Více světla ve světnicích

V předposledním čísle ročníku 1996 si Poslední generace posvítila na proslulého šampiona globalizace McDonald´s. „Přišel jsem na tento svět dřív než McDonald´s a vynasnažím se, abych jej přežil,“ citovala výrok londýnského aktivisty Greenpeace Dava Morrise. „Doufejme, že se i nám všem toto přání splní,“ dodával autor jednoho z kriticky laděných textů Martin Ander. Věru, nesplnilo: jestliže před 15 lety operoval řetězec McDonald´s v 94 zemích světa a ve svých 18 700 pobočkách denně obsloužil 33 milionů strávníků, nyní každodenně zinkasuje 52 milionů lidi ve 33 000 pobočkách rozesetých po 119 zemích. Ale nebuďme zastydle škarohlídní: pod velkým žlutým „M“ v logu už se namísto červené barvy vyjímá i zelená. No nezamilujte si to.

Na konci ročníku prozkoumala Generace život na venkově. Kromě představení tehdy vznikající Školy obnovy venkova od sociálního ekologa Bohuslava Blažka (škola funguje dodnes) či reportáže z ostrůvku alternativců v osadě Zaježová (viz Před 7.G 4/2011) přiblížil Juro Lahký těžkou situaci Ďubákova, malé vísky ve Slovenském rudohoří, ohrožené plánovanou stavbou vodní elektrárny Ipeľ. Když se podíváme na webové stránky Ďubákova dnes, oddechneme si: dvacetimiliardový vodní projekt sice ještě nebyl definitivně odpískán, ale 105 tamějších vesničanů už si může díky ukončení stavební uzávěry rekonstruovat své domy.

Tradiční vánoční zamyšlení tenkrát přinesl Ondřej Dargocký Simon, jehož si dovolím dlouze ocitovat: „V centru každého svátku by měla stát nějaká velká ústřední myšlenka. Komu je v případě Vánoc nepřístupné poselství o Božím synu, nemusí ještě svátek šmahem zavrhovat. Když se svátek blíží, měli bychom se na něj připravovat. Chceme-li prožít Něco velkého, nestane se to jen tak z ničeho nic. Odtud Advent a o Velikonocích třeba půst. Jestliže jen trpně čekáme, kdy už konečně ty svátky přijdou, obvykle se nedočkáme. Než se vzpamatujeme, už jsou pryč. A jak vlastně dnešní lidé mohou Advent v řadě pracovních dní a víkendů vůbec rozpoznat? Kromě církevního kalendáře pomohou  i vánočné písně — koledy. Už se sice v rodinách jen málo zpívá, ale koledy se snad ještě sem tam udržely. Staré, ba často i prastaré písně i písničky spolu s několika zlidovělými písněmi novověku nám přinášejí poselství z dob dávno minulých. Spolu s Boží chválou tak můžeme nacházet ve vánočních zpěvech i otisky zapomenutého starého světa, v mnohém drsného a nelítostného, v mnohém hlubokého a pokorného. Písně, které znáte, vám už nikdo nedokáže vzít, a patří tak k tomu nejcennějšímu, co člověk může dostat.

Podobný význam má o svátcích i bujná zábava, dobré jídlo, hojný odpočinek nebo třeba více světla ve světnici. Kdo se přes rok denně oddává zábavě, koláče a maso konzumuje jen tak mimoděk, odpočívá dvakrát do týdne a věčně svítí jak o posvícení, má to o svátcích těžké…“

Patrně nás nečekají snadné svátky, že.