Polská cesta k Natuře

Zhruba před deseti lety začaly v Polsku přípravy na vyhlášení evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Celý proces ze všeho nejvíc připomíná zápas ve volném stylu mezi přírodovědci a nevládními organizacemi na jedné straně a vládními institucemi na straně druhé. Pro někoho možná překvapivě vedou po deseti letech ochránci přírody na body. Možná proto, že ringovým rozhodčím je Evropská komise, podporovaná vlastními nezávislými odborníky.

Oťukávání

První návrh soustavy Natura 2000 se zrodil v období 2000—2001 a vytvořila ho skupina expertů ze Střediska informací o životním prostředí UNEP/GRID a Institut ochrany přírody v Krakově. Povstal v zásadě bez terénních prací na základě již existujících dat, která ovšem ani zdaleka nevyhovovala potřebám a kritériím pro vyznačování území soustavy Natura 2000. V březnu 2001 jej předložili ke konzultacím. Nevládky a odborná veřejnost mu vyčítaly vynechání řady cenných území, přílišnou obecnost a udávání nepřesných, neověřených či přímo chybných informací o navržených územích.

Další etapu přípravných prací koordinoval Národní fond životního prostředí a návrh připravovaly expertní skupiny na úrovni vojvodství. Na stůl se konečně dostaly také materiály shromažďované přírodovědci a nevládkami. Například Atlas záplavových oblastí Odry z roku 2000 vycházel z terénních prací přírodovědců, kteří už tehdy brali ohled na kritéria Natury. A nyní se mohlo na tyto výzkumy navázat. Do práce se nezištně zapojovali místní přírodovědci, kteří poskytovali data z vlastních průzkumů. Díky tomu povstal mnohem kvalitnější, téměř kompletní návrh území.

Probouzí se zájmové skupiny

Připravený návrh putoval do mezirezortního připomínkového řízení a na internet. Online ovšem zůstal pouze dva dny, pak byl stažen kvůli protestům především vodohospodářů a státních lesů. Když se na veřejnosti objevil znovu, zůstalo z něj torzo. Například Dolnoslezké vojvodství původně zahrnovalo 27 lokalit podle směrnice o stanovištích o rozloze 14,9 % území vojvodství a sedm oblastí pro ochranu ptáků o rozloze 7,8 %. Po redukci zůstalo 15 lokalit o rozloze necelých dvou procent a tři oblasti o rozloze čtyř procent území.

A přestože při plánování území Natury není možné přihlížet k ekonomickým a společenským zájmům (ty jsou brány v potaz až při stanovování podmínek péče a ochrany území), předložila polská vláda v květnu 2004 tento okrájený návrh Evropské komisi.

Polské nevládky odpověděly takzvaným stínovým seznamem území. Obsahoval nejen všechny oblasti vyřazené z oficiálního návrhu během roku 2004, ale i další území uvedená na základě pokračujících terénních a vyhodnocovacích prací. Koalice nevládek poslala tento seznam Evropské komisi spolu se stížností na postup polské vlády.

Spory pokračovaly i následující rok. Ministerstvo po varování Evropské komise postupně připravovalo návrhy dalších území, které měly oficiální seznam rozšířit. Jednání ovšem provázely další kontroverze. Ministerstvo nejprve představilo takzvaný seznam 126, šlo o vyhlášení 126 nových území. Po několika měsících se z něj ovšem stal „seznam 98“. Zmizely z něj například všechny oblasti, kde byly plánované jakkoliv nepravděpodobné vodohospodářské stavby.

Do hry vstupuje Evropská Komise

V letech 2005—2008 pořádala Evropská komise takzvané biogeo-grafické semináře, kterých se účastnily už i nové členské státy unie. Tato setkání, kde nechyběly ani zájmové skupiny a nezávislí odborníci, měla posuzovat úplnost oficiálních návrhů území jednotlivých států. Rozhodně nešlo jen o nezávazná povídání. Evropská komise si právě zde formulovala svá oficiální stanoviska. V případě Polska byla velmi nespokojená a v dubnu 2006 zahájila první fázi přestupkového řízení zasláním takzvaného dopisu vyjadřujícího znepokojení (letter of concern).

Tehdejší konzervativní polská vláda reagovala podrážděně. „Evropská unie by měla Naturu 2000 přehodnotit — vždyť za současného stavu by se tady nedalo nic stavět!“ stěžoval si premiér Jaroslav Kaczyński. Tím ovšem situaci neuklidnil. V roce 2007 se napětí mezi Polskem a Komisí dále prohloubilo kvůli konfliktu o dálniční obchvat v údolí Rospudy, které je velmi významnou lokalitou Natury. Evropská komise proto zažalovala Polsko podruhé.

Vraťme se však k seznamu území. Polsko je nestihlo během roku 2006 doplnit, čímž si vysloužilo od Komise druhé varování (reasoned opinion) jako poslední krok před zahájením soudního sporu. A na žalobu skutečně došlo, o rok později. Důvodem byl nedostatečný návrh oblastí pro ochranu ptáků (území pro ochranu druhů a stanovišť jsou dosud projednávána na biogeografických seminářích).

Probuzení ministerstva

S novou vládou premiéra Tuska přišel obrat. Možná i proto, že ministrem životního prostředí se stal uznávaný odborník, profesor Maciej Nowicki. Ministerstvo obnovilo práci vojvodských expertních skupin a začalo připravovat nový seznam, stále více podobný stínovému seznamu nevládek.

Některá významná území však na seznamu stále chybí, například údolí Odry pod Trzebieniem — klíčová lokalita pro ochranu páchníka dubového a roháče obecného. Některé lokality mají okleštěnou rozlohu evidentně kvůli hospodářským zájmům, zejména státních lesů. Zdá se, že problémy spočívají v Generálním ředitelství ochrany životního prostředí, které je nadřízené expertním skupinám.

Meziresortní připomínkové řízení stále ještě probíhá, a překvapení nejsou vyloučena. Přesto to vypadá, že koncem roku Polsko konečně zašle do Bruselu solidní návrh Natury 2000. Možná tím nezakončí vyjednávání a nevyřeší všechny stížnosti přírodovědců a nevládek, ale pravděpodobně zabrání dalším žalobám vůči Polsku a případným vysokým pokutám.

Stále na začátku

Nahlášením území Evropské komisi však proces vytváření soustavy Natura 2000 teprve začíná. Polským přírodovědcům dnes dělá vrásky především ochrana těchto lokalit. Krzysztof Świerkosz z Polského klubu přírodovědců k tomu říká: „V Polsku jsou orgány ochrany přírody především samosprávy, které se bohužel řídí zásadou osvobození všech lokálních investic od povinnosti provádět hodnocení vlivu na životní prostředí. Tvrdí, že polské právo jim tuto povinnost neukládá. Týká se to i meliorací, regulací vodních toků či rozdělení horských luk na stavební parcely v lokalitách Natury 2000. Samosprávy dokonce o těchto projektech ani neinformují kontrolní orgány, zodpovědné za péči o lokality Natury, takže se o nich dozvídáme až po zahájení projektu, či dokonce až po jeho ukončení. Každoročně se tak u nás zaorává v lokalitách Natury mnoho tisíců hektarů luk. Mnoho územních plánů a projektů vůbec nemá posouzení dopadů na přírodu. Pokud ano, často se tak děje bez účasti přírodovědců. Všeobecnou praxí je nátlak investorů na zpracovatele posudků, aby změnili závěry v jejich prospěch.“

Přesto jsou přírodovědci s Naturou 2000 v zásadě spokojeni. Jak dodává Krzysiek Świerkosz: „Ten systém vyžaduje dopracování a zpřesnění kontrolních mechanismů, a také soustavu motivačních nástrojů pro samosprávy. Nejsem nadšený z jeho fungování, ale bez zavedení Natury by na tom byla ochrana přírody mnohem hůř. Přes všechny nedokonalosti je Natura 2000 už nyní reálným prvkem systému ochrany přírody v Polsku a už dnes dává větší možnosti než některé tuzemské formy ochrany přírody.“

Ve světovém měřítku unikátní projekt ochrany biodiverzity na evropském kontinentě (a Britských ostrovech) se tedy konečně zhmotňuje i v konzervativním Polsku.