Ořešák královský

31. srpna 2001 /
foto: Jednorožec / Wikimedia Commons. Památný ořešák královský v Klatinách.

Odkud k nám ořešák královský připutoval, mi není přesně známo, ale bylo to jistě z cizích teplejších krajů. Je to takový opatrný strom, dubnovým sluncem se nenechá zlákat a jaro pro něj nastává obvykle až v květnu. Potrpí si spíše na teplejší nižší polohy, ale když se pro něj najde záhřevné místo, roste třeba i na Spiši nebo ve vzdálených horských dědinkách. Sucho mu nesvědčí. Je to ale obr mezi ovocnými stromy, a protože víme, že jaký strom nahoře, takový – i delší – může být dole, většinou si vodu vždycky nějakou najde.

Tenhle ořešák je pravým stromem pro všechny potulné sadaře. Tak předně, sázeti ho lze z pecky. A takového ovoce u nás mnoho neroste. Je to teprve pár desítek let, co se podařilo donutit mladé ořeší, aby si dalo naočkovat na své klackovité výhony proužky kůry s pupeny ušlechtilých odrůd. Všechny ty obrovské, staré a prastaré ořešáky, co vám rostou podél vašich sadařských stezek, jsou tedy semenáče. Nasbírejte si proto klidně pytlík pěkných ořechů a stejně jako onen muž-co-sázel-stromy je rozsazujte na vhodná místa v širém kraji. Až malinko povyrostou, budou už navždy hájeny jako ušlechtilé stromy, zatímco stejně šťastně ujmuté javory, jasany a jívy budou vždy jen nehodnotné náletové dřeviny.

Nezapomínejte ale, že takový ořech řádsky naroste. V sadech je dávají i 20 metrů od sebe! Dejte proto pozor na to, kam ořechové semínko zahrabáváte, ať větve nelezou za padesát let někomu do oken nebo nestrkají do hřbitovní zdi, natož pak do drátů veledůležitého vysokého napětí. Místo oblého krále stromů byste pak vytvořili jen mrzačeného křiváka.

Dá rozum, že všechny ořechy nezahrabete do země. Nejste přece ořešník nebo veverka. Natahejte si do příbytku plné batohy ořechů z opuštěných zahrad, návsí, stromořadí a mezí – a hned je sušte ostošest.

Nechtějte dopadnout jako nadšenci z jedné, již zaniklé bylinné čajovny, kteří si nechali zplesnivět snad deset kbelíků ořechů. Nežijete-li v Dobrudži, na Krymu či Baleárech, ořechy vám na slunci neuschnou. Koncem září ho už totiž mnoho není, zato mlhy, vlhka a plesniva je na podzim vždycky dost. Ořechy tedy rychle vyluštěte z rubiny (zeleného silně barvícího oplodí) a začněte je sušit. Nejjednodušší je si na to udělat síta z králíkářského pletiva, ořechy na ně rozprostřít v jedné vrstvě a nechat v suchu na průvanu. Kdo žije v malé zatuchlé garsonce, musí k sušení použít umělé teplo. Ořechy ale nepřehřejte, udělali byste ze živého semene mrtvou věc, která by brzo žlukla.

Kolik ořechů člověk potřebuje nasušit pro svou roční potřebu? Inu, to záleží na vaší stravě, louskací lenosti a přítomnosti umné cukrářky či cukráře ve vaší rodině. Počítejte, že z pěkných suchých ořechů vylouskáte o něco méně než polovinu váhy jader. Ale pod pět kilo na osobu bych určitě nešel. Ořechů není nikdy dost, je to vhodný dar i pamlsek. Část si jich určitě schovejte na příští rok, dokud nebudete mít jistotu, že ořešákové květy nespálil u vás pozdní jarní mráz. Mnohé sorty ořechů jsou dokonce druhým rokem aromatičtější, což se odrazí zvláště na cukroví.

A tak už vás vidím, jako vybíháte s bidly a kárkami, šplháte se obřími holými korunami, klátíte ořechy do vysokých kopřiv a řítíte se za nimi z výše dolů. Tak jen opatrně, prosím. Hodí se přibalit s sebou i srp na nepříjemný podrost a notnou dávku strachu z výšek. Dobrý nápad je také počkat si na ořechy dole. Pak ale musíme být dole první, k čemuž je zvláště vhodné například brzké ráno po silném větru, anebo jakékoliv brzké ráno.

Takže dosti psaní a čtení, a do krajiny! Sbírejte kamenáče, papíráky i křapáče – nejlepší užitek vám ale dají polopapíráky. Rukou je nerozmáčknete snadno, spíše jen ořechem o ořech. Vydrží dosti dlouho a je v každém veliké dvoumozkové jádro.

Loupejte si tu dobrotu z hnědnoucí hořké košilky a cpěte se, co se do vás vejde. Ořechy jsou dobré na mozek. Pak přemýšlejte, půjde to už lépe, o tom, kam zasadit tento podzim svou pravidelnou dávku ořechů. Až to bude koncem podzimu všechno odbyto, dejte se do vyrábění ořechových pochoutek. Nemusí to být zrovna ony legendární čurščeky – ořechy navlečené na provázku a máčené v hroznové šťávě do husta uvařené. Za těmi byste museli cestovat až někam k Sevanu či za Amurdarju. Zkuste pěkně po evropsku umlet na masomlejnku ořechy se sušenými švestkami, z této hmoty uhňácat úhledné tvary a… rychle to snězte nebo schovejte, než vám to zbaští někdo jiný.

Ruce zabarvené od loupání ořechů vám přeje

Váš potulný sadař O. D. S.

P. S. Pro lidi pracující na 24 hodinový úvazek (matky, poustevníky, pečovatelky a strážce majáků) přidávám i upravený recept nevyžadující louskání, vypeckovávání, sbírání a sušení. Švestky nahradíme hrozinkami (Saddámovy, Chomejního nebo drahé americké, to je jedno) a ořechy slunečnicovými semínky. Dobré je to vždy a tento mls lze použít při antičokoládové detoxikační kůře.

Další díly naleznete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2019 vyjde v 2. polovině prosince.