Swapněte si svůj (životní) styl

21. června 2018 /
foto: Tereza Konrádová (vše)
Ocitla jsem se na svém prvním swapu s podtitulem Zbavte se věcí navíc, máte na víc! O co jde? Jedná se o výměnu oblečení, při níž ale nesměňujete kus za kus nebo třeba tři trička za jedny plesové šaty. Princip je spíše zenový: prostě něco přinesete a něco si odnesete. Nebo něco přinesete a neodnesete si nic. Nebo nepřinesete nic a odnášíte si plnou tašku věcí. Jako třeba já.

„Ty seš taky dobrovolník?“ ptá se mě kamarádka Kristýna, provozovatelka Svět HUBu, do něhož jsem právě vstoupila „Tak to běž támhle za Luckou! Jo, ale napřed si dej věci do skříňky.“
„Dobrý, skříňku nepotřebuju…“
„Ale potřebuješ. Jinak bude tvůj kabát nosit někdo jinej.“
„Takže,“ ozývá se z úst menší kudrnaté slečny, evidentně Lucky, „domluvte se, abyste byly aspoň jedna u příjmu, jedna u váhy a třeba tři na třídírně. Někdo bude vpředu rovnat a dva jsou potřeba tady vzadu: u bot, hraček a v domácnosti.“ Jsem na swapu poprvé a příliš netuším, co si pod tím vším představit. A tak se odebírám s největším houfem na třídírnu. Moje jednoodpolední kolegyně vypadají o mnoho znalejší, a tak se seznamuji nejprve s nimi a postupně i s tím, jak celý swap funguje.

Jde zkrátka o takový blešák, ale jak jsem již psala, neprodáváte jednotlivé věci ani skupiny věcí, nesmlouváte ani se na konci nesnažíte výkřiky „Vše za deset“ zbavit triček, která pořád bez zájmu visí na vašem štendru. Prostě přinesete, co a kolik chcete, a odnesete si taky, co a kolik chcete. Zní to bláznivě? Idea komunismu uvedená v praxi? V době nedostatku nejspíše ano, ale v době přebytku, v níž se už docela dlouho nacházíme, to funguje skvěle.

Naplněné Ikea tašky

Během mé služby na třídírně, odkud se donesené věci odnášejí do jednotlivých „oddělení“, mi prochází rukama stovky předmětů; jde převážně o oblečení (všech barev, druhů a stylů), ale i hračky a rozličné věci do domácnosti, často úplně nepoužité. Občas mi něco padne do oka, a tak vedle mě za chvíli vyrůstá docela slušná hromádka. Během rozřazování a skládání se bavím s Míšou a Zuzkou, obě jsou ostřílené swaperky, pro něž se swap stal součástí životního stylu. Nasávám informace i atmosféru. Sem tam se objeví něco, co moje oko mlsně zhodnotí jako kousek přesně pro mě. Jindy se mi ocitne v ruce hadřík, který se šikne některé z holek. A někdy se společně hlasitě smějeme doneseným bizárům, jako třeba hustému falešnému kožichu à la Mrazík (hádejte, čí Ikea tašku naplnil…).

„Holky, dejte si některá pauzu a kafe, já vás vystřídám,“ přiběhne za námi Lucka, „zvládáte to bravurně!“
„Mě hrozně láká ta bábovka,“ povídám a odcházím směrem k baru.
Na jazyku válím lahodnou domácí bábovku, zapíjím ji dobrou kávou a pozoruju dění kolem. Do Svět HUBu stále přicházejí nové ženy, občas i muži, s menšími či většími taškami. Mnozí bez přemýšlení pokračují k příjmu a pokládají tašky na váhu. Evidentně tu nejsou poprvé. Jiní se chvíli zkoumavě rozhlížejí, ale hned je nějaká z dobrovolnic začlení do procesu. U stolečků poblíž baru sedí dvojice kamarádek, prohlíží si dnešní úlovky a sestavuje nové outfity. Jdu se podívat do zadního traktu. V sekci „domácnost a hračky“ si právě nového parťáka vybírá asi sedmiletý chlapeček s fešně oháknutou maminkou a dvě mladé slečny si zkoušejí ještě nepoužité květované tenisky. Všechno je tak, jak má být.

„Občas ale přijde holubí letka,“ vypráví mi později již zmíněná Lucka Poubová, organizátorka pražských swapů. „Házejí věci ze stolů přímo do tašek, vůbec je nezajímá, co vybírají. Naberou tři Ikea tašky a zmizí. Jenže za hodinu se vrátí a pokračují stejně. Když se jim snažíš vysvětlit, že swap takhle nefunguje, ještě se na tebe osočí, že si všechno schováváš pro kamarády. Je jasný, že mají v plánu oblečení dál prodávat,“ vykresluje mi Lucie odvrácené stránky swapu.

Navždy s KonMari

Vracím se na třídírnu. Odpoledne se přehupuje k večeru a lidí pomalu ubývá. Jdu si zkusit všechno, co jsem si během třídění dala stranou. Skutečnost je hrozivá! Ačkoli jsem šla na swap proto, abych zjistila, jak to celé funguje, a zbavila se pár téměř nenošených oblečků, najednou to vypadá, že zpátky si těch oblečků donesu mnohem víc. „Klidně si je vem,“ uklidňuje mě dobrovolnice Míša, „když to nebudeš nosit, prostě je přineseš na další swap.“ A tak bez pocitu zahanbení usedám se sklenkou vína ke svým Ikea taškám a zaposlouchávám se do přednášky o metodě KonMari, která navazuje na právě skončený swap.

Jedná se o metodu úklidu „jednou provždy“, což mě jako zatím nenapravitelnou bordelářku výsostně zajímá. Metodu vymyslela Japonka Marie Kondo a je založená na vytřídění věcí, které nepoužíváte ani vám nedělají radost — stejně jako u swapu. Používané věci si v rámci metody roztřídíte a následně úhledně a přehledně uložíte. Už se vám nikdy nestane, že se vám doma válí pět lepicích pásek, jelikož když je hledáte, nikdy žádnou nenajdete a vždycky musíte koupit novou. Já bych asi nejdřív potřebovala nějakou metodu na utřídění času, abych měla čas na třídění podle metody KonMari. Každopádně mi ale po přednášce a celém dnu swapování konečně začalo docházet, k čemu ten swap spěje.

„Seděla jsem v kuchyni plný věcí a třídila je podle metody KonMari,“ začíná vyprávět Lucka. „A najednou mi došlo, že musím začít od sebe.“ Na její první swap přišli „jen“ kamarádi, ti ale příště přivedli další kamarády, až jednoho dne přišlo tolik lidí a přinesli tolik věcí, že už se do prostoru nevešli. Dnes se musí zájemci o swap registrovat a zaplatit symbolický poplatek sto korun. „Díky tomu se můžu věnovat organizaci a propagaci swapů naplno, byť je to práce na dva úvazky a plat za úvazek poloviční. Zároveň tím také návštěvníky vychováváme. Neplatí za oblečení, ale za to, že jim někdo zprostředkuje výměnu. Jestli se jim platit nechce, klidně můžou jít s krabicí oblečení ke kontejneru a čekat, až něco s někým vymění. Vstupem zároveň vyjadřují podporu dobré věci, která není podmíněná tím, jestli si něco odnesou, nebo ne. Když ale přijde někdo, kdo nám chce dát pár pěkných věcí a rovnou říká, že si nic brát nechce, neodmítnu ho — swap není byznys, ale filosofie.“

Vystoupit z komfortní zóny

To jsem postupně pochopila i já. Stejně jako minimalismus (viz 7.G 1/2018) a metoda KonMari, i swap učí lidi nekonzumnímu přístupu k věcem, životu i sobě samým. „Svět je přehlcen věcmi, nepotřebujeme další,“ pronáší Lucka. A právě swap umožňuje pořídit si něco nového bez toho, aby to někdo musel z něčeho vyrobit. Lucka nabádá lidi, aby, když něco potřebují, nechodili do obchodu, ale přišli na swap. Prý tam lidé najdou, co hledají. Možná je to jen náhoda, ale já pár dní před swapem řešila, kde koupit kvalitní a pěkné (dle mého náročného vkusu) povlečení, které mě zároveň nezruinuje. Jenže jsem žádné nenašla. A pak jsem přišla na swap a našla jedno sice trochu oprané, ale krásně vzorované přesně podle mých představ.

Tuto swapovou „magii“ dokládá i příhoda dobrovolnice Míši: „Ztratila jsem sluchátka na iPhone a za měsíc je objevila na swapu.“ Chcete-li místo nakupování swapovat, musíte potlačit nutkání, že chcete všechno hned, ale to je přesně to, co by nás swap měl učit. Navíc je to adrenalin — nikdy nevíte, na co narazíte. A nemusíte se hned všeho vzdát, sama Lucka, která vystudovala textilní marketing a byla vychovaná k tomu, aby prodala co nejvíce věcí, přiznává, že „my všechny jsme fintilky“. Díky swapu si můžete dopřát nové kousky do skříně a nemusíte se bát zbavit se těch starých. „Učíme lidi vystoupit z komfortní zóny. Poprvé přinesou jen pár věcí, ale když vidí, kolik si jich můžou odnést, podruhé sáhnou hlouběji do skříně a nakonec skončí na swapu všechno, co nenosí. Díky tomu, co jim ve skříni zůstane a co z minulého swapu nesou zase na další, si uvědomí, jaký je jejich styl a že lepší je vlastnit méně věcí, které jsou kvalitní a vydrží.“

Mít sami sebe

Odcházím a přemítám, co všechno jsem vyswapovala: nové povlečení, kožich, poznání, retro mikinu, odkapávač, námět na článek, merino legíny, novou komunitu, šaty ve stylu padesátek a vůbec tašky přetékající oblečením, a hlavně zážitky. Asi to nejde jinak než přijít příště znova. „Chystám takový pokus,“ láká mě Lucka, „několikadenní swap. Přijdeš první den, něco přineseš, něco si odneseš, pak se stavíš třeba dva dny nato, kdy už budou donesené věci kompletně obměněné. Můj sen je udělat swapový ,obchod‘. Ideálně ještě s prostorem pro upcyklační dílny a kávárnu. Chci místo k setkávání. Swap je především komunita. Ze ,zákazníků‘ se stávají dobrovolníci a ambasadoři naší myšlenky, stejně jako z tebe; společně můžeme změnit svět.“

Napadá mě jedna kacířská myšlenka: Co až si všichni uvědomí, jak zbytečné je kupovat zbytečné věci, všichni budou mít jen to, co opravdu potřebují, a na swap nezbude nic? Lucka se ale usmívá „Swapy nejsou navždy. Dopotřebujeme to, co máme. A pak budeme konečně mít sami sebe.“

Kontakt: tekox@seznam.cz. Chcete-li ve svém městě či vesničce uspořádat swap, nebojte se napsat si o radu na lucie@udrzitelnechic.cz. Termíny následujících swapů: 24.6. Svět HUB, Praha; 30. 6. Litoměřice, 29.—30. 7. Z pokoje do pokoje, Praha; 22. 9. Beroun. Koncem září bude pořádat Lucie Poubová sedmidenní swap v Praze.

Zásady ostříleného swapem

1) Ví, že lokální přímá výměna je nejšetrnější a nejúčinnější způsob získávání věcí.
2) Na výměnu nosí jen věci v dobrém stavu, čisté, takové, které by třeba daroval i svým přátelům.
3) Jeho záměrem je udělat radost ostatním a zbavit se věcí smysluplně. Je spokojený, když jeho věci mohou i nadále sloužit ostatním.
4) Ze swapu si odnáší věci, které mu činí radost nebo je potřebuje pro sebe a své nejbližší — v množství, které sám unese.
5) Je ohleduplný k ostatním, vrací věci na svá místa, zachová klid i v tlačenici a usmívá se na své okolí.
6) Swap bere jako zábavu a při každém swapu si zažije pořádnou dávku adrenalinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.