Temelín v Kongresu USA

28. ledna 1994 schválila americká banka Ex-Im svoji finanční účast na dostavbě JE Temelín. Jedná se o poskytnutí záruk za půjčku od Citibank ve výši 85 % celkové sumy, tj. 317 milionů dolarů.

Protože banka Ex-Im není klasickou komerční bankou a operuje s penězi daňových poplatníků, její rozpočet i jednotlivé transakce podléhají kontrole Kongresu. Proto dostali jeho členové 35denní lhůtu na to, aby vyjádřili případné námitky či další podněty. Tato zákonem stanovená lhůta vypršela 3. března.

K tomuto termínu se také soustředily aktivity oponentů elektrárny. V půli února odcestovali do Washingtonu členové rakouské delegace pověření jednat jménem své vlády i zástupci ekologických iniciativ z České republiky a Rakouska. Za české organizace (Hnutí DUHA, Děti Země, Jihočeské matky, Greenpeace) jsem se s nadějí, že dialog v USA vypadá přece jen jinak než u nás, vypravil na poslední chvíli i já.

Ex-Im banka

Na podzim 1993 vyjádřilo několik vlivných členů Kongresu pochybnosti o projektu dostavby Temelína. Ex-Im proto po svém lednovém rozhodnutí vydala dokument nazvaný Environmental Evaluation: Temelín Nuclear Power Station (Ekologické zhodnocení JE Temelín). Byly to první informace určené pro Kongres a jejich úroveň nás značně překvapila.

Samozřejmě bylo předem jasné, že půjde o obhajobu projektu. Nečekali jsme ale, že by Ex-Im banka vůbec mohla vydat tak povrchní dokument s takovým množstvím nepravd a nepřesností.

Spolu s dalšími iniciativami i odborníky jsme proto připravili kritickou zprávu, ve které na nejkřiklavější chyby upozorňujeme.

Co by například řekli obyvatelé Dukovan tomu, že se Ex-Im banka chystá řešit problém temelínského vyhořelého paliva jeho odvozem do Dukovan? Co tomu říká naše vláda, která se v roce 1992 zaručila, že v Dukovanech temelínské palivo skladováno nebude?

Nebo jak může být ČEZ označen jako spolehlivý provozovatel jaderných elektráren, když v letech 1987—1992 musely být v Dukovanech havarijní ochrany reaktorů spuštěny nejméně 74krát?

Jak to, že „experti“ banky tvrdí, že parogenerátory (jedna z nejzranitelnějších součástí z hlediska bezpečnosti) v JE Temelín jsou vybaveny dálkově ovládanými ventily stejně jako v Dukovanech, když to není pravda?

Ex-Im také poukazuje na finskou elektrárnu Loviisa jako na příklad úspěšné kombinace ruských reaktorů se západní bezpečnostní technikou. Zapomíná dodat, že se jedná o jiné reaktory, že jen sestavení projektu kombinace trvalo 11 roků a bylo prováděno před zahájením stavby nebo že Finsko v letech 1979—1980 zvažovalo možnost nákupu reaktorů VVER-1000 (tj. temelínský model) a nakonec je z ekonomických a bezpečnostních důvodů odmítlo.

Rakouské memorandum

Odborný tým rakouské delegace, ve kterém pracovali dva jaderní inženýři, fyzik, právník a ekolog, připravil pro Kongres technické memorandum, které vysvětluje důvody vedoucí rakouskou vládu k nesouhlasu s dokončením JE Temelín.

Nutno ovšem podotknout, že česká vláda i ČEZ udělaly vše pro to, aby tento rozbor znemožnily — navzdory dřívějším dohodám odmítly poskytnout Rakousku dokumenty a studie týkající se elektrárny. Odborný tým se proto musel opřít především o materiály, které jim poskytlo Hnutí DUHA (analýza bezpečnosti od firmy Halliburton NUS, vládní ekonomické a důvodové zprávy o projektu) nebo které získal nepřímo prostřednictvím Evropských společenství (studie Tractebel) a Mezinárodní agentury pro atomovou energii (výsledky mise z roku 1993).

Dvacetistránkové memorandum spolu s více než 700stránkovou přílohou obsahující původní dokumentaci odhalilo další nepravdy, které Ex-Im banka, ale i čeští představitelé donekonečna opakují.

Například se ukázalo, že dvě hlavní studie, o které se ČEZ doposud opíral (mise MAAE z dubna 1993 a analýza Halliburton NUS), zdaleka nevyznívají ve prospěch dostavby elektrárny. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) popsala 16 problematických oblastí, ve kterých JE Temelín neodpovídá mezinárodním bezpečnostním standardům, NUS kritizoval některé další nedostatky a hlavně nedostatek zodpovědnosti při vedení projektu.

Obě zprávy potom konstatují, že řadu problémů nebylo možné vyhodnotit, protože chybí původní dokumentace sovětského projektu. Přestože ČEZ nyní tvrdí, že přijal opatření k odstranění veškerých nedostatků, je jasné, že některým z nich již vzhledem k rozestavěnosti elektrárny zabránit nelze (např. nedostatečná odolnost kontejnmentu).

A co víc, mluvčí MAAE Hans Meyer 3. března prohlásil, že — navzdory tvrzení Ex-Im banky, české vlády i ČEZu — její odborníci nikdy nepotvrdili, že reaktory VVER-1000 mohou být zmodernizovány v souladu se současnými bezpečnostními požadavky.

Veřejné slyšení v Kongresu

Obě tyto zprávy (rakouské memorandum a náš rozbor dokumentů Ex-Im) byly v úterý, den před veřejným projednáváním v Kongresu, doručeny poslancům a poskytnuty tisku. Díky jim otiskla středeční vydání Washington Post a New York Times o projektu Temelína velké články.

Stejný den (23. února) dopoledne proběhlo veřejné slyšení v Kongresu o zahraničních investicích Ex-Im banky. Ačkoliv se jej osobně zúčastnili jen čtyři kongresmani (ostatní poslali své odborné poradce, což je ale prý běžné), jeho průběh způsobil zlom v situaci, která do té doby vypadala téměř beznadějně.

Ačkoliv, jak jsem se již zmínil, mělo být slyšení zaměřeno na zahraniční investice Ex-Im banky obecně, Temelín se stal hlavním bodem jednání: po úvodních vystoupeních čtyř řečníků se všechny otázky Kongresu s výjimkou jedné týkaly JE Temelín. Velkým překvapením bylo, že i dva republikánští poslanci, kteří jadernou energetiku v USA podporují, se vyslovili proti dostavbě Temelína.

Celé slyšení probíhalo se zvláštní elegancí, kongresmani jako by se předháněli v tom, kdo efektněji odhalí slabiny projektu. Prezident Ex-Im banky Keneth Brody byl postupně nucen přiznat, že nezná celkovou cenu projektu, že nemůže zaručit, aby v případě havárie nebyla náhrada škod vymáhána na vládě USA, že by podobná elektrárna nemohla dostat povolení k provozu v USA nebo že není jasné, kdo uhradí případnou eskalaci nákladů na dostavbu (při výstavbě 52 reaktorů v USA překročila firma Westinghouse plánovaný rozpočet průměrně o 420 %!).

Silně zapůsobila i citace z dopisu bývalého premiéra JUDr. Petra Pitharta (leden 1994): „Otázka výstavby JE Temelín nebyla v mé zemi posuzována a projednávána způsobem, který by odpovědným lidem kdekoli na světě dovolil podporovat její dokončení.“

Po ukončení slyšení jsme ještě předsedovi Frankovi, který je řídil a jenž je předsedou podvýboru pro mezinárodní finance, předali kopie petice s 35 000 podpisy i dopisy jednotlivých občanů České republiky (mj. zpěváka Jaroslava Hutky, starosty Dukovan Vítězslava Jonáše, náměstkyně primátora Českých Budějovic Libuše Krepsové, Ivana Dejmala, brněnské socioložky Hany Librové aj.).

Následující dny jsem trávil v budovách Kongresu návštěvami jednotlivých poslanců. Snažili jsme se je přimět k tomu, aby svůj případný nesouhlas dali najevo nějakou oficiální cestou (nejlépe dopisem Ex-Im bance), a to ještě před vypršením zákonné lhůty.

Dohodli jsme se s dvěma kongresmany, že napíší návrh dopisu, ke kterému by se ostatní přidali. V tom okamžiku ale vstoupila na scénu firma Westinghouse a nějakým způsobem přesvědčila jednoho z předpokládaných autorů, aby si svoje stanovisko rozmyslel.

Druhý poslanec Joseph Kennedy (syn Roberta K.) se však rozhodl zahájit podpisovou akci sám, takže předlohu dopisu jsme nakonec přece jen dostali.

Během příštích tří dnů se nám podařilo získat podpisy celkem deseti členů podvýboru pro mezinárodní finance, což byl vzhledem k nepřítomnosti většiny poslanců velký úspěch. Jiný dopis odeslali dva další členové podvýboru.

Neméně důležité byly i dopisy odeslané ze strany Senátu: předseda podvýboru pro zahraniční operace Leahy, předseda výboru pro zahraniční vztahy Pell a předseda výboru pro bankovnictví Riegle.

Dopisy požadovaly mimo jiné vyjasnění otázky zodpovědnosti v případě havárie, vypracování a veřejné projednání studie o vlivu elektrárny na životní prostředí, zpřístupnění všech dokumentů týkajících se projektu, vysvětlení české vlády, jaké jsou souvislosti mezi zmrazením jednání o půjčce na odsíření severočeských elektráren a zárukami na dostavbu JE Temelín.

Česká vláda reaguje

V souvislosti se zveřejněním informací rakouskou delegací začala reagovat i česká vláda. Její představitelé opět napadli Rakousko za vměšování, vehementně popřeli možnost komplikací ve Washingtonu, ale pro jistotu přece jen vyslali svoji delegaci vedenou ing. Markem (poradce pro energetiku ministra Dlouhého).

Oficiální dokument české delegace je slohem i podáním typický pro naši zemi a dobu: kategorická tvrzení nepřipouštějící pochybnosti, žádné prameny a zdroje informací, žádné přílohy či dokumentace. My to všechno přesně víme a kdo nám nevěří, ničemu nerozumí.

Rozhodnutí z čistého nebe

Šance o přehodnocení rozhodnutí banky Ex-Im se rozplynula, když 10. března předsednictvo banky naprosto nečekaně potvrdilo svoji účast na projektu JE Temelín. Viceprezident AI Gore se obhajoval osvědčeným argumentem, že totiž „kdybychom to neudělali my, stejně by to udělal někdo jiný“.

Rozhodnutí navzdory dopisům z Kongresu překvapilo nejen nás a kongresmany, ale i nezávislé odborné pozorovatele. V pozadí se zřejmě americká vláda rozhodla projekt podpořit ze strategických (kontrola ruského jaderného průmyslu) nebo jiných důvodů a Bílý dům proto přiměl Ex-Im banku, aby garance na dostavbu elektrárny co nejdříve poskytla.

Hrálo se totiž o čas: na cestě byl další dopis z Kongresu s desítkami podpisů, kterých rychle přibývalo. Pokud by banka odložila rozhodnutí o týden (jak původně neoficiálně přislíbila), její podpora dostavbě JE Temelín by již nebyla politicky únosná. Bylo to balancování na ostří nože a ani rozhodný krok banky celý případ neukončil (ačkoliv si to její vedení rozhodně přálo).

Co se dělo (a bude dít) dál

Zmíněný dopis, který nestihl být odeslán, byl přeformulován a jeho novou verzi do dnešního dne podepsalo 32 kongresmanů včetně několika významných postav (Gonzales, Waxman, Pelosi aj.). Dopis vyslovuje znepokojení nad unáhleným rozhodnutím a žádá banku, aby svoji garanci podmínilo požadavkem zveřejnění všech dokumentů a veřejným projednáním jejich obsahu i vlivu elektrárny na životní prostředí (zákon „EIA“ č. 244/1992 Sb.).

Snad ještě závažnější je skutečnost, že 9. března večer informoval poslanec Dingell vedení banky, že jim píše dopis, a požádal je, aby zatím nečinili žádná nezvratná rozhodnutí. Když banka následující den vyhlásila výsledky jednání svých šéfů, tým poslance Dingella doslova zuřil. Není to bezvýznamné, protože se jedná o předsedu podvýboru pro kontrolu a dohled, který je obecně považován za vůbec nejmocnějšího člena Kongresu.

V jeho pravomoci je vést vyšetřování komerčních transakcí, která v minulosti odhalila řadu podvodů a korupcí a vedla i k uvěznění několika představitelů průmyslu. Poslanec Dingell se rozhodl postup banky Ex-Im prověřit a požádal ji o poskytnutí všech dokumentů, které mu byly základem. Bance dal lhůtu 25. března a po jejím vypršení se možná rozhodne o zahájení plného vyšetřování případu.

Oba příklady v nás uchovávají alespoň jiskérku naděje v situaci, kdy se vlády obou zemí (ČR a USA) rozhodly dostavbu JE Temelín podpořit a kdy se zároveň ukazuje, jak křehká a děravá je oficiální argumentace podporující toto rozhodnutí.

Naše vláda spokojena

Po týdnech napětí a nervozity se pánové Klaus i Dlouhý uvolnili a prohlásili, že „rozhodnuti banky Ex-Im prokázalo kvality projektu na dokončení JE Temelín“. Bohužel však nečekají, že by jisté iniciativy ukončily své působení, protože „někteří jsou zřejmě nepoučitelní“.

Pokud jde o první citát, věříme, že jde o špatný žert. V oficiálních materiálech banky i laik objeví nejméně tucet závažných omylů (některé z nich jsou zmíněny výše). Uveďme nyní dva další příklady ilustrující úroveň odbornosti a pečlivosti, s jakou banka projekt zkoumala:

– V otázkách bezpečnosti elektrárny banka neprováděla vlastní analýzy. Odvolává se přitom na studie Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a Ministerstva energetiky USA, které údajně doložily, že reaktory VVER-1000 mohou být vylepšeny natolik, aby odpovídaly současným západním požadavkům. Již 3. března přitom mluvčí MAAE toto tvrzení popřel. Také Ministerstvo energetiky se vyjádřilo v tom smyslu, že tyto reaktory musejí být posuzovány případ od případu, přičemž studie zaměřená na JE Temelín nebyla vypracována…

– Největší a nejkomplexnější studie bezpečnosti JE Temelín z roku 1992 konstatuje, že řada problémových oblastí nemohla být posouzena kvůli nedostatku původní dokumentace od ruských projektantů. Zároveň varuje, že úspěšná a úzká spolupráce s ruskými odborníky je pro dokončení JE Temelín nezbytná. Řada kritiků na toto slabé místo upozorňovala a banka Ex-Im jim proto odpověděla dopisem, ve kterém píše: „Například Češi a Rusové spolupracovali na přípravě a výstavbě elektrárny A-1 v České republice, která byla úspěšně v provozu v letech 1972—1979.“

Je až neuvěřitelné, kolik „omylů“ odpověď sestavená po pečlivém zkoumání případu obsahuje. Zmiňovaná elektrárna A-1 totiž není v České republice, ale na Slovensku, nestavěli ji ruští projektanti a nefungovala úspěšně v letech 1972—1979, protože v roce 1977 došlo k těžké havárii a částečnému roztavení reaktoru (pochopitelně od té doby již nebyla nikdy v provozu).

Zatímco k prvnímu tvrzení pana premiéra snad již není třeba komentáře, na závěr si neodpustím zareagovat krátce na jeho druhý citát.

Někteří jsou, zdá se, opravdu nepoučitelní. Stále nepochopili a snad ani pochopit nechtějí, že vratký postoj oficiální moci lze upevnit zrušením diskuse a strohým stanoviskem vítězné strany. Budou proto nadále na nesrovnalosti upozorňovat a požadovat rovnocennou, otevřenou debatu. Jak totiž ukazuje zkušenost v USA, konfrontace zastánců a odpůrců projektu může před skutečné nezávislým rozhodčím přinést i jiné výsledky, než jaké nám vláda vnucuje v České republice.