní řešení. Použití správných informací je v případě JE Temelín zvláště komplikované, protože ČEZ i příslušná ministerstva prakticky odmítají všechny požadavky o podrobné informace týkající se technických a ekonomických stránek JE.

Jedním z přelomů v historii amerického protijaderného hnutí byl okamžik, kdy se na stranu občanů začali přidávat i jaderní inženýři, kteří předtím opustili své zaměstnání kvůli zdravotním a bezpečnostním problémům. Nejznámějším je zřejmě Robert Pollard, který opustil americký Úřad pro atomovou energii a založil Sdružení aktivních vědců (Union of Concerned Scientists) — organizaci, jejíž informace jsou pro oponenty jaderné energetiky zásadní. Také lékař John Goffman byl jadernou lobby připraven o původní zaměstnání, když zveřejnil studii prokazující, že jaderná energetika má na svědomí předčasná úmrtí desetitisíců amerických občanů. Později napsal jako radiolog několik obsáhlých publikací, které pomohly mnoha Američanům prozřít v otázce jaderných elektráren. I v České republice již máme takového člověka — ing. Stráského, který po mnoha marných stížnostech na špatnou bezpečnost a vedení elektrárny v Dukovanech opustil své místo operátora reaktoru a založil agenturu Calla, která poskytuje nezávislé informace a posudky v několika oblastech problémů životního prostředí.

4. Vycházet z osobních zájmů lidí

Čím více informací vědí lidé o jaderné energii, tím více mají důvodů proti ní vystupovat. Bohužel je ale nutné je přimět také k tomu, aby svůj postoj dali najevo — ukázat jim souvislost mezi jejich osobními zájmy a problematikou jaderných elektráren. Jednou z velkých skupin, kde lze takto oslovit mnoho lidí, jsou matky. Jejich obavy o zdraví a budoucnost dětí sehrály v mnoha západních zemích klíčovou úlohu pro zastavení jaderného průmyslu. Radioaktivní záření je nebezpečím, před kterým nás běžné smysly nevarují a na které jsou zvláště citlivé právě děti — je pochopitelné a legitimní, že lidé mají z takového nebezpečí strach. Sdružení matek, podobných jako jsou naše Jihočeské matky proti jadernému nebezpečí, přispěly k úspěchům na Západě rozsáhlou činností v oblastech vzdělávání veřejnosti, organizování demonstrací a vyvíjení tlaku na politiky.

5. Sestavit velkou koalici

Boj proti jaderné elektrárně se na Západě stal příležitostí, při které mnoho různých skupin a organizací odložilo své vzájemné rozpory a dokázalo vzájemně spolupracovat. Vznikalo široké hnutí, které zahrnovalo věřící i komunisty (kteří jsou v USA výrazně jiní než ve východní Evropě), anarchisty i místní podnikatele, studenty i důchodce, ekology i techniky. Všichni tito lidé chodili společně na demonstrace a účastnili se kampaně vyvíjející tlak na zastavení jaderných elektráren.

Prakticky ve všech případech toto hnutí postupně vyrostlo z počáteční hrstky několika odhodlaných jedinců. Na Západě, podobně jako v České republice, většina lidí nevystupuje veřejně proti věcem, se kterými nesouhlasí. Politikové ale vědí, že za každým dopisem nebo účastníkem demonstrace se nachází desítky dalších lidí stejného názoru, kteří se pouze veřejné neprojevují. Proto je nezbytné, aby opozice proti JE Temelín vycházela z co možná nejširšího zázemí.

6. Nenásilí

Jak v USA, tak ve většině západoevropských zemí, vycházely akce proti jaderným elektrárnám z principů nenásilí. Organizátoři demonstrací a blokád jednali vstřícně s vedením policie i elektráren, aby předešli násilným střetům. Každý účastník akcí se také předem seznámil s pravidly nenásilí a absolvoval simulace situací, se kterými se později mohl setkat ve skutečnosti. Striktní odmítnutí násilí má klíčový význam i v tom, že umožňuje získat na stranu aktivistů sympatie široké veřejnosti.

Nenásilí však není pouhou součástí taktiky. Je to i filosofický princip, který jsme si vybrali proto, že představuje jeden ze základů společnosti, ve které bychom chtěli žít. Jednou z méně známých vlastností jaderné energetiky je totiž to, že ovlivňuje politické uspořádání celého státu. Země, které se vydaly na cestu budování jaderné energetiky, potřebují vojenské nebo polovojenské sily, které by ji bránily proti možným zneužitím. Dále musí legislativně zabezpečit jaderným elektrárnám takové podmínky, které je zvýhodňují oproti ostatním zdrojům energie. Zřizují zvláštní úřady, jejichž pracovníci nemohou otevřeně poskytovat informace o své práci, o haváriích a dalších problémech s jadernými reaktory. Jaderná energetika představuje technologii, jež s sebou nevyhnutelně nese násilí i omezení demokracie. Dodržováním nenásilí v boji proti jaderným elektrárnám chceme dát také najevo, že své prostředky podřizujeme svým zásadám. Vůči protivníkům nesáhneme k násilí, zůstaneme otevření ve své taktice i rozhodování a budeme hájit ta řešení (v oblasti energetiky i sociální politiky), která berou v úvahu přáni místních obyvatel.

DUHA se rozhodla čelit Temelínu a využívá přitom kombinaci strategie úspěšné ze zahraničí a taktiky odrážející místní podmínky. Naše strategie obsahuje také tyto prvky: Podpora opozice v regionu elektrárny. Zveřejňování nepravd a dezinformací ze strany vlády, ČEZu a Westinghouse. Spolupráce s americkými organizacemi na zastavení půjček ze zahraničí (díky našim aktivitám byly zahájeny dvě vyšetřování Kongresu). Další přímé i symbolické akce, které by měly k problému upoutat pozornost. Poskytování informací o problémech s provozem JE Dukovany i s nevyřešeným způsobem likvidace vysoce radioaktivních odpadů.

Říkat „STOP TEMELÍN“ však nestačí, musíme aktivně podporovat alternativní řešení. V létě jsme zahájili akci „Jak ušetřit doma a hned“. V jejím rámci desítky dobrovolníků instalovaly v jihočeských domácnostech zařízení na úspory energie. Akce bude pokračovat na podzim v severních Čechách. Naším cílem je do konce roku takto vylepšit 400 soukromých bytů a rodinných domků, škol i jiných veřejných budov. Drobné úspory, kterých tímto dosáhneme, jsou prvním krokem k uceleným koncepcím, ke kterým řada zemí přistoupila po zrušení jaderných programů.

Během našeho života budeme svědky postupného odstavení všech jaderných elektráren v USA. Temelín je v této historii rozhodujícím mezníkem. Podaří-li se nám jej zastavit, pravděpodobně to bude konec snů jaderného průmyslu o nové vlně zakázek v rámci modernizace ruských elektráren. Pokud neuspějeme, bude až na další generaci, aby jaderné šílenství zastavila.

Paxus A. Calta se věnuje problémům energetiky v řadě mezinárodních aktivit. Do zemí východního bloku přicestoval v roce 1990 a od roku 1992 pracuje v rámci programu „Energie“ Hnutí DUHA. Narodil se a vystudoval v USA, má doktorát z ekonomie a inženýrství z Cornellovy university. V roce 1984, kdy se začal plně věnovat ekologickým problémům, prodal svoji úspěšnou počítačovou firmu. Překlad Jan Beránek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.