Ropné laguny: nejtišší ekologická katastrofa Česka

V roce 1888 vznikla nedaleko přívozského nádraží ropná rafinerie na výrobu petroleje na svícení. Později se výroba přeorientovala na benzín a mazací složky pro motorové a turbínové oleje a ze soukromého podniku se stal státní podnik Ostramo. Ukládané odpady z rafinerské výroby a odpady z regenerace použitých mazacích olejů daly vzniknout komplexu tří skládek — lagun R1, R2 a R3. Později v devadesátých letech se k nim přidala extrémně znečištěná půda s čističkou odpadních haldových ploch, pracovně označovaná jako R0. Kvůli havarijním únikům látek a hrozícím průsakům do spodních vod zahájilo Ostramo na začátku sedmdesátých let sanaci lagun pomocí izolačních stěn. Stavba trvala dvacet let. V jímkách se postupem času nahromadilo kolem tří set tisíc tun heterogenního toxického odpadu, který se s rozrůstajícím městem ocitl téměř v centru Ostravy, pouhý kilometr od sídliště Fifejdy.

Tři tisíce tun v Odře

S první vlnou privatizace v roce 1992 převzal Ostramo bývalý podnikový ředitel Vítězslav Vlček. Areál odkoupil za 133 milionů a zavázal se k odstranění ekologické zátěže nejen z lagun, ale i silně kontaminované zeminy a podzemní vody v areálu. „Prvním problém vznikl už ve chvíli, kdy stát, s vědomím obřího ekologického problému, postoupil jeho likvidaci soukromé osobě. Zřekl se tím garance příznivého životního prostředí. Nad jiné problémy kraje ční případ lagun tím, že obsahují perzistentní látky, neodbouratelné v životním prostředí a přetrvávající v tělech organismů. Jde o znečištění s vysokým přesahem,“ sděluje ostravský rodák, ekologický aktivista a stranický garant programového bodu Životní prostředí České pirátské strany Jan Nezhyba. Laguny mimo jiné obsahují rakovinotvorné polychlorované bifenyly, které patří do skupiny dvanácti nejtoxičtějších látek na světě.

Vstup do bývalého areálu Ostramo.

Rozsah znečištění však přesahoval možnosti soukromé firmy a v roce 1996 stát areál od Vlčka odkoupil za jednu korunu zpět. Správou sanace byl pověřen státní podnik Diamo. Obrovské červencové povodně z roku 1997 způsobily, že do řeky Odry unikly asi tři tisíce tun ropných látek. Za nedodržení bezpečnostních předpisů byl Vlček obžalován z trestného činu obecného ohrožení, stíhání však zastavila prezidentská amnestie Václava Havla.

V rukou nově vzniklé firmy

V srpnu 2004 uzavírá státní podnik Diamo smlouvu o provedení sanace ekologických škod a následné rekultivaci se sdružením firem Čistá Ostrava. Vedoucí firmou sdružení je akciová společnost Geosan, která však formálně vzniká teprve v říjnu 2007. Dvě stě tisíc tun ropných kalů z lagun má na zakázku za tři miliardy korun vyčistit do roku 2010.

„Problémovou byla firma Geosan. Tady v Ostravě bylo veřejným tajemstvím, že je možná napojená na politiky, v té době všechno fungovalo jinak. Někteří tvrdí, že na schůzky se nosily igelitové tašky s penězi, avšak veřejně to nikdo nedosvědčí. Geosan podle některých vznikl jako nová firma za účelem získání několikamiliardové zakázky a se sanací neměla dostatečné zkušenosti. Ne že by neudělali vůbec nic, snažili se laguny likvidovat. Problém však byl, že to nedořešili, a hlavně, že to nebylo dostatečně hlídané kontrolními orgány,“ vysvětluje advokát a bývalý člen dozorčí rady nevládní organizace Čisté nebe Jiří Klega.

Tuny alternativního odpadu

Plánem sdružení Čistá Ostrava bylo laguny zavápnit, vytěžit a následným smícháním s uhelným prachem vytvořit alternativní palivo Geobal 4 pro elektrárny a cementárny. Na těžbu kalů však Čistá Ostrava neměla technologie, proto si v roce 2009 najala libereckou firmu Baltom. Už při hodnocení vlivu na životní prostředí EIA vyjádřilo ekologické sdružení Arnika nesouhlas s tím, že vytěžený materiál má být považovaný za palivo, materiál však všechna potřebná potvrzení získal. V České republice ale o něj nebyl očekávaný zájem, firma proto našla odbytiště v Polsku a rozprodala jej neznámým firmám. Dvacet tisíc tun Geobalu 4 skončilo na skládce v Katovicích.

Vytěžená laguna.

„Do dění kolem lagun jsem vstoupil jako zastupitel města Vratimov. V době, kdy se odpad z lagun rozvážel do Polska a na různá místa v Česku, přivezli část i do Vratimova. Halda nebezpečného odpadu tehdy ležela volně navezená v záplavové oblasti. Čistá Ostrava to tehdy samozřejmě prezentovala jako výrobek, dala směsi číslo a označení, formálně ho tak zlegalizovala a mohla s ním volně obchodovat,“ vypráví Klega. Za nelegální skladování dostala firma Baltom od České inspekce životního prostředí stotisícové pokuty. Radnice města Vratimov trvala na tom, aby firma sedm tisíc tun paliva uloženého na skládce v blízkosti centra odstranila. Baltom se však odvozu bránil, překážkou byly podle firmy chybějící peníze, které jí Geosan přestal za práci vyplácet, a hrozící krach. Nakonec likvidaci vratimovské haldy musel zaplatit kraj a Státní fond životního prostředí.

„U Vratimova to byl Baltom, případů bude asi víc. Baltom tvrdil, že na likvidaci nedostal peníze, nicméně stát ty peníze někomu vyplatil a nešlo o částky, které by mohly jít v hotovosti. To znamená, že musely jít z účtů. Kdyby si policie vyžádala jejich výpisy, tak by věděla, kam peníze šly. To ale nikdy udělat nechtěla. Řešili jsme to mnohokrát, ale odpověď byla vždy stejná: nelze dohledat,“ vrtí Klega hlavou.

Likvidaci dvacetitunové haldy u Katovic požadovala také Polská inspekce životního prostředí, která ji zhodnotila jako nebezpečný odpad. Polsko podalo na českou vládu prostřednictvím Evropské komise žalobu k soudnímu dvoru. Soud však v půlce letošního března rozhodl, že Česká republika se o jeho odvoz starat nemusí, likvidaci tak nejspíš bude muset zařídit samo Polsko. Nebezpečný odpad však u města leží dál.

Opomenutá veřejnost

Po dobu šesti let byla palivová směs dovážena také na litvínovskou skládku CELIO, odkud putovala k energetickému využití do čížkovické cementárny Lafarge cement. Spalování kritizovala především zmiňovaná Arnika. V roce 2011 poukazovala na povolení cementárny, které odporuje smyslu Stockholmské úmluvy, jež pro likvidaci perzistentních látek upřednostňuje méně rizikové nespalovací technologie. Organizace také zaslala Krajskému úřadu Ústeckého kraje výtky a připomínky k žádosti společnosti CELIO o změnu integrovaného povolení pro skládku v Litvínově. Poukazovala při tom na nedostatečná data, opomíjení některých nebezpečných látek a nejasnosti ohledně osudu materiálu, který bude pro spálení v čížkovické cementárně nevhodný. Kraj však organizaci zapojení do řízení neumožnil a teprve v roce 2015 Nejvyšší správní soud na základě žaloby, podané sdruženími Arnika, Kořeny a Greenpeace ČR rozhodl, že hlas ekologických organizací byl opomenut nezákonně. Povolení tak kraj musel projednat znovu a uložení desítek tun toxického odpadu u Litvínova bez platného integrovaného povolení bylo označeno za nelegální.

Opuštěný areál Ostramo.

Nejasné informování obyvatel ze strany města, kraje i firem vedlo na Litoměřicku k velkým protestům. Skládka i proces spalování v cementárně byly pod dohledem České inspekce životního prostředí, přesto se obyvatelé o celém procesu dozvídali především z médií. „V průběhu celého procesu likvidace ostravských lagun se nedbalo na názor odborné ani laické veřejnosti. Firmy i ministerstva dávaly svým netransparentním jednáním občanům dost drsně najevo, že pro ně nejsou dostatečně důležitými hráči ani z hlediska příjmu informací,“ komentuje Nezhyba.

Prostě zmizelé kaly

Kde skončilo všech dvě stě tisíc tun vytěžených kalů, smíchaných s uhlím a vápnem, státní podnik Diamo neví. Firma Geosan na dotaz neodpověděla. „Prostě to zmizelo. Mohlo to opustit republiku jako palivo, mohlo to být zaskládkováno. Vypadá to jako hlína smíchaná se štěrkem, laik to nepozná. Jde o vysoce nebezpečné odpady, mohou ležet v národním parku nebo u nějaké řeky, ale státu je to jedno. Tlačili jsme na policii, ale ta opět tvrdí, že nelze nic dohledat. Podle zákona se musí přesně evidovat každý gram, pro mě jako advokáta je to zarážející,“ vypraví Klega.

Problémy provázely také samotnou sanaci lagun. V roce 2011 překračovaly koncentrace oxidu siřičitého v okolí lagun povolené limity stonásobně. Sídlištěm Fifejdy se line kyselý zápach a dusí jeho obyvatele. Za vypouštění nadměrného množství látky trestá ministerstvo životního prostředí společnosti Geosan Group pokutou ve výši 5,5 milionu korun. „Oxid síry se uvolňoval během procesu zavápňování, proto se přistoupilo k přidávání prostředku, který měl únikům zabránit. Řešení však není samospasné, nefunguje za každých podmínek. Heterogenní obsah lagun tvoří různé koncentrace látek, působení prostředku je tak nevyzpytatelné,“ vysvětluje Nezhyba.

Sedmdesát tisíc tun odpadu navíc

Sdružení Čistá Ostrava v průběhu pěti let prací na sanaci lagun realita opakovaně překvapovala. V laguně R3 se objevilos o sedmdesát tisíc tun kalů víc, než se původně předpokládalo. Nález zdůvodnilo tím, že při původních průzkumech narazily průzkumné sondy pouze na falešné dno ze ztvrdlé krusty. Sanace se tak protáhla a prodražila o stovky milionů. Firma dvakrát odsunula konečné termíny, pokaždé bez sankcí. Pomyslnou třešničkou byla pak koupě nefunkčního čisticího stroje za 136 milionů korun. Navýšení zakázky o půl miliardy, které Čistá Ostrava kvůli nadbilančním kalům a stroji požadovala, stát odmítl zaplatit. V roce 2012 tak firma s těžbou definitivně skončila.

Opuštěný areál Ostramo.

„Opakovaně se projevila benevolence ze strany dozorujících orgánů. Po dobu činnosti spolku bylo očividné, že není přítomna technologie, zmiňovaná pro nakládání s odpady a zavápňování. Chyběla také opatření proti znečištění, jako je mlhovací stěna pro čištění vyjíždějících vozů. Taktéž je zajímavé, že se po celou dobu neuvažovalo o tom, aby se pracovalo v uzavřeném prostředí, ve kterém by bylo možné odsávat vzduch z pracovního prostředí a následně likvidovat síru, samozřejmě za vyšších nákladů. Na problémy v rámci realizace jsme upozorňovali, ale kraj ani činné orgány nenaléhaly na znovuotevření integrovaného povolení. Myslím si, že spolek Čistá Ostrava hájili prostě proto, aby měli likvidaci rychle za sebou,“ popisuje Nezhyba.

Nová firma, stejné chyby

Od roku 2015 pracuje na likvidaci lagun firma AVE CZ. Zakázku vyhrála ve dvoukolovém výběrovém řízení na základě kritéria nejnižší nabídkové ceny. Výběrové řízení následně schválilo ministerstvo financí. Původně měla zbývajících 91 tisíc tun kalů odstranit z areálu Ostrama do prosince roku 2018, dokončení prací bylo vyčísleno na půl miliardy korun. Pro pokračování sanace využilo AVE CZ původního povolení firmy Geosan Group, za což jej ostře kritizovali především Hnutí DUHA, Piráti a Strana zelených. AVE CZ jakékoliv jiné propojení s firmou Geosan, vyjma převzetí legislativních povolení, odmítlo. „Snažili jsme se s dalšími aktéry podávat připomínky stejného znění, abychom vytvořili na úřady tlak, nicméně se nevyřešilo nic. Žádná z připomínek nebyla vypořádána natolik, aby ji zakomponovali do řešení. Proč, to ale nezdůvodnili. Postup za celou dobu neodpovídal inovacím, namítali jsme také, že kvůli vágnosti prohlášení může znovu docházet ke komplikacím při transportu a konečné likvidaci kalů. Tyto obavy se potvrdily,“ pokračuje Nezhyba.

V souladu s platným integrovaným povolením se práce na lagunách mají zastavovat pokaždé, když monitorovací zařízení v okolí lagun zaznamená překročení limitních koncentrací oxidu siřičitého. „V průběhu těžby se objevily problémy s oxidy síry v lokalitách i mimo laguny, přestože systém stále hlásil, že je všechno v největším pořádku. Kvůli exotermické reakci látky docela rychle a dynamicky opouštějí prostředí lagun, a když se pak dostanou do vlhčího a chladnějšího proudění vzduchu, dojde k resublimaci a látky se hromadí. Že může k hromadění látek docházet i jinde než přímo u Fifejd, konstrukce systému vůbec nereflektovala. Navíc to, že proces prošel zkušebními testy, samozřejmě neznamená, že odpovídá stavu během celé doby odstraňování. Jak už jsem zmínil, nejedná se o homogenní odpad, a to, co je pravda tady, nemusí platit o deset metrů dál,“ namítá Nezhyba. 

Jen hlinky a energoplyn

Množstvím odpadu v areálu bylo zaskočeno také AVE CZ. Tuto firmu na rozdíl od Geosanu nepřekvapily nadbilanční kaly, ale větší množství filtračních hlinek kontaminovaných ropnými látkami. Hlinky začalo AVE tajně vozit na druhou stranu republiky, kde je ukládalo na skládku v těsné blízkosti Čáslavi, opět bez informování veřejnosti. Vývoz hlinek potvrdila firma až pod tlakem po zveřejnění fotografií nákladních automobilů na internetu. Zneklidnění obyvatelé města proto vytvořili proti skládce petici, ničeho jí však nedosáhli. Podle ministerstva životního prostředí totiž skládka disponuje všemi patřičnými povoleními a s jejím využitím se od začátku počítalo. „Nakolik opravdu vyváželi do Čáslavi hlinky a nakolik kaly, není známo. Ministerstvo i AVE kolem toho dost mlží. Otevřenost v komunikaci pro obec a lidi z lokality chybí. AVE je sice majitelem skládky, ale i ta se nachází v katastru nějaké obce v těsné blízkosti obydlené oblasti. Pro klid duše všech je podle mě jednodušší seznamovat veřejnost s možnými riziky. Tam, kde chybí otevřenost, roste nedůvěra. A AVE se v tomto ohledu opravdu nesnaží,“ komentuje Nezhyba. AVE však vývoz kalů na čáslavskou skládku kategoricky odmítá.

Od května 2018 putovaly kaly smíchané s vápnem ke zplyňování do spalovny ve Vřesové. Po spálení z nich vzniká energoplyn, využívaný k výrobě elektřiny. Odpadním materiálem je struska. „Nevidím problém v rámci látek, které by se rozkládaly při zplyňování, technologie nabízí vysokou účinnost. Pořád jsou tam ale látky jako těžké kovy, které se termicky nezlikvidují. Někde v okolí Vřesové se tak nacházejí zbytky po zplyňování, obohacené o zbytky z ropných kalů,“ konstatuje Nezhyba.

2019: termíny se opět posunují

V únoru letošního roku oznámilo AVE CZ uzavření nové smlouvy s Diamem. Původní plán vyvézt všechny nadbilanční kaly z Ostravy do konce prosince 2018 totiž firma nestihla, v areálu jich tak stále zbývá asi 70 tisíc tun. Podle nové smlouvy má firma kaly odstranit do roku 2020, počítá přitom také s hlinkou, kvůli které podle svého tvrzení původní termín nedodržela. Za každý prodlený den mělo AVE platit penále sto tisíc korun, s novou smlouvou však z pokuty sešlo. V průběhu minulého roku AVE na svých webových stránkách ujišťovalo, že pokud kaly nestihne do konce roku spálit, vyveze je alespoň na mezideponii v Čáslavi. Díky nové smlouvě však upravené kaly můžou zůstat dočasně uloženy v přímo v areálu Ostramo, odkud poputují do Vřesové. Státní podnik Diamo však hledá další koncová řešení, znovu zvažuje také vývoz do zahraničí. „V kontextu evropské legislativy jde o odpad, kde jim to vezmou? V Polsku už ne, mohou to tak akorát vyvézt na Ukrajinu nebo do Rumunska, kde systém funguje ještě hůř než u nás,“ reaguje Klega.

Kdo zajistí sanaci zbytku areálu po likvidaci obsahu lagun, především okolních kontaminovaných zemin, není jasné. Ministerstvo životního prostředí na dotaz neodpovědělo, pouze nás odkázalo na vedení státního podniku Diamo, které však na otázky neodpovídá. Diamo se má dále postarat o čištění odpadních vod z areálu, celková cena ani lhůta finální sanace však nejsou zřejmé. Ostravští se navíc obávají, že z původního plánu vybudovat v místě původních lagun lesopark sejde. „Pro AVE to končí likvidací kalů, poté lokalitu přebírá zpět Diamo. Laguny samy o sobě prokázaly, že nic není definitivní. Je čas se znovu vrátit k tomu, jak bude místo vypadat, až laguny zmizí. Bojím se, že kvůli prodražení se laguny přikryjí pouze betonovým sarkofágem,“ uvažuje Nezhyba 

Ostravská environmentální letargie

Obyvatele Ostravy laguny příliš nevzrušují. Z místních občanských sdružení se o kauzu dlouhodobě zajímalo pouze Čisté nebe. „Z pohledu ekologie je to úplná katastrofa, lidé o tom ale téměř nevěděli až do doby, kdy je začal obtěžovat zápach. Problémy s ovzduším a životním prostředím se v Ostravě obecně neřeší, laguny se navíc nikoho z nich přímo nedotýkají, pro obyvatele nepředstavují problém číslo jedna,“ vysvětluje Klega. Podle Jana Nezhyby stojí za přístupem ostravské veřejnosti k životnému prostředí dva historické faktory. „Lokalita je podle mnohých neoddělitelně spjata s těžkým průmyslem, důležitější je ale fakt, že tu chybí zdravý lokální patriotismus. Mnoho lidí tu nemá své historické kořeny, žijí tu teprve jako druhá nebo třetí generace,“ přemítá Nezhyba.

Ostrava.

Oba aktéři kauzy se ale shodují, že za problémy okolo lagun stojí především stát. „Zrovna takové znečištění si zasloužilo mnohem větší pozornost, než je někomu prodat jako garáž. Troufám si říct, že se jedná o jednu z největších ekologických problematik v rámci Evropy,“ shrnuje Nezhyba. „Já jsem ze sporů kolem lagun vypadl někdy v době, kdy zakázku přebrala firma AVE. Opakovaně jsem se snažil vzbudit zájem dotčených státních aktérů, bez úspěchu. Připomínky, které se nakonec ukázaly jako podnětné a problémy se kvůli nim opakovaly, byly většinou zapracované tak, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Bylo to plýtvání časem,“ komentuje Klega.

Areál s lagunami po bývalé chemičce zůstává v deštivém květnovém odpoledni tichý. Lesklá hladina ropných jímek už neláká zmatené ptáky a stížnosti na zápach z fifejdského sídliště utichly. Veškeré kaly byly vytěženy a po lagunách tak zbyly jen hluboké jámy v zemi. Za hustým, nepropustným křovím působí sanovaný prostor téměř zapomenutě. Jestli na místě ekologické katastrofy vyroste slíbený lesopark, nebo krajinu zhyzdí betonový sarkofág, je stále předmětem diskusí. Stát má však ve vleklé kauze možná poslední příležitost dokázat, že mu na názoru jeho občanů opravdu záleží.

Kontakt: vojtechova@sedmagenerace.