Potřebujeme nový náhled na svět

25. dubna 2020 /
foto: Kateřina Barvířová
S Michalem Bergem už se známe déle, pomáhal Hnutí DUHA, kde jsem donedávna pracovala, se zavedením pravidel GDPR. Ale tak výraznou postavu ve Straně zelených a známého propagátora cest vlakem nešlo přehlédnout ani předtím. S Magdalenou Davis jsem se už také potkala. Jednou. Tehdy pospíchala na ulici s náručí plnou papírů řešit nějaký urgentní problém. Dnes mi vypráví o svém profesním životě vědkyně v Austrálii, odkud se vrátila spolu s rodinou do Mníšku pod Brdy, jehož se stala starostkou. Zatímco ona hraje ve volném čase volejbal, on skáče v zimě do studené řeky. Koncem ledna je zvolil celorepublikový sněm Zelených do svého čela jako spolupředsedy. Cíle nemají malé, otevřeně mluví o překonání pětiprocentní hranice ve sněmovních volbách 2021. Podaří se jim se Zelenými chytit další — těžko říct kolikátý — dech?

Jak se Zelení postavili k současné pandemii?

Berg (B): Každý dělá to, v čem běžně působí, máme krajské i obecní zastupitele, starosty. Lidé ve Straně zelených jsou aktivní ještě na jiných úrovních, třeba jako dobrovolníci šijí roušky.

Davis (D): Například já jsem jako starostka najela na krizové řízení, musím zajistit provizorní ochranu pro občany, ale i pro strážníky, sociální pracovníky a podobně. Člen Zelených Josef Šedlbauer zase vyvinul spolu s týmem na Liberecké univerzitě nanofiltr, snažíme se mu mediálně pomoct, aby se začalo s výrobou ve velkém.

B: Také se síťujeme, aby se informace dostaly k lidem. Pokud má někdo nějaké řešení či nápad, tak aby se to dostalo ke všem. Propojení s evropskými zelenými také pomáhá, Finové měli zájem o českou technologii trasování nakažených, spolupráce už běží. Zelení lídři napříč Evropou se spojili a jednali o tom, co jsou teď hlavní priority. A mimo jiné aby třeba nebyla hozená přes palubu Zelená dohoda (plán k zajištění čisté, udržitelné ekonomiky pozn. red.) a směřovali jsme k budoucnosti, která bude spravedlivější a udržitelnější, nejen pro naše děti, ale i pro planetu.

Změní situace s koronavirem vaši strategii, tedy že hlavním tématem parlamentních voleb 2021 by měla být klimatická krize?

D: Teď je čas na koronavirovou krizi. Je třeba spolupracovat s vládními nařízeními, abychom ji zvládli. Myslím si ale, že po jejím překonání musí Zelená dohoda zůstat prioritou, možná bude třeba změnit jízdní řád, strategii, která bude více odpovídat nastalé situaci, ale ne cíl.

B: Bude to komplikovanější, než jsme si mysleli. Tlaky na to, aby téma bylo opuštěno, se již objevily. Například z úst vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Na druhou stranu dopady už se nyní začínají projevovat…

… například světová ekonomika včetně té české zřejmě upadne do krize. Jaká v této situaci navrhnete opatření?

D: Hrozba, která nás čeká, je rozpad eurozóny, potažmo rozpad EU. Vláda musí podporovat spolupráci a solidaritu, ne dávat prostor extremistickým a separatistickým názorům. Tuhle krizi vlastně nemůžeme zvládnout sami. Spadl nám dům a znovu bychom ho měli postavit podle nových pravidel, udržitelně, ne se držet zastaralých postupů, které už v kontextu současného světa nedávají význam.

B: Dodám, že zkušenosti s tímto přístupem už máme — program Zelená úsporám prosadila SZ v době, kdy byla ve vládě. Což je jedno z opatření, které přišlo po finanční krizi v roce 2008 a které pomohlo lokální ekonomice i životnímu prostředí.

foto: Kateřina Barvířová (vše)

Jaká konkrétní opatření tedy v této situaci navrhujete?

B: Chceme prosadit instalaci solárních panelů a k tomu zařízení na ukládání energie na základní a střední školy po celém Česku. Těch je přes deset tisíc a takový projekt by šlo vhodně škálovat. Pilotních projektů je už více, kromě toho známého v Horním Jiřetíně je to například ZŠ Svážná v Brně-Novém Lískovci. Potom by se to dalo škálovat na další veřejné budovy. Další investice by měly směřovat do infrastruktury, hlavně do elektrické sítě, která musí být mnohem více připravena na decentralizovanou výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. A obecně je vhodné uvažovat o tom, aby jakákoli veřejná podpora v rámci stimulujících balíčků byla zvýhodněna, pokud povede ke snížení emisí.

Stejně jako nejspíš řada dalších čtenářů 7.G jsem tradiční voličkou Zelených, která už několik let zvažuje, zda při volbách zahodit, nebo nezahodit svůj hlas. Co s tím jako noví předsedové uděláte?

B: Našim cílem je, aby voliči a voličky zapomněli, co o straně ví, a vnímali ji nově. Ve vedení jsou noví lidé s novými pohledy. Společnost se také mění. Ty věci, které byly pro Zelené někdy důležité, se také změnily. Část lidí stranu opustila, což umožňuje lepší shodu na hodnotách, na kterých stojíme. V ideálním případě už lidé nebudou muset přemýšlet, zda hlas zahazují. Hodně se inspirujeme u zelených v jiných evropských zemích, já jsem už tři roky ve vedení European Green Party a máme možnost se učit jinde.

D: Vnímáme rozdíly napříč Evropou, v jižních a východních zemích je to jiné než na severu a západě, ale vzestup zelených témat se týká celého světa. To, co prožíváme právě teď s koronavirem, je možná jen začátek toho, co se bude dít v budoucnu. Můžeme čekat pandemie, požáry, sucha v nepředvídatelném sledu událostí. Například březnové zemětřesení v Chorvatsku přinese jako další důsledek velký nárůst zasažených koronavirem. Nečeká nás jen krize, ale kombinace různých krizí, které nás dostanou do horších situací. Proto potřebujeme nový náhled na svět. Vizi, která je udržitelná a spravedlivá.

Jak ambiciózní cíle si dáváte do příštích voleb, které nás čekají na podzim do Senátu a do krajských zastupitelstev? Budete kandidovat samostatně, nebo podpoříte různé pro-demokratické koalice?

D: Vyjednáváme už mnoho měsíců. Seznam kandidátů, které budeme podporovat, je už téměř hotový. Vyjednáváme o tom, za jakých podmínek může fungovat spojenectví s konkrétními stranami a jejich kandidáty a kandidátkami.

B: Samozřejmě podpoříme lidi, kteří v senátu už za Zelené jsou, Jitka Seitlová, která odvedla obrovské množství práce, i když možná není tolik vidět. Václav Hampl a Václav Láska také. Budeme podporovat kandidáty z progresivního křídla ČSSD, z KDU-ČSL, z hnutí Senátor 21 Václava Lásky. Inovací, kterou už nyní prosazujeme, je korespondenční hlasování. Vzhledem k současné situaci, která v nějaké podobě může přetrvávat do podzimu, mohou být některé skupiny, třeba důchodci, stále ohroženy tím, že by se voleb fyzicky nemohly zúčastnit. Proto si myslíme, že by jim mělo být umožněno naplnit jejich občanské právo volit.

D: Ano, to se ukázalo už nyní v doplňovacích volbách za zesnulého senátora Jaroslava Kuberu, které byly kvůli koronaviru odloženy. Obvod tak nyní není reprezentován, kampaň, kterou tamní kandidáti vedli, do které dali energii, jako by propadla. V případě korespondenčního hlasování by se jen přenesla do online prostoru a volba by mohla normálně proběhnout.

V posledních letech se politicky daří populistům nebo hnutím postaveným na výrazné osobnosti, nikoli stranám s podrobnými programy a vizemi. Jak chcete v tomto kontextu uspět?

B: Ten příběh, který v Zelených budeme vyprávět, musí být natolik závažný, aby se lidé opravdu pozastavili nad současným stavem, a zároveň optimistický, aby existovala naděje, že se to dá vyřešit. Inspirujeme se tím, co dělají úspěšné strany na Západě. V mnoha zemích jsou populistické strany také. Ale právě teď se objevují obrovské otazníky, co všechno bude jinak. Potřebujeme, aby se lidé s pozitivním zeleným příběhem identifikovali. Na populistech nacházejí, co působí na jejich základní emoce, jako je například strach. My chceme nabídnout pozitivní emoce.

D: Už víme, že dlouhé texty nefungují, lidé se rozhodují na základě emocí. Je před námi úkol se s tímto naučit pracovat. Koneckonců to děláme proto, abychom společně přispěli k tomu, že je před námi pozitivní zelená budoucnost.

Pokud se budou vaše preference stále pohybovat pod pěti procenty, půjdete do sněmovních voleb v roce 2021 společně s jinými příbuznými subjekty, aby se zbytečně netříštily hlasy, které by pak mohly při sestavování vlády chybět?

D: Našim společným cílem je vybudovat stranu, která uspěje samostatně. Pokud by se ukázalo, že to nebude možné, půjdeme do toho s demokratickými subjekty, pokud to bude dávat smysl. Ale samozřejmě záleží na konkrétní situaci.

B: Velké ponaučení je třeba i příklad Slovenska, kde vyhrála strana, jejíž preference ještě tři měsíce před volbami dobré nebyly. Dynamiku voleb může ovlivnit i současná pandemie koronaviru.

To jistě může, vítězné OĽANO však mělo v průzkumech vždy nad pět procent, zatímco Zelení se dlouhodobě pohybují kolem jednoho procenta, a to i po vašem nástupu. Rozhodnete se tedy až pár měsíců před volbami, i kdyby se vaše současné preference nezměnily?

B: Samozřejmě že pokud se nám nepodaří zvednout preference v dostatečném předstihu, lze si samostatnou kandidaturu představit jen obtížně. Volební kampaň tak pro nás de facto začíná mnohem dřív než pro všechny ostatní, ale v současné situaci je obtížné cokoli plánovat. Nicméně krize, pokud se ji podaří v dohledné době zvládnout z hlediska zdravotnického, může představovat i příležitost pro posun myšlení v mnoha oblastech směrem k větší udržitelnosti. Na to musíme být připraveni.

D: S potenciálními koaličními partnery už samozřejmě nějakou dobu vyjednáváme. Naším cílem totiž není jen dostat se do Sněmovny, ale aktivně se po roce 2021 podílet na změně politiky naší země. Jednou z možných cest je společný projekt demokratických stran, který by mohl v příštích parlamentních volbách vyhrát — i o tom jsme s několika demokratickými stranami jednali. Na druhou stranu je možné, že takový subjekt nakonec vůbec nevznikne. Proto současně připravujeme i plnohodnotnou variantu samostatné kandidatury. Současné preference Zelených (1,5 procenta) reflektují naše skalní voliče. Tím, kdo podle mě může tyhle preference dramaticky zvýšit — a dost možná na poslední chvíli — je mladá generace středoškolaček a středoškoláků, kteří půjdou za půldruhého roku poprvé volit. Řada z nich už měsíce demonstruje v rámci hnutí Fridays For Future a zelená politika pro ně není prázdným pojmem. Už v simulačních středoškolských volbách na podzim 2017, tedy před celosvětovým hnutím za klima, volilo Zelené přes šest procent středoškoláků. Pokud by se k nim přidali i naši bývalí liberální voliči a voličky (asi dvě procenta), které jsme ztratili právě kvůli strachu z propadnutého hlasu, Zelení by možná ve volbách nevyhráli tak jako OĽANO na Slovensku, ale do Sněmovny by se určitě dostali.

Když už jsme u Slovenska, jak hodnotíte zánik zelených stran na Slovensku, lze si z něj vzít ponaučení?

B: Příběh zelených stran na Slovensku až tolik vlastně neznám. Před třemi lety jsme je vyloučili z Evropské strany zelených, protože nesplňovaly kritéria funkční politické strany. Samozřejmě je nevýhodou, že nemáme stranického partnera na Slovensku. Ale na druhou stranu se mnoho lidí z environmentálního prostředí angažuje v dalších slovenských stranách, otázka ochrany klimatu je tam mnohem více přítomná než v Česku. V Česku jsou individuální politici, kteří téma řeší, ale není to priorita pro žádnou stranu.

D: Vítězné OĽANO má v programu uhlíkovou neutralitu, takže téma zviditelnil subjekt, u kterého se nepředpokládalo, že by mohl uspět. V českých tradičních stranách tato témata moc nejsou, nebo nejsou slyšet. Jde právě o problém našich tradičních stran, které jsou velmi konzervativní.

B: Inspirací je třeba i Rakousko, kde Zelení v minulém období vypadli z parlamentu a nyní jsou ve vládě. Samozřejmě se musí sejít mnoho okolností, ale tyto příklady ukazují, že to možné je.

Podle Václava Bělohradského udělala česká Strana zelených v době, kdy byla součástí Topolánkovy vlády, největší chybu v tom, že se odpojila od environmentálního hnutí a usilovala o podíl na moci. Vnímáte to stejně?

B: Pro mě je to tak dávno, že to nechám lidem jako pan Bělohradský, aby to analyzovali a hodnotili. My jsme to sledovali zvenčí (ani jeden ze současných spolupředsedů SZ ve straně tehdy nebyl pozn. red.). Politická strana má ale každopádně usilovat o podíl na moci, je to smysl její existence. A při tom neustále zvažovat kompromisy, je důležité vědět, kde jsou mantinely. Pokud by taková situace nastala, můžeme se u lidí, kteří danou situaci ve straně pamatují, zeptat na jejich zkušenost a pohled. Nyní je ale mnoho věcí jinak a ne každá zkušenost je automaticky použitelná.

D: Politická situace je vždy specifická v dané době. I v Rakousku po nedávných volbách probíhala diskuse, jestli mají zelení jít do vlády s konzervativní stranou, zda bude možné prosadit jejich priority. Alternativou bylo, že nebudou slevovat ze svých hodnot a zůstanou v opozici. Což by ale znamenalo, že se k moci dostanou třeba krajně pravicové strany. Toto rozhodování je dané kontextem, specifickou situací v dané době, ten je třeba vnímat.

B: Současní Zelení se nemají důvod od environmentálního hnutí odpojovat, mám za to, že se všemi zásadními částmi environmentálního hnutí máme dobré vztahy. Naopak, teď je dobrá příležitost pro aktivní lidi se zase nebo poprvé přidat. Jde o další druh aktivity, může být pro mnohé zajímavější nebo — podobně jako ve vyspělé Evropě — další občanské aktivity doplňovat.

Stejná otázka, jakou jsme v roce 2009 pokládali tehdejšímu předsedovi Strany zelených Ondřeji Liškovi: Považujete zelené hnutí za roztříštěné? Máte na to, abyste jej sjednotili?

B: Zelené hnutí v Česku nevnímám nijak roztříštěné. S velkou částí udržuji vztahy. Urgentnost klimatické krize nám dává najevo, že společné priority jsou jasné. Naší prioritou bude překlápět tyto priority do jazyka obyčejných lidí.

D: Souhlasím s tím, že zelené hnutí není roztříštěné. Lidé jen hledají jiné cesty, jak se podílet na změnách. Například i v nejrůznějších komisích a státních orgánech sedí spousta lidí, kterým na věci záleží a chtějí, aby ta skutečně důležitá opatření byla zavedena co nejdřív. Když není zelená vláda, snaží se využít možností v rámci současné exekutivy.

Jak pohlížíte na nově vznikající stranu Budoucnost? Bylo podle vás nutné, aby tolik straníků a stranic Zelené opustilo? Neexistovalo smírné řešení?

B: Myslím, že někteří lidé, kteří ze Zelených odešli, mohli zůstat, nicméně neodešlo jich nijak moc. Někteří z nich byli ve straně spíše proto, že čistě levicově liberální strana v Česku dlouhodobě chybí, než že by vyznávali ekologickou politiku. Každopádně věřím, že jim bude líp tam, kde budou dělat méně kompromisů a ve straně, která více souzní s jejich hodnotami. Je možné, že některé senátní kandidáty budeme podporovat společně s Budoucností. Na druhou stranu, tím že vznikla i další strana Levice, je vidět, že ani dvě levicové skupiny se spolu nedokázaly na startu domluvit, což o něčem svědčí. Každopádně my potřebujeme spíše nakazit zelenými hodnotami tradiční strany, nikoli ty nové.

D: Jen dodám, že demokratických partnerů je omezené množství a vždy záleží na tom, na jaké úrovni a v jaké hloubce chceme spolupracovat. Stranu Budoucnost tedy vnímám hlavně jako potenciálního politického partnera.

Při popisu lednového sjezdu Zelených narážel Jan Horák v Lidových novinách na jakési sirotkovství, protože se sjezdu neúčastnili nejvýraznější bývalí předsedové. Jaký je podle vás důvod těchto absencí?

D: Nevím, které bývalé předsedy Jan Horák konkrétně myslel. Někteří se neúčastnili, ale například Ondřej Liška ano, což byl velmi pozitivní vzkaz a velká morální vzpruha. U těch dalších lidí existují různé důvody, nedá se říct, že by existoval jeden důvod. Dále se osobně zúčastnili Adrien Sehnal, Jiří Čejka, Jana Drápalová a Petr Štěpánek, tedy další čtyři z bývalých předsedů, ostatní poslali vzkazy. Nevnímám to tedy nijak negativně.

B: Vztah s bývalými předsedy nevnímám jako důležitý. Copak o budoucnost ČSSD rozhoduje, jaký má vztah s Paroubkem, nebo u ODS jaký má vztah s Topolánkem? Tyhle věci se přeceňují.

Co chcete dělat jinak než vaši předchůdci? Jaké podle vás udělala strana v posledních letech největší chyby?

B: To, co si myslím, že je špatně, říkám vždy lidem, kterých se to týká — ale uvnitř toho týmu. Pokud nejsem ve vedení, využívám vnitrostranickou demokracii, ale nechodím ven do médií s tím, abych tam někoho kritizoval. A třeba kandiduji sám, pokud si myslím, že bych to dělal lépe. Je to přístup, který se mi v životě osvědčil, a nehodlám to měnit ani jako spolupředseda strany. Naším cílem je nastavit takovou atmosféru ve straně, abychom tu zpětnou vazbu dostávali od členů a členek okamžitě a dokázali na ni reagovat. To se snažíme dělat a dává to větší smysl než přestřelky v médiích. To, že si to někteří nedokážou odpustit, jen svědčí o tom, že těch nástrojů nebylo až tolik využito.

D: Chtěla bych v tomto Michala podpořit, sám nastavil fungování kanálů pro zpětnou vazbu a kolegové to využívají. Vyžaduje to disciplínu a také vysvětlování, proč jsme se třeba rozhodli jinak, než bylo doporučeno, ale za těch pár týdnů to má velmi dobré výsledky.

Bude lepší komunikace uvnitř strany a sázka na pozitivní emoce stačit? Neměli byste toho změnit více?

B: Naše zdroje jsou omezené, proto je naším cílem si, i za pomoci průzkumů a dat, vybrat témata, která jsou pro nás prioritní, a těm věnovat naši energii. Nemá smysl honit mnoho zajíců, jak se říká, a vyjadřovat se ke všemu. Pak totiž nastává situace, že se do médií dostaneme jen s okrajovými nebo nedůležitými tématy, a veřejnost má pak pocit, že to je to hlavní, co řešíme. Tematicky bychom měli zůstat v tom, co je nám vlastní, tedy ekologie a klimatická politika, spravedlivá transformace ekonomiky a regionů Česka, vzdělávání a lidská práva.

D: Zároveň bude klíčem našeho úspěchu důvěryhodnost. A tu si já i Michal i řada dalších zelených politiků musíme odpracovat.

Zelené trápil od posledních sněmovních voleb velký dluh. Jak je na tom strana finančně nyní a jak finančně náročné kampaně si může dovolit?

D: Strana je finančně stabilizovaná, dluh u banky je také stabilizovaný. Řešíme budoucnost a samozřejmě nevíme, jak se změní situace v krizi, například ve fundraisingu. S tím, jak se budeme připravovat na volby, budeme oslovovat malé i větší dárce.

B: Hlásí se nám noví lidé, že nás chtějí podpořit. Spoléháme se na evropskou úroveň, kde je velké know-how v posilování politické zkušenosti i ve využívání zdrojů. Rakouští zelení udělali úspěšnou kampaň pro evropské volby za v přepočtu 1,3 milionu korun. Takže víme, jak dělat dobré kampaně, které jsou méně finančně náročné.

Magdaleno, jako teprve druhá předsedkyně strany, v čem vidíte svůj ženský přínos?

V empatii. Naslouchám, snažím se rozhodovat demokraticky, je mi cizí direktivní a autoritářské vedení lidí. Samozřejmě je přirozené řešit i témata mých ženských rolí: matka, bioložka, politička. Vnímám mnoho žen, které mají schopnosti a dovednosti na to, aby se ve společnosti angažovaly, ale potřebují podporu, aby ten krok udělaly. Potřebují vzor ženy, se kterou by se mohly identifikovat, tato cesta je teď také otevřená. Jsem moc ráda, že s Michalem jsme oba týmoví hráči, že ani jeden z nás nemá tendenci dominovat.

V čem ještě jste stejní, v čem se doplňujete, v čem se neshodnete?

B: Shodneme se ve formě, jak dělat politiku. Není potřeba být tím, kdo má pravdu, kdo má poslední slovo. Doplňujeme se v tom, že Magda má background akademický, já spíš manažerský. Oba máme mezinárodní zkušenost v oblasti zelené politiky. V Česku je stále velká tendence objevovat kolo, i když za kopečky někdo už problém vyřešil.

D: Michal to řekl krásně, k tomu nepotřebuji nic doplnit.

Ve formě se tedy shodnete. Jak se odlišujete co do programových otázek? Kdo je například ten progresivnější a kdo konzervativnější?

D: Programově mezi námi panuje velká shoda. Naší prioritou je klimatická změna, což je ale široké téma, které se promítá do celé řady oblastí, od životního prostředí, průmyslu, dopravy a energetiky až po vzdělávání, lidská práva a demokratické hodnoty. Možná se lišíme v tom, že já mám tendence se uchylovat k vědeckým článkům a statistikám, zatímco Michal má blíž k aktivismu — ale i ten má velmi dobře promyšlený.

Jakého největšího omylu jste se dopustili — ať již profesního, či v odhadu společenského vývoje?

D: Že jsem si myslela, že reportér, který se mnou dělá rozhovor, to se mnou myslí dobře (smích).

B: Já jsem si často myslel, že když lidem dáte informace, pochopí problém a jeho řešení. Česká společnost je ale hodně konzervativní. V tomto zjištění mi pomáhá to, že jsem zastupitelem na Vsetíně, bavím se s lidmi o jejich starostech. Zelení jsou zvyklí o něco usilovat, prosazovat změny. Lidé to ale tak všichni nemají, jsou často spokojeni s mnoha věcmi tak, jak jsou. Progresivním politikům nebo aktivistům to přináší hodně nepochopení a zklamání. Moje poučení je tedy držet se při zemi, naslouchat a vysvětlovat — ale samozřejmě neustupovat ze svých hodnot.

Sledujete vaši osobní ekologickou stopu? A jakými způsoby ji zmenšujete?

D: Já už ji sleduji nějakou dobu, manžel je učitel, který ekologické problémy také vnímá. Téměř nekonzumujeme maso, což považuji skoro za přírodní úkaz, protože manžel je Australan a bývalý fanoušek steaků. Jednomyslně jsme pořídili jen jedno auto, i když v Austrálii jsme měli dvě. Chodíme hodně pěšky a jezdíme na kole, ale na venkově se úplně bez auta přežít nedá. Při kampani Jede to i jinak jsem si počítala ekologickou stopu sama a dělala osvětu na sociálních sítích. Vychovávám k tomu i všechny svoje děti — například si často připomínáme, proč nesvítíme zbytečně a neplýtváme vodou, což mi přijde skoro nejdůležitější.

B: Ví se o mně, že jsem popularizátor cest vlakem, ale auto mám. Ale doufám, že už si nikdy další nepořídím. Velký krok bylo pořízení domácího kompostéru, což má velký dopad na produkci odpadu každého z nás a doporučuju to všem. Snažím se svou ekologickou stopou až tolik nezabývat, přestože jsme všichni jako představitelé environmentálního hnutí více na očích. Pro mě je důležitější prosazovat systémové změny. Nebudu lidem na Valašsku brát jejich mnohdy poslední radost z konzumace masa, dokud budeme produkovat energii z fosilních paliv, což je mnohem závažnější problém. Je potřeba lidi postupně nahlodávat a vysvětlovat, ale je to velmi malá část toho, co bychom měli dělat.

D: Doplním, že bych nechtěla kohokoliv používat jako příklad. Měli bychom si být vědomi toho, že naší rolí není říkat lidem, co mají a co nemají dělat.

B: Navíc u některých věcí je to dost komplikované, i kdyby se člověk sebevíc snažil pečlivě hlídat svou stopu. Vědecké podklady pro uhlíkové nebo vodní stopy výrobků nebo služeb nemusí být pro člověka snadno vypočitatelné nebo zjistitelné. Neměli bychom na jednotlivce přenášet celou zodpovědnost, a pokud chceme po lidech zodpovědné chování, měli bychom jim to umožnit například povinným štítkem na všech výrobcích, který by tu stopu dokázal jednoduše prezentovat.

Přenášet celou zodpovědnost na jedince nikdo nechce, ale budou technologická řešení na vyřešení klimatické a ekologické krize stačit, aniž by se změnil náš životní styl?

B: V současné krizi mnoho lidí vidí, že zásadně změnit naše životy je někdy nutné ze dne na den. Zkusme to vzít jako varování před tím, co řešíme v oblasti klimatu. V něm nemusíme měnit životní styl náhle, ale máme pár let na jeho transformaci. Myslím, že správná kombinace behaviorálních technik, ekonomických pobídek, aby ekologické chování bylo levnější, společenský tlak a regulace dokážou naše životní styly přizpůsobit. Současná izolace vede mnohé z nás k přemýšlení, co je na světě vlastně důležité, a zjišťujeme, že to je hlavně kontakt s dalšími lidmi, s našimi blízkými, péče o ně, pocit sounáležitosti. Věřím, že ten pocit v nás zůstane a že jej rozšíříme i na planetu.

D: Samy technologie klimatickou krizi nevyřeší, ačkoli můžou k jejímu řešení zásadně přispět. Klíčové je začít se dívat na současné výzvy z jiného úhlu pohledu a adaptovat se na nové příležitosti. Když se Bertrand Piccard a André Borschberg rozhodli postavit solární letadlo a obletět s ním svět bez jediné kapky leteckého benzínu, jejich výchozím bodem nebyl Boeing 737, ale výpočet energie, kterou může poskytnout Slunce. Podle toho pak navrhli a následně postavili letadlo Solar Impulse a v roce 2016 s ním skutečně obletěli svět. To je jedinečný návod. Hledejme nové cesty k cíli — například vyšší kvalitě života — aniž bychom plýtvali zdroji, drancovali planetu nebo ničili lidské zdraví.

A na závěr ještě naši tradiční otázku: V jaké společnosti teď, více než třicet let po Listopadu, podle vás žijeme?

D: Ve spotřební.

B: Nejbližší roky budou určující. V České republice se problémy klimatu upozaďují. Možná právě teď, v době pandemie, lidé více přemýšlejí o tom, jak věci dělat jinak, aby to bylo dobré pro nás i pro planetu.

D: Seděla jsem nedávno na jednání s památkáři, se kterými jsme probírali energetickou efektivitu budov na území památkových zón. Někteří zastávali názor, že řešení spočívá v plošném udělování výjimek. To je ukázkový příklad „starého myšlení“. Je to pochopitelné, ale v dnešní době již zcela nedostatečné. Podle mě nemáme přemýšlet o tom, kde je potřeba udělat výjimku z pravidla. Takže se znovu dostávám k tomu, že je čas začít naše myšlení od základu měnit. Přemýšlet o tom, jak by měla vypadat naše společnost a jakými konkrétními kroky to realizovat.

B: Navíc, nejsme jedna společnost. Společnost není homogenní, je tu velké množství společností, každý z nás má jinou životní zkušenost, pro každého z nás je situace jiná. Je úkolem politiků, aby se dokázali vcítit do role ostatních. Je to dobrá škola k tomu, abychom se odnaučili generalizovat. Pak máme šanci pro společnost něco udělat.

Připravila Žaneta Gregorová. Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.

Magdalena Davis (*1976) pochází z Mníšku pod Brdy, vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a poté doktorský program na University of Western Australia v Perthu. V Austrálii pracovala jako bioložka a manažerka v konzultantské firmě zaměřené na životní prostředí. Svou politickou kariéru začala kandidaturou v komunálních volbách v roce 2014 jako nezávislá lídryně uskupení SPOLEČNĚ PRO MNÍŠEK — sdružení Strany zelených, KDU-ČSL a nezávislých kandidátů, ale neuspěla a stala se první náhradnicí. Po odstoupení stranické kolegyně v květnu 2016 se stala zastupitelkou. Mezitím se v roce 2015 stala členkou Strany zelených. V roce 2018 byla zvolena 1. místopředsedkyní Zelených a také obhájila post zastupitelky a následně byla zvolena starostkou. Od ledna 2020 je spolupředsedkyní Zelených. Žijí s manželem Stuartem a třemi dětmi v Mníšku pod Brdy.

Michal Berg (*1980) vyrůstal v Opavě, vystudoval audiovizuální reklamu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a ekonomii a podnikání na Vysoké škole podnikání Ostrava. Ještě na vysoké škole založil společnost eSports.cz, kde se patnáct let staral o rozvoj internetových projektů a řízení jejich vývoje, firmu prodal v roce 2016. Působil také jako sportovní novinář a tiskový mluvčí české hokejové reprezentace. Do Strany zelených vstoupil v roce 2010. Je aktivní ve spolku Vsetínské fórum a spolupořádá kulturní festival Hradecký slunovrat. Do politiky se pokusil vstoupit v roce 2014, kdy se stal zastupitelem ve Vsetíně jako lídr uskupení Koalice pro otevřený Vsetín (tj. Zelení, Piráti a nezávislí kandidáti), v roce 2018 post zastupitele obhájil. Od roku 2014 byl členem předsednictva Zelených, od roku 2018 je také členem vedení European Green Party. Spolu s Magdalenou Davis od ledna 2020 Zelené vede. S manželkou Klárou a dcerou žijí ve Vsetíně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2020 vyjde v 2. polovině června.