V jablku

1. ledna 2000 /
foto: 4028mdk09 / Wikimedia Commons

Co dělat venku mezi jíním, blátem a změklými šípky? Čas pokročil. Ti nejšťastnější už nemají do čeho píchnout, prospí se kalným ránem, proklimbají dopoledne, probloumají krátké odpoledne a den se jim líně dovleče k večernímu posezení u hřejících kamen nebo svíčky. Potulný sadař už jen v čerstvě dokončeném sklípku přerovnává dary podzimu a celý nedočkavý zkouší, kdy už konečně dojdou první zimní hrušky a jablka. V komoře ještě svítí patizony a dýně, zelí pomalu dobublává v sudě ve světnici, povidla stojí vyrovnána na policích. Ano, tak nějak vypadá dostatek na samém sklonku podzimu.

Komu štěstí nepopřálo dostát i v dnešní době odvěké roční posloupnosti prací, může ještě sem tam nalézt nezmrzlé ovoce. A taková prosincová zimní hruška, ta dozrála v příhodném počasí cele do své skryté chuťové krásy. Jinak si potulní sadaři poslouží jen namrzlými kousky – pro chuť anebo do pozdních povidel. Už jen jedlé jeřabiny a aronie – černé jeřabiny – lákají z holých větví k pochůzkám lidi i zimní ukřičená ptačí hejna. Čas však nemilosrdně postupuje, stačí pár silnějších mrazů a dostaneme se od košů, větví a červenavého listí k slupkám, jádřincům, jadýrkům a dužnině, zkrátka do jablka.

Jablko toho může ukrývat mnoho. Zakletou princeznu, čarovný dar porozumění řeči zvířat, zákeřný závistný jed, hrstku obyčejných černých jadýrek anebo červa.

Červ v jablku bývá často využíván pro zpodobnění čehosi zlého zalezlého hluboko v nitru věci dobré. Sám červ by ale mluvil jinak. Pro takového mladého obaleče jablečného je jablko celý svět – dům, spižírna, pevný hrad i smetiště. Žije si v něm pohodlně až do doby, kdy mu nějaký odporný obr prohryzne stěnu pokoje. Děti a potulní labužníci mají také k červivosti jablek dobrý vztah, i když mnohdy nevědomý. Je to totiž právě červ, kdo donutí strom rychle dozrát a nechat spadnout některá jablka, která pak můžeme celý podzim nacházet pod zimními jabloněmi jako dozrálé, chutné, zevnitř jen trochu vyžrané plody. Nakupující odpůrce chemických postřiků pak vidí v červíkovi zvěstovatele nestříkaného ovoce. A má pravdu. Naopak to ale neplatí. Zdravé ovoce rozhodně nemuselo podstoupit pesticidovou lázeň. I bez rozprašování jedovaté mlhy vypěstujeme nečervavé ovoce, zůstává jen otázka, kolik nám ho na stromech zůstane. Napadené plody téměř všechny opadají předčasně a mezi jablky či švestkami sklizenými koncem října je nalezneme jen zřídka.

Kromě červů ale v jablku také vězí několik jadýrek. Zbydou v ohryzku každému, kdo neschroustává jablko úplně celé jako svého druhu střevní koště. Hojně přítomná semínka jsou vzpomínkou a důkazem časté návštěvy včel v dávno minulém máji. Jsou-li jadýrka ještě bílá či nahnědlá, je ovoce nezralé. To ale platí jen v létě u plodů předčasně utržených. O vyšlechtěném zimním jablku, které musí od října ještě v lidské ovocné komoře několik měsíců dojít do konzumní zralosti, nepoví semínka už nic. Po celý rok je ale můžeme z ohryzků schovávat na zimní krmení ptáků nebo rozhazovat po pustých místech.

Jablko však skrývá i cosi víc. Je to vzájemnost adventních večerů, pro někoho vzpomínka na dětství, pro jiného skutečnost rodiny vlastní nebo zatím jen nesmělý sen. Můžete-li, zkuste i vy využít dlouhého večerního temna ke klidnému posezení s ovocem.

Zapalte si svíčku, otevřete dvířka kamen nebo jen ztlumte a zpomalte a pusťte se po večeři do ovoce. Shromážděte na talíři jablka, hrušky a ořechy, krájejte, dávejte a vychutnávejte. Které ovoce je nejlepší? Došla už sudetská reneta do plné zralosti, nebo je letos třeba počkat až do čtvrté svíčky na adventním věnci? Prokládejte kousky jablek ořechy a křížalami – uvidíte, i bujné děti se na čas uklidní.

Krájejte a loupejte hrušky, slupky snězte napřed a po nich rozplývavou dužinu. Jó, tahle alexandra byla skoro tak dobrá jak letošní vydařené říjnové hardyovky. A mezi hrušky zase kus kyselejšího jablka nebo třeba sušenou jeřabinku.

Šest rozmanitých plodů a pár ořechů připraví i žravé rodině gurmánskou hostinu. Pojezte společně z každého plodu. To není zaklínání, to je prostá radost z jídla i potěšení pro duši. Nejen vína, čaje či vybraná zvěřina, ale také ovoce může být předmětem degustací, porovnávání, studia a hovorů o obtížně popsatelné chuti a vůni.

Nenechte se připravit o posezení nad ovocnou mísou! Nemáte-li vlastní či potulně „usadařené“ plody, vyražte na trh a namíchejte si od pěstitelů pestrou paletu chutí a neznámých jmen. I každý dobrý zelinář vám jistě poradí, co na jeho pultě patří v tomto čase k nejlepším plodům střední Evropy.

Přemýšlet a povídat můžete při ovocném hodování třeba o přicházejícím Svátku. Budete-li krájet ovoce až do Štědrého večera jen podélně, jak se sluší a patří, objeví se onen večer v pečlivě vybraném krásném jablku cosi nevídaného. A bude to předzvěst krásných Vánoc.

Nejlahodněší ovoce v adventním čase vám přeje

Váš potulný sadař O. D. S.

Další díly naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.