Věřím, tedy chráním klima?

Pokusil jsem se zkontaktovat více než deset z nich. Bohužel odpovědi se mi dostalo pouze od Českobratrské církve evangelické, což (jak jsem vzápětí zjistil) není až tak náhoda. Pokud bychom se podívali na pestrou mozaiku činností, které různé církve aktivně konají či prosazují ve prospěch ochrany přírody, bude tato církev vidět nejčastěji. Synodní rada, což je její nejvyšší správní orgán, má Poradní odbor pro otázky životního prostředí, který rozhodně nepůsobí pasivně. Kromě vlastních webových stránek www.pozp.evangnet.cz vydává publikace, například praktickou příručku Péče o životní prostředí v církvích.

Českobratrská církev evangelická se podepsala i pod akce Autopůst a Do kostela na kole. V době velikonočního půstu (tedy čtyřiceti dní) jednak navrhuje lidem omezit používání automobilu a ideálně promítnout tuto změnu životního stylu i do dalšího života. Iniciativa Do kostela na kole se podobá soutěži Do práce na kole vyhlašované Nadací Partnerství, nicméně se jedná pouze o víkendový zářijový happening cyklistické dopravy, „která je, stejně jako pěší chůze, šetrná k životnímu prostředí a ve srovnání s automobilovou dopravou nepoměrně levnější, zdravější a na kratší vzdálenosti dokonce statisticky rychlejší,“ píše Marek Drápal na stránkách dokostelanakole.cz.

Eko-křesťanské síťování

Právě Marek Drápal jakožto předseda zmíněného Poradního orgánu pro otázky životního prostředí za oběma aktivitami stojí. Vedle toho rovněž předsedá České křesťanské environmentální síti (www.ckes.cz). Z jejího webu zjistíme, že církevních aktivit reagujících na environmentální problémy není vůbec málo. V kalendáři vidíme na každý měsíc průměrně tři akce, navíc toto občanské sdružení uděluje sborům, farnostem a církevním zařízením certifikaci Šetrné k životnímu prostředí (žel prozatím udělené pouze jedné evangelické farnosti, další tři pracují na získání).

Seznam členů České křesťanské environmentální sítě není sice dlouhý, ale poskytuje cenné informace o těch, na které se lze v případě zájmu obrátit. Mezi jejími členy sice najedeme pouze tři církve (Pravoslavná církev v českých zemích, Obec křesťanů v ČR, Českobratrská církev evangelická) a dvě farnosti (Římskokatolická farnost Český Brod a Náboženská obec církve Československé husitské v Praze 6-Břevnově), nicméně i osm environmentálně-křesťanských sdružení. Mezi nejznámější patří například česká pobočka mezinárodní ochranářské organizace A Rocha (viz 7.G 5/2012) nebo Ekumenická akademie Praha, která u nás jako jedna z prvních začala distribuovat fair trade výrobky a rozvíjí mnoho projektů zaměřených na spravedlivý obchod, lidská práva či změnu klimatu.

Za jeden provaz

Pokud zabrouzdáme do mimokřesťanských věrouk, tolik úspěšní už při hledání zelených stop nebudeme. Alespoň ne v naší zemi. Malou míru environmentální diskuse mezi buddhisty, židy či muslimy můžeme přičíst nízkému počtu věřících. Pokud bychom však zkoušeli hledat na úrovni nadnárodní, pak lze téměř u všech církví a náboženství narazit na prohlášení k aktuálním klimatickým změnám s apelem na světové představitele, aby se zavázali na klimatické konferenci v Paříži k nepřekročení hranice 1,5 stupně Celsia. Jak píše pro Deník Referendum Radek Kubala v článku Co chystají občanští aktivisté na klimasummitu v Paříži, „po nenávisti k filmu Život Briana od skupiny Monthy Python se tak jedná o druhou událost, která dokázala sjednotit svět věřících.“

foto: archiv F

Například buddhisté na konci letošního října adresovali světovým politickým lídrům otevřený dopis, že právě nyní nastal čas pro činy. Podle nich například potřebujeme zcela vyřadit fosilní paliva a přejít stoprocentně na obnovitelné zdroje energie nebo zajistit finance pro rozvojové země, aby se mohly na klimatickou změnu připravit a založit nízkouhlíkovou ekonomiku. Pod toto stanovisko se podepsali hlavní představitelé buddhistických směrů v různých zemích světa.

Muslimové pak letos uspořádali Mezinárodní islámské sympozium klimatické změny, z něhož vznikla Islámská deklarace o globální klimatické změně. Ta pomocí citací z Koránu dokládá, že ničení životního prostředí není ospravedlnitelné ani morální. A také apeluje na „lidi všech národů a jejich lídry“, aby zastavili vypouštění skleníkových plynů, zcela přešli na obnovitelné zdroje energie a zastavili tak vypouštění emisí co nejdříve, investovali do decentralizovaných energetik či přehodnotili paradigma ekonomického růstu.

Podobně i židovští rabínové sepsali dopis (podepsán 333 rabíny z celého světa), v němž sdílejí společnou představu s papežem Františkem a jeho encyklikou Laudato si‘. Podle rabínů jednoduše stojíme před zlomovým okamžikem: „úspěch nebo neúspěch klimatické konference může způsobit obrovské rozdíly v budoucím vývoji lidstva a veškerého života na naší planetě,“ píše rabín Arthur Waskow.

A Českobratrská církev evangelická si vážnost globální situace uvědomuje také. Někteří její členové se připojili k pouti na pařížskou klimatickou konferenci s cílem „upozornit na globální dimenzi změn klimatu a vyvolat diskuzi k otázkám spravedlnosti rozdělení a vyrovnání ekologické zátěže mezi Severem a Jihem. Během pouti půjde o propojení církevních i necírkevních organizací a spolupráci na Katalogu požadavků, který pak bude na konferenci veřejně předložen,“ sděluje tisková mluvčí evangelíků Jana Vondrová.

Snad budou tedy světoví lídři naslouchat nejen hlasu neziskových organizací, akademiků, ohrožených zemědělců či zaplavovaných států, ale i představitelům světových náboženství. A kdyby to nevyšlo teď, na příštím summitu už to určitě klapne. Vždyť víra hory přenáší…

Kontakt na autora: grohmann@sedmagenerace.cz.