Nieje čas!

13. října 2009 /

„Tento svět je světem nadnárodních společností. A pokud snad ještě ne, tak se jím se stále rostoucí rychlostí a navíc s neomylnou jistotou stává,“ předvídal před patnácti lety v Poslední generaci Vojtěch Kotecký, když podroboval kritice dokumenty Evropského kulatého stolu průmyslníků (ERT). Ty se obávaly ztráty evropské konkurenceschopnosti v důsledku nedostatečné mobility, flexibility, harmonizace, integrace a tak dále (tyto dnes všudypřítomné pojmy autorovi tehdy připadaly jako pozoruhodný newspeak). Co myslíte, čeho se obávají dokumenty ERT dnes? Ke konkurenceschopnosti přibyla energetická bezpečnost a změna klimatu. Inu, mírný pokrok v mezích (tržního) zákona.

Ochrání nás před neblahým vlivem nadnárodek stát? Arcipapež pozitivismu Jan Keller čtenáře PG ihned vyvedl z omylu: „Očekáváme-li, že prostřednictvím státu se vrátí vláda věcí našich do našich rukou, nejenže čekáme na špatné koleji, ale dokonce, mám-li parafrázovat A. Giddense, jsme si spletli i nádraží.“

Třetí ránu optimistům poté uštědřil Tomáš Kolenka (tehdejší šéf Dětí Země na Slovensku) v apelativním textu Začiatok konca: „Ľudstvo je príčinou najväčšieho ,ekopatologického procesu‘ v dejinách sveta. Každý deň opúšťa našou vinou nedobrovoľne túto planétu približne 140 rastlinných a živočíšnych druhov. V priebehu budúcich 25 rokoch, ak sa trend nezmení k lepšiemu, Zem bude chudobnejšia až o cca 1,5 milióna druhov!“ Existuje řešení? Podle Kolenky se lidstvo musí naučit zachraňovat rozmanitost nejen v odlehlých koutech planety, ale i v našich městech a vesnicích. „Nie je čas ani miesto, ani právo pre ďalšie priehrady a cesty v lesoch, pre len primitívnou vášňou odôvodnené strieľanie vlkov, rysov a ďalších predátorov… Nie je čas pre atómové elektrárne, hlinikáreň v Žiari nad Hronom… Nie je čas pre Coca-Colu či McDonalda.“ Přijde vám to příliš radikální? „Musíme mať na zreteli to, na čo upozornil Jakub Patočka v jednom zo svojich článkov, a to, že naše ciele a požiadavky vychádzajú z potrieb Prírody, ktorej je človek súčasťou, a nie naopak. A tak je to správne.“ Howgh.

Závěr pro ty, co při pohledu na šňůry mekáčů a lajny kokakol jímá hrůza, a navíc mají bytostnou potřebu happy endu: „Civilizace ve svém celku má smysl — je to ten nejbytostnější výraz lidské existence, tvořivosti a hravosti,“ napsal Lubor Kysučan.  Ovšem „radost nám však může přinášet jen tehdy, pokud nás činí více lidmi,“ přičemž „jde tedy o cosi víc než zakázat freony, Temelín či mcdonaldovský ráj…, i když přirozeně to jsou ty první a hluboce nezbytné kroky. K záchraně i ke smyslu… A nestačí také od civilizace jen utíkat v rousseaovském stylu. To je pokrytectví a neupřímná póza, laciná dobová móda.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.