Léky z přírody

Lidstvo je už dlouho závislé na přírodních léčivech určených k prevenci a léčbě nemocí. Světová zdravotnická organizace dnes odhaduje, že až 80 procent světové populace na ně v rámci primární zdravotní péče stále spoléhá.

Pro více než 150 milionů příslušníků domorodých kmenů představuje příroda skvělou lékárnu, na niž mohou spoléhat díky svým důkladným botanickým znalostem; takový je výsledek dokonalého soužití s přírodními ekosystémy po mnoho tisíc let.

Například amazonští Yanomamové pijí šťávu z popínavé vilcacory na zmírnění průjmu a používají kůru kopálového stromu k léčbě očních infekcí. Šuárové z Ekvádoru a Peru používají nejméně sto různých druhů rostlin pouze na žaludeční obtíže.

Jiný peruánský kmen Matsigenků spoléhá při léčbě dětí na byliny uchovávané v nádobách naplněných vodou. Matsigenkové mnohé nemoci chápou jako nelibé „pachy“ či „výpary“ vystupující z útrob země, takže „vůně rostlin čeledi myrtovitých a po zázvoru chutnající kořen puškvorce vytvářejí kolem dítěte aromatické silové pole držící páchnoucí duchy v bezpečné vzdálenosti,“ píše antropolog Glenn Shepard.

O magických rostlinách jen šeptem

Funkci „biologa“ plní v kmenových komunitách často šamani, vážení prostředníci mezi naším světem a světem nadpřirozených sil, kombinující diagnostickou a léčivou sílu rostlin s duchovním uzdravováním. Využívají vlastností rostlin ovlivňujících psychiku k navozování změněných stavů vědomí, které jim dovolují komunikovat s přírodními duchy o příčinách chorob svých pacientů a žádat o radu k vhodné léčbě. „Když si poprvé šňupnete prášek ze stromu yãkõanahi, začnou se kolem vás shromažďovat a postupně zjevovat duchové xapiripë,“ prohlašuje Davi Kopenawa, yanomamijský šaman z Brazílie.

Pro šamany z kmene Yali ze západopapuánské centrální vysočiny jsou určité rostliny tak účinné, že mají moc vyhnat duchy z vesnice a krysy z polí a zajistit příchod dešťů či úspěch lovecké výpravy. „Yaliové vynikají jako ekologové,“ tvrdí William Milliken, etnobotanik z londýnských Královských botanických zahrad v Kew. „Jeden stařec mě učil znát magické rostliny. Byly tak tajné a mocné, že někdy jejich jména pronášel jen šeptem, aby je nemusel vyslovit nahlas.“

Ústní tradice kmenových společenství už vychovala mnoho generací šamanů. Kmenové jazyky přináležejí ke krajině, vyznačují se slovní zásobou obsahující složité zeměpisné, geologické, lékařské a klimatické informace. Bolívijští Kallawayové, vysokohorští zemědělci a cestující léčitelé s rozsáhlými znalostmi divoce rostoucích rostlin a jejich léčivého potenciálu, používají vlastní „tajný“ jazyk nazývaný Machaj Juyai, někdy považovaný za jazyk inckých vládců. Do něj jsou zašifrovány lékařské znalosti předávané z otce na syna.

Ze sedmi tisíc jazyků na světě je jich však nyní kolem čtyř tisíc ohroženo. „Každý jazyk a kultura cosi vypovídají o způsobu, jakým se lidé vypořádávají se světem,“ říká jazykovědec Daniel Everest. „Takže když jeden jazyk vymře, ztrácíme způsoby života, řešení problémů a roztřídění rostlin a živočichů.“

Žijeme v prostředí a ono v nás

Nebýt znalostí domorodých kmenů, bylo by možná mnoho životně důležitých léčivých složek stále neznámých. Některé rostlinné produkty používané jihoamerickými indiány původně jako jedy začaly hrát důležitou roli v západní medicíně. Příkladem je kurare, do nějž se namáčely hroty šípů ke znehybnění kořisti. Vyrábí se z něj uvolňovač svalů a umožňuje například i otevřené srdeční operace. Poněvadž se všeobecně soudí, že lékařská hodnota mnoha rostlinných i živočišných druhů zůstává pro západní medicínu stále neznámá, měli bychom si o to více vážit znalostí a zkušeností kmenů, které místní flóru a faunu studují po tisíce let.

Jakkoliv hodnotné jsou botanické znalosti původních obyvatel, možná ještě hodnotnější je jejich holistický přístup ke zdraví. To nechápou jen jako nepřítomnost nemoci, ale jako stav citové, tělesné a duchovní harmonie. Člověk není ostrov: jeho zdraví se odvíjí od harmonických vztahů k lidem a zemi. „Nežijeme odděleni od svého prostředí,“ tvrdí Davi Kopenawa, „žijeme v něm a ono v nás.“

Tato filosofie bere v úvahu celého člověka oproti reduktivnějšímu přístupu alopatické (klasické — pozn. překl.) medicíny, která má sklon považovat člověka za jedince skládajícího se z jednotlivých částí. Čím silněji si průmyslový svět uvědomuje nepříznivý tělesný a duševní vliv, které má na člověka jeho vydělení z přírody (jedna studie ukázala, že pacienti s odoperovaným žlučníkem, kteří měli ze svých nemocničních lůžek výhled do přírody, brali méně léků na bolest než pacienti s výhledem na betonovou zeď), tím se potřeba sjednotit jedinečnost západní medicíny s holistickým porozuměním domorodých kmenů stává ještě naléhavější. A vzhledem k novým patogenům hrozícím překročit mezidruhovou bariéru můžeme jen doufat, že se podaří nalézt nové léčivé rostliny.

Padesát tisíc léčivek v ohrožení

Nedávno byla izolována jedinečná látka Calanolide A produkovaná stromem bintangor v hloubi pralesů Bornea; je možné, že dokáže účinně potlačovat šíření viru HIV. Korálové útesy poskytují látky k léčbě rakoviny, artritidy a srdečních chorob; nedávná studie australských výzkumníků dále naznačuje, že koráli produkují látky fungující jako krém na opalování, čehož by mohl člověk využít. A látka jménem kyselina kainová nalezená na japonských korálových útesech se využívá ke zkoumání Huntingtonovy choroby (dědičné onemocnění mozku charakteristické nekoordinovanými trhavými pohyby těla a snížením mentálních schopností — pozn. překl.). Jak kdysi napsal biolog E. O. Wilson: „Dokonce ani nevíme, proč jistým způsobem reagujeme na ostatní organismy a proč je tak rozmanitě a intenzivně potřebujeme.“

Paradoxně právě nyní, kdy západní medicína začíná znovuobjevovat význam přírodních léčiv, jsou světové tropické pralesy a korálové útesy ničeny a rostliny postupně vymírají. Mezinárodní organizace sdružující botanické zahrady Botanic Gardens Conservation International odhaduj e, že nadměrná sklizeň a ztráta habitatu (stanoviště, kde se organismus vyskytuje — pozn. překl.) ohrožují více než padesát tisíc známých druhů léčivých rostlin. Poněvadž habitaty s nejvyšší biodiverzitou jsou zpravidla stále ve správě domorodých kmenů (Jarawové kupříkladu obývají poslední zbývající části panenského deštného pralesa na Andamanských ostrovech), nejlepším způsobem ochrany cenných léčivek je logicky zabezpečení práva na půdu jejich strážcům.

Smysluplná odezva

V dětství jsem občas mívala na palci bradavice. Léčil mi je můj velšský dědeček, vynikající oční chirurg. Jak to dělal? Rozřízl jablko, jednou půlkou potřel bradavici a druhou zakopal na slunném místě na zahradě hned pod sadem. Bradavice zmizela během několika dnů. Že by placebo efekt? Možná, ale není to jen jiný název pro to, co antropolog Daniel Moerman označuje termínem „smysluplná odezva“ (v originále meaning response — pozn. překl.): lidská mysl fyziologicky odpovídající na léčebné postupy, které jedinci dávají smysl? Těmto jemným a symbiotickým silám mysli, těla a přírody pořád možná rozumí šamani a tradiční léčitelé mnohem lépe než mnozí „moderní“ lékaři.

Pokud jsme schopni objevit u ekvádorských žab lék na bolest, který je dvěstěkrát účinnější než morfium, pokud jsme u vodních bezobratlých dokázali nalézt protirakovinné látky, můžeme se jen dohadovat, jaké další mocné přírodní všeléky se ukrývají v tropických pralesích, hloubi oceánů či ledových pustinách Arktidy. A starobylé jazyky domorodých etnik bezpochyby obsahují vědění nesmírné hodnoty pro všechny.

—

Joanna Eedeová pracuje jako ediční poradkyně u organizace Survival International a je editorkou knihy We Are One oslavující svět domorodých kmenů.

Z časopisu Resurgence, číslo 261, červenec/srpen 2010, upravil a přeložil Petr Švec.