Klimatičtí počtáři ze střední Evropy

7. prosince 2009 /

Pravidelné zprávy z Visegrádu.

Ani podzimní ochlazení, ani zkroušený podpis českého prezidenta pod Lisabonskou smlouvu nezhasily svatý boj za národní Zájem, který se čas od času rozhoří v takzvaných nových členských státech EU. Další dějství tohoto epického dramatu, ve kterém se nehraje o nic menšího než o uhájení vlastní svébytnosti před všetečnými bruselskými eurokraty, se strhlo na téma nesměle se rýsující klimatické dohody v Kodani.

     Arénou byl v tomto případě unijní summit, který se pořádal koncem října v Bruselu, a který měl rozhodnout mimo jiné o způsobu financování, kterým bohatší země přispějí od roku 2012 těm nejchudším. Celkově se hovořívá o stovce miliard eur ročně, přičemž polovinou by přispěly firmy. Na samotnou EU by pak zbylo něco kolempatnácti miliard.

     Netrvalo dlouho a ozvali se zástupci Polska, kteří žádali, aby byl brán větší ohled na méně prosperující (ovšem mnohdy o to bohorovněji znečišťující) země, tedy aby byla výše příspěvků stanovena progresivněji než podle lakonického HDP. Takový postoj si nepřekvapivě získal sympatie nejen zbylé visegrádské trojky, ale i dalších pěti „nových“ zemí, a zrodil se tak přízemní kompromis, který formuluje výši částky jako více méně dobrovolnou, respektive nechává stanovení mechanismu výpočtu na později.

     To celé se odehrálo ani ne měsíc poté, co soud Evropské unie v Lucemburku rozhodl, že nekolegiální snahy Polska a Estonska o získání co největšího počtu povolenek nesmí Evropská komise direktivně tlumit. Rozsudek potěšil i české průmyslové vlastence, kteří se soudí v podobném duchu. Nadsazené emisní odhady vynesly české kase už více než patnáct miliard. Co je nám nakonec po tom, že unijní povolenkový trh se potácí nad propastí. Příležitosti pro klimatický revanš si při tom všem nadšení z jánošíkovského odírání bohatých zřejmě nikdo nevšiml.

     V atmosféře takového počtářského přešlapování zablokovaly desítky aktivistů Greenpeace transport ruského uhlí přes železniční překladiště ve východopolských Malaszewiczích a vyzvaly premiéra Donalda Tuska, aby podpořil obnovitelné zdroje energie. Další aktivisté v maskách ledních medvědů dorazili o pár dní později na slovenský Úřad vlády. Na rozdíl od roztodivného medvědího happeningu na Hradčanech tito vyzvali premiéra Fica, aby se za měsíc vydal do Kodaně, neboť se k této cestě zatím staví značně vyhýbavě a na klimatickém summitu OSN v Barceloně slovenský zástupce scházel.

     Těžko říct, jestli nakonec středoevropskézemě přispějí do unijního klimatického guláše něčím pozitivním. Nadějný tón zní možná výhledově z Maďarska. To vyhlásilo, že jedním z úkolů jeho předsednictví EU počínajícího lednem 2011 bude právě snaha upozornit na klimatické změny, speciálně pak na úbytek a ochranu vody. Vzhledem k tomu, že pár týdnů předtím se Maďaři dohodli s Chorvaty na vytvoření společné rezervace, která se stane největší chráněnou říční oblastí v Evropě, snad můžeme doufat v reálný základ jejich deklarací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.