Špatní hráči pronikají všude

Dle webu Indonesia Investments přispívá produkce palmy olejné do hrubého národního produktu Indonésie 1,5—2 procenty. Kdyby se její pěstování zastavilo, jak k tomu nabádají mnohé neziskové organizace, čím by to měla země nahradit?

Nám nejde o to, aby se produkce palmového oleje zastavila. My chceme, aby se zastavilo další šíření plantáží a aby se palmového oleje neprodukovalo rok od roku víc. Problém je v tom, že produkce narůstá, protože stoupá i poptávka. Kdyby od palmového oleje odstoupila Evropa, bylo by snazší pokrýt poptávku Asie, která neustále narůstá a kterou nezastavíme.

K tomu, aby Indonésie vyprodukovala dostatek oleje na současných plantážích, a nevytvářela další nové, by však musela být produkce dlouhodobě udržitelná, což není.

Neefektivnost současných plantáží je úměrná tomu, jak plantáže expandují do nevhodných podmínek. Problém je, že stávající produkce se zaměřuje na nekvalitní písčité a rašelinné půdy, kde některé palmy vydrží jenom jeden, maximálně dva cykly. Přitom v Africe se palma olejná tradičním způsobem pěstuje už několik tisíc let, což dokazuje, že ve chvíli, kdy jsou vhodné podmínky, ji na některých plantážích můžeme pěstovat udržitelným způsobem.

Řešením tedy je, že už se nebudou vytvářet další plantáže na nevhodných půdách a současná produkce bude udržitelná?

Ano. Společnost však musí projevit maximální snahu, protože trvale udržitelné pěstování je z krátkodobého hlediska nákladnější a méně efektivní než expanze na obrovské pozemky.

V souvislosti s požáry plantáží čelila Indonésie v posledních letech velkému mezinárodnímu tlaku. Myslíte si, že tento tlak vládu ovlivní dlouhodobě, nebo že za pět let bude zase ticho po pěšině jako po minulých požárech v 80. a 90. letech?

Kdyby šlo jenom o požáry, tlaky poleví, ale environmentální hnutí v Indonésii je poměrně intenzivní a bude pokračovat. Záleží však také na tom, jak silný tlak udržíme v rámci environmentálních hnutí ve spotřebitelských zemích.

Kahau, samice s mládětem, foto: Vít Lukáš.

Nepřijde vám, že ten apel po pár letech polevil?

Ano, tak to je. Ve chvíli, kdy je probíhající environmentální katastrofa atraktivní pro mezinárodní tisk, je tlak silnější. V současné době není kampaň proti palmovému oleji tak intenzivní jako v letech 2015—2016, ale stále probíhá a musíme ji udržet co nejživější. Nemůžeme se spoléhat na to, že si počkáme na další požáry. Situace se musí řešit pořád, a nejen tehdy, kdy je to mediálně viditelné. Ono nejde jenom o požáry, ale také o úbytek biologické diverzity, degradaci půdy, ztrátu podzemní půdy a znečištění přírody.

Dokážete shrnout, jak se od roku 2015 v tomto ohledu změnil přístup indonéské vlády?

Tlak vedl k tomu, že vláda problém palmového oleje bere velmi vážně a situaci se snaží řešit. Nicméně existují dva typy řešení — řešení, která vedou ke skutečnému snížení dopadu, a řešení papírová. Co se týká těch reálných, bylo vydáno moratorium na udělování dalších licencí pro pěstování palmy olejné a proti dalšímu odlesňování rašelinných bažin, nicméně celkově mám pocit, že nad reálnými řešeními převládá greenwashing, lakování na zeleno. Například Indonésie a Malajsie mají vlastní certifikační systém udržitelnosti. Malajsie chce dokonce během příštího roku certifikovat veškerou produkci, což je reálně nemožné, takže si dokážete představit, že certifikace bude existovat pouze na papíře.

Neziskové organizace

Snažíte se s vládou vyjednávat a dohlížet na ni, aby nedělala jenom řešení na oko?

Pokud jde o mě, já se snažím na úrovni distriktu a provincie, ale spousta větších nevládních organizací pracuje i s centrální vládou. Na všech úrovních vlády tedy nějaká forma dohledu je, ale samozřejmě i v tomto dohledu existuje určitá míra korupce. Mluví se o tom, že některé organizace jsou infiltrované lidmi, kteří hájí zájmy palmařských korporací, takže situace je mnohem složitější, než se na první pohled zdá.

Které organizace vám přijdou důvěryhodné?

Zmínil bych WALHI (Friends of the Earth Indonesia), Sawit Watch nebo COP (Center for Orangutan Protection). Například WALHI se podařilo dotáhnout do konce soudní případ s korporací PT Kallista Alam, která založila plantáž palmy olejné na území Ekosystému Leuser, a to se souhlasem guvernéra. K žalobě se dokonce přidalo i ministerstvo životního prostředí a lesnictví. Takže bych řekl, že to není tak, že by iniciativa šla výhradně ze strany nevládních organizací. Je to složitá hra, ve které obě strany mohou mít roli pozitivní i negativní. Výsledek je bohužel nejistý, korporace se totiž nedávno proti rozsudku opět odvolala, byla zproštěna viny, a k náhradě škody a obnově ekosystému tak nakonec nedošlo.

Orangutan bornejský, foto: Vít Lukáš.

Angažuje se proti palmovému byznysu i Světový fond na ochranu přírody (WWF)?

WWF je součástí Kulatého stolu pro udržitelný palmový olej (RSPO), což je organizace, která zaštiťuje producenty palmového oleje a zahrnuje i několik neziskových organizací. WWF má kontrolní roli, ale musí se řídit podmínkami členství. Členové například musejí certifikovaný palmový olej pozitivně propagovat i v případě, kdy existují jasné důkazy o nefunkčnosti systému. Takže na jednu stranu mají otevřené dveře k vyjednávání s byznysem, na druhou stranu ale mají svázané ruce v případě neplnění závazků. Podle mě je v pořádku, že nevládní organizace mají rozdělené pole působnosti a že některé jsou radikálně vyladěné, zatímco jiné hrají roli dobrého chlapíka, který se snaží byznys změnit zevnitř, a tím pádem za něj musí občas i kopat. Zatím nevíme, která z těch strategií bude úspěšná, takže je dobré to zkoušet na více liniích.

Jak se k situaci staví Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN)?

V roce 2018 vydal IUCN zprávu o vlivu palmového oleje na biologickou diverzitu. Jakožto člen této organizace jsem se podílel na revizi této zprávy. V původním dokumentu se objevila výzva k ukončení bojkotu palmového oleje, která byla postavena na zavádějících, nebo dokonce i lživých informacích. Tuto výzvu se nám během revize podařilo odstranit. Bohužel jsme však neměli přístup k jednostránkové tiskové zprávě, ze které vycházela všechna světová média a která se zaměřila právě na tento vynechaný text. Výsledkem bylo, že média psala, že je potřeba zastavit bojkot palmového oleje, protože kdybychom ho nahradili jiným olejem, potřebovali bychom využít devítinásobek rozlohy zemědělské půdy a mělo by to daleko horší dopad na biodiverzitu. Bylo to pro mě velké znechucení, když jsme v rámci celé členské základny IUCN vypilovali informace ve zprávě, kterou nikdo nečte, zatímco tiskové zprávy, ve kterých se vyjadřují jen dva z členů organizace, říkaly něco jiného. Nemůžu se ubránit dojmu, že to tak prosadil palmový průmysl.

Jak je možné, že se v tak renomované organizaci něco takového stane?

Jedna z cest, jak palmařský průmysl ozeleňuje svoje jméno, je spolupráce s ochranářskými nevládními organizacemi a není to tak, že producenti palmového oleje jsou ti zlí a ochranáři jsou ti dobří. Žijeme ve světě, kdy špatní hráči pronikají všude, ale zároveň i mezi producenty najdeme některé férové lidi. Jenže to často nejsou ti, kterým se daří ovládnout mediální propagandu.

Balikpapanský záliv na Borneu, foto: Vít Lukáš.

Jak IUCN zareagoval na to, že tisková zpráva obsahovala lživé informace?

Ono to nějak vyšumělo. Kolegové z IUCN se k tomu nechtějí moc vyjadřovat a zájem médií se mezitím stáhl jinam. V Česku jsme se snažili rozšířit moje vyjádření skrze Koalici proti palmovému oleji, ale nakonec to nemělo velký mediální dopad. Mrzelo nás, že články se objevily nejenom v běžném tisku, ale i na Ekolistu, což je fundovaný environmentálně zaměřený deník.

Kdybych chtěla darovat peníze nějaké organizaci, která bojuje proti palmovému oleji, komu bych měla vůbec věřit?

Moje osobní doporučení je vybrat si menší organizaci, se kterou se můžete osobně seznámit, což v Česku není problém, protože takových organizací u nás působí několik, řada z nich je sdružených v rámci České koalice pro ochranu biodiverzity (CCBC). Je však potřeba se na věci dívat reálnýma očima a uvědomit si, že i ochranářská organizace může udělat chybu a mohou se do ní infiltrovat jednotlivci nebo skupiny, které mají vlastní cíle. Co se týká IUCN, jsem a zůstávám jejím členem. Tohle byl jeden incident, který pravděpodobně velkou měrou přispěl k dalšímu odlesňování deštných pralesů, a doufám, že organizace se příště podobné chyby vyvaruje.

Korporace

Dosud jsme hovořili o indonéské vládě a neziskových organizacích. Jak jsou však na tom palmařské korporace? Mění se vlivem mediálního tlaku jejich postoj, nebo změnu jenom předstírají?

Záleží na tom, jak kdo, ale přinejmenším to musí alespoň předstírat. Já mám třeba velmi špatnou zkušenost se společnostmi jako Wilmar, Kencana Agro Ltd., Goodhope Asia Holdings Ltd., PT Agro Indomas a Louis Dreyfuss Company. Za svoji lokalitu, Balikpapanský záliv na východě Bornea, musím říct, že mezi firmami, které se staví do světla těch progresivních, a mezi těmi, které nic neřeší, není zas až takový rozdíl. Hodně firem staví na propagandě a dokážu si představit, že existuje mnoho menších firem, které palmový olej produkují udržitelnější cestou než velké korporace. Například jedna moje kolegyně, primatoložka, v Malajsii vlastní plantáž palmy olejné, kterou se svým manželem spravuje udržitelným způsobem, aniž by jim byl udělen jakýkoli certifikát.

Setkal jste se s korporacemi, které se současný způsob hospodaření snaží reálně změnit?

Zatím jsem se nesetkal s žádnou korporátně spravovanou plantáží, která by v plném rozsahu splňovala principy a kritéria udržitelnosti. Na každé plantáži najdeme mnoho prohřešků. Na jednu stranu se hodně zlepšila komunikace s místními obyvateli a také vztahy s nevládními organizacemi, zatím ale nevidím výrazný posun v ekologické oblasti. Takže by se dalo říct, že ke změnám dochází, ale nejsem s nimi ještě spokojený.

Kahau alfa samec, foto: Vít Lukáš.

Zmínil jste propagandu korporací. Jak konkrétně vypadá?

Palmařské korporace ovlivňují indonéskou vládu, rolníky, ale také ochranářské organizace. Jednou z jejich strategií je ozeleňování palmového oleje tím, že finančně podporují místní ochranáře, kteří se na plantážích věnují například kontrole lovu divokých zvířat místními komunitami, aniž by řešili primární problém ztráty přírodního prostředí. Součástí greenwashingu je i jejich prezentace. Mnoho z nich má na webu sekce věnované udržitelnosti, ale ochranářský dopad organizace by se neměl měřit podle toho, jak velký podíl webu věnují udržitelnosti, ale podle toho, jak reálně působí v terénu. A v neposlední řadě je to i financování ochranářského výzkumu palmovým průmyslem a zaměstnávání ochranářů korporacemi, čímž se připravujeme o nezávislost a objektivnost.

Máte pocit, že korporace mají situaci pod palcem?

Zatím to naštěstí ještě nedošlo tak daleko, že bych měl pocit, že jsme v područí korporátního světa. Nicméně mohlo by k tomu lehce dojít, kdyby se korporacím podařilo ovládnout i univerzity. Všímám si, že vzniká nová generace ochranářů přírody, kteří ve skutečnosti hájí zájmy korporací. Indonésie je plná absolventů lesnictví, biologie a ochrany přírody, kteří hledají práci a tu jim nabízejí palmové korporace, které po nich chtějí, aby je ozeleňovaly. Výchova indonéských studentů na univerzitách by proto měla být klíčovou aktivitou ochranářských organizací, protože musíme využít těch pár let, kdy studenti zatím ještě nezávisle na korporátním světě studují.

Evropští spotřebitelé

Když vidíte, že vláda se snaží situaci měnit jen na oko a korporace také nemají zájem, jaké je východisko?

Situaci můžeme změnit skrze spotřebitelské hnutí. Odlesňování je funkcí poptávky. Ve chvíli, kdy dojde ke změně spotřebitelského chování aspoň v EU, myslím si, že se automaticky sníží zájem o pěstování palmy olejné v rozvojovém světě. Pokud spotřebitelé nebudou kupovat výrobky s palmovým olejem, výrobci ho nebudou používat.

Dochází ke snižování poptávky po palmovém oleji v EU?

Spotřeba palmového oleje v potravinářském průmyslu v EU mírně klesá, což je hodně velký posun, zároveň se však v posledních letech zvýšila poptávka po palmovém oleji pro biopaliva. Bohužel tento nárůst byl vyšší než pokles v potravinách.

Pokud se k výrobě biopaliv musí kácet prales, moc „bio“ to zrovna není. To nikomu nedochází?

Evropská komise toto řešila a letošní rok byl klíčový, protože se schválila nová vyhláška o využití paliv z udržitelných zdrojů, která vylučuje využití paliv, která mohou přinést nepřímou změnu využití krajiny. Hodně jsme doufali, že palmový a sójový olej nebudou používány vůbec, protože nesplňují požadavky snížení emise skleníkových plynů. Bohužel tato legislativa umožňuje mnoho výjimek a teprve uvidíme, jestli ke snížení poptávky po palmovém oleji pro výrobu biopaliv dojde. Mám z toho obavy.

Typické prostředí pro kahau nosatého, foto: Vít Lukáš.

Boji proti palmovému oleji se věnujete nejenom v Indonésii, ale i v Česku. V roce 2013 jste spoluzaložil platformu Koalice proti palmovému oleji. Jak byste zhodnotil její dosavadní působení?

Je to jedna ze světově nejúspěšnějších kampaní proti palmovému oleji, pokud jde o tempo, jakým se podařilo dostat toto téma do povědomí českých občanů. Kdyby se něco podobného podařilo v zemích střední a východní Evropy, byl by to počin, který by reálně vedl ke snížení poptávky po palmovém oleji, a tudíž i snížení tlaku na deštné pralesy v jihovýchodní Asii a jinde.

Vaše platforma navrhuje 1) omezit nadbytečnou konzumaci výrobků, které obsahují palmový olej, 2) upřednostňovat výrobky s obsahem evropských olejů a 3) kde to nejde, používat RSPO certifikovaný olej. Co z toho daří, a co naopak ne?

V rámci veřejné kampaně se nám první a druhý krok podařilo řešit. Velký počin je aplikace Palm Oil Scanner, která rozpozná obsah palmového oleje ve výrobcích, navrhne alternativy a umožňuje komunikaci s výrobci. Pokud jde o nahrazení konvenčního oleje certifikovaným, nejlépe navíc dohledatelným do konkrétní plantáže, tam je posun minimální. Většina výrobců totiž nakupuje palmový olej od členů RSPO prostřednictvím modelu Book and Claim, což ve skutečnosti není fyzicky separovaný certifikovaný palmový olej. Česká společnost se spíše přiklání k odstranění certifikace než k certifikaci, protože zde panuje velká nedůvěra k certifikátům.

Podařilo se vám přesvědčit některé místní výrobce, aby přestali palmový olej používat?

Ano, dnes například téměř nenajdete chipsy, které by byly smažené na palmovém oleji. Palmový olej se odstraňuje také ze sušenek, čokolád (i když je pořád obsažený ve většině náplní a polev do čokolád) a z jiných potravin a je to důsledek spotřebitelského tlaku. Palmové výrobky na trhu sice stále převládají, ale téměř ke všemu existuje bezpalmová alternativa.

Jaké další plány má Koalice? Co chce ještě dokázat?

V minulých měsících jsme se hodně věnovali palivům, v souvislosti se zmíněnými změnami v evropské legislativě. Jiným klíčovým tématem je šíření aplikace Palm Oil Scanner do dalších zemí. Stejně tak se v dalších zemích začíná slavit 1. únor jako Mezinárodní den bez palmového oleje, po vzoru Česka. Postupně tak dochází k mezinárodnímu rozšíření činnosti Koalice a vzniká nová platforma, nazvaná Palm Oil Watch International (POWI).

Život ochranáře

Vedle vašeho angažmá v Koalici proti palmovému oleji se věnujete ochraně Balikpapanského zálivu. Jak se vám daří?

Boj se vleče už čtrnáct let, ale v tuto chvíli vidíme naději na vyhlášení mořské přírodní rezervace. Pobřeží Balikpapanského zálivu nemá žádnou formu legislativní ochrany, a tudíž se tam šíří průmysl a palmové plantáže. Hodně nám pomáhá český europoslanec Pavel Poc, který nám zprostředkoval kontakt s významnými představiteli indonéské vlády, což by mohlo k vyhlášení rezervace vést.

Kahau v přístavu, foto: Vít Lukáš.

Bál jste se někdy při své ochranářské práci o svůj život?

Popravdě se spíše než o sebe bojím o své indonéské kolegy, kteří už několikrát dostali výhrůžky. Vyhrožovat běžnému řadovému Indonésanovi je bezpečnější, než mít mezinárodní problém. Navíc Indonésané jsou poměrně vnímaví vůči výhrůžkám, snáz jim podlehnou. Našemu týmu se ještě nic nestalo, ale v jiných ochranářských kampaních už lidé přišli o život. To se však týká spíše hnědouhelného průmyslu, který je proslavený mafiánskými praktikami.

Stalo se vám někdy, že vám nabídli obálku?

Fyzicky mi obálku ještě nenabídli, ale už mnohokrát se mě zeptali, jak mi mohou pomoct. To je takový fígl, který už jsem se naučil odpálkovat.

Jak se vám daří dělat ochranu přírody patnáct let a nevyhořet?

Mám oproti svým kolegům obrovskou výhodu, že většinu času trávím v terénu. Pro mě je pobyt v pralese se zvířaty hodně motivující. Záhadou pro mě zůstává, jak to dokážou vydržet ti z nás, kteří věnují ochranářské lobby opravdu veškerý čas a do pralesa už se ani nedostanou.

Připravila Veronika Perková. Kontakt: veroperkova@gmail.com.

Stanislav Lhota (*1974) je primatolog, etolog a ekolog. Pracuje jako výzkumný pracovník pro Českou zemědělskou univerzitu v Praze-Suchdole a pro ZOO Ústí nad Labem. Jeho předchozí práce zahrnovala terénní výzkum opic hulmanů posvátných v Indii a nočních lemurů ksukolů ocasatých na Madagaskaru. Od roku 2005 pracuje především v Indonésii, zaměřuje se na ochranu opic kahau nosatých a jejich přirozeného prostředí, tedy především pobřežních mangrovových lesů. Dlouhodobě se zapojuje do kampaně proti neudržitelné produkci a spotřebě palmového oleje. Je členem odborné komise pro primáty při Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN).