Veganské gurmánské večery

Každá poslední středa v měsíci je v hanácké metropoli vyhrazena příznivcům veganského gurmánství, kteří se setkávají v Galerii U Mloka. O půl sedmé postává či posedává před domem na Lafayettově ulici hlouček mladých lidí. Oficiální začátek akce totiž pravidelně osciluje mezi půl a sedmou. V příjemném suterénním prostoru již mezitím probíhají poslední přípravy hodovní tabule a též úprava pokrmů. Platí, že jídlo musí především lahodit oku, vše je třeba esteticky naaranžovat, dorty dozdobit šlehačkou. Pak už jen stačí posadit se k velkému stolu a čekat, kolik lidí na dnešní večeři vlastně přijde a jaké dobroty s sebou přinesou.

Velká část kouzla těchto neformálních setkání se skrývá právě v překvapení. Na komunitní večeři může bez předchozího ohlášení přijít kdokoli (s výjimkou lidí pod vlivem alkoholu či drog, kteří zde nejsou vítaní), počet ani skladba strávníků se tak nedá předvídat. Večeře také nemají žádného oficiálního organizátora — nemůže tedy nastat situace, že po případném odchodu jediného organizátora by se celý „večírek“ rozpadl — „starost“ o zábavu a hladký průběh akce spočívá na samotných účastnících, kteří se tím samovolně přesouvají z pozice pasivního příjemce na místo aktivního moderátora či scénáristy daného večera.

Sdílet (veganské) jídlo

Jedním ze zakladatelů olomouckých setkání je Vašek, usměvavý mladý vegan, neúnavný propagátor bezživočišného stravování, stále připravený odpovídat na všetečné otázky „jedlíků“ a „jedlic“. Historie olomouckých komunitních večeří sahá do prosince roku 2010. „Pokud si správně pamatuju, první večeře v tomto duchu se uskutečnila před dvěma lety jako předvánoční setkání,“ vzpomíná Vašek. Hned první akce přilákala tolik hodovníků, že vznikl nápad zahájit tradici pravidelných večeří. „Inspirací nám byl organizační model Critical Mass (pravidelné cyklojízdy v různých městech světa konající se vždy ve stejný den a čas; olomoucká cyklojízda kupříkladu probíhá každý poslední čtvrtek v měsíci v 18:00 — pozn. red.), čímž nám odpadla nutnost vyrábět každý měsíc leták s pozvánkou,“ vysvětluje Vašek a mlsně se poohlíží po bramboráčcích. Od února 2011 se tak olomoučtí vege-filové setkávají pravidelně každý měsíc ve stejnou dobu. Nespornou výhodou pro návštěvníky je právě snadná zapamatovatelnost dne, hodiny i místa konání — v diářích si mohou snadno vyhradit prostor a počítat s účastí na měsíce dopředu.

Jak už jsem naznačila, leitmotivem komunitních večeří je bezmasé stravování — téměř sto procent přineseného jídla je vyrobeno bez živočišných produktů (včetně medu) a zakladatelé akce takový přístup účastníků preferují. „Přinesené vegetariánské jídlo by vegani nejedli, což by byl opak našeho cíle, sdílet jídlo mezi všemi,“ vysvětluje Vašek. Většina jídla na hodovním stole na první pohled sestává ze sezonních potravin — často přímo ze zahrádek kuchařů, což večeři dodává i druhý rozměr v podobě lokálnosti surovin. Banánové ozdoby na dortech a část použité zeleniny jsou freeganského původu (freeganství neboli dumpster diving — antikonzumní způsob nejen stravování, při kterém freegani hledají převážně v kontejnerech supermarketů potraviny a ty pak spotřebovávají; velké řetězce se totiž často zbavují jídla ještě před datem spotřeby, kvůli poškození jeho obalu či menší vábnosti pečiva, zeleniny či ovoce; freegani tak fakticky recyklují ještě použitelné jídlo, viz 7.G 2/2009 — pozn. aut.).

Hlad, radost, étos

Ke stolu se pomalu začínají usazovat další spolustolovníci, většina z nich přináší v plastové krabičce, na plechu či v hrnci nějaký vlastnoručně vyrobený pokrm. Slaná jídla se na tabuli vkusně doplňují se sladkými, celé kompozici vévodí několik dortů. Někteří svá kulinářská díla evidentně chystali několik hodin, jiní přinesli pár „mňamek“ a ti, kteří nestihli nic uvařit či upéct, alespoň koupili něco k zakousnutí v obchodě. Vítaní jsou však i lidé, kteří vůbec nevaří, respektive neumí vařit vegansky nebo s sebou prostě nic nepřinesou.

„Chodím sem každý měsíc, mám z večeří velkou radost, přicházím tu do styku s lidmi stejné krevní skupiny,“ svěřuje se se svou zkušeností Američanka Jessica. Většina spolustolovníků se hrdě hlásí k veganství či vegetariánství, večeře ale (pro někoho možná překvapivě) nejsou o přesvědčování přesvědčených, jak by se mohlo na první poslech zdát. Důležitým aspektem je zde sdílení, spolupráce, podpora, díky které pak mohou snáze přenášet informace k lidem stravujícím se konvenčně. „Někteří vegani zde chtějí například potkávat lidi stejného smýšlení a životních návyků, čímž si mohou ulehčit život, někteří se chtějí potkávat s kamarády u společného jídla, jiní mají třeba jen hlad. Každý to vnímá jinak,“ vypočítává Vašek důvody. „Já osobně se chci potkávat s kamarády a ochutnat dobroty, které ještě neznám.“

Večer veganského gurmánství však v sobě skrývá vedle oku, jazyku a trávicímu systému lahodící podívané i silnou etickou a environmentální vrstvu. Jakkoli mohou mnozí s tímto názorem polemizovat, v době nebývalého konzumu, nadbytku a následného vyhazování potravy v západním světě je praktikovaný velkochov hospodářských zvířat a jejich zabíjení amorální, hrůzný a navíc zbytečný; konzumace masa zvířat nadopovaných hormony a antibiotiky má též prokazatelný negativní vliv na lidské zdraví. Z environmentálního hlediska jsou velkochovy zvířat, vypouštějící do atmosféry metan, mocný skleníkový plyn, též velmi nepříznivé pro klima Země (viz například 7.G 10/2003 nebo 2/2012).

Malý velký prostor pro pokrok

Okolo osmé hodiny je zábava v plném proudu. Počáteční „upejpání“ se přeměnilo v živou výměnu pokrmů mezi oběma konci stolu. Chce-li člověk ochutnat od všeho trochu, je ovšem dobré nepřehnat to s velikostí porcí. Kolem stolu sedí přibližně pětadvacet průběžně odcházejících a přicházejících lidí, hovor se roztříštil do malých skupinek. Větší část pravidelných návštěvníků se již navzájem zná, přesto však vznikají i nové, spontánní konverzace vzájemně se neznalých spolustolovníků. Počáteční seznamovací fáze se pomalu mění v diskuze o vegetariánské a veganské stravě a způsobech přípravy pojídaných dobrot. Sama se pouštím do hovoru s vedle mě sedící Renatou, která velmi ráda vaří (jablečný pudink je jejím výtvorem) a na večeře chodí vesměs pravidelně. Celé setkání má zvláštní, v dnešní době už jakoby neobvyklý nádech poznávání neznámého: jedení pokrmu máme většinou spojeno (samozřejmě s výjimkou obchodních schůzek v restauraci či rychlého oběda v menze nebo kantýně) s příjemným společenským setkáním s blízkými lidmi, obzvláště pokud jsme jídlo připravili sami a s láskou.

Pocity vzájemnosti i určitého bezpečí se očividně rozlévají i v hlavách a žaludcích účastníků komunitních večeří, radostná hra barev všech pokrmů a také místo konání — sklepní prostora s cihlovými stěnami — dodává večeři atmosféru nevšedního zážitku. V našinci může vyvolat letní vzpomínku, třeba na jihoevropský způsob stolování, kdy se sejdou blízcí, vzdálení i dosud neznámí přátelé a v dobrém rozpoložení spolu hodují… třeba jako tenkrát v malé přímořské obci pod Římem, kdy se 15. srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie setkávají sousedé z bytových domů, na střecho-terase připraví stůl, přichystají lahodné lasagne s brokolicovou omáčkou, salát z čerstvých rajčat s olivami nebo tiramisu řezy, povídají si a diskutují až do večera, kdy na oslavu tohoto významného katolického svátku rozsvítí lampiony…

Podobná setkání se konají také v jiných zemích. „V Americe se modelu olomouckých večeří podobají setkání kvakerů, na kterých je k dispozici převážně veganské jídlo, nejčastěji z fazolí a rýže,“ říká Jessica a dodává: „Americká společnost obecně více respektuje, když někdo něco nejí, ať už z náboženských, zdravotních či etických důvodů. V České republice žiju již 19 let a myslím, že v tomto směru je tu ještě velký prostor pro pokrok.“

Komunitní večeře samozřejmě nejsou samy o sobě cestou, jak „zachránit svět“ a přinutit společnost přemýšlet nad důsledky jejího konání — a to nejen v otázkách stravování. Jejich významný pozitivní přínos však spočívá v samotné kreativní aktivitě účastníků. Místo pouhého stěžování si na aktuální světové poměry a věčného teoretizování přistoupí každý měsíc hrstka lidí (bez ohledu na genderové stereotypy) ke sporáku či plotně a uvaří úžasnou „baštu“, kterou nezištně nabídne jiným lidem. Což není v dnešní stále více individualizované společnosti zas tak málo.

Chcete-li poznat, jak takové sdílení chutná, zúčastněte se nejbližší komunitní vege-večeře — kromě Olomouce se pořádají i v Praze, Brně, Jihlavě, Liberci či Orlové.

Veganský dort á la Vašek

Připravíme si 2 těsta a tofu krém. 1. těsto: mouka, kypřicí prášek, cukr, voda, karob. 2. těsto: mouka, voda, kypřicí prášek, cukr, kokos. Těsto by mělo být trošku tužší, aby šlo udělat dvě vrstvy na sebe. Krém: tofu, olej, cukr, banán, voda; vše rozmixujeme až našleháme. Vymažeme a vysypeme formu, do ní dáme první těsto, pak krém, na něj druhé těsto. Dáme do trouby péct na 180—200°C. Po upečení vyklopíme, polijeme či potřeme čokoládou na vaření. Poté ozdobíme nakrájeným ovocem a zdobítkem na perníčky (moučkový cukr s citronovou šťávou v tužší podobě). Množství surovin i čas přípravy označeny jako „přiměřeně“.

Celozrnná pizza se sezonní zeleninou

Na těsto potřebujeme 500 g celozrnné mouky, 20 g droždí (nemusí být, ale bez něj pizza nenaskočí), 300 ml vody, 4 lžíce oleje, špetku soli. Připravíme těsto, necháme alespoň hodinu vykynout. Poté rozválíme na velikost plechu, který potřeme olejem. Těsto také potřeme olejem smíchaným s česnekem, posypeme oreganem, natřeme vrstvou rajčatové omáčky. Dále naskládáme podle chuti kolečka rajčat, lilku, cibule, papriky, můžeme přidat i veganské párky a tofu. Na závěr opět posypeme ideálně čerstvým oreganem. Dáme péct do trouby na 175°C na přibližně 50 minut. Dobrou chuť.

—

Veganské večeře a vaření v České republice

V posledních dvou letech se v České republice šíří vlna pořádání veganských večeří i večerů veganského vaření. Zatím se s touto aktivitou setkáte převážně ve větších městech, nadšenci v menších sídlech se však, doufejme, brzy též inspirují a založí vlastní tradici setkávání.

• V hlavním městě můžete navštívit některou z akcí Vegan Dinner DIY, konajících se většinou v žižkovském JET Clubu; setkání jsou v neděli, vždy jednou za tři týdny. Více informací najdete na Facebooku pod heslem: vegan dinner. DIY. Praha.
• V Brně se nepravidelně konají Veganské společenské večery (VsV), které může zorganizovat kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Více informací na Facebooku: Veganské společenské Večery (VsV Brno).
• V brněnském Infoshopu Pelech (Čápkova 48) pořádají členové tohoto kolektivu jednou měsíčně veganskou večeři, které předchází společné vaření ze sezonních místních surovin. Více informací na www.pelech.info.
• Atmosféru nefalšované veganské večeře můžete zažít také v jihlavském VrakBaru, a to každou druhou neděli v měsíci.
• V klubu Futra v Orlové se večeře konají každou druhou středu v měsíci.
• V libereckém baru Azyl se na večeření můžete těšit každou neděli.

Kompletní resumé s bližšími informacemi z jednotlivých měst naleznete na stránkách http://veganodaktyl.veganka.cz pod záložkou Veganské večeře.

Další — jednorázovou — společenskou akcí podobného ražení jsou Veganské hody. Na nich hrají různé kapely a DJové, ruku k dílu mohou přiložit i výtvarně nadaní účastníci. Před loňskými Vánocemi uspořádal Veganské hody Kulturní kolektiv v opuštěné vile v Brně-Kohoutovicích. Podobné setkání se letos na konci srpna konalo i v Praze v pankráckém Centrálním parku a přilehlém Café Na půl cesty. Myšlenka veganských hodů k nám přicestovala z Bratislavy a Žiliny, kde se nepravidelně konají od roku 2010. Více informací na http://www.veganskehody.sk/.

Pořádáte veganské komunitní večeře a vaše akce v našem výčtu chybí? Napište nám e-mail nebo zprávu na facebookový profil Sedmé generace, ať se o vás naši příznivci dozví.