Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

jak jste si mohli všimnout, do 25. ročníku Sedmé generace vstupujeme s lehce pozměněnou obálkou, v níž — doufáme — lépe vynikne titulní fotografie. Více prostoru poskytujeme fotkám i uvnitř vydání, aniž bychom rezignovali na delší texty jdoucí pod povrch.

V první části tohoto čísla se věnujeme výsledkům a možným důsledkům prosincového klimatického summitu v Paříži. Jak vidno z článků i ankety, v hodnocení první globální dohody dosažené téměř dvacet let po Kjótském protokolu nepanuje shoda ani v ekoneziskovém táboře, natožpak ve „zbytku“ světa.

Barbora Bakošová vyjela až do daleké Kambodže, kde vyzkoušela komunitní ekoturistiku; Dominik Grohmann pak přičichl k venkovu v pražském ekocentru Toulcův dvůr. Vedle reportáží nám zůstávají i pravidelné seriály: biolog Petr Jelínek si po předchozích lesích posvítil na územní systémy ekologické stability (neboli ÚSES), Honza Miessler zachycuje přechod publik od televize k fejsbuku, Jakub Jirků navštívil první tuzemské obchody bez obalů a Dominika Grohmann se zamýšlí nad přínosem waldorfské pedagogiky.

Neopomíjíme ani globální témata: důsledky těžby mědi v Zambii, požáry deštných pralesů v Indonésii nebo lidstvem urychlované vymírání biologických druhů. Stejně tak se letos dočkáte i rozhovorů: anarcho-primitivistického filosofa Johna Zerzane jsme se dotazovali na možný návrat ke sběračsko-lovecké civilizaci, „snílkyně“ Hany Bernardové pak na představu, jak by mohl vypadat lepší svět.

Když už jsem zmínil deštné pralesy: mockrát děkujeme těm z vás, kteří k předplatnému 7.G „přihodili“ 45 korun na záchranu deštného pralesa v Indonésii. Sešlo se vás nakonec 71, částku jsme zdvojnásobili a poslali na transparentní účet spolku Prales dětem. Společnými silami jsme tak zachránili sedm arů.

Dobré klima a dobrý letošní ročník (si) přeje

Vít Kouřil