Vandana Shiva: Ekonomický růst způsobuje chudobu

17. prosince 2009 /
foto: Vasant Dave

Ekonomický rozvoj viděný zdola — i tak by bylo možné popsat dílo Vandany Shivy, radikální indické myslitelky a aktivistky, která svůj život zasvětila budování nenásilného zemědělství. Jaký je její pohled na ekonomii?

„Ekonomická svoboda je možnost rozhodnout se, jak budu vyrábět a co budu konzumovat. Jestliže se rozhodnu, že nechci pracovat v odcizující továrně, ale chci se živit řemeslem, měla bych — pokud mám opravdu ekonomickou svobodu — mít možnost toto přání realizovat. Jestliže nechci jezdit s traktorem po plantážích velké firmy, ale chci mít svůj pozemek a na něm ekologicky hospodařit, pokud jsem ekonomicky svobodná, mohu tuto svou představu uskutečnit. Ekonomická svoboda se ztrácí, když rolník přijde o možnost hospodařit na svém pozemku, řemeslník už nemůže ušít sárí, místní společenství ztrácí ekonomickou soběstačnost.“

Co přinášejí lesy?

Psal se rok 1993 a já jsem pečlivě zaznamenávala uvedená slova Vandany Shivy pro rozhovor v Poslední generaci (1/1994) na jejím týdenním kurzu v britské Schumacher College. Hluboce na mě zapůsobila. S hrdostí nosila krásné sárí — už tím sdělovala své odlišné zakotvení a nutila k přemýšlení. Mluvila celé hodiny spatra, logicky, fakticky, a zároveň živě a přesvědčivě. Co mě ale nejvíc zaujalo, byl obsah jejích sdělení. Vyvstávaly přede mnou znepokojivé, dosud neznámé světy: Negramotné ženy v podhůří Himálaje, které chrání stromy vlastním tělem. Půl milionu rolníků demonstrujících proti právům na duševní vlastnictví, které je mělo obrat o semena, vyšlechtěná jejich předky. Lidé, odhodlaní raději zemřít na dně přehrady nežli odejít z rodné vesnice…

Díky Vandaně jsem z Anglie odjížděla s odlišným pohledem na „třetí svět“ i „ rozvoj“. Otřásl mnou popis situace, kdy pod tlakem Západu indická vláda v 60. letech nejprve nabídla rolníkům zdarma nákladná hybridní semena, umělá hnojiva a pesticidy, později si je mohli koupit za subvencovanou cenu a nakonec, když už se stali na novém systému závislými, byli nuceni zaplatit cenu plnou. Vandanina analogie s postupem drogových dealerů mi připadala mimořádně trefná. Přemýšlela jsem také o boji žen hnutí Čipko za záchranu lesů, na kterých závisely svým živobytím. Hlídky v lesích, hladovky, pochody… Kdo říká, že ekologické hnutí přichází ze Západu? V knížce Staying alive (1989) Shiva popisuje scénu, kdy ženy v severní Indii vzbudily údiv mužů, kteří chtěli pokácet místní les. Vyšly jim naproti s rozsvícenými lucernami a sdělily jim, že je přišly naučit lesnictví. Odpověď zněla, že ony, hloupé ženy, které brání kácení, přece nemohou znát skutečnou hodnotu lesů: lesy přinášejí pryskyřici, dřevo a zisk. Ženy ihned sborově zazpívaly: „Co přinášejí lesy? Půdu, vodu a čistý vzduch…“

Prostě mě to vtáhlo

Řekla mi, že to bylo právě hnutí Čipko, které ji posunulo od studia teoretické fyziky (z níž obdržela v roce 1978 doktorát) k ekologickému aktivismu. Po studiu pracovala rok nebo dva ve výzkumu, a zároveň úzce spolupracovala s hnutím Čipko: „A než jsem se nadála, byla jsem jeho součástí. Nebylo to vědomé rozhodnutí. Prostě mě to vtáhlo.“

Další klíčový okamžik přišel roku 1984, když jí bylo 32 let. Dvě hrozivé události, krveprolití ve Zlatém chrámu v Amristaru a výbuch továrny Union Carbide v Bhópálu, si ve svých důsledcích vyžádaly každá kolem 30 tisíc životů, a v jejích očích obě úzce souvisely s průmyslovým zemědělstvím, které do Indie rychle pronikalo. Jak? U bhópálské tragédie je to nasnadě: továrna vyráběla pesticid. Souvislost se sikhským extremismem v Paňdžábu je méně přímočará a Shiva ji později popsala v knížce Violence of the Green Revolution (1992). Industriální zemědělství je podle ní násilím na přírodě, jejíž podpůrnésystémy ničí, i na lidech, kterým bere mnoha způsoby živobytí a identitu. Ti pak hledají jistotu v extremistických hnutích a v násilí. „Ke konci toho roku se mi už ze všeho točila hlava… nakonec jsem se rozhodla, že zasvětím svůj život budování nenásilného zemědělství,“ říká v jednom letošním rozhovoru.

Dílo Vandany Shivy je úctyhodné. Její energie je nedostižná: desítky knížek, stovky článků. Místní, celoindické i mezinárodní kampaně proti privatizaci vod, velkým přehradám, genetickému inženýrství či intelektuálnímu vlastnictví. Ale také pozitivní projekty: 70 tisíc rolníků je členy její nevládní organizace Navdanya (www.navdanya.org), která chrání biodiverzitu tradičních odrůd plodin
a zajišťuje indickým biozemědělcům odbyt formou přímého prodeje. A je toho mnohem víc. Shiva je světová hvězda první velikosti, což dokládají i uznání, kterých se jí dostalo, včetně prestižní Right livelihood award, označované jako alternativní Nobelova cena (1993). Ale jak souvisí její práce s ekonomií?

Demokracie Země

Ačkoliv se Shiva ekonomií systematicky nezabývá, jsou její postřehy v této oblasti cenné zejména proto, že vycházejí z pomíjené perspektivy venkovanů třetího světa, zejména žen. Shrnuje je v knížce Earth democracy (2005). Základní myšlenka, v níž se shoduje s Hazel Hendersonovou, ale i s řadou feministických ekonomek, je myšlenka trojí ekonomiky. Vedle dominantní, peněžní ekonomiky jsou tu dvě další, pro ekonomickou vědu neviditelné: ekonomika přírody (dary či „statky a služby“, které nám příroda poskytuje) a ekonomika nepeněžní (péče o rodinu, kterou provozují zejména ženy a která je na indickém venkově na darech přírody bezprostředně závislá). Právě tyto dvě ekonomiky udržují život — a jsou ničeny současným globalizovaným ekonomickým systémem. Ten tak produkuje umělou vzácnost a chudobu.

Rubem ekonomického růstu je podle Shivy privatizace přírodních zdrojů a jejich proměna ve zboží (komodifikace). Zdroje tak vstupují do peněžní ekonomiky a přesouvají se od těch, kdo je nejvíce potřebují, směrem k těm, kteří je mohou zaplatit či z nich mají zisk. Pokud stát či jeho prostřednictvím korporace privatizují past-viny nebo lesy, které předtím patřily místní komunitě, může tento pozemek začít generovat zisk pro firmu, která tu začne pěstovat vývozní plodinu, ale přestane živit ty, kdo zde odedávna žili a pastvinu či les přímo využívali k obživě. Shiva prosazuje občinu (commons) jako žádoucí formu využívání přírody místní komunitou, která má oporu v historii (v Indii bylo původně 80 procent půdy obecní) a která umožňuje skutečnou ekonomickou demokracii či „demokracii Země“. V ní má své místo nejen každý člověk, ale díky indické představě „rodiny země“ i všechny ostatní bytosti. Pojem commonspřitom Shiva rozšiřuje z půdy i na vlastnictví biodiverzity semen (které je „privatizováno“ předpisy o duševním vlastnictví) či podzemní vody (která je „privatizována“ továrnami na balenou vodu či Coca-Colu). Důležitá je také Shivina kritika pohledu mainstreamové ekonomie na efektivnost či produktivitu. Konvenční ekonomie se soustřeďuje jen na jeden výstup ze systému: komoditu, například dřevo, kterou lze zpeněžit. Chybí jí ale kontextuální myšlení, které by zhodnotilo všechny ostatní nepeněžní „produkty“ či „služby“ v ekonomikách přírody a nepeněžního samozásobitelství. V případě lesa by sem patřily nejen již zmíněná ochrana svažité půdy před erozí či zadržení vody, ale i větve jako zdroj píce, suché dřevo na vaření, lesní plody k jídlu a léčivé byliny.

Vidí příliš mnoho?

U Shivy nacházíme ozvěny myšlení Ivana Illiche, ale zejména Máhatmy Gándhího, k jehož odkazu se otevřeně hlásí. Stejně jako Gándhí pracuje i ona s konceptem nenásilí. Jako on bojuje za ekonomickou svobodu. A jako on zdůrazňuje místní produkci pro místní spotřebu a přístup k místním zdrojům. Boj za ekologické zemědělství je pro ni také bojem proti chudobě. Indický biozemědělec totiž nepotřebuje drahé vstupy, nezadluží se, a nestojí tak před hroznou volbou mnoha indických rolníků: sebevražda, nebo cesta do městského slumu? Naopak: protože nepotřebuje drahé vstupy, jsou jeho příjmy prý třikrát vyšší než u zemědělce konvenčního.

Nedávno jsme se s Vandanou opět setkaly v Schumacher College. Je kulatější a prošedivělá, ale stále klidná a usměvavá. Její nové knížky se mi nečtou tak snadno jako ty starší: naléhavý tón se stupňuje, ale přesvědčivost se vytrácí s nárůstem polarizujících přívlastků a s poklesem počtu citátů a pečlivě vybraných faktů a příběhů. Jako by toho ze své výše viděla příliš mnoho najednou a příliš spěchala, aby nám vše sdělila. Jedno je přesto jisté: i když nenajdeme její jméno v průvodci Lonely Planet, patří Shiva k předním indickým myslitelům, kteří mají co říci i Západu. Pokud jí nenasloucháme, je to k naší škodě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.