Umění pro klima

11. června 2019 /
foto: Ibra Ibrahimovič
Fotogalerie >
Umění pro klima je umělecko-aktivistický projekt zaměřený na ekologickou tématiku, především na těžbu a spalování hnědého uhlí a jeho dopady na celosvětové klima. Umělci a umělkyně realizovali svá díla v rámci druhého českého Klimakempu, který se v létě roku 2018 konal v Louce u Litvínova. Klimakemp je aktivistický tábor organizovaný hnutím Limity jsme my, které usiluje o ukončení těžby a spalování fosilních paliv a o klimatickou spravedlnost. Cílem uměleckého projektu je přispět ke konci doby uhelné a k budoucnosti bez fosilních paliv. Umělecká díla byla vytvořená pro veřejný prostor a prezentovaná v rámci kempu, v severočeské krajině poznamenané dopady těžby i v okolí samotného velkolomu Bílina. Realizace uměleckých děl byla často monitorovaná Policií České republiky.

Ovidiu Anton (AT), System Change!, 2018, instalace ve veřejném prostoru

Umělec vytvořil nápis Změnu systému! z červených odrazek, které umístil u rušné cesty vedoucí kolem uhelného velkolomu Bílina. Slogan se zviditelňuje pouze na krátkou dobu, když jej osvítí reflektory automobilů, a připomíná, že pro zastavení změn klimatu je nevyhnutelná změna systému. V současné době při výrobě elektřiny převládají fosilní paliva, a abychom zabránili katastrofálním dopadům na klima, nestačí přistoupit k menším úpravám bez zásadních systémových proměn. Dílo zviditelňuje otázku, která ve veřejném diskurzu často chybí.

foto: Petr Zewlakk Vrabec

foto: Petr Zewlakk Vrabec

Elizabeth Gerdeman (DE/USA), What Do We Want? When Do We Want It?, 2018, instalace na hraně uhelného dolu

Obrazy jsou mocné. Jsou schopné změnit náš pohled na svět a ovlivnit naše postoje. Utvářejí naše vnímaní a přemýšlení o světě. A lze-li je uchopit do rukou a vymrštit do vzduchu jako ideál, o nějž usilujeme, či křivdu, kterou chceme napravit, mohou se jednoduše proměnit ve způsob protestu. Snad budou tyto dnešní obrazy již brzy sloužit jen jako dokumentace minulosti a připomínka toho, proti čemu jsme bojovali.

foto: Ibra Ibrahimovič

foto: Ibra Ibrahimovič

Michael Hahn (DE), Harm Set, Harm Get, 2018, instalace ve veřejném prostoru, nálepky

Text, použitý v tomto projektu, vychází z českého přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ Tento nápis doprovází figura znepokojeného krtečka. Nápis byl umístěn před kostelem v Mostě, jež byl jako jediný objekt z celého města zachráněn před demolicí, proběhnuvší v sedmdesátých letech dvacátého století.

foto: Ibra Ibrahimovič

foto: Ibra Ibrahimovič

Markus Hiesleitner (AT), Lakeside, 2018, instalace na hraně uhelného dolu

Nafukovací písmena s nápisem Lakeside (břeh jezera) umístil umělec hned u vyhlídky na velkolom Vršany. Tento ironický nápis měl být kritickou reflexí inženýrských zásahů lidí do přírody. Destruktivní těžba je totiž těžařskou společností rámována budoucím obrazem atraktivní dovolené u jezera v roce 2051.

foto: Ibra Ibrahimovič

foto: Majda Slámová

Markus Hiesleitner (AT), Riverside, 2018, instalace na potrubí na řece Bílina

Řeka Bílina protéká okolo stejnojmenného uhelného velkolomu. Kvůli těžbě je uvězněná v obřích trubkách, kterými protéká dlouhé tři kilometry. Při sledování těchto železných trubek by nikoho ani nenapadlo, že jimi protéká krásná řeka. Umělec se snažil na tuto absurdní situaci upozornit tím, že vedle trubek rozvinul nápis Riverside (břeh řeky). Písmena byla nafukovací, protože měla upomínat na nafukovací hračky a letní dovolené. Nafukovací písmena ušpiněná uhlím byla použita také při pochodu za klimatickou spravedlnost.

foto: Majda Slámová

foto: Ibra Ibrahimovič

Oto Hudec (SK), Back Where I Belong, 2018, kostým, performance

Uhlí je od objevu parního stroje hybnou silou člověka. Je baterií, energií, která dřímala v zemi tisíce let, abychom jí v okamžiku spálili a nahradili jím náročnou fyzickou práci. Uhlí je hybnou silou průmyslové revoluce, postupně však přestalo plnit svůj účel. Entuziasmus a víru ve šťastnou budoucnost dnes nahradily obavy o stav planety a ovzduší. Uhlí i nadále tvoří podstatný zdroj energie pro naše domácnosti a průmysl, málokdo však tento zdroj vnímá pozitivně. Jako ztracené dítě, maskot ve tvaru uhlí bloudí krajinou a snaží se najít své původní místo. Místo, kam patří. To místo je zpět v dole, hluboko pod nánosy zeminy.

foto: Ibra Ibrahimovič

foto: Archiv Limity jsme my

Michal Kindernay (CZ), Těžby oběti, 2018, projekce, video

Pomocí laserové technologie jsme promítali názvy zaniklých vesnic, které se kdysi nacházely v prostoru velkolomu Vršany. Byly to obce Ervěnice († 1957–1988), Vršany († 1978), Holešice († 1979), Pohlody († 1979), Nové sedlo nad Bílinou († 1975) a další. V okresech Most a Chomutov zaniklo jen během 2. poloviny 20. století více než sto sídel, zdejší sídelní struktura patří mezi jednu z nejnarušenějších v České republice. Téměř polovina z těchto zaniklých sídel musela ustoupit těžbě hnědého uhlí, další musely ustoupit stavbě vodních nádrží, průmyslovým plochám, složišti popílku či zanikly v důsledku odsunu českých Němců a nedosídlením. Jen z důvodu povrchové těžby hnědého uhlí ztratilo domov přes 67 tisíc lidí (podle údajů o počtu obyvatel v roce 1950). Došlo také ke zbourání kulturního a historicky cenného starého Mostu, který měl před válkou 30 tisíc obyvatel. Problematika likvidace sídel v důsledku postupující těžby je aktuální i dnes – pod obcí Horní Jiřetín a osadou Černice v okresu Most se nachází přes 270 milionů tun uhlí, dalších 480 milionů tun uhlí leží za těmito sídly v platném dobývacím prostoru.

foto: Michal Kindernay

foto: Michal Kindernay

video: https://bit.ly/2zgt2Dd

Oliver Ressler (AT), Everything’s Coming Together While Everything’s Falling Apart: We are the Limits, 2018, video

Ještě nedávno byly změny klimatu sci-fi. Nyní se z nich stal tvrdý fakt a realita, ve které žijeme. Poslední zpráva Mezivládního panelu OSN o změnách klimatu (IPCC) předpokládá, že planeta se přibližuje k důležitému milníku, po němž už nebude možné destruktivní změny zvrátit, rychleji než se čekalo. Citát „Vše se spojuje, zatímco se vše rozpadá“ odkazuje k situaci, v níž všechny technologie k ukončení používání fosilních paliv již existují. Jestli současná ekologická, sociální a ekonomická krize přejde, je záležitostí politické vůle. Klimatické hnutí je silnější než kdy dříve. Příběh tohoto filmu může být také příběhem o počínající klimatické revoluci. Moment, kdy odpor dokáže změnit svět. Projekt sleduje klimatické hnutí a jeho boj o zastavení ekonomického systému závislého na fosilních palivech. Sleduje klíčové okamžiky klimatického hnutí, spojuje dohromady mnoho situací, kontextů, hlasů i zkušeností. Každá událost je jedním specifickým filmem.

foto: Oliver Ressler

foto: Oliver Ressler

Pavel Sterec (CZ), Situační zpráva, 2018, velkoplošný tisk

Odbor bezpečnostní politiky ministerstva vnitra vydává každé čtvrtletí souhrnnou situační zprávu o extremismu. Roku 2017 do ní byla zahrnuta také zmínka o Klimakempu a hnutí Limity jsme my. Figurovat v takové zprávě s sebou přináší mnoho nepříjemností a slouží k šikaně – což se potvrdilo, když policista protiprávně „varoval“ zastupitele a vyzval je, aby se aktivně snažili zabránit konání Klimakempu v jejich obci. Pavel Sterec vytvořil faksimilii budoucí situační zprávy na základě podoby zpráv minulých a zvětšil ji z původní A4 do nadživotní velikosti účastníků Klimakempu. Zvětšený dokument „z budoucnosti“ situačně konfrontoval s aktuálním děním. Dílo zvedá otazník nad pofidérní „extremismologií“ byrokratického aparátu, který vytlačuje nenásilný protest proti klimatické změně na okraj a přisuzuje mu společenskou nebezpečnost jen pro to, že jde o přímou akci, a ne o další papír.

foto: archiv Pavla Sterce

foto: Ibra Ibrahimovič

Martin Zet (CZ), Klimatický poutník, 2018, performance, video, foto

Umělec Martin Zet se rozhodl obejít velkolom Bílina nejkratší možnou povolenou trasou. Vyrazil před svítáním a na poutnickou hůl si připevnil břitvu, kterou kreslil do země trasu svého pochodu. Jeho putování trvalo 16 hodin. Meditativní chůze se brzy změnila na pohyb monitorovaný policií a ochrankou: „Vlastně jsem nebyl sám. Šel jsem podél hranice důlního území v doprovodu dvou aut. Po levé ruce, za plotem, za zdí, na cestě lemující okraj těžební jámy – mě provázelo auto ochranky, po pravé ruce na státní silnici zas auto policejní.“ „Budím řidiče u závory zaparkovaného kropicího auta (se spuštěným motorem) a ptám se, kudy do Ledvic. Diví se, jak jsem se tam dostal, říkám, že podél zdi, zděšeně se ptá, jestli jsem jeden z těch aktivistů. Radí, jak na křižovatce u hasičárny přejít koleje a prosí mě, kdyby mě kontrolovali, abych na něj neřekl, že mi poradil. Jdu kolem elektrárny, celou dobu mě z vnitřní strany plotu doprovází sekuriťácké auto, otáčejí se za mnou kamery.“

foto: Ibra Ibrahimovič

foto: Ibra Ibrahimovič

Organizátoři: Limity jsme my, Klima*Kollektiv

Kurátorka projektu: Lenka Kukurová

Spolupráce: Jitka Nesrstová, Kristýna Klosová

Umělecký projekt se uskutečnil s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2019 vyjde v 2. polovině října.