Editorial

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

„doba však jednoznačně spěje k tomu, abychom se připojili k evropským snahám o humanizaci dopravního systému“, uzavíral před sedmi lety pro náš časopis Pavel Skládaný z Centra dopravního výzkumu článek Klidným tempem. Nechci být lacině ekocynický, ale obrázek dnešních přecpaných a zneurotizovaných silnic bych jako ilustraci do Masarykových Ideálů humanitních nepoužil. Po sedmi letech avizovaného zklidňování provozu jsme tedy dopravně-městské tepny ohledali znovu. Ano, i tentokrát jsme našli ostrovy pozitivní deviace — v moři vládnoucí autokracie. Kladnými prognózami ale tentokrát šetříme. Třeba budeme za sedm let příjemně překvapeni.

Z dalších textů čísla vám obzvlášť doporučuji tři: sondu do zákulisí české lesní politiky z pera Jaromíra Bláhy, který stál za úspěšnou kampaní žádající zastavení tendrů na dlouhodobý pronájem těžby dřeva. Doufejme, že tendrová stopka po volbách vydrží.

Druhý text, Bez plenky od Kateřiny Rezkové, volně navazuje na stále hojně čtený (soudě podle webových statistik) Návrat látkových plenek Roba Edwardse, který jsme v 7.G otiskli před osmi lety. Kateřina jde dál než Edwards a z vlastní zkušenosti doporučuje bezplenkovou metodu, jež je — stejně jako přirozený porod či společné spaní — nedílnou součástí kontaktního rodičovství. A za třetí upozorňuji na rozvážné odpovědi naší dlouholeté spolupracovnice, chemičky Ľubici Lacinové. Podle Ľuby žijeme ve společnosti „fragmentálnej. Nedokončujeme myšlienky, vety, vzťahy, prechádzame uprostred k ďalším, a najmä — nič poriadne nevieme. Yankee z Connecticutu na dvore kráľa Artuša bol v porovnaní s nami renesančný génius“.

Co dodat? Snad jen že vám onu nedokončenost a nevědomost nebudeme zatajovat — ať už budeme psát o politice, prakticky radit nebo se nadčasově, „sedmogeneračně“ zamýšlet.

Větší než malé množství (povolební) naděje přeje Vít Kouřil