Umět se ozvat

24. dubna 2018 /
foto: Petteri Saario. Aktivista Riika Karppinen.
Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět dává každoročně prostor také filmům s environmentální tematikou. Letos uvádí v kategorii Zemětaje mimo jiné dokument finského režiséra Petteri Saaria Aktivistka. V dokumentu Saario zachycuje houževnatý boj patnáctileté Riikky Karppinen s těžařskou společností Anglo American. Příběh angažované dívky režisér kombinuje se strhujícími záběry skandinávské přírody, které diváka zalijí mrazivou krásou.

Petteri Saario za svůj život natočil a zrežíroval téměř dvacet dokumentů a dokumentárních seriálů. Seriál Kouzlo finské divočiny pronikl k českým divákům dokonce prostřednictvím televize a jeho snímky byly prezentovány na více než čtyřiceti festivalech v různých zemích. Saariova tvorba se soustřeďuje především na vztah mezi člověkem a přírodou, a to platí taktéž pro Aktivistku. V hodinovém snímku režisér divákům zprostředkovává atmosféru finského Laponska, přesněji chráněné krajinné oblasti Viankiaapa, kde se podle průzkumů těžařské společnosti Anglo American nachází největší ložisko niklu a mědi v Evropě. Viankiaapa představuje domov nejen pro mnohé druhy zvířat, chráněných evropskou sítí Natura 2000, ale také pro osm tisíc obyvatel města Sodankyla. Jednou z obyvatelek města je i patnáctiletá Rikka Karppinen.

Rikčina rodina žije v městečku Sodankyla již po tři generace a plánovaná těžba by se jí, stejně jako zbytku obyvatel Sodankyly, citelně dotkla. Nachází se totiž v těsné blízkosti těžební oblasti. Ve vzduchu visí obavy z budoucnosti, společnost Anglo American chlácholí obyvatele příslibem nových pracovních míst i finančními prostředky, které z těžby pro Finsko vyplynou. Jediný, kdo se však za město otevřeně postaví, je Rikka. Jako první radní za zelené a nejmladší ženská radní v historii se snaží skrz veřejná vystoupení informovat své sousedy a přesvědčit je o nevýhodách a negativních důsledcích těžby pro město. Vytváří tak vratkou protiváhu manipulativnímu lobbingu těžební společnosti, která slibuje, ale neplní. Mladá dívka je mezi obyvateli oblíbená a velkou oporu má především ve svém otci, který je paradoxně hlavním zástupcem těžařských odborů a radním za Svaz levice. Rikka otevřeně kritizuje politické strany i občany za pasivitu a netečnost vůči budoucím dopadům těžby na chráněnou krajinu. Ty totiž v případě, že se město těžbě podvolí, zasáhnou především její generaci ― za třicet až čtyřicet let.

Těžbu u Sodankyly bude možné povolit pouze v případě, že by byla vyjmuta ze seznamu Natura 2000. Jednalo by se však o evropský precedens. Rikka ale při argumentaci nesází pouze na vztah obyvatel k okolní přírodě. Upozorňuje také na sociální problémy, které způsobí příchod těžařů. Počet obyvatel města by z osmi tisíc obyvatel stoupl na dvacet tři tisíc. Anglo American již začala s výstavbou ubytoven, bez ohledu na to, že těžba stále nebyla schválena. Zdůrazňuje nebezpečí, které plyne ze závislosti města na těžbě, a připomíná lidem, že je nutné myslet i na to, co přijde po vytěžení ložisek. Nejtěžším aspektem jejího boje je právě fakt, že se staví za vzdálenou budoucnost, zatímco starší generace, spokojené s vidinou rychlého zisku, nad prozatím neviditelnými dopady mávají rukou.

Snímek ukazuje počátek jednoho z mnoha smutných příběhů vesnic a měst, nacházejících se v těžebně významné oblasti. Případ městečka Sodankyla není ničím výjimečný ― gigantická těžební společnost, která sliby a penězi mámí a uplácí bezbranné obyvatele, kteří ošáleni vidinou dobrého výdělku a krátkodobě jisté budoucnosti nakonec prodávají sami sebe, aby se po několika letech blahobytu dočkali tvrdého pádu v podobě sociální i environmentální destrukce. Výjimečné je naopak Rikčino odhodlání, vůle zvrátit osud a zachránit nádheru nedotčené a divoké tajgy v okolí města. Rikčin příběh nese poselství, že je nutno postavit se a bojovat, překonat pocit vlastní zranitelnosti a věřit v to, že i názor a vědomosti jednotlivce mají sílu něco změnit.

Náročnější a zkušenější publikum se v některých momentech dokumentu neubrání kritice. Záběry finské tajgy, střídající dějové části dokumentu, se často nápadně podobají jeden druhému. Opakované záběry sov a medvědů evokují v divákovi pocit, že se režisér pouze snaží zaplnit hluchá místa snímku. V dokumentu taktéž chybí jasněji řečená fakta a názory odborníků, stejně jako názory druhé strany ― společnosti Anglo American. Naopak vydatné množství scén, kde se vyjadřuje babička Rikky, vzbuzují v divákovi otázku, co je vlastně hlavním tématem snímku ― Rikka a její život, nebo boj za uchování chráněné krajinné oblasti.

Kontakt: vojtechova@sedmagenerace.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2018 vychází v 2. polovině prosince.