Milion chvilek pro planetu?

„Třicet let po Sametové revoluci demokracie nevzkvétá.“ Touto větou zahájil Mikuláš Minář, předseda spolku Milion chvilek, tiskovou konferenci k demonstraci na Letné. Den před 30. výročím Sametové revoluce se na ní dle odhadů sešlo 250 až 300 tisíc lidí, tedy ještě o něco více než na první letenské demonstraci v červnu. Demonstrace na Letné jsou těmi největšími od roku 1989 a rozhodně se jich neúčastní jen Praha. Podle všude přítomných transparentů je jasné, že se sem sjíždějí lidé ze všech koutů republiky. Jablonec, Velké Meziříčí, Karviná, dokonce i obec Zašová s necelými třemi tisíci obyvateli tady má svého zástupce v tradičním valašském klobouku. V plném vlaku z Ostravy se linou zmínky o Letné ze všech směrů. Dopravci na víkend posílili spoje, z řady krajů dokonce vyjely speciální autobusy.

Rozmanitost demonstrantů však není dána jen lokalitou. Na Letenské pláni se setkávají lidé různých vyznání, generací, národností a subkultur. Už na pražském vlakovém nádraží zahlédnu přes skleněné dveře Burger Kingu dlouhovlasého mladíka zahaleného do české vlajky s cedulí Metalisti za demokracii. Při vstupu na Letnou potkávám křesťanskou skupinu nesoucí transparenty s nápisy Pravda Ježíš a Národe český, stůj v pravdě Kristově. Se současným premiérem nesouhlasí nejen studenti, ale i rodiče s dětmi, kterým je na Letné věnován speciální sektor. Veškeré dění na pódiu je navíc tlumočeno do znakového jazyka, aby byl dvouhodinový program co nejinkluzivnější.

Oslovit davy

Čím to, že aktivity Milionu chvilek dokážou mobilizovat tak širokou masu sympatizantů? „Každému hnutí jistě pomáhá určení jasného nepřítele. Zosobnění složitých problémů v určitém politikovi mohou organizátoři používat jako užitečnou či nezbytnou zkratku,“ pojmenovává jeden z možných důvodů antropolog Filip Pospíšil, který pracoval v řadě nevládních organizací a tématu protestů se věnuje roky. I na základě vlastních zkušeností s nimi vydal knihu Umění protestu, sborník esejů, návodů a zkušeností aktivistů.

„Organizační schopnosti pořadatelů, jejich suverenita, s jakou v tak mladém věku oslovují davy, i schopnost pojmenovat některé problémy současné společnosti ve mně na jednu stranu vyvolávají velký obdiv a naději,“ chválí členy Milionu chvilek Pospíšil. Dodává však i druhý pohled na věc, kvůli kterému je jeho postoj k aktivitám spolku ambivalentní. „Organizátoři odmítají přijmout politickou pozici či názor. Odmítají být politickým hnutím.“

Není však právě určitá vágnost důvodem, proč Milion chvilek dokázal oslovit tolik lidí? „Jistě, vágnost má své výhody. A je možné ji využívat z taktických důvodů k mobilizaci širší společnosti. Má ale také svá rizika. A tím je zamlžení skutečných problémů, neschopnost navrhovat řešení a dosáhnout skutečné změny,“ varuje Pospíšil. Sám se ze zvědavosti zúčastnil první červnové demonstrace, tu listopadovou ale vynechal.

Čtyři červené čáry

Hlavním požadavkem Milionu chvilek je demise současného premiéra do konce roku za předpokladu, že neodvolá z funkce ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a nezbaví se holdingu Agrofert. Předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář na webu spolku vysvětluje, že se o politiku začal aktivně zajímat v momentě, kdy mu ve schránce přistála smlouva Andreje Babiše s občany, která byla součástí jeho předvolební kampaně. Minář na to konto 17. listopadu 2017 zveřejnil výzvu Chvilka pro Andreje, v níž premiéra žádal, aby tyto své sliby občanům skutečně dodržoval i po svém zvolení.

V únoru loňského roku spolek zahájil kampaň Milion chvilek pro demokracii, pod jejíž záštitou proběhla řada demonstrací, a to nejen v Praze. Třeba květnové protesty s názvem Máme toho dost! Chceme demisi! se dle organizátorů konaly ve 240 městech České republiky. Účast tisíců lidí naplňuje hlavní myšlenku Milionu chvilek, tedy že pro dobře fungující demokracii je potřeba alespoň milion lidí, kteří si na ni každý den udělají chvilku. Stejný význam symbolizuje i logo spolku, přesýpací hodiny ve tvaru otazníku, které pokládají otázku: „Najdete si chvilku pro demokracii i vy?“

Na poslední Letné vyzdvihl Minář roli občanské společnosti jako hlídacího psa. Konkrétně ji přirovnal k Maxipsu Fíkovi, tedy sice hodnému, ale moc velkému psu, který hlídá základní pravidla hry, takzvané čtyři červené čáry. Ty by podle Milionu chvilek neměly být vládou překračovány, jinak spolek zorganizuje další demonstraci. Oněmi čarami jsou abolice, střet zájmů, média a justice. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš tyto čáry překračuje, žádá spolek premiérovo odstoupení.

Přináší tento velký zájem o politické dění na českou protestní scénu něco nového? Podle Filipa Pospíšila na to neexistuje snadná odpověď. „On je ten protestní charakter masových akcí trochu zastřený. Jistě, protestuje se proti vládě a proti porušení některých demokratických principů. Ale zároveň se vlastně říká, že je vše v pořádku. Demokratické mechanismy údajně fungují, a když odejde jedna anomálie, premiér Babiš, tak bude problém vyřešený. Akce na Letné podporují spíše takovou ideu spořádanosti, nikoliv protestu,“ hodnotí.

Tomu ale odporuje aktivista, dlouholetý tiskový mluvčí Hnutí DUHA a nynější člen Milionu chvilek Jan Piňos. „Milionu chvilek se podařilo přijít ve správný čas se správným, široce vnímaným požadavkem, který spojuje i lidi napříč politickými názory a sociálními ,bublinami‘. Nespadl z nebe, navazuje na všechny občanské protesty posledních let. Milion chvilek už od červnové Letné především vyzývá lidi k vlastní občanské aktivitě. Rozhodně nepovažuje ani nekomunikuje konec Andreje Babiše ve funkci premiéra za vyřešení problémů demokracie,“ vysvětluje.

Klimaticko-ekologický blok na Letné

Demonstrace na Letné skutečně oslovují sympatizanty napříč politickým i názorovým spektrem. Mě osobně nejvíc zajímá klimaticko-ekologický blok, který by se podle události na Facebooku měl formovat vlevo pod pódiem. Náhodou zde narážím na svou známou z organizace Permakultura CS Ivanu Mertovou, která po bloku taky pátrá. Na Letnou se vydala kvůli ochraně české krajiny, již podle ní politika současné vlády devastuje.

Klimaticko-ekologický blok je na rozdíl od červnové stávky tentokrát více roztroušený v davu, a tak se mi na místě podaří prodrat jen k zástupcům hnutí Rebelie proti vyhynutí, kteří zde jako jedni z mála vystupují oficiálně pod hlavičkou organizace a jejich barevné vlajky jsou nepřehlédnutelné.

„Jsem tu kvůli posílení demokracie, o tom taky Extinction Rebellion je. Naše liberální demokracie není na změny, které přijdou, připravena. Pokud nepřidáme pár dalších nástrojů, jako je občanský sněm, tak populisté přeberou moc. Jde o to, že se všichni musíme spojit, musíme vnímat, že ohrožení budoucnosti platí pro nás všechny,“ vysvětluje Arne Springorum z hnutí Rebelie proti vyhynutí a ještě předtím, než zmizí v davu, mi dá do ruky leták s jejich požadavky vládě: říkat pravdu o klimatické krizi, nařídit pravidla k dosažení uhlíkové neutrality a vytvořit občanské shromáždění jako demokratický nástroj.

Devastace životního prostředí je i hlavním důvodem, proč se Letné už podruhé zúčastnila i sociální geografka, vysokoškolská učitelka a klimatická aktivistka Michaela Pixová. „Jako matku dvou malých dětí mě na Andreji Babišovi mnohem víc než jeho podvody a minulost děsí to, že kvůli jeho neochvějnému mamonu nemáme šanci českou krajinu uchovat pro příští generace,“ napsala na svém blogu na Aktuálně.cz.

Právě Pixová vytvořila pro první i druhou Letnou facebookovou událost Klimaticko-ekologický blok: Milion chvilek pro živou planetu. Věděla, že se na demonstraci chystá řada lidí z různých nevládních organizací, avšak bez log, aby nemuseli složitě vyjednávat konsenzus. Skrze událost jim chtěla dát možnost zorganizovat se. „Měla jsem dojem, že je na čase hesla a požadavky Milionu chvilek začít rozšiřovat i o ty ekologické. Taky jsem chtěla, aby Babiš a Zeman viděli, že se lidé v této zemi v případě potřeby dokážou spojit a zorganizovat se navzdory rozdílným názorům,“ vysvětluje Pixová, proč se na Letnou vydala. „Měla jsem i určité indicie, že by se v červnu mohlo mluvit o klimatu a ekologii. To se stalo, byť samozřejmě ne v takové míře, jaká by se mi zamlouvala a jaká je adekvátní současné klimatické a environmentální krizi,“ dodává.

Projevy i příčiny ekologické krize?

Ekologie na první červnové Letné získala svůj prostor. Na pódiu se prostřídali environmentální aktivista Jan Piňos se zástupci Asociace soukromého zemědělství České republiky. Sedlák Daniel Pitek tehdy prohlásil: „Andrej Babiš je symbolem ohrožení demokracie v naší zemi, postupného oklešťování práv a svobod českých občanů, ničení českého venkova, české krajiny a půdy. Pohrdá malými a středními firmami, sedláky z rodinných farem, kteří udržují pestrou českou krajinu.“ Předseda asociace Jaroslav Šebek navíc slíbil: „Pane Zemane, pane Babiši, buď se chovejte k národu slušně a odpovědně, jinak se tu objevíme na podzim v plné síle a přijedeme na traktorech.“

Od června se podle zemědělců nic nezměnilo, a tak v listopadu skutečně s traktory zaparkovali před Letnou. Jaroslav Šebek i Daniel Pitek znovu vystoupili na pódiu. Tentokrát se však jednalo o jedinou ozvěnu ekologické agendy v oficiálním programu. Jak poznamenává Michaela Pixová: „Byla jsem zklamaná, že se o tom na Letné nyní v listopadu vůbec nemluvilo. Jako kdyby klimatická krize spolu s podzimem odezněla.“

Pochybnosti vyslovil i Filip Pospíšil: „Já jsem ocenil, že v červnu dovolili vystoupit ekologickým aktivistům. Ale opět je tu ten problém s vyhýbáním se otevřenému politickému názoru. Tvrdí, že jsou určití morální soudci, kteří jen hlídají demokratické hřiště a jeho pravidla. Politici ať to pak sehrají, jak umí. Vyzývají veřejnost, aby se veřejně angažovala, ale prý je jedno, v jaké straně a prakticky za co. Říkají, že malé strany, jako ODS, TOP 09, Starostové a další nabízejí stejně hodnotná řešení problémů jako Strana zelených. Podle mě tím ignorují příčiny současné ekologické a politické krize spojené s mocí oligarchie a velkého kapitálu,“ vyjadřuje Pospíšil pochyby.

Jan Piňos nicméně namítá, že nelze všechny problémy řešit hned. „Ano, uvítal bych větší zaměření na příčiny krize, a to zdaleka nejen politické, ale i systémové. Zatím však kvůli efektivitě působení převládá orientace na jasný politický požadavek: demisi nepřijatelného premiéra. Věřím, že na hlubší příčiny systémové krize dojde.“

Najít si chvilku v každodenním životě

Milion chvilek sklízí kritiku za přílišnou vágnost i v souvislosti s online výzvou, kterou spustil hned po konci poslední demonstrace (v době psaní tohoto článku ji podepsalo 200 tisíc lidí). Obzvláště poté, co i sám premiér Babiš prohlásil, že by ji klidně taky podepsal, že i on si přeje, aby se v Česku dařilo svobodě a spravedlnosti. Pro politickou nevyhraněnost však spolek může mít určité důvody. Podle Pospíšila v české společnosti nepochybně stále převládá odpor k čemukoliv, co je považováno za politické. Milion chvilek tak volí spíše zdrženlivější strategii a velmi poklidnou formu protestu.

Právě zdvořilá spořádaná atmosféra je pro Letnou charakteristická. Nikdo se moc nemačká ani nehádá, a to i díky perfektní organizaci a 250 dobrovolníkům v reflexních vestách. Prostor Letenské pláně je rozdělen do sektorů. V každém je umístěna obrazovka a reproduktory, takže ani účastníci vzadu nepřicházejí o dění na pódiu. Program je jasně daný. V jeho průběhu vystoupí několik řečníků (listopadovou demonstraci zahajoval podobně jako před 30 lety kněz Václav Malý), mezi něž se vklíní kulturní vložky: tu básně od českých mistrů slam poetry, tu „Krásný je vzduch, krásnější je moře“ Jaroslava Hutky. A přesně po dvou hodinách a posledních tónech státní hymny se účastníci začínají pomalu rozcházet.

„Nejspíš přijdu zase. Je nutné kultivovat zdejší občanskou společnost a podporovat naši schopnost se spojovat a organizovat,“ uvažuje Michaela Pixová. „Ale chtělo by to spíš začít vytvářet nějaké menší demokratické kruhy, toto je takový moc top-down způsob, takový festivalový. Lidi přijdou a zase odjedou. I když je fakt, že tentokrát tam padla výzva, aby začali být aktivní i ve svém každodenním životě. To v Česku velmi chybí.“

„Dále se mi líbí, že Milion chvilek mluví o vyloučených lidech, lidech na okraji. To musí být trošku jako pěst na oko pro mnohé městské pravicové liberály, kteří dlouho žili v iluzi, že v kapitalismu se žije dobře úplně všem. Tímto se u nich zvyšuje určitá senzitivita vůči lidem na periferii. Je to paradox. Hodně účastníků jsou voliči ODS a TOP 09, kteří v této zemi zničili sociální stát. Je potřeba více dávat tyto věci do souvislostí,“ upozorňuje Pixová.

Na pódiu skutečně nestojí jen slavné osobnosti z Prahy. Prostor získali i lidé z maloměst, lidé na okraji. Mezi jinými vystupuje také Jana Filipová, která se proslavila žalobou na Andreje Babiše za jeho nařčení, že demonstranti dostali za svou účast na červnové Letné zaplaceno. Na vlastním příkladu Filipová ukazuje, že „obyčejný“ člověk z malého města dokáže změnit i legislativu a ochránit tak ostatní před podvody. Motivovala tím všechny přítomné k aktivitě v každodenním životě.

Přesně tento rozměr spolku je důležitý i pro Jana Piňose: „Milion chvilek je nejnadějnější a nejdynamičtější reformní silou v naší zemi. Nestane se politickou stranou ani hnutím, nebude formulovat politické pozice ani radit lidem, koho volit. Milion chvilek chce kultivovat společnost tak, aby lidé sami volili zodpovědné politiky, kteří řeší závažné společenské problémy. Zatím ovšem z pochopitelných důvodů převažuje role spolku jako hlídacího psa demokracie nad rolí kultivujícího zahradníka.“

Kontakt: e.olsakova@gmail.com.